1 VSPH 425/2012-B-23
KSPH 39 INS 19345/2011 1 VSPH 425/2012-B-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka: Václav Podskalský, nar. 28. května 1961, bytem Záryby 44, zast. JUDr. Vlastimilem Vondráčkem, advokátem se sídlem Praha 1, V Jámě 5/699, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 19345/2011-B-13 ze dne 22. února 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 19345/2011-B-13 ze dne 22. února 2012 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku neschválil oddlužení dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku) a konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají dnem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku, tj. 28.2.2012 (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 5.12.2011 (A-14) byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Dne 22.2.2012 proběhlo přezkumné jednání a schůze věřitelů. Podle zprávy insolvenčního správce byl dlužník i v době zahájení insolvenčního řízení evidován jako podnikatel, zatajil závazek vůči Finančnímu úřadu v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi ve výši 313.744,-Kč z podnikatelské činnosti, dále zatajil, že vlastní vůz zn. Renault 19.

Dlužník se bránil, že na vůz zapomněl, že by soud měl zvážit možnost uspokojení věřitelů, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu R 79/2009 a citoval podmínky připuštění oddlužení v případě existence závazků z podnikání.

Soud předpokládal, že si dlužník opatří souhlas věřitele s oddlužením i při existenci pohledávky z podnikání, avšak nestalo se tak, schůze věřitelů se žádný věřitel nezúčastnil.

Soud měl za to, že v případě závazku vůči správci daně jde o podstatný závazek z podnikání ve výši asi 37% přihlášených pohledávek, zhodnotil i to, že dlužník zatajil část svého majetku (vůz), a to přesto, že seznam majetku obsahoval prohlášení dlužníka o jeho úplnosti a správnosti. Proto soud oddlužení neschválil a rozhodl o řešení úpadku dlužníka konkursem.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Namítal, že nebyl vyzván k předložení prohlášení věřitele (Finančního úřadu v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi) o tom, že souhlasí s oddlužením i při existenci nikoli nepodstatné pohledávky z podnikání, že tento závazek vznikl v období let 2004-2005, podnikání dlužník ukončil v roce 2005, že závazky vůči správci daně jsou jedinými závazky z předchozí podnikatelské činnosti, že značná část tohoto závazku tvoří daňové penále a že správce daně dodatečně vyslovil s oddlužením nesouhlas. Dlužník tvrdil, že nesledoval záměr krátit věřitele. Dlužník má závazky převážně nepodnikatelského charakteru a existenci závazku z předchozí podnikatelské činnosti jako důvod pro neschválení oddlužení považoval za striktní výklad insolvenčního zákona.

Pokud šlo o vůz, dlužník jej po havárii v roce 2007 ihned prodal za 1.500,-Kč jako šrot, pochybil toliko v tom, že se nepostaral o odhlášení vozu z registru motorových vozidel, když spoléhal na to, že odhlášení vozu provede kupující. Pokud jde o evidenci osoby dlužníka v živnostenském rejstříku, dlužník sice nezrušil výkon živnosti, ale fakticky již nepodnikal a za rozhodující považoval faktický stav, tj. že nevykonává živnostenskou činnost. Živnostenské oprávnění bylo zrušeno k 18.1.2012.

Dlužník konstatoval, že do řízení se přihlásili věřitelé s celkovou pohledávkou ve výši 868.000,-Kč, další významná pohledávka ve výši 200.000,-Kč přihlášena nebyla. Pokud oddlužení nebude schváleno, dlužník bude nucen splácet své závazky do konce života. Ze shora uvedených důvodů proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a oddlužení schválil nebo vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 389 odst. 1 IZ může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení podle § 395 odst. 1 IZ, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení podle § 395 odst. 2 IZ i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Dlužníkem, který není podnikatelem , se ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. To, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, insolvenční soud uváží vždy především s přihlédnutím k: 1) době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, 2) době ukončení dlužníkova podnikání, 3) četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, 4) výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků, 5) tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009, sp.zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod zn. R 79/2010).

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že do řízení se přihlásili věřitelé s celkovou pohledávkou ve výši 867.688,71 Kč, žádná pohledávka nebyla insolvenčním správcem popřena. Majetek dlužníka je tvořen jen běžným vybavením domácnosti. Pokud jde o vůz, který dlužník v seznamu majetku neuvedl, dlužník v rámci odvolání proti napadenému usnesení předložil kupní smlouvu ze dne 28.5.2007 o prodeji vozu zn. Renault 19 Michalu Křivánkovi za cenu 1.500,-Kč. Podle sdělení insolvenčního správce na přezkumném jednání dne 22.2.2012 byl vůz původně pořízen dlužníkem v bazaru v roce 2006. Odvolací soud má zato, že s ohledem na to, že vůz byl koupen z bazaru a dle tvrzení dlužníka došlo v roce 2007 k dopravní nehodě, v důsledku které byl vůz značně poškozen, nemohla mít tato majetková hodnota pro uspokojení věřitelů větší význam. Proto i v případě pochybností o skutečném prodeji vozu by tato majetková hodnota zřejmě nemohla přispět významnější mírou k uspokojení věřitelů, a proto ve skutečnosti, že dlužník opomněl uvést vůz v seznamu majetku, odvolací soud nespatřuje nepoctivý záměr dlužníka, když dlužník v seznamu majetku uvedl existenci domácího kina, notebooku či obchodního podílu, tedy věcí, jejichž hodnota obecně může dosahovat větší ceny než je cena havarovaného vozidla, původně pořízeného v bazaru.

Dlužník je zaměstnán u Prague Casting Services, a.s. jako obráběč kovů, pobírá hrubou měsíční mzdu ve výši asi 17.000,-Kč a nenárokové osobní ohodnocení ve výši 4.000,-Kč. Dlužník vyslovil předpoklad, že v následujících pěti letech bude jeho čistá mzda činit minimálně 16.278,-Kč.

Pokud jde o seznam závazků dlužníka, dlužník v tomto seznamu ze dne 3.11.2011 řádně uvedl, že má závazek vůči Finančnímu úřadu v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi ve výši 313.744,-Kč, konkrétně, že jde o splatnou daň z příjmu a příslušenství. Odvolací soud proto nesdílí názor soudu I. stupně o tom, že by dlužník tento závazek zatajil, byť dlužník u tohoto závazku výslovně neuvedl, že by pocházel z jeho předchozí podnikatelské činnosti.

Věcná legitimace k podání návrhu na povolení oddlužení vymezená ve smyslu § 389 odst. 1 IZ požadavkem, že dlužník není podnikatelem ani nemá dluhy vzešlé z podnikání, představuje subjektivní podmínky přípustnosti oddlužení. Jejich zkoumáním se soud ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení zabývá jen se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení (a v insolvenčním návrhu), popřípadě-jestliže jsou k dispozici-se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli, a zjištění o nesplnění těchto podmínek vede k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle § 390 odst. 3 IZ. Požadavek přípustnosti oddlužení trvá ovšem i po povolení oddlužení, a soud se jeho zkoumáním zabývá v rámci posuzování, zda tu nejsou důvody k zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, jež dle § 405 odst. 1 IZ indikují rozhodnutí o neschválení oddlužení.

Insolvenční soudy obecně v podobných případech postupují tak, že pokud se zjištěná pohledávka věřitele váže k předchozí podnikatelské činnosti dlužníka (a tudíž jde o dluhy z podnikání, jež ve smyslu § 389 odst. 1 dlužníkovu vstupu do oddlužení brání) a pokud pohledávka představuje v porovnání s celkovou výší všech nezajištěných pohledávek dlužníka nikoli marginální, ale naopak jejich podstatnou část, přičemž věřitel nedal najevo, že je s jejím podrobením režimu oddlužení srozuměn, pak ve smyslu § 389 odst. 1 IZ dlužník není osobou, jež by byla oprávněna domáhat se řešení svého úpadku oddlužením. Tato okolnost dle § 405 odst. 1 IZ bez dalšího vylučuje, aby soud povolené oddlužení schválil (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15.1.2010, sp.zn. KSUL 45 INS 5443/2009, 1 VSPH 730/2009-B).

V posuzovaném případě však odvolací soud s ohledem na stáří závazku z podnikání (daňové přiznání z roku 2006), vzhledem k tomu, že značnou část tohoto závazku tvoří nikoli jistina, ale penále, jak plyne z platebních výměrů na penále ze dne 13.10.2009, 19.12.2008, 13.10.2009 a 29.4.2010 (celkem přes 100.000,-Kč) a vzhledem k absenci významnějšího zpeněžitelného majetku dlužníka dospěl k závěru, že oddlužení plněním splátkového kalendáře povede k výraznějšímu uspokojení věřitelů než při řešení úpadku konkursem, protože dlužník má příjem ze zaměstnání a lze předpokládat, že uspokojení věřitelů v rámci měsíčních splátek z příjmu dlužníka bude vyšší než uspokojení z výtěžku prodeje majetkové podstaty, která je tvořena jen běžným vybavením domácnosti, které nemá větší hodnotu, a dále obchodním podílem ve VAFA Trans, s.r.o., která je v současnosti dle vyjádření dlužníka nečinná.

Za této situace je odvolací soud toho názoru, že řešit úpadek dlužníka již nyní konkursem by též odporovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a) IZ). Nelze totiž přehlédnout, že řešení úpadku splátkovým kalendářem je reálné, neboť by věřitelé mohli obdržet v příštích 5 letech plnění ve výši asi 39 % jejich zjištěných pohledávek a nároky insolvenčního správce by byly zcela zapraveny, přičemž takovéto uspokojení v případě řešení úpadku konkursem nelze ani předpokládat.

Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud k závěru, že je namístě umožnit dlužníku řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře. Ostatně kdyby se v průběhu dalšího řízení ukázalo, že odvolací soud se v tomto svém úsudku zmýlil a že dlužník nepřistupuje k oddlužení dostatečně svědomitě nebo poctivě, může kdykoliv později dojít ke změně způsobu řešení jejich úpadku a úpadek by pak byl definitivně řešen konkursem.

Pro tuto chvíli však není řešení úpadku konkursem namístě. Proto postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 23. dubna 2012

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová