1 VSPH 435/2013-B-13
KSPA 59 INS 22578/2012 1 VSPH 435/2013-B-13

I

USNESENI

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl vsenátě složeném z předsedy JUDr. lng. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery aMgr. Luboše Dörfla vinsolvenčním řízení dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Niva 311, Dlouhá Třebová, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 18. ledna 2013, č.j. KSPA 59 INS 22578/2012-B-6, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 18. ledna 2013, č.j. KSPA 59 INS 22578/2012-B-6, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodněnh

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích pod bodem l. výroku neschválil oddlužení dlužníka Jiřího anonymizovano (dále jen dlužník) a pod bodem ll. výroku prohlásil konkurs na majetek dlužníka stím, že bude projednáván jako nepatrný (bod lll. výroku) a jeho účinky nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku dne 22.1.2013 v 10:26 hod. (bod lV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud l. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 3.12.2012 (A-12) zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením a že dne 18.1.2013 proběhlo přezkumné jednání, na němž dlužník popřel všechny přihlášené pohledávky s tím, že nechce zaplatit nic, nebot, se stal obětí kriminálních jednání, a že insolvenční návrh podával jen proto, že se domníval, že se všechno bude znovu šetřit. Soud l. stupně konstatoval obsah zprávy insolvenčního správce předložené mu dne 10.10.2012, dle níž dlužník pobírá starobní důchod ve výši 8.504 Kč a vlastní zastavené nemovitosti v hodnotě 1.460.000 Kč a podílový list v hodnotě 934 Kč; jiný majetek zjištěn nebyl. Insolvenční správce navrhoval schválit oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, nebot, je zde opodstatněný předpoklad, že vjeho rámci bude uhrazeno 100 % pohledávek nezajištěných věřitelů.

Z protokolu o přezkumném jednání soud l. stupně shledal, že dlužník nechce zaplatit svým věřitelům ničeho a že insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení podal jen proto, že se stal obětí kriminálních jednání a domníval se, že insolvenční soud bude celou věc znovu šetřit. Ztoho dovodil, že dlužník nemá zájem na oddlužení, když svým věřitelům nechce zaplatit ani 30 % svých nezajištěných závazků, tedy že podáním návrhu sledoval nepoctivý záměr. Proto soud l. stupně oddlužení neschválil a na majetek dlužníka prohlásil konkurs, jenž bude projednán jako nepatrný, nebot, do insolvenčního řízení se přihlásilo jen 5 věřitelů dlužníka a dlužník má příjem ve výši 8.504 Kč (starobní důchod).

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil, nebot, nesouhlasil stím, že by nesplňoval podmínky pro schválení oddlužení nebo že by svým návrhem sledoval nepoctivý záměr. Měl za to, že jeho subjektivní postoj k pohledávkám přihlášených věřitelů, které považuje za neoprávněné a v rozporu s dobrými mravy, jej nemůže v insolvenčním řízení limitovat v tom, aby se jim bránil, a že je jeho právem upozorňovat soud na okolnosti, za nichž tyto pohledávky vznikly, zejména jsou-li opírány o rozhodčí nálezy, které neuznává. Soudu l. stupně vytýkal, že zjeho postoje k přihlášeným pohledávkám nesprávně dovodil nepoctivý záměr, a deklaroval svoji vůli uhradit věřitelům, jejichž pohledávky budou zjištěny, nejméně 1/3 jejich hodnoty.

Insolvenční správce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil, nebot, postoj dlužníka, který se neustále cítí být někým poškozován a podváděn, nesvědčí o zodpovědném přístupu k jeho závazkům.

Vrchní soud v Praze přezkoumal rozhodnutí v napadeném rozsahu i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle odstavce 3 téhož ustanovení lze na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, ato vzávislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu zrejstříku trestů vposledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Požadavek dlužníkova poctivého záměru a požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) představují esenciální podmínky přípustnosti oddlužení, které jsou (při řádném a včasném splnění všech dlužníkových povinností podle schváleného způsobu oddlužení) předpokladem naplnění účelu oddlužení-osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu vPraze ze dne 24.8.2010, sp.zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010-B).

Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení vkaždém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených



(jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 IZ, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (blíže ktomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011, sp.zn. 29 NSČR 14/2009, publikované pod zn. R 14/2012).

Na nepoctivý záměr dlužníka ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ lze usuzovat např. vsituaci, kdy dlužník krátce před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení uzavře smlouvu o převodu nemovitostí a kupní cenu nepoužije k poměrné úhradě všech svých (nezajištěných) závazků, ale uspokojí pouze věřitele, které lze považovat za osoby jemu blízké (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu vO|omouci ze dne 13.5.2010, sp.zn. KSBR 37 lNS 680/2010, 2 VSOL 135/2010-A). Nepoctivému záměru může nasvědčovat též jednání dlužníka, který náležitě neobjasní důvod, proč uzavřel smlouvy o půjčce, z nichž vyplynuly závazky, jež mají být předmětem oddlužení, za situace, kdy konečným příjemcem poskytnutých finančních prostředků byla třetí osoba (blíže ktomu viz usnesení Vrchního soudu vO|omouci ze dne 24.6.2010, sp.zn. KSBR 37 lNS 2460/2010, 2 VSOL 184/2010-A).

Insolvenční soud má při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností.

Z obsahu insolvenčního spisu plynou skutečnosti zjištěné soudem l. stupně, jež dlužník vodvolání ničím nezpochybnil a které vdobě rozhodování odvolacího soudu zůstaly nezměněny.

Vdané věci byl závěr soudu l. stupně o neschválení oddlužení vystavěn na tom, že dlužník na přezkumném jednání popřel všechny pohledávky 5 přihlášených věřitelů a že na následně konané schůzi věřitelů expressis verbis uvedl, že svým věřitelům nechce zaplatit ničeho, že se stal obětí kriminálních jednání a insolvenční návrh podával proto, že se domníval, že se bude všechno znovu šetřit, v čemž byl spatřován jeho nepoctivý záměr.

Zobsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník má 5 přihlášených věřitelů, jimž dluží celkem 1.130.163,83 Kč, z nichž zajištěných pohledávek je 1.122.732,83 Kč (jde o 2 věřitele: Hana Kaplanová se zajištěnou pohledávkou na nákladech dovolacího řízení ve výši 15.430 Kč a se zajištěnou pohledávkou zneuhrazeného vypořádacího podílu ze zaniklého SJM ve výši 840.495,83 Kč a Quick Finance, s.r.o. se zajištěnou pohledávkou ve výši 259.007 Kč) a nezajištěných pohledávek je 15.231 Kč (jde o 3 věřitele: Česká pojišťovna, a.s. s nezajištěnou pohledávkou na nákladech exekuce ve výši 6.120 Kč, JUSTRINON MANAGEMENT, s.r.o. s nezajištěnou pohledávkou zdebetního zůstatku na spor. účtu ve výši 1.311 Kč a Mgr. David Koncz s nezajištěnou pohledávkou na nákladech exekuce ve výši 7.800 Kč). Dále zjistil, že přihlášené pohledávky insolvenční správce částečně popřel a dlužník je popřel zcela (B-5), že majetek dlužníka tvoří zastavené nemovitosti (1.460.000 Kč), podílové listy Investiční společnosti České spořitelny, a.s. (934 Kč) a starobní důchod (8.503 Kč měsíčně). Dle kalkulátoru splátek činí měsíční splátky pro oddlužení 1.626 Kč, což za 5 let oddlužení plněním splátkového kalendáře činí celkem 97.560 Kč a umožní 100% uspokojení nezajištěných pohledávek (15.231 Kč) včetně nároků správce na odměnu a náhradu jeho výdajů (750 Kč + 150 Kč, tj. celkem 900 Kč bez DPH za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků oddlužení).

Ztoho, že se nezajištění věřitelé nezúčastnili schůze věřitelů konané dne 18.1.2013 (B-5) a že proti řešení úpadku formou oddlužení plněním splátkového kalendáře nehlasovali ani písemně, lze implikovat, že proti schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře ničeho nenamítají a jsou srozuměni s tím, že jejich pohledávky budou podrobeny režimu oddlužení.

Pokud jde o soudem l. stupně shledaný nepoctivý záměr dlužníka, je odvolací soud opačného názoru, totiž že z procesního postoje dlužníka popírajícího všechny přihlášené pohledávky a z toho, že na schůzi věřitelů, které se z přihlášených věřitelů účastnila jen právní zástupkyně zajištěné věřitelky Hany Kaplanové, dlužník spontánně vyjevil svůj nesouhlas stím, že by voddlužení měly být uspokojovány pohledávky, které neuznává, nelze bez dalšího dovozovat jeho nepoctivý záměr. Na nepoctivost jednání dlužníka nelze dle mínění odvolacího soudu usuzovat ani zjeho omylu, že podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na oddlužení sledoval především to, aby se celá věc znovu řešila , což se dlužníkovi do určité míry podařilo, pokud jde o jím popřené nezajištěné pohledávky (§ 410 IZ), jejichž další osud v insolvenčním řízení závisí na výsledku incidenčních sporů (§ 201 IZ); pokud jde o pohledávky zajištěné, nemá dlužníkovo popření žádný vliv na jejich zjištění (srov. § 410 odst. 1 a § 192 odst. 3 IZ). Za legitimní považuje odvolací soud též okolnost, že dlužník hledal v insolvenčním řízení ochranu před svými věřiteli, především před těmi s vykonatelnými pohledávkami (tj. zejména před věřitelkou Hanou Kaplanovou), nebo že se dlužník bude svým věřitelům bránit i vrámci insolvenčního řízení procesně přípustnými prostředky (míněno je podávání návrhů nebo opravných prostředků); z procesní aktivity dlužníka, není-li nadužívána, však zásadně nelze dedukovat jeho nepoctivý úmysl.

Odvolací soud-na rozdíl od soudu l. stupně-proto nemá žádný důvod pochybovat o pravdivosti tvrzení dlužníka, že při podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení nebyl veden nepoctivým záměrem, ale snahou (a určitou naivitou, zejména pokud šlo o jeho neopodstatněnou víru v insolvenční řízení co vhodného místa pro řešení toho, že se stal obětí kriminálního jednání ) uvést do pořádku své majetkové poměry, což mu exekuce postihující jeho starobní důchod neumožňuje. Ostatně o poctivosti záměru dlužníka vypořádat se svými věřiteli svědčí dle názoru odvolacího soudu právě to, že podal insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení, a nikoliv opak, totiž že by jím sledoval nepoctivý záměr.

Výsledky dosavadního řízení nadto ukazují, že výše příjmů dlužníka umožní při oddlužení plněním splátkového kalendáře 100% uspokojení nezajištěných věřitelů (včetně nároků insolvenčního správce) a že hodnota nemovitého majetku dlužníka umožní též 100% uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů.

Za této situace je odvolací soud toho názoru, že řešit úpadek dlužníka již nyní nepatrným konkursem by též odporovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ IZ). Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud kzávěru, že chování dlužníka na přezkumném jednání a na schůzi věřitelů sice mohlo navenek vykazovat rysy nepoctivosti, nicméně při zvážení všech pro věc podstatných skutečností popsaných shora dovozuje, že je namístě umožnit dlužníkovi, aby vblízkém budoucnu svým zodpovědným a seriózním přístupem přesvědčil soud azejména své věřitele o tom, že jeho snaha dostát svým závazkům je míněna skutečně upřímně, poctivě a se vší vážností. Ostatně kdyby se v průběhu dalšího řízení ukázalo, že odvolací soud se v tomto svém úsudku zmýlil a že dlužník nepřistupuje k oddlužení dostatečně svědomitě nebo poctivě, může kdykoliv později dojít ke změně způsobu řešení jeho úpadku a úpadek by pak byl definitivně řešen konkursem.

Pro tuto chvíli však není řešení úpadku dlužníka konkursem namístě. Proto postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a usnesení v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu l. stupně k dalšímu řízení.

P o u če n í: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí kNejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích dovolací soud dospěje kzávěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 3. dubna 2013

JUDr. lng. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová