1 VSPH 425/2010-A-13
KSCB 28 INS 3872/2010 1 VSPH 425/2010-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka DRUŽSTVO ROMLUH v likvidaci, sídlem Vodňany, Tyršova 354/II, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. května 2010, č.j. KSCB 28 INS 3872/2010-A-8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. května 2010, č.j. KSCB 28 INS 3872/2010-A-8, se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000 Kč se dlužníku neukládá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích uložil povinnost dlužníku DRUŽSTVO ROMLUH v likvidaci (dále jen dlužník), za něhož návrh podal likvidátor Ing. Štěpán Bláha (dále též likvidátor), zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000 Kč ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včas odvolání, v němž namítal, že již ze samotného insolvenčního návrhu je zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek ani finanční prostředky. Stanovená povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení je pro insolvenčního navrhovatele, jímž je likvidátor jmenovaný soudem, překážkou, která znemožňuje dokončit likvidaci společnosti. Argumentoval, že pro obdobné situace vyhláška č. 313/2007 Sb. předpokládá, že odměnu správce hradí stát. Proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000 Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z obsahu spisu plyne, že Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10.9.2008, č.j. 13 Cm 786/2008-5, rozhodl o zrušení a vstupu dlužníka do likvidace a usnesením ze dne 29.7.2009, č.j. 13 Cm 1348/2009-5, jmenoval likvidátorem společnosti Ing. Štěpána Bláhu. Likvidátor se insolvenčním návrhem ze dne 16.4.2010 domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka a zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku. Uvedl, že má dva věřitele s pohledávkami v celkové výši 7.403.963 Kč a nemá žádný majetek. Dále v návrhu uvedl, že mu nebyly předány žádné doklady týkající se obchodní činnosti společnosti, a proto nemohl prověřit možnost uplatnit neplatnost a neúčinnost právních úkonů dlužníka.

Z uvedeného plyne, že některé z předpokladů stanovených v § 144 IZ pro to, aby insolvenční soud mohl zamítnout insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jsou v dané věci dány najisto. Dlužník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu a jménem dlužníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců. Naproti tomu prozatím neprověřena zůstala možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka. Z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh lze s největší pravděpodobností usuzovat na to, že dlužník nemá žádný majetek.

Jak již konstatoval Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 21.11.2008, č.j. KSCB 28 INS 2072/2008, 1 VSPH 254/2008-A-43, za situace, kdy dosavadní výsledky řízení nasvědčují tomu, že mohou být splněny podmínky ustanovení § 144 IZ, a že nelze vycházet z toho, že dlužník disponuje finančními prostředky potřebnými na úhradu zálohy a podáním insolvenčního návrhu plní povinnost vyplývající pro něj z § 98 odst. 2 IZ a z § 72 odst. 2 obch. zák., nemusí insolvenční soud složení zálohy požadovat. Ostatně pro obdobné situace vyhláška č. 313/2007 Sb. předpokládá, že odměnu správce hradí stát za podmínek stanovených v ustanovení § 8 citované vyhlášky.

Se zřetelem k tomu odvolací soud podle § 220 odst. 3 o.s.ř. usnesení soudu I. stupně změnil a dlužníku neuložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 28. května 2010

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová