1 VSPH 407/2013-A-12
KSHK 41 INS 23086/2012 1 VSPH 407/2013-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka PNEUSERVIS MORAVEC, s.r.o. v likvidaci, IČO 47450657, sídlem Chlumec nad Cidlinou, 9. května 189/1, zahájené na návrh dlužníka o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. ledna 2013, č.j. KSHK 41 INS 23086/2012-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. ledna 2013, č.j. KSHK 41 INS 23086/2012-A-6, se m ě n í tak, že se dlužníkovi ukládá zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč do deseti dnů od právní moci tohoto usnesení v hotovosti, do pokladny nebo na účet Krajského soudu v Hradci Králové.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové uložil dlužníkovi PNEUSERVIS MORAVEC, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník), jenž se insolvenčním návrhem domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, aby do pěti dnů ode dne právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění tohoto usnesení soud I. stupně zejména citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a uvedl, že z insolvenčního návrhu dlužníka zjistil, že dlužník nemá žádný majetek a má 2 věřitele, kterým dluží 417.335,-Kč déle než 3 měsíce. S přihlédnutím k tomu, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, v němž minimální odměna insolvenčního správce činí 45.000,-Kč, uložil soud I. stupně dlužníkovi povinnost zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, což umožní správci po rozhodnutí o úpadku výkon jeho funkce a poskytne záruku úhrady jeho nároků pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Akcentoval, že je v likvidaci a nemá

žádný majetek a že je nepřípustné, aby zálohu za něho platila jeho likvidátorka, která insolvenční návrh podala plníc tak svoji zákonnou povinnost. Z toho, že od placení zálohy jsou osvobozeni zaměstnanci dlužníka, dovozoval, že osvobozena je též jeho likvidátorka. Jestliže by však navzdory tomu, měl dlužník zálohu zaplatit, nebyl důvod ji vyměřovat hned v maximální výši.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle § 108 odst. 1 věty in fine IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň minimálně předpokládaných nákladů insolvenčního řízení pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě odvolací soud z insolvenčního návrhu (A-1) a z obchodního rejstříku ověřil, že dlužník je obchodní společností, která nebyla zrušena rozhodnutím soudu, ale rozhodnutím své valné hromady konané dne 5.9.2011. Dále zjistil, že dlužník nevyvíjí žádnou ekonomickou činnost, nemá žádného zaměstnance ani majetek a ve svém účetnictví eviduje závazky vůči 2 věřitelům (M+M reality holding, a.s. a Finanční úřad v Hradci Králové), jimž dluží celkem 417.335,-Kč (do insolvenčního řízení se zatím nepřihlásil žádný z věřitelů dlužníka).

Protože prostředky nutné ke krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení nelze v daném případě zajistit jinak a protože nejsou splněny předpoklady pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dlužníka vymezené v § 144 IZ, když dlužník není obchodní společností zrušenou rozhodnutím soudu ani jeho likvidátorka nebyla jmenována soudem ze seznamu insolvenčního správců (§ 144 odst. 1 písm. a), b) IZ), dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně nepochybil, když po dlužníkovi jako navrhovateli zaplacení zálohy požadoval. S přihlédnutím k absenci majetku dlužníka a k tomu, že se do insolvenčního řízení dosud nepřihlásil žádný z jeho věřitelů a úpadek dlužníka bude zřejmě řešen jen nepatrným konkursem, je odvolací soud přesvědčen o tom, že v prvotní fázi insolvenčního řízení bude ke krytí výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce postačovat složení zálohy ve výši 25.000,-Kč.

Dlužno dodat, že zavádějícím je též obecně rozšířený názor, že v konkursu činí odměna insolvenčního správce vždy minimálně 45.000,-Kč (§ 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb.), neboť v případě, že by výtěžku připadajícího na zajištěného věřitele anebo určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele v konkursu dosaženo žádného nebylo (což je reálné i v této věci vzhledem k nemajetnosti dlužníka), určí se odměna insolvenčního správce podle ustanovení § 5 cit. vyhlášky, a to podle kritérií v něm stanovených, tj. zpravidla v nižší výši, než soudem zvažovaných 45.000,-Kč (blíže k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26.8.2009, sp. zn. MSPH 59 INS 8470/2009, 3 VSPH 317/2010-B, ze dne 5.10.2009, sp. zn. MSPH 91 INS 1160/2009, 2 VSPH 551/2009-B, ze dne 26.8.2010, sp. zn. MSPH 99 INS 5341/2009, 3 VSPH 542/2010-B-15 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2010, sp. zn. MSPH 59 INS 3/2010, 29 NSČR 27/2010-B).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 15. března 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová