1 VSPH 440/2011-A-14
KSUL 45 INS 3645/2011 1 VSPH 440/2011-A-14

Usnesení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka Julia anonymizovano , anonymizovano , bytem Kadaň, Nerudova 369, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. března 2011, č.j. KSUL 45 INS 3645/2011-A-9,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. března 2011, č.j. KSUL 45 INS 3645/2011-A-9, se v bodech II., III. výroku zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem v bodě I. výroku rozhodl, že se zjišťuje úpadek Julia anonymizovano (dále jen dlužník), v bodě II. výroku zamítl návrh na povolení oddlužení a na majetek dlužníka prohlásil konkurs, v bodě III. výroku rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, v bodě IV. výroku ustanovil insolvenční správkyní JUDr. Ing. Helenu Horovou (dále též správkyně) a v bodě V. výroku uvedl, že účinky rozhodnutí o úpadku a účinky prohlášení konkursu nastávají zveřejněním rozhodnutí v insolvenčním rejstříku. Současně soud vyzval věřitele, aby do 30 dnů přihlásili své pohledávky a aby správkyni neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na majetku dlužníka, a poučil je o následcích nesplnění těchto povinností, a osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby již plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale správkyni (body VI. až VIII. výroku). V bodě IX. výroku soud nařídil na den 5.5.2011 přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů s určeným předmětem jednání, jež se bude konat bezprostředně po skončení přezkumného jednání, v bodě X. výroku uložil správkyni některé povinnosti, v bodech XI. a XII. výroku konstatoval, že v rozsahu, v němž dlužník není oprávněn nakládat s majetkovou podstatou, přechází toto právo na správkyni, a že započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je nepřípustné, jestliže podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, a v bodě XIII. výroku uvedl, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 7.3.2011 doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení, z něhož zjistil, že dlužník se svojí manželkou dříve vlastnil byt. Konstatoval, že dlužník musí přistupovat k podání návrhu na povolení oddlužení nanejvýš zodpovědně, avšak právě takový přístup dlužník neosvědčil. Z doplnění návrhu na povolení oddlužení soud I. stupně zjistil, že část výtěžku z prodeje bytu dlužník použil na úhradu jiných úvěrů nebo daroval příbuzným na splacení jejich úvěrů. Dne 8.4.2010 prodal dlužník se svojí manželkou jejich byt za kupní cenu 780.000,00 Kč, z níž použil částku 396.253,00 Kč na úhradu zajištěného věřitele ACM Money Česká republika, a.s. a zbytek použil na úhradu jiných svých závazků nebo ho daroval příbuzným, kteří měli rovněž finanční problémy. Dále zjistil, že dlužník se svojí manželkou neuhradil starší pohledávku ČS, a.s. ze smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru ze dne

21.07.2006 a zřejmě upřednostnil jiné věřitele, jejichž pohledávky vznikly později. Spekuloval, že tyto skutečnosti (ohledně zaplacení jiných poskytnutých úvěrů) zůstaly jen v rovině tvrzení dlužníka, když jisté bylo jen to, že po prodeji bytu nedošlo k zaplacení dlouhodobě nesplácených úvěrů, že dlužník byl v době prodeje bytu v platební neschopnosti a získané finanční prostředky použil způsobem znevýhodňujícím jeho věřitele (míněno bylo jejich darování příbuzným). Soud I. stupně dospěl k závěru, že ačkoliv úpadek dlužníka byl osvědčen, brání chování dlužníka vůči jeho věřitelům v povolení oddlužení pro nepoctivý záměr. Proto zjistil úpadek dlužníka, zamítl návrh na povolení oddlužení a současně prohlásil konkurs na jeho majetek.

Jen proti zamítnutí povolení oddlužení se dlužník včas odvolal a požadoval jeho zrušení a nové projednání své žádosti. Uvedl, že spolu se svojí manželkou podali každý sám insolvenční návrhy spojené s návrhy na povolení oddlužení s žádostí o jejich společné projednání, neboť jejich závazky jsou součástí jejich SJM. Vysvětloval, že trpí Alzheimerovou chorobou a potřebuje trvalou péči, kterou mu jeho manželka není schopna poskytnout díky svému vlastnímu zdravotnímu stavu (3 infarkty), a že prohlášením konkursu se nic neřeší, neboť jejich majetek tvoří jen vybavení domácnosti a nebylo by možno zajistit jeho ošetřování v domácí péči a musel by být umístěn do ústavu. Uvedl, že má zájem řešit své závazky poctivě a chce se vrátit mezi nezadlužené občany. Rozvedl některé skutečnosti, pro něž se dostal do úpadku, i to, proč finančně pomáhali sestře jeho manželky, jíž hrozilo, že přijde o střechu nad hlavou. Uvedl, že v jeho kraji je obtížné najít práci (zejména pro občany romské národnosti), a proto se svojí manželkou prodal byt, neboť nechtěl nikomu dlužit. Z kupní ceny ve výši 780.000,-Kč šlo skoro 400.000,-Kč na pohledávku ACM Money (původní výše půjčky činila 260.000,-Kč), zbytek použil na pohledávku Home Credit, karty GE Money, Cetelemu a ČS, a.s. a na nutnou rekonstrukci části domu, kde nyní bydlí v pronájmu (pořízení kotle, podlahy a radiátorů). Nesouhlasil s tím, že by upřednostnil některé své věřitele, neboť v té době své závazky řádně splácel. V průběhu roku však došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu, ke zvýšení výdajů za léky a za ošetřovatele, a proto znovu čerpal některé kartové úvěry. Přiznal, že si měl lépe rozmyslet, jaké závazky na sebe přebírá, avšak vždy se snažil jim dostát, a že jen díky neuvážené pomoci své rodině a kvůli jedné nevýhodné půjčce si připravil spoustu problémů. Domnívá se, že splňuje všechny podmínky pro povolení oddlužení, neboť předpokládá splatit více jak 45 % všech závazků.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 389 odst. 1 IZ dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle § 392 odst. 3 IZ osoby ochotné zavázat se při povolení oddlužení jako spoludlužníci nebo ručitelé dlužníka musí návrh spolupodepsat. Dále musí návrh podepsat i dlužníkův manžel a výslovně uvést, že s povolením oddlužení souhlasí; to neplatí, jestliže oddlužením nemůže být dotčen majetek z nevypořádaného společného jmění manželů, rozsah vyživovacích povinností dlužníka vůči jeho manželu a nezaopatřeným dětem nebo rozsah vyživovacích povinností dlužníkova manžela. Všechny podpisy musí být úředně ověřeny.

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 205 odst. 1 a 3 IZ jestliže insolvenční návrh podal dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení. Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavců 1 a 2, náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle odstavců 1 a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a jeho manžela.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, že ho manželka dlužníka opatřila svým ověřeným podpisem (kolonka č. 18) a že pod bodem I. výroku usnesení insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka. Dle obsahu spisu tento bod I. výroku usnesení nebyl odvoláním napaden.

Z obsahu dlužníkova návrhu (a jeho přílohy) odvolací soud dále zjistil, že v něm jsou tvrzeny závazky, jež spadají do společného jmění manželů (jde o 15 závazků v celkové výši 1,095 milionů Kč), že nebylo tvrzeno (ani prokázáno), že by některé závazky vznikly ještě před uzavřením manželství a před vznikem společného jmění manželů.

Pokud jde o nepoctivost záměru dlužníka shledanou soudem I. stupně toliko z toho, jak dlužník naložil s finančními prostředky získanými z prodeje bytu, odvolací soud jeho závěry nesdílí.

Dle přesvědčení odvolacího soudu, lze na nepoctivý záměr dlužníka ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) lze usuzovat též v situaci, kdy dlužník krátce před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení uzavře smlouvu o převodu nemovitostí a kupní cenu nepoužije k poměrné úhradě všech svých (nezajištěných) závazků, ale uspokojí pouze věřitele, které lze považovat za osoby jemu blízké (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17.5.2010, č.j. KSBR 37 INS 680/2010, 2 VSOL 135/2010-A-19).

V dané věci došlo k prodeji bytu dlužníka dne 8.4.2010 a dlužník podal insolvenční návrh až dne 7.3.2011, tedy až bezmála po jednom roce a nikoliv krátce poté. Z uvedených časových souvislostí lze usuzovat, že dlužník-po prodeji bytu-ještě nebyl v úpadku a dostal se do něho až později, poté co znovu využil kartové úvěry po zhoršení svého zdravotního stavu, jak vyplývá z obsahu jeho odvolání. Za popsaného stavu nelze z toho, že v roce 2007 dlužník finančně vypomohl sestře své manželky-ještě před prodejem bytu-částkami v celkové výši 150.000,-Kč, dovozovat nepoctivost záměru dlužníka při nakládání s finančními prostředky získanými z prodeje bytu až v roce 2010. Jinými slovy řečeno, závěr soudu I. stupně o nepoctivém chování dlužníka vůči jeho věřitelům nemá v obsahu spisu potřebnou oporu. Naopak, za situace, kdy dlužník nezatajil žádný finanční, movitý ani nemovitý majetek (z obsahu spisu opačný závěr neplyne) a prokázal listinami připojenými u návrhu svoji snahu svým závazkům dostát, nelze domněnku nepoctivého záměru obhájit.

Ostatně závěr soudu I. stupně o nesplnění podmínek pro povolení oddlužení byl navíc předčasný za situace, kdy dlužníkovi nebylo předestřeno, že předpoklady pro povolení oddlužení nesplňuje a že v tomto případě nelze řešit jeho úpadek jinak než konkursem. Soud I. stupně měl dlužníka o těchto možných důsledcích poučit a vysvětlit mu, za jakých podmínek by mohl naplnit předpoklady stanovené v § 395 odst. 1 IZ (srov. rozhodnutí

Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 27 INS 5321/2010, 3 VSPH 720/2010-A). Pokud dlužník domáhající se oddlužení o řešení své situace formou konkursu vzhledem k okolnostem případu neměl důvod uvažovat, bylo rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu pro něho překvapivé a za takového stavu věci se jeví jako porušení procesních práv dlužníka nedat mu možnost nepříznivý výsledek insolvenčního řízení odvrátit (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.9.2010, sp.zn. KSLB 57 INS 2902/2010, 3 VSPH 554/2010-B).

Právní úprava majetkové podstaty v ustanovení § 205 IZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve společném jmění dlužníka a jeho manžela, náleží do majetkové podstaty, což musí dlužníkův manžel respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není-li zjištěn jiný stav věcí, je rozhodující zákonné vymezení společného jmění manželů, z něhož soud v této věci též vychází; i v insolvenčním řízení přiměřeně platí pravidla, která v tomto ohledu stanoví občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) v ustanovení § 262a odst. 1.

Jde-li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, zpeněžuje se všechen majetek v SJM, který patří podle výše uvedených zásad do majetkové podstaty dlužníka, bez ohledu na to, zda jako dlužníci jsou účastníky jednoho insolvenčního řízení oba manželé. Společné jmění manželů může ovšem tvořit jen majetek již nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství (ustanovení § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák.). Se zřetelem k tomu soudní praxe v souvislosti s postižením mzdy (platu) manžela povinného dovozuje, že mzdový nárok manžela povinného součástí společného jmění manželů (dále jen SJM) není. Naproti tomu vyplacená mzda nebo plat již je součástí SJM a podle okolností ji lze postihnout např. při výkonu rozhodnutí prodejem movité věci (soupisem peněz v hotovosti) anebo typicky přikázáním jiných majetkových práv podle § 320 o.s.ř., jestliže by již šlo o vyplacenou mzdu či plat, který má manžel povinného uložený na účtu u banky.

Ze stejných zásad je třeba vycházet při posouzení toho, zda a za jakých podmínek mohou (resp. mají být) příjmy manžela, který není dlužníkem, postiženy plněním splátkového kalendáře. V návaznosti na výše uvedené jsou to veškeré příjmy, které náleží dlužníku, popřípadě jsou v SJM dlužníka a jeho manžela, a patří tedy do majetkové podstaty. Smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin (domácností) je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů jedině za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávali na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny. Ekonomickou podmínkou úspěšného oddlužení je, že takto se nezajištěným věřitelům musí dostat minimálně 30 % jejich přihlášených a zjištěných pohledávek. Plnění splátkového kalendáře pak probíhá po zákonem stanovenou dobu pěti let, ledaže se dříve dostane věřitelům uvedeným v usnesení podle § 406 IZ plné úhrady (100 %) jejich pohledávek s příslušenstvím.

Přitom není a ani nemůže být rozdílu v tom, zda společné dluhy manželů se řeší v rámci insolvenčního řízení, jehož účastníkem je jeden z manželů, který podá návrh na povolení oddlužení a druhý k tomuto návrhu připojí svůj podpis, ve srovnání se situací, kdy oba manželé podají jako navrhovatelé a dlužníci společný insolvenční návrh (popřípadě každý z nich samostatně). Jinak řečeno, ať podají manželé insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení společně, nebo každý zvlášť, anebo jen jeden z nich a druhý návrh spolupodepíše, vždy jde o totéž, tedy za jakých podmínek bude majetek v SJM užit pro účely oddlužení.

Je namístě v této souvislosti z hlediska procesního k dané problematice doplnit, že lze s ohledem na práva věřitelů pokládat za žádoucí, aby tam, kde insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení (opatřený ověřeným podpisem manžela navrhovatele) podává jen jeden z manželů, insolvenční soud již ve vyhlášce oznamující zahájení insolvenčního řízení (§ 101 odst. 1 IZ) poskytl věřitelům informaci o tom, že oddlužení se bude týkat i dlužníkova manžela (míněno tím společných závazků dlužníka a jeho manžela). Naopak, podá-li návrh každý z manželů samostatně, je zásadně namístě obě řízení spojit ke společnému projednání tak, aby společné jmění manželů náleželo do jedné majetkové podstaty a aby pro oba tyto dlužníky byl ustanoven jeden insolvenční správce.

Přitom nelze pouštět ze zřetele ani souvislosti s výkonem rozhodnutí (exekucí). Nelze připustit, aby majetek v SJM, který by podle zásad vyjádřených v § 262a o.s.ř. byl k dispozici jednotlivému věřiteli k vymožení jeho peněžité pohledávky jen vůči dlužníku, by nebyl k dispozici všem věřitelům při uspořádání majetkových vztahů k dlužníku cestou oddlužení. Bylo by v rozporu se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení, vyjádřenou v § 5 písm. a) IZ, kdyby ten majetek, který typicky dlužník pořídil za finanční prostředky získané půjčkou či úvěrem (prodejem na splátky), nemohl být zdrojem úhrady pohledávek financujících věřitelů. Jinak řečeno, dlužníku nelze vytvořit právní prostor k tomu, aby mohl dosáhnout osvobození od placení zbytku neuspokojených pohledávek věřitelů podle úpravy v ustanovení § 414 IZ jen splácením dluhů ze svých příjmů, ačkoliv plněním i z vyplacených příjmů dlužníkova manžela by věřitelé dosáhli vyšší míru uspokojení svých pohledávek. Významné je, že ani v případném pozdějším individuálním výkonu rozhodnutí nebo exekuci proti manželu povinného by věřitel nemohl dosáhnout uspokojení zbývající části své pohledávky, odpovídající společnému dluhu manželů ve smyslu § 262a o.s.ř., která by takto zůstala neuspokojena.

Z uvedeného lze proto dovodit, že svým podpisem na návrhu dlužníka na povolení oddlužení dává manžel dlužníka souhlas, aby pro účely oddlužení byl použit veškerý majetek v SJM jeho a dlužníka, včetně příjmů, které budou v budoucnu vyplaceny. Lhostejno přitom, zda půjde o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, či plněním splátkového kalendáře. Jestliže dlužníkův manžel svůj podpis a souhlas na návrh na povolení oddlužení nepřipojí ani přes výzvu soudu, soud návrh odmítne podle § 393 odst. 3 IZ, ledaže bude doloženo, že oddlužením nemůže být dotčen majetek z nevypořádaného společného jmění manželů a rozsah vyživovacích povinností dlužníka vůči jeho manželu a nezaopatřeným dětem.

Jde-li o oddlužení plněním splátkového kalendáře, zavazuje se dlužníkův manžel svým podpisem poskytnout po celou dobu i veškerou součinnost potřebnou k tomu, aby se věřitelům dostalo prostřednictvím insolvenčního správce z jeho příjmů plnění v rozsahu podle § 398 odst. 3 IZ. Nedostatek součinnosti bude zpravidla bránit tomu, aby proces oddlužení byl ve vztahu k oběma manželům (i ke každému z nich zvlášť) úspěšně dovršen rozhodnutím insolvenčního soudu o jejich osvobození od placení zbývající části pohledávek, tedy, podle toho, v jaké fázi řízení vyšel najevo, by tvořil překážku povolení nebo schválení oddlužení, popřípadě by mohl vést ke zrušení již schváleného oddlužení. Takovou překážkou by například mohla být situace, kdy dlužníkův manžel návrh na oddlužení sice podepsal, ale své příjmy či jejich část zatajil, popřípadě neučinil všechny úkony potřebné k tomu, aby se jeho příjem stal v režimu oddlužení zdrojem pro uspokojení věřitelských pohledávek.

Povolením řešení úpadku dlužníka formou oddlužení by přitom došlo k výraznému zásahu do majetkové sféry i jeho manželky, jež podpisem insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na oddlužení vyjádřila nejenom formální souhlas se zahájením takového

řízení vyžadovaný v § 392 odst. 3 IZ, ale též tímto kvalifikovaným projevem zároveň souhlasila s tím, aby veškerý majetek tvořící jejich společné jmění manželů byl využit pro potřeby oddlužení jejího manžela, tedy k zapravení výlučných dluhů dlužníka, ale stejně tak i závazků ve smyslu § 143 odst. 1 písm. b) obč.zák. společných. Ostatně manželka dlužníka rovněž podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení pod sp. zn. KSUL 45 INS 3642/2011, v němž byly uvedeny stejné skutečnosti jako v návrhu dlužníka a o němž soud I. stupně rozhodl shodně jako o dlužníkově návrhu.

Odvolací soud se domnívá, že vzhledem k příjmům dlužníka (invalidní důchod ve výši 11.321,-Kč měsíčně) a jeho manželky (invalidní důchod a renta v celkové výši 15.443,-Kč měsíčně) bude možno věřitelům uhradit více než 30 % hodnoty jejich pohledávek, přičemž v případě řešení úpadku nepatrným konkursem by nezajištění věřitelé takového uspokojení s ohledem na minimální hodnotu jejich majetku (vybavení domácnosti) zjevně nedosáhli.

V případě, že by se v průběhu insolvenčního řízení ukázalo, že dlužník k oddlužení skutečně nepřistupoval poctivě, např. zatajil některé příjmy či majetek či neplnil řádně jednotlivé splátky, může kdykoliv dojít ke změně způsobu řešení úpadku a úpadek by byl pak řešen konkursem.

Za současného skutkového stavu však není řešení úpadku dlužníka (nepatrným) konkursem namístě. Proto postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., usnesení v napadeném bodě II. výroku a v bodě III. výroku, jenž je na něm závislý, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Pro další průběh insolvenčního řízení je nezbytné, aby insolvenční soud (samostatně podané) insolvenční návrhy dlužníka a jeho manželky spojil podle § 112 o.s.ř., posoudil a projednal společně (v jediném řízení)-a také společně o nich rozhodl (např. tak, že při splnění zákonem stanovených podmínek oběma manželům povolí oddlužení).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 27. dubna 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová