1 VSPH 404/2013-A-11
MSPH 89 INS 3609/2013 1 VSPH 404/2013-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 7, Havanská 142/1, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. února 2013, č.j. MSPH 89 INS 3609/2013-A-6,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. února 2013, č.j. MSPH 89 INS 3609/2013-A-6, se m ě n í tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníkovi n e u k l á d á .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze uložil Jiřímu Černému (dále jen dlužník), aby do 7 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že z insolvenčního návrhu vyplývá, že se dlužník domáhá rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení s tvrzením, že je ženatý, má vyživovací povinnosti vůči 2 dětem, splatné závazky v celkové výši 291.556,-Kč a měsíční příjem ve výši 3.500,-Kč dle smlouvy darovací. Soud I. stupně podrobně rozvedl účel zálohy na náklady insolvenčního řízení, a dospěl k závěru, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem. Proto rozhodl o uložení povinnosti dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Nadto dodal, že požádá-li o oddlužení jen jeden manžel, nelze dobrodiní oddlužení vztáhnout na jejich společné jmění.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a dal soudu I. stupně šanci stanovit zálohu ve výši běžnou pro oddlužení. Tvrdil, že dle darovací smlouvy mu jeho otec poskytne plnění ve výši 3.500,-Kč měsíčně, což za 60 měsíců představuje částku 210.000,-Kč, která po odečtení nároků správce ve výši 65.340,-Kč umožní uspokojit pohledávky věřitelů minimálně ve výši 50 %. Dlužník doufá, že až získá práci, kterou aktivně hledá, a své věřitele uspokojí ze 100 %. Nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně o ekonomické neopodstatněnosti oddlužení jen jednoho manžela, neboť z jeho strany je maximální zájem o to, aby se celá situace jeho manželky nedotkla.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy dle § 108 IZ je především překlenout po rozhodnutí o úpadku nedostatek finančních prostředků potřebných k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (srovnej § 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje, jen pokud jde o insolvenčního navrhovatele odlišného od dlužníka, který je jeho zaměstnancem a jehož pohledávka uplatněná v návrhu spočívá pouze v pracovněprávních nárocích (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Z obsahu spisu se podává, že dlužník v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři ze dne 12.2.2013 tvrdil, že má 6 závazků vůči 5 věřitelům v celkové výši 291.556,-Kč (z nichž závazek z jeho dřívější podnikatelské činnosti činí jen 20.000,-Kč), prozatím je bez zaměstnání, celou rodinu živí manželka, hodnota jeho movitého majetku činí 2.000,-Kč, má dvě nezaopatřené děti a pravidelný měsíční příjem od svého otce ve výši 3.500,-Kč dle darovací smlouvy.

Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně dostatečně nedocenil skutečnost, že podle údajů obsažených v návrhu na povolení oddlužení je dlužník ženatý, a že v kolonce č. 22 formuláře návrhu připojila jeho manželka (dle § 392 odst. 3 IZ) svůj souhlas s oddlužením, který opatřila úředně ověřeným podpisem. Jestliže majetek a závazky dlužníka a její manželky tvoří jejich společné jmění manželů (§ 143 a násl. obč. zák.), a v daném případě tato domněnka ničím zpochybněna zatím není, pak souhlas manželky dlužníka s oddlužením znamená, že souhlasí s tím, aby byl majetek náležející do jejich společného jmění manželů pro účely oddlužení použit, a tedy aby v případě splátkového kalendáře byly pro jeho plnění použity i případné její budoucí příjmy. Jen za podmínky takovéto spoluúčasti manželky dlužníka mohou oba dosáhnout osvobození od placení zbytku společných dluhů dle § 414 a násl. IZ.

Z uvedeného je zřejmé, že pro posouzení dosažitelnosti oddlužení provedeného splátkovým kalendářem je v daném případě podstatné, zda manželka dlužníka má příjmy užitelné pro účely oddlužení, a jaká je jejich výše. Jelikož dlužník v návrhu na povolení oddlužení příjmy své manželky nijak nekonkretizoval (v kolonce č. 9 formuláře toliko uvedl své příjmy ze smlouvy o důchodu) a soud I. stupně ho k tomu dosud nevedl-v důsledku odlišného právního názoru-nelze ani přijmout závěr o tom, zda dlužník splňuje podmínky pro povolení oddlužení, či nikoliv. Teprve až bude k dispozici úplný skutkový podklad pro úsudek o předpokládaném způsobu řešení úpadku dlužníka, bude možno posoudit i důvody pro složení zálohy na náklady insolvenčního řízení a její výši. Při oddlužení (zvláště má-li jít o splátkový kalendář, kde jsou nároky správce hrazeny v měsíčních splátkách) je zpravidla zapotřebí zálohy v podstatně nižší výši, než v případě konkursu (k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSBR 40 INS 2487/2008, 2 VSOL 119/2008-A ze dne 30.9.2008).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 15. března 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová