1 VSPH 416/2013-A-19
MSPH 96 INS 25782/2012 1 VSPH 416/2013-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud V Praze jako soud odvolací rozhodl V senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Döríla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční Věci dlužníka: AISHA, s.r.o. v likvidaci, IČO 26715473, sídlem Ke Strašnické 50/16, 100 00 Praha 10-Strašnice, o insolvenčním návrhu věřitele: JUDr. Jana Horáková, bytem Roztocká 176, 250 66 Zdiby, zast. JUDr. Petrem Horákem, advokátem se sídlem Žďárská 18/422, 184 00 Praha 8, o odvolání věřitele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 96 INS 25782/2012-A-13 ze dne 7. února 2013, takto:

Usnesení Městského soudu V Praze č.j. MSPH 96 INS 25782/2012-A-13 ze dne 7. února 2013 se mění jen tak, že se insolvenčnímu navrhovateli JUDr. Janě Horákové ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve Výši 30.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodněnü

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil insolvenčnímu navrhovateli JUDr. Janě Horákové (dále jen navrhovatel) povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve Výši 30.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

Vodůvodnění usnesení soud zejména odkázal na § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), a uváděl, že z obsahu spisu není zřejmé, zda majetek dlužníka bude dostatečný pro úhradu počátečních nákladů řízení, nebot dosud nebyl předložen jeho seznam majetku. Zdůraznil Význam zálohy pro další průběh insolvenčního řízení a navrhovateli uložil její zaplacení ve Výši 30.000,-Kč, již považoval za přiměřenou pro účely pokrytí prvotních nákladů insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel Včas odvolal a navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a rozhodl tak, že se navrhovateli záloha neukládá, nebot navrhovatel nemůže v této fázi řízení mít potřebné informace o majetku dlužníka. Nemůže proto dle navrhovatele nést náklady insolvenčního řízení, jež mu byly navíc stanoveny ve výši, která není přiměřená Výši uplatňované pohledávky. Vyslovil obavu, že nepřiměřená Výše zálohy může vést k situaci, kdy navrhovatel nebude moci své právo v insolvenčním řízení uplatňovat a dlužník tak bude nedůvodně chráněn.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle § 108 odst. 1 Věty in fine IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň minimálně předpokládaných nákladů insolvenčního řízení pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že dlužník byl usneseními ze dne 17.12.2012 (A-6) a 7.2.2013 (A-ll) vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a předložil seznamy majetku, závazků a zaměstnanců. Výzva byla dlužníku doručena fikcí do datové schránky, dlužník se k výzvě nevyjádřil.

Odvolací soud z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh zjistil, že navrhovatel má za dlužníkem vykonatelnou pohledávku přiznanou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 10 C 329/2011-28 ze dne 30.7.2012 ve Výši 1.527,50 Kč s příslušenstvím. Ohledně majetku dlužníka a jeho finančních poměrech nebylo uvedeno ničeho. Z obsahu insolvenčního rejstříku odvolací soud zjistil, že do řízení se svými pohledávkami se přihlásilo celkem 10 věřitelů. Dlužník na výzvu soudu seznam svého majetku, svých zaměstnanců a svých závazků nepředložil.

Protože prostředky nutné ke krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení nelze v daném případě zajistit jinak, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, když po věřiteli zaplacení zálohy požadoval. Odvolací soud má za to, že sice není povinností věřitele zjistit majetkové a finanční poměry dlužníka, avšak je třeba pamatovat na to, že pro hladký průběh insolvenčního řízení je třeba zajistit materiální předpoklady a pokud dlužník nedisponuje potřebným majetkem, bude záloha na náklady řízení požadována po insolvenčním navrhovateli-věřiteli.

Mezi náklady insolvenčního řízení totiž náleží mimo jiné Vždy i odměna a hotové Výdaje insolvenčního správce; v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty.

Za předpokladu, že by byl zjištěn úpadek dlužníka a ten by nebylo možné řešit jiným způsobem než konkursem, složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později-např. zpeněžením majetkové podstaty-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže. V případě, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů řízení, budou tyto náklady hrazeny ze složené zálohy.

Soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, Včetně určení její výše. Insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); věřitel proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení Včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Insolvenční zákon nedává při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení souvislost Výše navrhovateli ukládané zálohy s výší jeho přihlášené pohledávky. Navíc záloha zaplacená věřitelem se stává v případě zjištění úpadku dlužníka pohledávkou za majetkovou podstatou dle § 108 odst. 4 IZ, tudíž navrhovateli může být hrazena již vprůběhu insolvenčního řízení, pokud budou insolvenčním správcem získány potřebné prostředky ze zpeněžení majetku v majetkové podstatě dlužníka.

Odvolací soud proto shledal uložení zálohy navrhovateli ve Výši 30.000,-Kč soudem I. stupně za důvodné a napadené usnesení změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) ve spojení s§ 167 odst. 2 občanského soudního řádu jen tak, že věřiteli prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 20. března 2013

JUDr. František Kučera, V. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová