1 VSPH 43/2011-P65-7
MSPH 79 INS 12762/2010 1 VSPH 43/2011-P65-7

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka UNICOM Agro, a.s., sídlem v Praze 3, Husitská 344/63, identifikační číslo 25833065, o odvolání věřitele č. 63 GE Money Bank, a.s, sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, identifikační číslo 25672720, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 12762/2010-P65-2 ze dne 3. ledna 2011

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 79 INS 12762/2010-P65-2 ze dne 3. ledna 2011 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 63 GE Money Bank, a.s. (dále jen věřitel) a v bodě II. výroku konstatoval, že právní mocí tohoto rozhodnutí účast věřitele v insolvenčním řízení končí v rozsahu pohledávky ve výši 12.490.651,54 Kč ze dne 10.12.2010, jíž se odmítnutí týká. Věřitel pokračuje v řízení s pohledávkou č. 67 ve výši 5.769,-Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že přihláškou č. 65 doručenou soudu dne 10.12.2010 přihlásil věřitel do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 12.490.651,54 Kč. Usnesením o zjištění úpadku byli věřitelé vyzváni k přihlašování pohledávek, posledním dnem přihlašovací lhůty byl 9.12.2010, přihláška byla soudu doručena osobně dne 10.12.2010, tedy po uplynutí lhůty. Proto soud přihlášku postupem dle § 185 IZ odmítl pro opožděnost.

Toto usnesení Městského soudu v Praze napadl věřitel včasným odvoláním, v němž požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Soudu I. stupně vytýkal zmatečnost rozhodnutí, namítal, že je věřitel v řízení označen číslem 63, následně jako č. 65 a 67. Namítal, že u přihlášky pohledávky č. 67 došlo k podání k poštovní přepravě až dne 14.12.2010 a tato přihláška odmítnuta nebyla. Dále odkázal na přihlášky č. 66, 68 až 72, které byly podány později a odmítnuty nebyly. Pokud byla přihláška č. 67 posouzena jako změna přihlašované pohledávky, bylo tak učiněno mylně, protože již z textu je zřejmé, že šlo o zcela jiné nároky, které byly uplatněny v přihlašovací lhůtě. Za zmatečný považoval postup insolvenčního soudu, který v insolvenčním rejstříku zveřejnil další výzvu k podávání přihlášek pohledávek, z čehož věřitel dovozoval, že přihlašovací lhůtu dodržel. Dodal, že pokud by nová přihlašovací lhůta byla určena jen pro některé věřitele, došlo by k porušení principu rovnosti věřitelů, a to ke zvýhodnění skupiny věřitelů na úkor těch, kteří mají v ČR sídlo.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 173 odst. 1 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Insolvenčním soudem se dle § 2 písm. b) téhož zákona rozumí soud, před nímž probíhá insolvenční řízení.

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud dle § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle § 173 odst. 1 IZ. Stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců (§ 136 odst. 3 IZ), a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů (§ 136 odst. 4 IZ).

Podle § 173 odst. 4 IZ má přihláška pohledávky pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba či jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

K otázce včasnosti přihlášky se soudní praxe ustálila na tom, že k zachování lhůty pro podání přihlášek stanovené insolvenčním soudem v rozhodnutí o úpadku (§ 136 IZ) postačí, je-li přihláška posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit (§ 57 odst. 3 o.s.ř.). Nejde-li o známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska (§ 430 IZ), nedoručuje insolvenční soud známým věřitelům dlužníka zvlášť (jinak než vyhláškou podle § 71 IZ) ani vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, ani rozhodnutí o úpadku (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.2008, sp. zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČR 4/2008-P11, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 25/2009, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 26.1.2009, sp. zn. I. ÚS 2536/08).

Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením o zjištění úpadku (A-12) zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 9.11.2010 soud stanovil věřitelům v souladu s § 136 odst. 4 IZ třicetidenní lhůtu k podání přihlášek.

Lhůta pro přihlášení pohledávek stanovená v rozhodnutí o úpadku v daném případě ve smyslu § 57 odst. 1 a 2 o.s.ř. počala běžet následujícího dne po jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku a její poslední den připadl na 9.12.2010. Ze spisu plyne, že věřitel podal svoji přihlášku pohledávek za dlužníkem osobně soudu I. stupně následujícího dne 10.12.2010. Z uvedeného je zřejmé, že toto podání bylo opožděné, byť jen o jeden den.

Pokud jde o výtku věřitele ohledně výzev věřitelů uvedených v insolvenčním rejstříku, jedná se o výzvy určené zahraničním věřitelům, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska (§ 430 IZ) a insolvenční zákon na ně aplikuje zvláštní režim, byť z pohledu věřitele jako osoby se sídlem v ČR zvýhodňující. Na tomto místě je třeba uvést, že nejde z tohoto pohledu o libovůli soudu I. stupně, ale o sjednocení procesního postupu na základě rozhodovací činnosti vyšších soudů.

Nejvyšší soud ve své judikatuře zdůrazňuje (viz právě publikované rozhodnutí R 25/2009), že známí věřitelé dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, musí být insolvenčním soudem vyrozuměni o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku zvláštním doručením těchto rozhodnutí (§ 430 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona) a též tím, že jim bude zvlášť doručena i výzva k podávání přihlášek. Těmto známým věřitelům v souladu s ustanovením § 74 odst. 2 insolvenčního zákona začíná běžet lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim výzva k podávání přihlášek bude doručena zvlášť. Přitom Nejvyšší soud akcentuje, že jde o přizpůsobení insolvenčního zákona i jinak přímo aplikovatelnému nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000, o úpadkovém řízení, jehož česká verze byla uveřejněna ve Zvláštním vydání úředního věstníku EU (Kapitola 19, Svazek 01, str. 191-208) dne 20. srpna 2004 (srov. článek 40 tohoto nařízení) a o respektování zjevného faktu přirozené jazykové bariéry, která věřitelům s místem obvyklého pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie zpravidla brání v účinném využití insolvenčního rejstříku coby zdroje informací o insolvenčním řízení. S ohledem na skutečnost, že věřitel není zahraničním věřitelem, nelze na něj zvláštní režim přihlašování pohledávek zahraničních věřitelů jakkoli vztahovat.

Pokud jde o odkaz věřitele na opožděné pohledávky jiných věřitelů, taková námitka není pro věc významným odvolacím důvodem, neboť není s to zvrátit závěr o opožděnosti věřitelovy vlastní přihlášené pohledávky. Relevanci postrádá i námitka týkající se číslování věřitele a jeho přihlášených pohledávek, která vychází z administrativního postupu soudu, a v žádném případě nevedla k jakékoli zmatečnosti řízení ani k závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu I. stupně, když z napadeného rozhodnutí jednoznačně plyne, o jakého věřitele se v posuzované věci jednalo a jaká pohledávka tohoto věřitele byla opožděně do řízení přihlášena.

Závěr soudu I. stupně o opožděném podání přihlášky je tedy věcně správný, a jelikož prominutí zmeškání lhůty k podání přihlášky do insolvenčního řízení (i pokud by o ně věřitel dle § 58 o.s.ř. včas požádal) není ve smyslu § 83 IZ přípustné, je nezvratný závěr, že přihláška podaná po uplynutí stanovené přihlašovací lhůty nenastolila procesní účinky zákonem s ní spojené, není předmětem daného insolvenčního řízení a nemůže v něm být tedy ani přezkoumána a uspokojována.

Odvolací soud proto shodně jako soud I. stupně dospěl k závěru, že ohledně přihlášky nastal dle § 173 odst. 1 IZ následek, že se k ní v insolvenčním řízení nepřihlíží, a byly tak dány důvody k jejímu odmítnutí dle § 185 IZ. Proto postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 3. února 2011

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová