1 VSPH 406/2013-P6-9
KSPH 39 INS 13396/2012 1 VSPH 406/2013-P6-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslav Zelenky, Ph.D. a ze soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Krásná Hora nad Vltavou 116, adresa pro doručování: Velim, Novoveská 518, o odvolání věřitele HELP FINANCIAL, s.r.o., IČO 26440334, se sídlem Kosmonosy, Příčná 1217, zast. JUDr. Pavlínou Širůčkovou, advokátkou, se sídlem Praha 1, Panská 6, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2013, č.j. KSPH 39 INS 13396/2012-P6-2,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2013, č.j. KSPH 39 INS 13396/2012-P6-2, se m ě n í tak, že se přihláška P6 věřitele HELP FINANCIAL, s.r.o., IČO 26440334, se sídlem Kosmonosy, Příčná 1217, odmítá v rozsahu pohledávky č. 2 ve výši 13.500,-Kč, pohledávky č. 3 ve výši 1.500,-Kč a pohledávky č. 4 ve výši 11.520,-Kč; v tomto rozsahu končí účast věřitele v insolvenčním řízení právní mocí tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Ve výroku vedeným usnesením Krajský soud v Praze odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 6 HELP FINANCIAL, s.r.o. (dále jen věřitel) v celkové výši 35.744,02 Kč a konstatoval, že se této přihlášce dále nepřihlíží (bod I. výroku) a že právní mocí tohoto usnesení účast věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 35.744,02 Kč, kterou na přezkumném jednání konaném dne 19.9.2012 popřel insolvenční správce spolu s dlužníkem co do pravosti v rozsahu částky 26.530,-Kč a uznal ve zbývající výši 9.244,02 Kč. Věřitel se přezkumného jednání nezúčastnil a o popření své pohledávky byl informován vyrozuměním insolvenčního správce, které mu bylo doručeno dne 11.10.2012, s poučením o nutnosti podat v zákonné lhůtě žalobu na určení pravosti popřené pohledávky a o následcích nepodání takové žaloby. Protože věřitel žalobu v určené lhůtě nepodal a zjištěná výše pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, postupoval soud I. stupně podle § 178, § 198 odst. 1 a § 185 insolvenčního zákona

(dále jen IZ) a napadeným usnesením odmítl celou přihlášku pohledávky a věřiteli ukončil jeho účast v insolvenčním řízení.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že jeho pohledávka v celkové výši 35.744,02 Kč je po právu, a to jako pohledávka vykonatelná. Především akcentoval, že jeho pohledávka je vykonatelná a že ji správce nesprávně zařadil do seznamu přihlášených pohledávek jako pohledávku nevykonatelnou a že rozhodčí nález, z něhož jeho pohledávka plyne, má stejné účinky jako soudní rozhodnutí a je závazný pro všechny orgány, tedy i pro insolvenční soud a pro insolvenčního správce. Požadoval, aby i v insolvenčním řízení bylo nakládáno s pravomocným rozhodčím nálezem shodně jako s rozsudkem. Aby insolvenční správce mohl jeho pohledávku považovat za nevykonatelnou, musel by nejprve řádně vyvrátit domněnku spojenou s rozhodčím nálezem coby veřejnou listinou, v níž se potvrzuje pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo tvrzeno. Postup insolvenčního správce považoval za nesprávný a rozváděl, že pokud by šlo o cizí rozhodčí nález, byl jeho postup v rozporu s mezinárodními úmluvami, a že není důvod diskriminovat tuzemský rozhodčí nález vůči nálezu cizímu. Poukazoval na judikaturu Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.2.2011, č.j. 29 NSČR 29/2009-A-108, dle níž je výrok pravomocného rozsudku (rozhodčího nálezu) závazný pro účastníky řízení a pro všechny orgány; v rozsahu takové závaznosti výroku rozsudku (rozhodčího nálezu) pak věc nemůže být projednávána znovu; výrokem pravomocného rozhodčího nálezu jsou ve smyslu § 159a odst. 1 a 4 o.s.ř. nadále (i po odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu) vázáni účastníci řízení (insolvenční navrhovatel a dlužník) a ve stejném rozsahu též všechny orgány (včetně insolvenčního soudu). Věřitel pokračoval, že vyhodnocení pohledávky přiznané rozhodčím nálezem jako pohledávky nevykonatelné a otočení důkazního břemene ku prospěchu správce je excesem a v rozporu se zákony, judikaturou a ústavním pořádkem a že je-li insolvenčnímu správci i soudu předložen řádný exekuční titul, který nebyl zpochybněn, nedává právní řád správci oprávnění tento exekuční titul přezkoumávat, tedy nedává mu oprávnění jej označit-pro účely insolvenčního řízení-za nevykonatelný. Má-li insolvenční správce pochybnosti o vykonatelnosti pohledávky musí učinit popěrný úkon vůči pohledávce jako pohledávce vykonatelné. Opačný názor by dle věřitele znamenal, že správci by postačilo jakoukoliv zjevně vykonatelnou pohledávku označit za nevykonatelnou a zbavit se tak povinnosti podat určovací žalobu a tato povinnost by vždy stíhala věřitele. Měl za to, že v českém insolvenčním řízení není dána žádná pravomoc insolvenčního soudu posuzovat platnost rozhodčí doložky a přezkoumávat, zda nejsou dány důvody pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčího nálezů (dále jen ZRŘ) a že volnost správce v jeho úsudku není a nemůže být absolutní. Pokračoval, že rozhodčí nález je konečným rozhodnutím (formální právní moc), je závazný (materiální právní moc pozitivní), je nezměnitelný (materiální právní moc negativní) a že podle shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR platí, že pohledávku insolvenčního navrhovatele přiznanou pravomocným rozhodčím nálezem, který má účinky pravomocného soudního rozhodnutí, nelze označit za spornou (za nedoloženou v intencích § 105 insolvenčního zákona) jen proto, že probíhá řízení o zrušení rozhodčího nálezu, ve kterém soud povolil odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu. Zopakoval, že jediným zákonem stanoveným způsobem odklizení rozhodčího nálezu je postup podle § 31 ZRŘ, tedy jeho zrušení v řízení před obecným soudem. Uvedl, že i když je mu známo, že postup soudu

I. stupně je v souladu s rozhodovací praxí obou vrchních soudů, má za to, že tato praxe správná není. Nesprávnost postupu insolvenčního soudu shledával v tom, že jeho závěry bylo lze vztahovat jen na situace, kdy rozhodčí doložka nebyla sjednána vůbec, a nikoliv na situace, kdy sjednána byla, byť např. neplatně. Ve všech rozhodnutích, kde Nejvyšší soud ČR konstatuje pravomoc exekučního soudu přezkoumat a odmítnout rozhodčí nález jakožto způsobilý exekuční titul, se tato pravomoc omezuje na případ, kdy rozhodčí doložka nebyla vůbec sjednána. Naopak v případě, že rozhodčí smlouva uzavřena byla, byť neplatně, podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu založena byla a obrana žalovaného by spočívala pouze v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu. Z toho dovozoval, že v dané věci jde o nepřípustně extensivní výklad pravomoci, když má insolvenční soud za to, že může zasahovat do vykonatelných exekučních titulů. Nesouhlasil s argumentací obsaženou v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.3.2011, sp. zn. 3 VSPH 1217/2010, dle něhož správci náleží prvotní posouzení, zda pohledávku do přezkumného jednání zařadí jako vykonatelnou či nikoliv a učiní tak bez ohledu na vůli věřitele a povahu jím předložených podkladů, toliko na základě své volné úvahy, což je odůvodňováno starší judikaturou Nejvyššího soudu ČR, která se vztahovala k zákonu o konkursu a vyrovnání, když insolvenční zákon ohledně vykonatelné pohledávky stejnou úpravu nepřevzal.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno jen zčásti.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud podle § 185 IZ odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 197 odst. 2 IZ věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Podle § 198 odst. 3 IZ vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 IZ.

Podle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Ve vztahu k uvedené právní úpravě nutno poukázat na konstantní judikaturu, která je pro poměry insolvenčního řízení vyjádřena např. v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.10.2009, sp. zn. MSPH 78 INS 3637/2008, 2 VSPH 552/2009-P4 a která vychází ze závěrů přijatých pro obdobnou právní úpravu obsaženou v zákoně o konkursu a vyrovnání v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2005, sp. zn. 29 Odo 327/2004, publikovaného v časopise Soudní judikatura pod pořadovým číslem 26/2006. Podle těchto judikatorních závěrů prvotní (předběžné) posouzení, zda nárok přihlášený věřitelem je vykonatelný či nikoli, tj. zda s ním pro účely jeho přezkoumání má být zacházeno jako s pohledávkou vykonatelnou (podléhající v případě jejího popření režimu § 199 IZ) nebo jako s pohledávkou nevykonatelnou (podléhající v případě jejího popření režimu § 198 ve spojení s § 197 odst. 2 IZ) přísluší insolvenčnímu správci. Ten svůj názor vyjádří tím, že v seznamu přihlášených pohledávek dle ustanovení § 189 odst. 1 IZ vyznačí, zda považuje pohledávku za vykonatelnou či nevykonatelnou, a v souladu s tímto stanoviskem buď věřitele nevykonatelné pohledávky popřené při přezkumném jednání, kterého se nezúčastnil, o tom písemně vyrozumí s poučením o jeho právu uplatnit své právo u insolvenčního soudu určovací žalobou dle § 198 odst. 1 a 2 IZ, nebo sám uplatní své popření ve smyslu ustanovení § 199 odst. 1 IZ. Jestliže insolvenční správce, maje-byť nesprávně -za to, že přihlášená pohledávka není vykonatelná, vyrozumí věřitele postupem dle § 197 odst. 2 IZ o popření jeho pohledávky a o jeho právu podat určovací žalobu dle § 198 odst. 1 IZ, je tím dána i aktivní legitimace vyrozuměného věřitele k podání této žaloby. Případný nesprávný úsudek insolvenčního správce o tom, že popřená pohledávka je nevykonatelná, pak podle § 198 odst. 3 IZ má v řízení o žalobě pouze ten důsledek, že důkazní břemeno o tom, že uplatněná pohledávka není pravá nebo že v konkrétním rozsahu není důvodná co do výše, tíží správce (ačkoli v řízení vystupuje jako žalovaný), který je navíc ve smyslu § 199 odst. 3 IZ-obdobně jako kdyby popřel vykonatelnou pohledávku-vázán důvody, pro něž pravost nebo výši pohledávky popřel, a které ovšem podléhají limitům popěrných námitek stanoveným v § 199 odst. 2 IZ.

Z uvedeného dále plyne, že pokud insolvenční správce, který považuje přihlášenou popřenou pohledávku za nevykonatelnou, vyrozumí věřitele podle § 197 odst. 2 IZ, může věřitel zákonný následek poslední věty § 198 odst. 1 IZ odvrátit jedině tím, že řádně a včas podá u insolvenčního soudu určovací žalobu.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil tyto rozhodné skutečnosti:

1) přihláškou ze dne 25.7.2012 (P6) přihlásil věřitel do insolvenčního řízení- jako vykonatelné-čtyři nároky dle rozhodčího nálezu ze dne 9.6.2011, zn. RŘ 0117/2011-3 v celkové výši 34.330,-Kč, a to pohledávku z nesplaceného zůstatku ze smlouvy o půjčce ze dne 30.7.2009 ve výši 7.810,-Kč s příslušenstvím ve výši 1.414,02 Kč (pohledávka č. 1), smluvní pokutu dle téže smlouvy ve výši 13.500,-Kč (pohledávka č. 2), náhradu nákladů rozhodčího

řízení ve výši 1.500,-Kč (pohledávka č. 3) a náhradu nákladů právního zastoupení v rozhodčím řízení ve výši 11.520,-Kč (pohledávka č. 4);

2) protože insolvenční správce považoval rozhodčí doložku za neplatně sjednanou, pokládal pohledávky věřitele za nevykonatelné, což v seznamu přihlášených pohledávek také vyznačil;

3) na přezkumném jednání konaném dne 19.9.2012, jehož se věřitel neúčastnil, uznal insolvenční správce zcela pohledávku věřitele č. 1 (ve výši 9.224,02 Kč) a popřel zcela co do pravosti jeho pohledávky č. 2 (ve výši 13.500,-Kč), č. 3 (ve výši 1.500,-Kč) a č. 4 (ve výši 11.520,-Kč);

4) výzvou ze dne 9.10.2012 doručenou věřiteli dne 11.10.2012 vyrozuměl insolvenční správce věřitele o popření jeho pohledávek č. 2 až 4 a vyzval ho k podání určovací žaloby s řádným poučením o následcích, pokud tak ve stanovené lhůtě neučiní;

5) věřitel určovací žalobu nepodal.

Jestliže v dané věci insolvenční správce věřitele vyrozuměl podle § 197 odst. 2 IZ, mohl věřitel zákonný následek poslední věty § 198 odst. 1 IZ, totiž že se k popřeným pohledávkám č. 2 až 4 nepřihlíží (a je tudíž dle § 185 IZ dán důvod k jejich odmítnutí), odvrátit jedině tím, že by řádně a včas podal u insolvenčního soudu určovací žalobu. Jelikož věřitel takovou žalobu nepodal, soud I. stupně správně dovodil, že důvody k odmítnutí popřených pohledávek č. 2 až 4 dány jsou.

Ohledně pohledávky č. 1, jež popřena nebyla (a kterou insolvenční správce uznal, v důsledku čehož byla zjištěna), nesdílí odvolací soud názor soudu I. stupně, že i u ní je dán důvod k jejímu odmítnutí. Odvolací soud je toho názoru, že ustanovení § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ je třeba aplikovat jednotlivě na každou přihlášenou pohledávku a nikoliv na přihlášku pohledávek jako celek, neboť každá pohledávka je individuálním nárokem specifikovaným konkrétním důvodem a výší, jenž lze uplatnit samostatnou přihláškou. Aby tak věřitelé nemuseli (formálně) činit, tedy aby nemuseli každý svůj nárok samostatně přihlašovat, umožňuje jim předepsaný formulář přihlášky pohledávek (§ 176 IZ), jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencnizakon.cz, uvést jednotlivě své pohledávky na vložených listech toliko jedné přihlášky a na její závěrečné straně pak mají všechny přihlášené pohledávky sečíst. Z toho však nelze dovozovat, že suma všech přihlášených pohledávek představuje v insolvenčním řízení pohledávku jedinou, neboť pokud by v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které by se podle IZ k některé z přihlášených pohledávek nebo její části nepřihlíželo, mělo to (nesprávně) následek pro přihlášku jako celek, tedy i pro pohledávky, ohledně nichž taková skutečnost nenastala; takový postup by byl zjevně v rozporu s dikcí ustanovení § 178, § 185 a § 198 odst. 1 IZ.

Pokud jde o odvolací argumentaci věřitele napadající postup insolvenčního správce při posuzování vykonatelnosti přihlášených pohledávek a konstantní judikaturu insolvenčních soudů, jež tuto praxi shledávají správnou, s čímž se věřitel neztotožňuje, odvolací soud ji opodstatněnou neshledal z důvodů shora vyložených, od nichž není žádný důvod se odchýlit ani v dané věci.

Za shora popsaného stavu je zjevné, že se nepřihlíží jen ke zcela popřeným pohledávkám č. 2 až 4 v důsledku toho, že ve stanovené lhůtě nedošla soudu I. stupně určovací žaloba, a že následky podle § 198 odst. 1 IZ a podle § 178 IZ nelze postihovat zjištěnou pohledávku č. 1 ve výši 9.224,02 Kč, ohledně které v průběhu insolvenčního řízení nenastala žádná skutečnost, na základě které by se k ní nepřihlíželo.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil způsobem ve výroku uvedeným.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 18. března 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová