1 VSPH 437/2016-A-13
KSHK 45 INS 30020/2015 1 VSPH 437/2016-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužnice: Jana Venclíková, nar. 27. června 1973, bytem Broumov-Olivětín, Dukelská 151, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 30020/2015-A-8/celk.3 ze dne 11. února 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 30020/2015-A-8/celk.3 ze dne 11. února 2016, s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové nadepsaným usnesením uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 8 dnů ode dne právní moci usnesení. V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že k insolvenčnímu návrhu dlužnice spojenému s návrhem na povolení oddlužení bylo zahájeno insolvenční řízení Jediným příjmem dlužnice je příjem ze smlouvy o důchodu ve výši 6.900,-Kč, což odpovídá 30 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice vlastní jen běžné vybavení domácnosti a starší vůz. Závazky vůči nezajištěným věřitelům činily 1.148.000,-Kč, asi polovina závazků je z podnikání dlužnice. Soud měl za to, že ačkoli souhlas věřitelů s oddlužením dlužnice se závazky z podnikání není uveden mezi povinnými přílohami návrhu na povolení oddlužení, zákon existencí souhlasu podmiňuje věcnou legitimaci dlužnice k podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení a odkázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 2 VSOL 106/2015-A-13 ze dne 26. 6. 2015. Soud dovodil, že dlužnice měla především závazky z podnikání, a proto nebylo možné vydat rozhodnutí o úpadku spojené s povolením řešení úpadku oddlužením s ohledem na absenci souhlasu všech věřitelů s pohledávkami z podnikání. Soud vyložil účel zálohy, odkázal na § 108 IZ a na vyhlášku č. 313/2007 Sb., podle které v případě řešení úpadku konkursem činila odměna insolvenčního správce minimálně 50.000,-Kč s tím, že není možné osvobození od placení zálohy, která není soudním poplatkem. Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že insolvenční zákon nevyžaduje, aby spolu s návrhem na povolení oddlužení byl předložen i písemný souhlas věřitelů s řešení úpadku oddlužením i pro závazky z podnikání, naopak z § 403 IZ dovodila nutnost nesouhlasu věřitelů s řešením úpadku oddlužením, přičemž podle § 397 IZ insolvenční soud může odložit zkoumání podmínek pro povolení oddlužení až na schůzi věřitelů, která má o způsobu řešení úpadku dlužníka rozhodovat. Dále odkázala na usnesení Vrchního soud v Praze č.j. 3 VSPH 517/2014 ze dne 18. 7. 2014 a na usnesení č.j. 1 VSPH 1211/2014-A-17 ze dne 23.6.2014, č.j. 3 VSPH 654/2015-A-15 ze dne 26. 8. 2014 a sp.zn. 3 VSPH 1454/2015 ze dne 10. 9. 2015 a dovozovala svoji aktivní legitimaci k podání návrhu na povolení oddlužení. Ze shora uvedených důvodů navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a aby bylo povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře bez zálohy. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům: Podle § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2).

Z obsahu insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení ze dne 2. 12. 2015 odvolací soud zjistil, že celková výše splatných závazků dlužnice činila 1.148.084,-Kč, dlužnice v posledních třech letech pracovala jako OSVČ, nyní je evidována na úřadu práce, podle smlouvy o důchodu jí má Michaela Dernerová poskytovat měsíčně částku 6.900,-Kč po dobu trvání oddlužení. Dlužnice vlastnila běžné vybavení domácnosti, vůz z roku 2000 a mobil zn. NOKIA. Odvolací soud se co do podmínek oddlužení ztotožňuje se skutkovou i právní argumentací soudu prvního stupně, jež se podává z odůvodnění jeho rozhodnutí, přičemž s ohledem na případný nesouhlas věřitelů s oddlužením v případě závazků z podnikání (viz § 389 odst. 2 písm. a/ IZ a contrario) nebude třeba možné úpadek dlužnice řešit oddlužením. Bez takto projeveného srozumění příslušného věřitele s oddlužením není tedy zásadně splněna podmínka stanovená v § 108 odst. 1 poslední věty insolvenčního zákona, ze které plyne, že povinnost zaplatit zálohu neuloží soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu lze bez zbytečného odkladu rozhodnout tak, že by zjistil úpadek dlužníka a zároveň by povolil oddlužení. Je proto správný i názor soudu prvního stupně, že případný úpadek dlužnice by bylo za daného stavu věci (při absenci souhlasu věřitelů s podnikatelskými pohledávkami s oddlužením) zřejmě nutné řešit konkursem. Pokud se týká odkazu dlužnice na judikaturu Vrchního soudu v Praze zmíněnou shora, ta byla překonána usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 9. 2015, sp.zn. 1 VSOL 918/2015, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 49/2016 s následující právní větou:

Má-li dlužník dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Jestliže dlužník, který má dluh z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení ani k výzvě insolvenčního soudu netvrdí skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne; totéž platí, má-li důvod, pro který dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, spočívat v tom, že s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ), a dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvede, že takový souhlas nemá, nebo vyjde-li před rozhodnutím o návrhu na povolení oddlužení v řízení najevo, že věřitel, o jehož pohledávku jde, s oddlužením nesouhlasí. Postup podle § 397 odst. 1, věty druhé IZ je v těchto případech vyloučen.

Veden stanoviskem vysvětleným v předchozích odstavcích postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 5. května 2016

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík