1 VSPH 413/2011-A-19
KSUL 77 INS 2478/2011 1 VSPH 413/2011-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužnice: Věnceslava Vávrová, nar. 17. dubna 1951, trvale bytem Albrechtická 254, 435 42 Litvínov-Janov, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 2478/2011-A-6 ze dne 18. února 2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 2478/2011-A-6 ze dne 18. února 2011 se mění tak, že insolvenční návrh dlužnice se neodmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V odůvodnění usnesení zejména uvedl, že dne 16.2.2011 mu byl doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení, který však v rámci kolonky č. 21 návrhu neobsahoval podstatné okolnosti osvědčující úpadek dlužnice, a odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSUL 71 INS 1262/2010, 1 VSPH 166/2010-A-11 ze dne 15.3.2010 s tím, že tento nedostatek vedl k rozhodnutí dle § 128 odst. 1 IZ.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že její finanční situace není natolik dobrá, aby mohla uspokojit všechny pohledávky, a podrobně rozepsala své výdaje za měsíc únor, a dále uvedla jednotlivé věřitele a výše splátek, že má starobní důchod 4.772,-Kč, manžel má starobní důchod 9.990,-Kč. V doplnění odvolání ze dne 18.4.2011 uvedla, že má společně s manželem 7 věřitelů a že plněním splátkového kalendáře budou věřitelé uspokojeni v rozsahu minimálně 30% hodnoty pohledávek.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví § 103 odst. 1 a 2 IZ, přičemž podá-li insolvenční návrh dlužník, dle § 104 odst. 1 IZ je povinen k němu připojit seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku ), seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků ), seznam svých zaměstnanců, listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně specifikace svých pohledávek a vyjádření k jejich dobytnosti, a uvést informaci o soudních či jiných řízeních, jež ohledně jeho majetku proběhla či dosud probíhají (§ 104 odst. 2 IZ).

V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují, odděleně uvést věřitele, kteří proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění nebo toto právo proti němu uplatňují, včetně specifikace předmětu tohoto zajištění a důvodu jeho vzniku, a musí také uvést, které z pohledávek věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše či v jakém rozsahu popírá právo na uspokojení ze zajištění a z jakého důvodu (§ 104 odst. 3 IZ). Všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v § 103 odst. 1 IZ (tedy jménem a příjmením, případně obchodní firmou, dále bydlištěm či sídlem a identifikačním číslem, dále je třeba rovněž uvést výši závazku). Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v seznamech výslovně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 IZ).

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ.

Podle § 128 odst. 2 IZ nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Z obsahu insolvenčního návrhu odvolací soud zjistil, že dlužnice v něm uvedla, že jej podává spolu s manželem Oldřichem Vávrou, který návrh spolupodepsal, že má závazky vůči třem věřitelům, jež nestačí platit, žije s dcerou, která se připravuje na budoucí povolání, některé finanční prostředky byly užity jako finanční pomoc starší dceři, starobní důchod činí 4.772,-Kč. Spolu s návrhem předložila řádný seznam majetku a závazků, z nichž je identifikace věřitelů i specifikace jednotlivých závazků dostatečně zřejmá, jakož i to, že pohledávky dvou věřitelů se opírají o konkrétní platební rozkazy Okresního soudu v Mostě.

I když i odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně potud, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje všechny předepsané náležitosti, resp. že skutečnosti osvědčující její úpadek nepopsala zcela pregnantně, je na rozdíl od něj přesvědčen o tom, že ze skutečností uvedených v návrhu lze dovodit, že jimi dlužnice hodlala osvědčit, že je v úpadku ve formě platební neschopnosti, a je toho názoru, že zjištěné nedostatky návrhu nebrání pokračování v řízení. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužnice důvodným, postupoval proto za použití ust. § 154 odst. 1 a § 167 podle ust. § 220 odst. 1 občanského soudního řádu, napadené usnesení změnil a rozhodl o tom, že se insolvenční návrh dlužnice neodmítá.

Pro potřeby dalšího řízení však odvolací soud pokládá za vhodné poukázat na závěry plynoucí z jeho usnesení ze dne 19. dubna 2011, č.j. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH 325/2011-B-16, kde v obdobné věci vyložil, že pokud podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení každý z manželů a pokud v obou těchto návrzích na povolení oddlužení (v kolonce č. 18 formuláře) byl podle § 392 odst. 3 IZ obsažen souhlas druhého manžela s oddlužením a připojen jeho podpis návrhu, dávají tím oba dlužníci-manželé najevo, že trvá jejich společné jmění manželů (dále jen SJM) a že jejich majetek do něj náležející bude navrženým oddlužením postižen, tj. že mají závazky, které z tohoto společného majetku mají být uspokojeny.

Přitom není a ani nemůže být rozdílu v tom, zda společné dluhy manželů se řeší v rámci insolvenčního řízení, jehož účastníkem je jeden z manželů, který podá návrh na povolení oddlužení a druhý k tomuto návrhu připojí svůj podpis, ve srovnání se situací, kdy oba manželé podají jako navrhovatelé a dlužníci společný insolvenční návrh, popřípadě každý z nich samostatně (jako v posuzovaném případě). Jinak řečeno, ať podají manželé insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení společně, nebo každý zvlášť, anebo jen jeden z nich a druhý návrh spolupodepíše, vždy jde o totéž, tedy za jakých podmínek bude majetek ve SJM užit pro účely jejich oddlužení.

Jelikož výsledky insolvenčního řízení dlužnice a jejího manžela (řízení je vedeno pod sp.zn. KSUL 77 INS 2476/2011) svědčily (a nadále svědčí) o tom, že mají majetek a závazky, jež ve smyslu § 143 a násl. ObčZ spadají do jejich SJM, měl by insolvenční soud jejich (samostatně podané) insolvenční návrhy a návrhy na povolení oddlužení posoudit a projednat společně, tj. dle § 112 o.s.ř. je spojit ke společnému (jedinému) řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 17. května 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová