1 VSPH 439/2011-A-30
KSUL 71 INS 15122/2010 1 VSPH 439/2011-A-30

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka Trio leasing, s.r.o. v likvidaci, sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 35, IČ 25005677, zahájeném na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. března 2011, č.j. KSUL 71 INS 15122/2010-A-22, ve znění usnesení ze dne 12. dubna 2011, č.j. KSUL 71 INS 15122/2010-A-24,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. března 2011, č.j. KSUL 71 INS 15122/2010-A-22, ve znění usnesení ze dne 12. dubna 2011, č.j. KSUL 71 INS 15122/2010-A-24, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením (ve znění opravného usnesení) Krajský soud v Ústí nad Labem zastavil insolvenční řízení ohledně dlužníka Trio leasing, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 16.12.2010 (A-7) potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21.1. 2011 (A-17) uložil dlužníkovi povinnost, aby do 3 dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady řízení ve výši 50.000,-Kč, a současně ho poučil, že nebude-li záloha zaplacena, řízení zastaví, případně přistoupí k jejímu vymáhání. Protože dlužník zálohu nezaplatil, postupoval soud I. stupně podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Poukazoval na nesprávné poučení o odvolání a na to, že likvidátor jmenovaný společností nemůže v případě zachování všech ustanovení IZ postupovat jinak, než že po zastavení řízení podá nový insolvenční návrh, jenž bude pro nezaplacení zálohy opět zastaven. Z právních závěrů vyjádřených v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.1.2011 (A-17) dovozoval, že po podání příštího insolvenčního návrhu jeho likvidátor okamžitě odstoupí ze své funkce. Závěrem dodal, že osvědčil svůj úpadek i to, že nemá prostředky na zaplacení zálohy.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha -2-KSUL 71 INS 15122/2010 na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že usnesením ze dne 16.12.2010 (A-7), jež bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21.1.2011 (A-17) potvrzeno a nabylo právní moci, uložil soud I. stupně dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne jeho právní moci. Zároveň ho poučil o následku v případě nesplnění této povinnosti.

Dlužník vyměřenou zálohu nezaplatil. Soudu I. stupně, jenž za této situace postupoval podle § 108 odst. 3 IZ a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, proto nelze vytknout žádné pochybení; ostatně požadovanou zálohu dlužník neuhradil ani v době rozhodování odvolacího soudu.

Dlužno dodat, že vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Nutno vyjít z toho, že za trvání konkursu dlužníka je podle § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, či umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Z toho plyne, že je-li insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ, že lze očekávat zjištění jeho úpadku a řešení úpadku konkursem, jako je tomu v dané věci, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání zálohy v jeho průběhu. Potom nelze než insolvenční řízení zastavit.

Pokud jde o nesprávné poučení o odvolání v usnesení ze dne 24.3.2011, č.j. KSUL 71 INS 15122/2010-A-22, odvolací soud zjistil, že je soud I. stupně řádně opravil usnesením ze dne 12.4.2011, č.j. KSUL 71 INS 15122/2010-A-24.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Odvolací soud pokládá za vhodné poukázat na to, že zastavením řízení není dlužník zbaven možnosti podat insolvenční návrh opětovně a v rámci nově zahájeného řízení může požadovat, aby soud po něm zálohu nepožadoval.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 26. dubna 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová