1 VSPH 426/2012-A-14
KSCB 26 INS 4111/2012 1 VSPH 426/2012-A-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka: Karel Melicher, nar. 1. května 1980, bytem Lásenice 78, zast. JUDr. Filipem Pundou, advokátem se sídlem Jindřichův Hradec, Klášterská 126/II, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 4111/2012-A-9 ze dne 12. března 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 26 INS 4111/2012-A-9 ze dne 12. března 2012 se m ě n í tak, že se dlužníku ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích nadepsaným usnesením uložil dlužníku povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména vyložil účel uložené zálohy, zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem dlužníka činí 10.235,-Kč, dlužník má čtyři vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, jeho majetek tvoří běžné vybavení domácnosti. Soud měl za to, že dlužník nebude schopen uhradit svým nezajištěným věřitelům ani 30 % hodnoty jejich pohledávek, když celková výše jeho závazků činí 402.738,-Kč. Soud dodal, že dlužník nedoložil, že by mu jeho otec Karol Melicher měl přispívat měsíční částkou na plnění oddlužení, a dále odkázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. KSBR 40 INS 6931/2011, 3 VSOL 506/2011-B-34 ze dne 20.10.2011 týkající se nepoctivého záměru dlužníka.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Domníval se, že i bez příspěvku otce bude schopen uhradit své závazky ve větším rozsahu, než jaký je nutný ke splnění oddlužení, a že bude schopen uhradit i odměnu insolvenčního správce. Dlužník uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činil 18.174,-Kč (čistá mzda ve výši 14.584,-Kč a cestovní náhrady v průměrné výši 3.590,-Kč) a že k insolvenčnímu návrhu přiložil výplatní pásku za měsíc, ve kterém byl jeho příjem podstatně nižší než činí průměr. Jeho manželka pobírá rodičovský příspěvek ve výši 3.800,-Kč, dále pobírá přídavky na děti v celkové výši 2.220,-Kč a jeho otec mu přislíbil, že v případě neočekávané události mu finančně vypomůže. Dlužník neuznával pohledávku největšího věřitele PROFI CREDIT Czech, a.s. a odkázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. 1 VSOL 34/2011-90 ze dne 30.11.2011, ve kterém se zabýval neplatností smluvní pokuty. Dlužník dodal, že závazky jsou pozůstatkem hospodaření s bývalou manželkou, žádné další závazky dlužník nedělá a že předchozí závazky z důvodu lichvářských podmínek PROFI CREDIT Czech, a.s. standardní cestou nezvládne splatit. Protože odměna insolvenčního správce bude moci být hrazena v rámci splátek, požadavek na úhradu zálohy nepovažoval za důvodný. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se dlužníkovi povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh se podává, že dlužník má závazky vůči 3 věřitelům (Česká spořitelna, a.s., ČSOB Leasing, a.s. a PROFI CREDIT Czech, a.s.) v celkové výši 402.838,-Kč, jeho průměrný měsíční příjem u zaměstnavatele Autodoprava Hanzalík, s.r.o. činí dle potvrzení ze dne 14.3.2012 za poslední tři měsíce průměrně 14.584,-Kč plus cestovní náhrady v průměru ve výši 3.590,-Kč (byť soud I. stupně z příloh k insolvenčnímu návrhu zjistil, že dle výplatního lístku v prosinci 2011 činila čistá mzda dlužníka toliko 10.235,-Kč), majetek dlužníka je tvořen jen běžným vybavením domácnosti. Dlužník má vyživovací povinnost vůči svým čtyřem dětem.

S přihlédnutím k absenci významnějšího zpeněžitelného majetku dlužníka, k počtu věřitelů a souhrnné výši jeho závazků je odvolací soud toho názoru, že soud prvního stupně nepochybil, když mu povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil. Na rozdíl od soudu I. stupně je odvolací soud toho názoru, že pro prvotní fázi insolvenčního řízení bude postačovat záloha ve výši 5.000,-Kč a další náklady řízení budou hrazeny v závislosti na způsobu řešení úpadku, v případě povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře v rámci jednotlivých měsíčních splátek nebo v případě konkursu zpeněžením majetkové podstaty.

Pro úplnost odvolací soud uvádí, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Ustanovení § 138 o.s.ř. o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek se vzhledem ke specialitě IZ (§ 7) neužije ani přiměřeně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud odvoláním napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil, jak je ve výroku uvedeno, a současně prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 17. dubna 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva