1 VSPH 445/2012-B-10
KSPL 29 INS 22162/2011 1 VSPH 445/2012-B-10

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužnice: Martina Štruncová, nar. 10. října 1968, bytem Kyšice, Ke Hřišti 159, o odvolání dlužnice a Miloslava anonymizovano , anonymizovano , bytem jako dlužnice, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 22162/2011-B-4 ze dne 8. března 2012,

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením v bodě I. výroku schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, v bodě II. výroku jí a jejímu manželovi Miloslavu Štrunci uložil povinnost hradit měsíční splátky a další související povinnosti, a tomu účelu užít rovněž příjem manžela dlužnice, je-li oddlužením dotčeno společné jmění manželů, v bodě III. výroku přiznal soud insolvenčnímu správci zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů, v bodě IV. výroku přikázal plátcům mzdy dlužníka ode dne doručení usnesení provádět stanovené měsíční srážky a vyplácet je insolvenčnímu správci a dále uložil dlužnici povinnost příjem od Víta Bidrmana poskytovaný dlužnici na základě smlouvy o důchodu vyplácet insolvenčnímu správci, v bodě V. výroku uložil povinnosti insolvenčnímu správci týkající se nakládání s přijatými finančními prostředky a povinnost podávat soudu každé tři měsíce zprávy o stavu insolvenčního řízení, v bodě VI. výroku uložil soud věřitelům povinnost sdělit insolvenčnímu správci bankovní spojení pro zasílání plateb a označit osoby, které budou jednat za ustanovené členy věřitelských orgánů, a v bodě VII. výroku konstatoval, že insolvenčním správcem dlužníka je Ing. Petr Kočárek.

Proti tomuto usnesení se dlužnice a její manžel Miloslav Štrunc (dále jen odvolatelé ) včas společně odvolali do bodu II. výroku a namítali, že do oddlužení byl zahrnut i příjem manžela dlužnice, ačkoli v podání ze dne 17.2.2012 se zahrnutím příjmu manžela dlužnice do oddlužení nesouhlasili. Dlužnice tvrdila, že sama dokáže splnit podmínky oddlužení, souhlas manžela nebyl míněn jako souhlas s použitím jeho příjmů pro plnění splátkového kalendáře a manžel sám se oddlužit nehodlá. Dále odvolatelé odkázali na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci sp.zn. KSLB 57 INS 4602/2012 ze dne 6.3.2012, ve kterém bylo rozhodováno v obdobné věci. Odvolatelé navrhovali, aby odvolací soud vyzval soud I. stupně k opravě bodu II. napadeného usnesení tak, aby manželovy příjmy nebyly zahrnuty do plnění splátkového kalendáře. Vrchní soud v Praze se nejprve zabýval tím, zda odvolání bylo podáno osobami k tomu oprávněnými, a dospěl k závěru, že v souzené věci tomu tak není.

Podle § 391 odst. 2 IZ dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle § 398 odst. 4 IZ dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Podle § 406 odst. 4 InsZ odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat jen ten dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl.

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice ani její manžel nejsou osobami věcně legitimovanými k podání odvolání proti napadenému usnesení, a odvolací soud proto jejich odvolání podle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.

Pro potřeby dalšího řízení a k objasnění vztahu společného jmění manželů (dále jen SJM) a oddlužení (jakož i významu manželova podpisu na návrhu na povolení oddlužení druhého z manželů) nicméně pokládá Vrchní soud v Praze za vhodné odkázat na svá rozhodnutí dohledatelná v insolvenčním rejstříku, jež danou problematiku řeší (např. usnesení ze dne 15.12.2009 sp.zn. KSPL 54 INS 4966/2009, 1 VSPH 669/2009-A, usnesení ze dne 1.4.2010 sp.zn. KSUL 43 INS 7135/2009, 2 VSPH 76/2010-B, usnesení ze dne 19.4.2011 sp.zn. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH 325/2011-B a usnesení ze dne 21.9.2011 sp.zn. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011-B),

Zde Vrchní soud v Praze zdůraznil, že pokud manželé, kteří mají majetek a závazky náležející do SJM (viz § 143 občanského zákoníku-dále též ObčZ), chtějí svůj úpadek řešit oddlužením, je namístě, aby se toho domáhali oba společně, tedy aby oba podali insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení. Pak budou oba-v pozici dlužníků-účastníky takto zahájených insolvenčních řízení, kdy po spojení těchto řízení bude společně projednán a posouzen jejich úpadek i navržené (společné) oddlužení. Při schválení společného oddlužení budou oba manželé-dlužníci podrobeni jeho režimu, a dojde-li k řádnému splnění všech jejich povinností podle schváleného způsobu oddlužení (jinak výjimečně za okolností stanovených v § 415 IZ), mohou oba manželé dosáhnout osvobození od placení pohledávek svých věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly v jeho rámci uspokojeny (§ 414 a § 416 IZ). Účinek přiznaného osvobození spočívá v tom, že pohledávka v neuhrazeném rozsahu sice nezaniká, po přiznaném osvobození ji však věřitel nemůže po dlužníku úspěšně vymáhat, tj. v soudním či jiném řízení již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat, neboť má povahu pouhé naturální obligace (ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim jako promlčená pohledávka)-viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 3509/2010 ze dne 24.11.2010, jenž byl publikován ve Sbírce spoudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 63/2011.

Takovéhoto výsledku-společného osvobození od zbytku dluhů-samozřejmě nemůže být dosaženo, pokud se bude řešení úpadku oddlužením domáhat jen jeden z manželů a pokud jen tento manžel bude režimu oddlužení podroben a jen on se bude na jeho plnění (bez obdobné spoluúčasti druhého manžela) podílet. Pak může dosáhnout osvobození od zbytku dluhů jen tento manžel-dlužník. To znamená, že dosáhl-li takový dlužník po úspěšném završení splátkového kalendáře přiznání osvobození, pak jeho věřitelé sice vůči němu již nemohou v soudním či jiném řízení úspěšně uplatnit svoji pohledávku (či její neuspokojenou část), na niž se dlužníkovo osvobození vztahuje, mohou ji však uplatnit vůči manželu dlužníka, jestliže šlo o jejich společný závazek (tedy takový, který byli povinni splnit oba, ať již solidárně nebo subsidiárně, např. při ručení jednoho z manželů za závazek druhého). Dosáhne-li věřitel vůči manželu dlužníka přísudku tohoto nároku náležejícího dle § 143 odst. 1 písm. b) ObčZ do SJM, může ho vymáhat nejen z výlučného majetku manžela, ale i z veškerého majetku náležejícího do trvajícího SJM tohoto manžela a dlužníka. Stejný postih může vést věřitel i pro přiznanou pohledávku vůči manželu dlužníka, z níž sice byl obligačně zavázán jen tento manžel (a proto se na ni nevztahoval režim dlužníkova oddlužení, a tedy ani jemu přiznané osvobození), jde však o pohledávku vzniklou za trvání manželství, pro kterou majetek tvořící SJM postihnout lze (viz § 262a odst. 1 o.s.ř.). Nutno dodat, že jakkoli SJM může tvořit jen majetek již nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství (viz § 143 odst. 1 písm. a/ ObčZ), soudní praxe dovozuje, že mzdový (platový) nárok manžela povinného součástí SJM není. Naproti tomu vyplacená mzda nebo plat již je součástí SJM a podle okolností ji lze postihnout např. při výkonu rozhodnutí prodejem movité věci (soupisem peněz v hotovosti) anebo typicky přikázáním jiných majetkových práv podle § 320 o.s.ř., jestliže by již šlo o vyplacenou mzdu či plat, který má manžel povinného uložený na účtu u banky.

Lze tedy shrnout, že při postupu, kdy režimu oddlužení plněním splátkového kalendáře je podroben jen jeden z manželů, a druhý manžel-na jeho plnění se nepodílející-tudíž osvobození dosáhnout nemůže, nastane po přiznání osvobození dlužníku situace, kdy SJM oddluženo nebude , tj. kdy i po úspěšném završení procesu oddlužení ve vztahu k manželu-dlužníku budou nadále vůči jeho manželu uplatnitelné též dosavadní závazky (jejich případný zbytek) tvořící SJM, z nichž byl zavázán jen tento manžel nebo společně s dlužníkem, a kdy tyto závazky budou v případě jejich přísudku vůči manželu z majetku SJM vymožitelné (samozřejmě se zmíněným omezením vylučujícím postih mzdy nebo jiných příjmů dlužníka). Dlužníkův manžel, který sám insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení nepodal, se může přesto na procesu oddlužení dobrovolně účastnit, tj. poskytovat po dobu trvání splátkového kalendáře plnění v obdobném rozsahu, v jakém jsou postiženy příjmy dlužníka, a podrobit se tomuto oddlužení i co do plnění ostatních povinností, k nimž je jinak zavázán jen dlužník. Za předpokladu takovéto spoluúčasti dlužníkova manžela (při splnění ostatních zákonných podmínek) pak mohou dosáhnout osvobození oba manželé. Jestliže dlužník a jeho manžel, který sám insolvenční řízení nezahájil, hodlají takto postupovat, vyjádří to ve smyslu § 392 odst. 3 věty druhé IZ souhlasem manžela s dlužníkovým oddlužením splátkovým kalendářem a jeho spolupodpisem návrhu na povolení takového oddlužení. Tím dají najevo, že navrženým oddlužením bude dotčen majetek SJM-totiž vyplacené příjmy dlužníkova manžela, jež hodlá na plnění splátkového kalendáře v příslušném rozsahu odevzdávat.

Je vždy na insolvenčním soudu, aby vhodným poučením odstranil možné pochybnosti o tom, že souhlas a spolupodpis dlužníkova manžela (jimž je nově určena kolonka č. 22 formuláře návrhu) skutečně vyjadřuje jeho vůli k popsané spoluúčasti na oddlužení (tedy že se např. nevztahuje jen k postihu majetku ze SJM sloužícího k zajištění závazků dlužníka, je-li tu takový), anebo že v případě absence tohoto souhlasu a podpisu dlužníkova návrhu jsou si manželé vědomi toho, že jen dlužník bude moci dosáhnout osvobození od placení zbytku, a to s důsledky pro jejich SJM shora uvedenými. Součástí tohoto poučení by vždy mělo být upozornění na preferenční možnost řešit společný úpadek standardním-procesně nejvhodnějším-způsobem, tedy tak, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podají oba manželé.

Z obsahu insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení ze dne 25.11.2011 se ovšem podává, že v rámci kolonky č. 22 formuláře manžel dlužnice vyjádřil souhlas s tímto návrhem, tedy s povolením oddlužení. Jak shora řečeno, tímto souhlasem manžel dlužnice vyjádřil srozumění s tím, že i jeho příjmů se oddlužení dotkne, protože jde o oddlužení společného jmění manželů. V insolvenčním návrhu dlužnice netvrdila, že by šlo o výlučně její závazky, které vznikly před uzavřením manželství, ani netvrdila, že by tyto závazky nespadaly do společného jmění manželů z jiných důvodů (zúžení SJM až na běžné vybavení domácnosti), popř. že by šlo o závazky, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

Je přitom lhostejno, že závazky-jak dlužnice uvedla v podání ze dne 17.2.2012-zní výlučně na její jméno. Jestliže dlužnice neprokázala, že by šlo o závazky, které nespadají do společného jmění manželů, pak tyto závazky zavazují nejen dlužnici, ale i jejího manžela a oba manželé jsou proto solidárními dlužníky.

Pokud jde o odkaz dlužnice na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 57 INS 4602/2012-A-5 ze dne 6.3.2012, smysl tohoto usnesení spočíval v tom, že soud vyzval manželku dlužníka, který podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, aby podala vlastní insolvenční návrh, a to z důvodu, že v případě nepodání insolvenčního návrhu nelze vyloučit vedení výkonu rozhodnutí či exekuce na dluhy ve společném jmění manželů proti manželce dlužníka, který insolvenční návrh podal. Odvolací soud má za to, že Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci shora uvedeným usnesením zamýšlel toliko to, aby bylo (při ne zcela jasné formulaci kolonky č. 22 formuláře insolvenčního návrhu) postaveno najisto, že manželka dlužníka je srozuměna s tím, že oddlužení se týká i jí a jejích příjmů, protože se oddlužuje společné jmění manželů. Proto toto usnesení nelze vykládat tak, že by insolvenční soud dával manželu dlužníka na výběr, zda souhlasí s tím, aby bylo k oddlužení užito veškerých aktiv obou manželů, či nikoli.

Odvolací soud tak zastává názor, že shora uvedené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci nemůže být chápáno jako návod proto, aby manžel dlužníka vždy odmítal možnost podílet se na úhradě závazků, které tvoří jejich společné jmění. Toto usnesení je třeba chápat jako výzvu k tomu, aby manžel dlužníka případně tvrdil a prokazoval, že závazky v insolvenčním návrhu jeho manžela nespadají do jejich společného jmění, a současně tímto usnesením soud upozorňuje na možnost vedení výkonu rozhodnutí či exekuce v případě, že jde o závazky spadající do společného jmění manželů, jejichž úhrady se manžel dlužníka nezbaví, nepodá-li rovněž insolvenční návrh, případně nevysloví-li souhlas k užití veškerých aktiv spadajících do společného jmění manželů za účelem zapravení těchto závazků. Stran toho insolvenční zákon neupravuje možnost manžela dlužníka vzít již jednou vyslovený souhlas s oddlužením zpět.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 28. května 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva