1 VSPH 416/2012-B-243
MSPH 99 INS 453/2009 1 VSPH 416/2012-B-243

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka VMS TRADING, s.r.o., sídlem Praha 4, Vyskočilova 1100/2, IČO 26939843, o odvolání věřitele Ing. Milana Fucimana, bytem Dolní Benešov, Petra Bezruče 488, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2010, č.j. MSPH 99 INS 453/2009-B-89 (v insolvenčním rejstříku zveřejněno pod B-90),

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. února 2010, č.j. MSPH 99 INS 453/2009-B-89, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odvolal z funkce zástupce věřitelů Ing. Milana Fucimana (dále též odvolatel; bod I. výroku), uložil věřiteli ČR-Finančnímu úřadu pro Prahu 4, aby se ujal funkce zástupce věřitelů (bod II. výroku) a svolal schůzi věřitelů na den 3.3.2010 s uvedeným programem (bod III. výroku).

V odůvodnění soud I. stupně zejména uvedl, že podáním ze dne 13.1.2010 navrhl dlužník VMS TRADING, s.r.o. (dále jen dlužník), aby byl Ing. Milan Fuciman odvolán z funkce zástupce věřitelů, neboť v minulosti byl jeho jednatelem a z toho důvodu lze pochybovat o jeho nepodjatosti. Dlužník tvrdil, že mu odvolatel jako kupující dluží z titulu neplatné kupní smlouvy uzavřené mezi ním jako prodávajícím, že odvolatel dříve jednal za dlužníka při této transakci, při níž nebyla splněna podmínka uvedená v § 196a obchodního zákoníku, že se odvolatel obohatil na jeho úkor, když užíval věci ke své osobní potřebě, za něž platil, a že odvolatel uspokojil své pohledávky před pohledávkami ostatních věřitelů, čímž se zvýhodnil oproti jiným věřitelům dlužníka.

Soud I. stupně zjistil, že odvolatel byl zvolen zástupcem věřitelů na schůzi konané dne 10.6.2009, že pohledávka odvolatele byla zjištěna ve výši 2.304.381,92 Kč (dlužník ji popřel v plné výši) a že z podnětu dlužníka (B-40, B-59) byla svolána schůze věřitelů konaná dne 20.11.2009, na níž nebyly shledány podmínky pro odvolání odvolatele z funkce zástupce věřitelů. Z obchodního rejstříku zjistil, že od 29.9.2004 do 16.10.2007 byl odvolatel jednatelem dlužníka.

Soud I. stupně vyšel z toho, že když byl odvolatel jednatelem dlužníka, nelze z toho bez dalšího dovozovat jeho podjatost, neboť jeho znalost poměrů dlužníka mohla lépe zajistit průběh insolvenčního řízení a ochranu zájmů věřitelů. Uvedené by dle soudu I. stupně ovšem platilo jen tam, kdy by taková osoba svých znalostí využívala v zájmu všech věřitelů, nikoliv jen ve svém vlastním zájmu. Po zhodnocení dosavadního průběhu insolvenčního řízení optikou soudem citovaných § 58, § 59, § 63 a § 68 insolvenčního zákona (dále jen IZ) však soud I. stupně shledal, že odvolatel a nynější jednatel dlužníka (Vladimír Moltaš) insolvenčního řízení zčásti využili (zneužili) jako kolbiště (veřejnosti přístupné) svých osobních střetů (invektivy začasto obsažené v jejich podání byly toho důkazem), čímž nejenže zpomalili průběh řízení, ale i zkomplikovali činnost insolvenčního správce, což zčásti zapříčinilo i to, že původní insolvenční správce musel být ze své funkce odvolán (B-64). Konstatoval, že stávající situace již není udržitelná a je ke škodě věřitelům a cílům řízení, že postavení odvolatele jako zástupce věřitelů je problematické i potud, že dlužník za ním eviduje pohledávky. Proto soud I. stupně postupoval podle § 63 odst. 1 IZ a odvolatele odvolal z funkce zástupce věřitelů.

Jen proti bodu I. výroku usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby ho odvolací soud zrušil. Soudu I. stupně vytýkal, že si před vydáním napadeného usnesení nevyžádal jeho stanovisko a že k jeho odvolání došlo jen na popud jednatele dlužníka Vladimíra Moltaše, přestože schůze věřitelů konaná dne 20.11.2009 neshledala podmínky pro jeho odvolání. Připomněl, že byl řádně zvolen na schůzi věřitelů konané dne 10.6.2009. Vyjádřil názor, že byl odvolán z funkce bezdůvodně a že tím bylo jen vyhověno úmyslům a osobním zájmům jednatele dlužníka, jenž vyvedl majetek dlužníka na svoji rodinu a společnost dlužníka přivedl do insolvence. Podrobně zrekapituloval průběh řízení a 17 podání dlužníka útočících na všechny možné subjekty insolvenčního řízení s tím, že je konsternován skutečností, že insolvenční rejstřík lze beztrestně zneužívat k veřejnému osočování, urážení a ke lživému obviňování bezúhonných lidí jednatelem dlužníka. Soudu I. stupně vytýkal, že na webových stránkách zveřejňuje lživá podání jednatele dlužníka, na něž musí reagovat a bránit se jim. Nesouhlasil s tím, že by zpomaloval řízení, a tvrdil, že bývalý správce před svým zproštěním řádně nevykonával svoji funkci, když s ním vůbec nespolupracoval a ignoroval jeho upozorňování na postižitelný majetek dlužníka. Popíral, že by měl dlužníkovi něco dlužit. Závěrem dodal, že funkci zástupce věřitelů řádně vykonával, neporušil žádné povinnosti a jeho odvolání je postaveno na zástupných důvodech.

Dlužník ve vyjádření k odvolání vyvracel jeho vývody se závěrem, že napadený bod I. výroku je věcně správný, neboť u odvolatele existují překážky pro výkon funkce zástupce věřitelů. Zopakoval svá tvrzení o tom, že mu odvolatel dluží z neplatné kupní smlouvy, jejímž předmětem byl vrtulník (nedodržení podmínek uvedených § 196a obch. zák.), že uvedenou kupní smlouvu uzavřel odvolatel de facto sám se sebou, když v ní vystupoval jako zástupce úpadce i jako kupující, že se odvolatel obohatil na jeho úkor, když za něho platil věci sloužící výhradně osobní potřebě odvolatele nebo členů jeho rodiny (osobní vozidla, notebook, akontace v rámci leasingu automobilů, vybavení vrtulníku apod.), že na podzim 2007 si odvolatel vyplatil 9 miliónů Kč na úhradu svých údajných pohledávek za dlužníkem (z peněz poskytnutých věřiteli Malíkem a Kloudou), že si odvolatel převedl na svůj účet kauci ve výši 500.000,-Kč složenou obchodním partnerem a že všemi těmito úkony odvolatel sebe zvýhodnil před ostatními věřiteli a dlužníka přivedl do úpadku. Dále dlužník zmínil některé skutečnosti o údajné snaze o korupci v rámci insolvence, o trestním stíhání odvolatele, o nevymáhání nebo naopak o vytváření některých pohledávek a o diskreditaci jednatele dlužníka.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 63 odst. 3 IZ z důležitých důvodů, zejména při porušování nebo zanedbávání povinností, může insolvenční soud odvolat věřitelský výbor nebo některého z jeho členů a náhradníků. Může tak učinit i bez návrhu; podá-li však tento návrh schůze věřitelů, insolvenční soud mu vyhoví, je-li návrh v souladu se zákonem.

Podle § 68 odst. 2 IZ ustanovení o věřitelském výboru platí pro zástupce věřitelů a jeho náhradníka obdobně. Zástupce věřitelů a jeho náhradník však nemohou být jmenováváni insolvenčním soudem a neplatí pro ně § 63 odst. 2 IZ.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že k odvolání zástupce věřitelů a jeho náhradníka může dojít též z důvodů, jež nemají původ v porušování nebo zanedbávání povinností. Za takové důležité důvody lze považovat zejména zdravotní či jiné důvody (např. zahraniční cestu), které věřiteli trvale nebo alespoň dlouhodobě znemožňují výkon jeho funkce (např. též důvody, pro něž by bylo třeba věřiteli ustanovit opatrovníka podle § 29 o.s.ř.), ale též důvody uvedené v § 59 odst. 2 a 3 IZ, pro něž by ho nebylo možno potvrdit do funkce, a to i přesto, že by takové důvody vyšly najevo až po skončení schůze věřitelů, na které došlo k potvrzení jeho volby. Nelze totiž přehlédnout, že rozhodnutí, jímž je potvrzena volba zástupce věřitelů a jeho náhradníka (§ 57 odst. 3 IZ), má povahu rozhodnutí vydaného v rámci výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 IZ) a nelze je napadnout odvoláním (§ 91 IZ), na rozdíl od rozhodnutí, jímž insolvenční soud nepotvrdí volbu zástupce věřitelů a jeho náhradníka (§ 59 odst. 3 IZ), proti němuž je odvolání naopak přípustné (§ 59 odst. 4 IZ; blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.11.2009, sp.zn. KSPH 37 INS 1460/2009, 2 VSPH 367/2009-B). Pokud insolvenční soud zjistí, že v důsledku nově zjištěných skutečností nemůže dřívější rozhodnutí vydané v rámci výkonu dohlédací činnosti obstát, změní je nebo přijme nové, event. jiné rozhodnutí. Zjistí-li insolvenční soud, že u věřitele byl dán důvod pochybovat o jeho nepodjatosti nebo důvěryhodnosti anebo o tom, zda je k výkonu funkce způsobilý (§ 59 odst. 2 a 3 IZ), je taková skutečnost důležitým důvodem podle § 63 odst. 3 IZ, pro nějž ho lze odvolat z funkce zástupce věřitelů nebo jeho náhradníka.

Požadavek na nepodjatost zástupce věřitelů (nebo jeho náhradníka) je nutno posuzovat se zřetelem na jeho poměr k věci, k dlužníkovi nebo k jeho zástupci. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu zástupce věřitelů na projednávané věci. Tak je tomu např. v případě, kdy by se majetkový zájem zástupce věřitelů dostal do kolize se zájmem majetkové podstaty, resp. se společným zájmem věřitelů (§ 2 písm. j) IZ). Poměr zástupce věřitelů vůči dlužníkovi nebo jeho zástupci může být založen obzvláště na příbuzenském nebo jemu obdobném vztahu, jemuž naroveň může být v konkrétním případě vztah přátelský či naopak nepřátelský. Ostatně zástupcem věřitelů nemůže být výslovně osoba, u které je vzhledem k jejímu vztahu k dlužníkovi důvod pochybovat o její nepodjatosti, zejména osoba dlužníkovi blízká, vedoucí zaměstnanec dlužníka, podle § 33 odst. 3 a § 73 odst. 3 zákoníku práce, společník dlužníka, s výjimkou akcionáře, pokud nepůsobí v orgánech dlužníka nebo nevlastní dlužníkovy akcie anebo jiné jím vydané účastnické cenné papíry v souhrnné hodnotě více než desetiny základního kapitálu dlužníka, a osoba tvořící s dlužníkem koncern (§ 59 odst. 2 IZ).

V dané věci není pochyb o tom, že odvolatel byl od 29.9.2004 do 16.10.2007 jednatelem dlužníka, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 2.2.2009 na návrh dlužníka a že řada splatných závazků dlužníka vznikla ještě v roce 2007 (viz přílohy k insolvenčnímu návrhu založené na A-3), tedy v době, kdy jednatelem dlužníka byl odvolatel. Z dosavadního průběhu insolvenčního řízení je zjevné, že mezi odvolatelem jako zástupcem věřitelů a dlužníkem objektivně existuje zjevně nepřátelský poměr vyvěrající především ze skutečnosti, že odvolatel byl v minulosti jednatelem dlužníka, a projevující se neustálým napadáním odvolatele ze strany dlužníka, jemuž musí odvolatel trvale čelit. Za této situace dospěl též odvolací soud k závěru, že vzájemná animozita mezi odvolatelem a dlužníkem je pro další průběh insolvenčního řízení nežádoucí a jako taková zavdává u odvolatele důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti. Odvolací soud přitom přihlédl též k době, jež uplynula od vydání napadeného usnesení (12.2.2010), a tomu, že funkci zástupce věřitelů již pravidelně vykonává (bez turbulencí, jež provázely odvolatele) ČR-Finančnímu úřadu pro Prahu 4.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 11. dubna 2012

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová