1 VSPH 415/2013-A-11
KSPL 52 INS 2359/2013 1 VSPH 415/2013-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka: Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Výhledech 385, 334 52 Merklín, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni, č.j. KSPL 52 INS 2359/2013-A-6, ze dne 5. února 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni, č.j. KSPL 52 INS 2359/2013-A-6, ze dne 5. února 2013 se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Při stanovení zálohy na náklady insolvenčního řízení vycházel soud prvního stupně z potřeby zajistit pro insolvenčního správce dostatek finančních prostředků k úhradě nákladů insolvenčního řízení a zejména uvedl, že v projednávaném případě podal dlužník řádný návrh na zahájení insolvenčního řízení spojený s návrhem na povolení oddlužení, z něhož vyplývá, že hodnota jeho majetku nepřesahuje 5 tisíc Kč a jeho příjem činí pouze výsluhový příspěvek ve výši 8.422,-Kč měsíčně. Po odečtení celkové odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů tak na nezajištěné věřitele připadá částka 28.980,-Kč, což činí pouze 5,42 % evidovaných pohledávek nezajištěných věřitelů. Dospěl k závěru, že dlužník nebude splňovat zákonné podmínky pro povolení oddlužení a jako jediný způsob řešení jeho úpadku přichází v úvahu prohlášení konkursu, přičemž mu stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč s ohledem na potřebu krýt z této zálohy i předpokládanou výši odměny a nákladů insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a zálohu mu neukládal. Tvrdil, že je schopen v blízké době nastoupit opět do zaměstnání a dosahovat příjmu, z něhož by byl schopen hradit na pohledávky nezajištěných věřitelů alespoň zákonné minimum pro povolení oddlužení ve výši 30 % těchto pohledávek.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, podle nějž může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník je nemajetný, nevlastní finanční prostředky, eviduje pouze movitý majetek nízké hodnoty a pobírá příspěvek za výsluhu ve výši 8.422,-Kč měsíčně. Dle svého tvrzení by dlužník měl nastoupit od března do zaměstnání s příjmem kolem 10.000,-Kč měsíčně. Ve spise však žádný doklad o nástupu dlužníka do zaměstnání není založen. Výše jeho závazků vůči 4 věřitelům přesahuje 530.000,-Kč.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě zatím dlužník nedoložil, že splňuje zákonné podmínky (§ 395 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona) pro povolení oddlužení, neboť ze svých současných příjmů by pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojil jen do výše necelých 6 %. Z toho vyplývá, že nebude možné řešit dlužníkův úpadek jiným způsobem než konkursem (popř. nepatrným konkursem dle ust. § 314 a § 315 insolvenčního zákona), a insolvenčnímu správci je proto třeba zajistit dostatek prostředků na hotové výdaje související s jeho činností a náklady spojené se zjišťováním majetkové podstaty (případně jejího prodeje). Vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje likvidními prostředky a podmínky pro zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku dle ust. § 144 insolvenčního zákona v dané věci splněny nejsou, postupoval soud prvního stupně správně, pokud rozhodl o uložení povinnosti dlužníku uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení

V případě řešení úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení představují mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, jež dosahuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč. Odvolací soud je však toho názoru, že je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti věci, jimiž jsou majetkové poměry dlužníka i skutečnost, že v majetkové podstatě nebude dohledán s největší pravděpodobností žádný zpeněžitelný majetek a řízení o konkursu bude zřejmě zastaveno, aniž by došlo ke zpeněžování dlužníkova majetku. Lze též předpokládat alespoň minimální příjem plynoucí do majetkové podstaty ze srážek z příspěvku za výsluhu dlužníka. Proto ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce postačovat dle odvolacího soudu záloha ve výši 25.000,-Kč.

Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) a § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že zálohu dlužníku snížil na částku 25.000,-Kč a současně prodloužil její splatnost.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 20. března 2013

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová