1 VSPH 422/2011-A-37
MSPH 79 INS 15897/2010 1 VSPH 422/2011-A-37

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka Bohumila anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 4-Kamýk, Krhanická 920/21, zast. JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem, sídlem Liberec III-Jeřáb, 1. máje 535/50, zahájené na návrh navrhovatele BAYSTON TECHNOLOGY LIMITED, reg.č. 6690022, sídlem The Studio St. Nicholas Close, Elstree, Herts WD6 4 EW, Velká Britanie, zast. Mgr. Františkem Povolným, advokátem, sídlem Praha 7, Přístavní 321, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2011, č.j. MSPH 79 INS 15897/2010-A-27,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2011, č.j. MSPH 79 INS 15897/2010-A-27, se v bodech I. a II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze pod bodem I. výroku zjistil úpadek Bohumila anonymizovano (dále jen dlužník), pod bodem II. výroku prohlásil konkurs na majetek dlužníka a pod bodem III. výroku ustanovil insolvenčním správcem ZILVAROVÁ CTIBOR HLADKÝ, v.o.s. (dále též správce). V navazujících výrocích vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku. Věřitele též vyzval, aby správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužníka a osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi, uložil, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale správci. V usnesení současně stanovil termín přezkumného jednání, svolal schůzi věřitelů, uložil správci ve výroku uvedené povinnosti, stanovil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají dne 28.3.2011 v 10:00 hod., a konstatoval, že jeho rozhodnutí budou publikována v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že se BAYSTON TECHNOLOGY LIMITED (dále jen navrhovatel) domáhal insolvenčním návrhem zjištění úpadku dlužníka s tím, že má za ním splatné vykonatelné pohledávky v celkové výši 26.421.341,-Kč vyplývající ze dvou úvěrových smluv, že tyto pohledávky byly převedeny původním věřitelem WPB Capital, spořitelním družstvem (dále též původní věřitel) jako postupitelem na navrhovatele smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 19.11.2010 a že dlužník od 30.4.2010 (resp. od 31.7.2010 v případě druhého úvěru) dlouhodobě nehradí předepsané splátky. Za další věřitele dlužníka označil navrhovatel Miroslava Doubka s pohledávkou ve výši 350.000,-Kč, Romana Jonáše a Ing. Pavla Malinu s pohledávkou ve výši 1.300.000,-Kč a Ing. Ivana Slavíčka s pohledávkou ve výši 1.200.000,-Kč. Na úpadek dlužníka navrhovatel usuzoval z toho, že neplatí jemu ani ostatním věřitelům.

Dlužník zprvu nezpochybňoval své závazky vůči původnímu věřiteli, když je uvedl v seznamu svých závazků, namítal však, že je spoluvlastníkem (SJM) zastaveného nemovitého majetku v nemalé hodnotě , z jehož prodeje se může navrhovatel uspokojit, a proto považoval insolvenční návrh za šikanózní. Posléze dlužník zpochybňoval právní existenci navrhovatele, platnost postoupení pohledávek a neplatnost oznámení o postoupení pohledávek a namítal, že není v úpadku. Dále zpochybňoval prohlášení Mgr. Ondřeje Svobody o pravosti jeho podpisu a vyjádřil názor, že pro pluralitu jeho věřitelů je nezbytné, aby se do insolvenčního řízení přihlásili nejméně 2 další věřitelé.

Soud I. stupně zjistil, že navrhovatel i jím označení věřitelé mají za dlužníkem splatné pohledávky s dobou splatnosti delší než 30 dnů.

Konstatoval, že pohledávka navrhovatele byla doložena smlouvou o úvěru ze dne 14.7.2009, č. 2210-21344 uzavřenou mezi původním věřitelem a Davidem Kludským, dlužníkem a Josefou Kludskou jako dlužníky ve znění dodatku č. 1 ze dne 14.9.2009, notářským zápisem sepsaným dne 17.7.2009 JUDr. Šárkou Novotnou, notářkou se sídlem v Praze, sp. zn. N 310/2009, NZ 290/2009, smlouvou o úvěru ze dne 14.9.2009, č. 2210-21362 uzavřenou mezi původním věřitelem a týmiž dlužníky, notářským zápisem sepsaným dne 21.9.2009 JUDr. Šárkou Novotnou, notářkou se sídlem v Praze, smlouvami o postoupení pohledávek a převodu práv a povinností ze dne 19.11.2010 uzavřenými mezi původním věřitelem jako postupitelem a navrhovatelem jako postupníkem a oznámením o ztrátě výhody splátek ze dne 25.11.2010.

Námitku dlužníka, že navrhovatel není aktivně legitimován k podání insolvenčního návrhu, neshledal soud I. stupně důvodnou, neboť navrhovatel doložil svoji právní subjektivitu potvrzením správce rejstříku společností pro Anglii a Wales ze dne 21.7.2009 a zákonným osvědčením. Proto již nevyžadoval jeho výpis z obchodního rejstříku mladší 3 měsíců. Konstatoval, že v řízení nebylo prokázáno, že by podpis Mgr. Ondřeje Svobody, místopředsedy představenstva původního věřitele, byl falešný v situaci, kdy dne 18.3.2011 předložil navrhovatel prohlášení o pravosti podpisu Mgr. Ondřeje Svobody, v němž jmenovaný prohlásil, že vlastnoručně podepsal oznámení o postoupení pohledávky dlužníkovi. V situaci, kdy podpis jmenovaného byl na tomto prohlášení úředně ověřen, neměl soud I. stupně žádný důvod k tomu, aby podpis jmenovaného byl přezkoumán znalcem, jak dlužník požadoval.

S odkazem na právní závěry Nejvyššího soudu ČR vyjádřené v jeho rozsudku sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, dle něhož oznámil-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi, pak dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v § 525 obč. zák., eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu /zhoršení/ jeho právního postavení), vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, shledal soud I. stupně nedůvodnou obranu dlužníka zpochybňující platnost postupní smlouvy, když z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19.11.2010, které dlužník nerozporoval, bylo zjištěno, že postoupení pohledávek bylo dlužníkovi řádně oznámeno. Ostatně dle tvrzení dlužníka by pohledávka navrhovatele měla činit cca 9.000.000,-Kč a dlužník disponuje peněžními prostředky jen ve výši 50 % této pohledávky, což však dlužník ničím nedoložil.

Existenci dalších věřitelů dlužníka měl soud I. stupně osvědčenou seznamem závazků ze dne 28.1.2011, dle něhož dlužník nezpochybňuje své splatné závazky-vyjma navrhovatele-vůči dalším svým věřitelům, konkrétně Ing. Ivanu Slavíčkovi (ze smlouvy o půjčce částky 1.200.000,-Kč s přísl. ze dne 25.2.2010), Romanu Jonášovi a Ing. Pavlu Malinovi (ze smlouvy o půjčce částky 1.300.000,-Kč s přísl. ze dne 5.11.2010) a Miroslavu Doubkovi (ze smlouvy o půjčce částky 350.000,-Kč s přísl. ze dne 8.11.2010). Existence dosud nesplacené půjčky poskytnuté dlužníkovi Ing. Ivanem Slavíčkem pak byla osvědčena fotokopií smlouvy o půjčce ze dne 25.2.2010 a exekutorským zápisem ze dne 25.2.2010 se svolením k vykonatelnosti, z něhož-ve spojení se seznamem závazku-plyne, že ve lhůtě splatnosti nebyla tato půjčka zaplacena.

Dle soudu I. stupně proto neobstojí námitka dlužníka, že by pluralita jeho věřitelů nebyla osvědčena, neboť v řízení byly spolehlivě zjištěny minimálně pohledávky navrhovatele a jednoho z dalších jím označených věřitelů (Ing. Slavíčka) splatné po dobu delší 30 dnů, když právo věřitelů podat přihlášku není časově vázáno na rozhodnutí o úpadku.

Protože dlužník uvedl, že uznává pohledávku navrhovatele ve výši cca 9.000.000,-Kč a disponuje peněžními prostředky jen cca 50 % její výše, uzavřel soud I. stupně na tom, že je v úpadku z důvodu platební neschopnosti. Tvrzení dlužníka, že je spoluvlastníkem nemovitého majetku, jehož hodnota údajně převyšuje jeho splatné závazky, nebylo dle soudu I. stupně rozhodující pro posouzení jeho platební neschopnosti s ohledem na právní závěry Nejvyššího soudu ČR vyjádřené v jeho rozhodnutí ze dne 31.1.2006, sp. zn. 29 Odo 457/2003, podle něhož, není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda je v úpadku formou platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek; přitom není významné ani to, zda řízení o úpadcem tvrzené pohledávce dosud probíhá, nebo již bylo skončeno a zda úpadci tato pohledávka náleží podle článku 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 58/1969 Sb. či nikoliv.

Znak úpadku není schopen plnit je dle soudu I. stupně dán, jestliže u dlužníka objektivně nastala situace, která brání uspokojit pohledávky věřitelů ve stanovené (smluvené či jinak určené) době splatnosti, i kdyby chtěl. Tak tomu je i v tomto případě, neboť dlužník nedisponuje peněžními prostředky k úhradě pohledávky navrhovatele, byť v jím uznané výši.

Na základě těchto zjištění dospěl soud I. stupně k závěru, že dlužník naplnil znaky neschopnosti plnit své závazky také podle § 3 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ), když neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, jak vyplynulo z dat splatnosti jeho závazků, podle § 3 odst. 2 písm. c) IZ, neboť není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, což je zřejmé s odkazem na pohledávku Ing. Ivana Slavíčka, i podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ, když dlužník řádně nesplnil povinnost předložit seznamy dle § 104 odst. 1 IZ, neboť jím předložené seznamy jsou zjevně neúplné, když v nich dlužník neuvedl stav svých peněžních prostředků, movitý majetek případně nemovitý majetek, kde bydlí.

Proto soud I. stupně zjistil úpadek dlužníka a současně prohlásil konkurs na jeho majetek, když jiný způsob jeho řešení nepřicházel do úvahy.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že insolvenční návrh zamítne. S odkazem na svá předchozí vyjádření měl zato, že soud I. stupně pochybil, když o insolvenčním návrhu nerozhodl hned při prvním jednání a tím, že ho odročil, umožnil navrhovateli ho doplnit a dokonce zhojit (viz prohlášení o pravosti podpisu) . Trval na tom, že podpis na oznámení o postoupení pohledávky není pravým podpisem Mgr. Svobody, byť o něm jmenovaný čestně prohlásil,

že je jeho, a požadoval vypracování znaleckého posudku v oboru písmoznalectví. Vyjádřil názor, že se soud I. stupně měl zabývat toliko věřiteli, kteří své pohledávky řádně přihlásili, a že jejich mnohost nebyla v řízení prokázána. Konstatoval, že soudu předložil seznamy, k nimž však soud I. stupně nepřihlížel, neboť je měl za zmatečné a neúplné, a že věřitel Ing. Slavíček zaslal soudu jen opis notářského zápisu bez přihlášky a tak nelze s jistotou určit, zda po sepsání uvedeného notářského zápisu nedošlo k další dohodě ohledně jeho pohledávky.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Pokud jde o úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, má ho odvolací soud shodně se závěry soudu I. stupně za osvědčený jednak z toho, že dlužník řádně nesplnil povinnost předložit úplné seznamy svého majetku a závazků podle § 104 odst. 1 IZ, ačkoliv byl k tomu řádně vyzván usnesením ze dne 3.1.2011 (A-6), jež mu bylo doručeno dne 7.1.2011 (v předložených seznamech založených na A-18 dlužník uvádí jako své věřitele jen navrhovatele a jím označené tři věřitele), a jednak z existence splatných pohledávek navrhovatele a dalšího věřitele dlužníka Ing. Ivana Slavíčka. Ostatně úpadek dlužníka vyplývá též z obsahu jeho odvolání, v němž dlužník ničím nezpochybňoval splatné pohledávky navrhovatele a dalšího věřitele a o svém majetku (zejména volných peněžních prostředcích) ničeho neuvedl.

Pokud jde o námitky dlužníka, že soud I. stupně pochybil, když insolvenční návrh nezamítl hned při prvním jednání a tím, že ho odročil, umožnil navrhovateli ho doplnit a dokonce zhojit (viz prohlášení o pravosti podpisu) , odvolací soud je nesdílí v situaci, kdy insolvenční návrh byl perfektní včetně potřebných příloh (A-1; P1) a kdy v úvodu prvního jednání nařízeného na den 11.3.2011 (A-21) předložil dlužník nečekaně další své rozsáhlé vyjádření ve věci samé, ačkoliv povinnost vyjádřit se k insolvenčnímu návrhu mu byla uložena již usnesením ze dne 3.1.2011 (A-6), čímž zmařil výsledky přípravy soudu I. stupně na toto jednání a bylo třeba též navrhovateli zachovat jeho procesní práva, tj. umožnit mu seznámit se s novou obranou dlužníka a na ni reagovat (A-23).

Přesvědčení dlužníka o nezbytnosti znaleckého zkoumání podpisu Mgr. Svobody na oznámení o postoupení pohledávky původního věřitele na navrhovatele ze dne 19.11.2010 odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně rovněž nesdílí v situaci, kdy jmenovaný dne 15.3.2011 prohlásil svůj podpis za pravý.

Ke smýšlení dlužníka, že se soud I. stupně měl zabývat toliko věřiteli, kteří své pohledávky řádně přihlásili, a že jejich mnohost nebyla v řízení prokázána, odvolací soud konstatuje, že pro zjištění dlužníkova úpadku postačuje, je-li v řízení postavena najisto existence nejméně dvou jeho věřitelů (bez ohledu na došlé přihlášky), tedy insolvenčního navrhovatele (jako jednoho věřitele) a kteréhokoliv dalšího věřitele z jím označených osob. Odvolací soud ověřil, že v dané věci navrhovatel doložil jím předloženými listinami, jež byly čteny k důkazu na jednání konaném dne 23.3.2011 (A-24), své splatné pohledávky za dlužníkem ve výši uvedené v insolvenční návrhu (26.421.341,-Kč), přičemž dlužník sám připustil její existenci ve výši cca 9.000.000,-Kč (A-24/2), a že z dále provedených důkazů (z exekutorského zápisu ze dne 25.2.2010, ze smlouvy o půjčce z téhož dne a z oznámení o dražbě nedobrovolné ze dne 16.11.2010), jež dlužník nezpochybňoval, soud I. stupně správně zjistil (A-24/3) existenci dalšího věřitele dlužníka Ing. Ivana Slavíčka (1.200.000,-Kč s přísl.). Za popsaného stavu je proto nerozhodné, že ke dni vydání napadeného usnesení podal přihlášku svých pohledek toliko navrhovatel, a důvodnou nemůže být shledána ani ničím nedoložená obrana dlužníka spočívající v tvrzení, že nelze s jistotou určit, zda po sepsání exekutorského zápisu ze dne 25.2.2010 nedošlo k nějaké další dohodě ohledně pohledávky Ing. Ivana Slavíčka.

Správností skutkových zjištění a právních závěrů soudu I. stupně nemůže otřást ani tvrzení dlužníka, že soudu předložil seznamy svého majetku a závazků, k nimž však nebylo přihlédnuto, neboť je měl soud I. stupně za zmatečné a neúplné. K uvedenému odvolací soud toliko připomíná, že správnost dlužníkem předložených seznamů (A-18), v nichž bylo přiznáno jen to, co již bylo uvedeno v insolvenčním návrhu, byla v průběhu řízení zpochybněna samotným dlužníkem, jenž dne 23.3.2011 do protokolu uvedl (A-24/2), že disponuje peněžními prostředky ve výši 50 % z částky 9 milionů Kč (tyto peněžní prostředky v seznamu svého majetku dlužník vůbec neuvedl), a byla vyvrácena zprávou správce ze dne 5.5.2011 (B-3), v níž je navíc uvedeno, že dlužník je evidován v centrálním registru silničních vozidel jako provozovatel 21 nákladních vozidel a různých tahačů a návěsů a v Komerční bance, a.s. vykazuje zůstatek jeho peněžních prostředků částku 87,35 Kč.

Závěrem shrnuto, soud I. stupně postupoval procesně perfektním způsobem a úpadek dlužníka měl správně osvědčen podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ (z důvodu nepředložení řádných seznamů majetku a závazků) a též podle § 3 odst. 1 IZ (z důvodu existence splatných pohledávek navrhovatele a dalšího známého věřitele dlužníka).

Pokud jde o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, je odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně i v tom, že jiný způsob řešení jeho úpadku možný nebyl, když v řízení nebyl podán žádný návrh na povolení oddlužení (§ 389 a násl. IZ) nebo na povolení reorganizace (§ 316 a násl. IZ), o nichž by bylo lze rozhodnout, což dlužník sám potvrdil u odvolacího jednání.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl též odvolací soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, neboť je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (v daném případě po dobu několika let) v prodlení s plněním svých splatných závazků (ve výši několika milionů Kč) vůči více věřitelům (tj. vůči navrhovateli a dalšímu známému věřiteli), přičemž ničím nedoložil, že má (a měl) k dispozici finanční prostředky potřebné na jejich úhradu. Protože úpadek dlužníka ve formě insolvence byl nepochybně osvědčen, zatímco žádná překážka bránící vydání rozhodnutí o úpadku zjištěna nebyla, postupoval odvolací soud proto podle § 219 o.s.ř. a usnesení insolvenčního soudu v rozsahu napadeném odvoláním jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 2. června 2011

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová