1 VSPH 408/2016-A-20
KSPH 63 INS 32120/2015 1 VSPH 408/2016-A-20

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Františka Kučery v insolvenční věci dlužnice Karolíny Bulavové, IČO 88541185, bytem Senohrabská 164, Mirošovice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 63 INS 32120/2015-A-12 ze dne 19. ledna 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 63 INS 32120/2015- A-12 ze dne 19. ledna 2016 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 63 INS 32120/2015-A-12 ze dne 19.1.2016 uložil Karolíně Bulavové (dále dlužnice) zaplatit do tří dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

V odůvodnění soud uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 23.12.2015 domáhala zjištění úpadku a povolení jeho řešení oddlužením. Usnesením č.j. KSPH 63 INS 32120/2015-A-8 ze dne 30.12.2015 soud dlužnici vyzval, aby v případě nezajištěných závazků pocházejících z podnikání předložila souhlasy těchto věřitelů s řešením případného úpadku dlužnice oddlužením. Dlužnice podáním ze dne 5.1.2016 soudu sdělila, že se pokoušela své věřitele kontaktovat, ale bezúspěšně a požadované souhlasy tedy není schopna doložit. Následně pak Všeobecná zdravotní pojišťovna a Finanční úřad pro Středočeský kraj zaslaly soudu podání, v nichž vyjadřují nesouhlas s oddlužením dlužnice. Vzhledem k tomu, že dlužnice má nezajištěné závazky z podnikání a ani přes výzvu soudu nedodala jejich souhlasy, odkázal soud na ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona a uložil dlužnici zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení povinnost zaplatit zálohu ve výši 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání uvedla, že v současné situaci nemá na zaplacení zálohy finanční prostředky. Řešení jejího úpadku konkursem je navíc pro její věřitele méně výhodné než případné oddlužení, kde je schopna splatit více než 30 % svých nezajištěných závazků. Zároveň sdělila, že dne 1.9.2013 přerušila podnikání. isir.justi ce.cz

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 insolvenčního zákona), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 212 o.s.ř. a neshledal odvolání dlužnice důvodným.

Podle ust. § 108 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle ust. § 389 odst. 2 insolvenčního zákona dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) souhlasí s tím věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle ust. § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Pokud se týká problematiky oddlužení v případě dlužníků majících závazky z podnikání a předkládání souhlasu věřitelů těchto podnikatelských závazků jako podmínky pro povolení oddlužení, soudní praxe se při aplikaci insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 ustálila na závěrech plynoucích z unesení ze dne 23.9.2015, sp. zn. 1 VSOL 918/2015, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 49/2016 (dále též R 49/2016). V něm Vrchní soud v Olomouci mimo jiné dovodil, že dlužník je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit všechny pro rozhodnutí o věci (pro rozhodnutí o povolení oddlužení) významné skutečnosti, tedy i to, že má dluhy z podnikání, které ovšem řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením nebrání. Má-li dluhy z podnikání, je povinen tvrdit existenci některé z výjimek uvedených v ust. § 389 odst. 2 insolvenčního zákona.Pokud dlužník v návrhu na povolení oddlužení souhlasy věřitelů podle ust. § 389 odst. 2, písm. a) insolvenčního zákona jen tvrdí, ale nedokládá, není zatím postaveno najisto, zda dluhy z podnikání brání či nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Tyto pochybnosti jsou důvodem postupu dle ust. § 397 odst. 1, věty druhé insolvečního zákona, tedy povolení oddlužení a svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Pokud ovšem dlužník v návrhu potřebné souhlasy ani netvrdí, nebo dodatečně na výzvu soudu sdělí, že souhlasy nemá, anebo vyjde-li v řízení najevo výslovný nesouhlas jednoho z věřitelů, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání, s řešením dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku, dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluh z podnikání, který brání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení. Podmiňuje-li věřitel, vůči němuž má dlužník nezajištěný závazek z podnikání, svůj souhlas s řešením dlužníkova úpadku oddlužením uspokojením 100 % všech jeho pohledávek, nelze to považovat za souhlas s řešením úpadku oddlužením ve smyslu ust. § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona.

Vrchní soud v Praze při posuzování důvodnosti odvolání a současném respektování závěrů plynoucích z výše zmíněného usnesení Vrchního soudu v Olomouci je toho názoru, že vzhledem k tomu, že dlužnice ani netvrdí, ani nedokládá souhlas věřitelů jejích podnikatelských závazků s oddlužením a navíc dva z těchto věřitelů vyjádřili výslovně svůj nesouhlas, nelze rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že soud prvního stupně vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nutnosti uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Odvolací soud se ztotožnil i s výší uložené zálohy. V konkursu činí odměna insolvenčního správce obvykle minimálně 45.000,-Kč (ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) a v souladu s ust.§ 2a uvedené vyhlášky náleží insolvenčnímu správci odměna 1.000,-Kč za každou přezkoumanou přihlášku. Dále se insolvenčnímu správci též nahrazují jeho hotové výdaje (ust. § 7 vyhlášky). Vzhledem k tomu, že dlužnice nedisponuje dostatečnými likvidními prostředky, z nichž by bylo možno náklady insolvenčního správce hradit, je uložení povinnosti zaplatit zálohu v uvedené výši 45.000,-Kč namístě.

Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 14. října 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Bedrníčková