1 VSPH 410/2016-B-310
KSPH 40 INS 4666/2008 1 VSPH 410/2016-B-310

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužníka Martina Hofmana, nar. 1. prosince 1966, bytem V Chatách 119/11, Říčany-Pacov, za účastí Krajského státního zastupitelství v Praze, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 40 INS 4666/2008-B-267 ze dne 20. ledna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 40 INS 4666/2008-B-267 ze dne

20. ledna 2016 p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č. j. KSPH 40 INS 4666/2008-B-267 ze dne 20.1.2016 v bodě I. výroku neustanovil Martinu Hofmanovi (dále jen dlužník) právního zástupce z řad advokátů a v bodě II. výroku zamítl jeho návrh na uvolnění finančních prostředků z majetkové podstaty pro úhradu nákladů obhajoby. V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud zejména uvedl, že dlužník podal k insolvenčnímu soudu dne 13.1.2016 žádost na ustanovení zástupce z řad advokátů. Dne 16.1.2016 svoji žádost zopakoval a dne 18.1.2016 požádal o uvolnění finančních prostředků z majetkové podstaty na úhradu nákladů právního zástupce. Žádosti dlužník odůvodnil tím, že nemá právnické vzdělání a vzhledem k tomu, že celé řízení probíhá za pro něj nevýhodných podmínek, je pro něj zastoupení advokátem existenční nutností. Soud odkázal na ust. § 30 odst. 1 a § 138 o. s. ř. a uvedl, že nezkoumal, zda byly dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, protože podle soudu nebylo třeba na ochranu zájmů dlužníka právního zástupce ustanovit. Soud odkázal na ust. § 1 insolvenčního zákona a konstatoval, že insolvenční řízení není řízením, ve kterém by šlo o složité právní dokazování a že ochrana zájmů dlužníka proto nevyžaduje ustanovení zástupce. isir.justi ce.cz

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že soud rozhodl formalisticky bez skutečného posouzení věci. Upozornil na nestandardní postup insolvenčního správce i soudu prvního stupně, především pak na odmítání vyplacení výživného jeho dětem, což za pochybení označil i Vrchní soud v Praze. Insolvenční správce dlužníkovi dále znemožňuje užívat dosud nezpeněžené nemovitosti a opakovaně na něj podává trestní oznámení, která ani jednou neskončilo obviněním dlužníka. Ve všech těchto případech byl dlužníkovi ustanoven bezplatný právní zástupce. Dlužník poukazuje na to, že jeho insolvenční řízení trvá již osmým rokem a není v jeho silách bránit své zájmy proti nezákonným zásahům insolvenčního správce na základě znalostí nabytých samostudiem. K řešení této situace proto žádá o ustanovení právního zástupce.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužníka důvodným.

Podle ust. § 7 odst. 1 insolvenčního zákona nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ust. § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (ust. § 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.

Podle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že dne 19. 11. 2008 byl soudu doručen návrh věřitele Davida Šindeláře na zahájení insolvenčního řízení dlužníka. Dne 13. 3. 2009 soud zjistil úpadek dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs. Podáním ze dne 13. 1.2016 a 16. 1. 2016 dlužník požádal o ustanovení právního zástupce a dne 18. 1. 2016 o uvolnění finančních prostředků na náklady právního zastoupení s tím, že je toto nutné k ochraně jeho zájmů a že finanční situace dlužníka (je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání) neumožňuje platit vlastního právního zástupce.

Vycházeje z výše uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně vyšel z toho, že účastníku lze ustanovit zástupce pouze tehdy, jde-li o účastníka, u něhož jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a současně jestliže to vyžaduje ochrana jeho zájmů (jsou-li obavy, že účastník není v řízení schopen samostatně účinně uplatňovat či bránit svá práva). Správný je i jeho závěr, že dlužník nesplňuje předpoklady pro to, aby mu mohl být ustanoven zástupce, neboť ochrana jeho zájmů to nevyžaduje.

Jak již uvedl soud prvního stupně, cílem insolvenčního řízení je podle ust. § 1 insolvenčního zákona, řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Insolvenční řízení není řízením, ve kterém by se provádělo složité dokazování relevantních skutečností, jako je tomu ve standardním řízení sporném. Dosažení účelu insolvenčního řízení zajišťuje především insolvenční správce, jehož veškerá činnost podléhá dohlédací činnosti insolvenčního soudu (ust. § 11 insolvenčního zákona). S ohledem na cíle insolvenčního řízení a úkoly insolvenčního správce v tomto řízení nemůže být splněna zákonná podmínka pro ustanovení zástupce dlužníku v podobě nezbytnosti takového opatření k ochraně jeho zájmů (srov. také např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 9. 2010, č. j. 3 VSOL 338/2010-A-21).

K tomu, aby práva dlužníka v insolvenčním řízení byla odpovídajícím způsobem chráněna, není třeba ani jeho právního vzdělání, ani to, aby se v insolvenčním řízení dokonale orientoval , a proto ani ustanovení advokáta k ochraně jeho práv. Postačovaly-li by tyto důvody k ustanovení zástupce dlužníku, není pochyb o tom, že by byly dány ve vztahu ke všem dlužníkům postrádajícím právní vzdělání. Na takových východiscích však insolvenční zákon bezpochyby nestojí (srov. např. povinné zastoupení účastníka advokátem v dovolacím řízení).

Dosavadní průběh řízení navíc nenasvědčuje tomu, že by dlužník nebyl schopen svá práva v míře insolvenčním zákonem předpokládané realizovat a dostatečně aktivně se jej účastnit. Jeho právo na ochranu jeho zájmů tak napadeným rozhodnutím dotčeno být nemohlo. A už vůbec nelze hovořit o tom, že by zamítnutím návrhu na ustanovení zástupce v insolvenčním řízení zahájeném na návrh věřitele byla porušena dlužníkova osobnostní práva či ústavní principy.

Nevyžaduje-li již samotná povaha insolvenčního řízení, aby dlužníku byl soudem ustanoven zástupce z řad advokátů, zkoumáním splnění ostatních předpokladů pro ustanovení zástupce (včetně práva dlužníka na osvobození od soudních poplatků) se již z důvodu nadbytečnosti není třeba zabývat.

Pokud pak jde o odvolání dlužníka proti zamítnutí uvolnění finančních prostředků z majetkové podstaty pro úhradu nákladů obhajoby dlužníka, odvolací soud i v tomto považuje závěr soudu prvního stupně za správný a odkazuje na výše uvedené odůvodnění.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí neshledávající potřebným ustanovit dlužníku právního zástupce pro potřeby insolvenčního řízení a uvolnění finančních prostředků na náklady obhajoby jako věcně správné podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (ust. § 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).

V Praze dne 25. listopadu 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík