1 VSPH 404/2012-A-18
MSPH 95 INS 5216/2012 1 VSPH 404/2012-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka: Jana Klierová, nar. 5. dubna 1959, bytem Praha 7, Čechova 243/12, o insolvenčním návrhu věřitele: Luděk Nováček, nar. 8. února 1962, bytem Praha 3, Radhošťská 1829/14, o odvolání věřitele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 5216/2012-A-10 ze dne 6. března 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 5216/2012-A-10 ze dne 6. března 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil insolvenčnímu navrhovateli-věřiteli povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména odkázal na § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), vyložil význam zálohy, uvedl, že není-li majetku, nemá insolvenční řízení smysl a jedinou nesystémovou výjimkou je § 144 IZ. Soud měl za to, že ze spisu není zřejmá dobytnost dlužníkova majetku, dlužník byl vyzván k podání vyjádření k insolvenčnímu návrhu. Soud s ohledem na shora uvedený smysl insolvenčního řízení uložil navrhovateli povinnost zaplatit zálohu.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a namítal, že je na zvážení soudu, zda k uložení zálohy přistoupí, že navrhovatel poskytl dlužnici veškeré finanční prostředky a zálohu nemůže uhradit. Žádal, aby bylo napadené usnesení zrušeno, aby byl od povinnosti hradit zálohu osvobozen nebo aby byla záloha alespoň snížena.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Povinnost hradit zálohu nelze podle § 108 odst. 1 věty in fine IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli, jenž je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.

Účelem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, předejít hrozbě nedostatku finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a poskytnout záruku úhrady alespoň minimálně předpokládaných nákladů insolvenčního řízení pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že dlužník byl usnesením ze dne 6.3.2012 (A-7) vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení vyjádřil k podanému insolvenčnímu návrhu. Usnesení bylo dlužníku doručeno náhradním způsobem vhozením do domovní schránky, výzva zůstala bez odezvy.

Odvolací soud z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh zjistil, že navrhovatel tvrdil, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 1.200.000,-Kč z titulu smlouvy o půjčce, která byla splatná k 31.10.2011. Jako přílohu k insolvenčnímu návrhu přiložil smlouvu o půjčce ze dne 5.12.2010 uzavřenou s dlužníkem. Věřitel neuvedl ničeho o majetkových poměrech dlužnice, toliko uvedl další věřitele dlužnice s pohledávkami ve výši 300.000,-Kč (Milena Nováčková) a 1.700.000,-Kč (Komerční banka, a.s.).

Protože prostředky nutné ke krytí počátečních nákladů insolvenčního řízení nelze v daném případě zajistit jinak, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, když po věřiteli zaplacení zálohy požadoval. Odvolací soud má za to, že sice není povinností věřitele zjistit majetkové a finanční poměry dlužníka, avšak je třeba pamatovat na to, že pro hladký průběh insolvenčního řízení je třeba zajistit materiální předpoklady a pokud dlužník nedisponuje potřebným majetkem, bude záloha na náklady řízení požadována po insolvenčním navrhovateli-věřiteli.

Mezi náklady insolvenčního řízení totiž náleží mimo jiné vždy i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce; v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty.

Za předpokladu, že by byl zjištěn úpadek dlužníka a ten by nebylo možné řešit jiným způsobem, než konkursem, složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později-např. zpeněžením majetkové podstaty-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže.

Soud prvního stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně určení její výše. Insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); věřitel proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze zaměňovat se soudním poplatkem již proto, že § 138 o.s.ř. o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek se vzhledem ke specialitě IZ (§ 7) neužije ani přiměřeně. Smyslem zálohy je vytvořit materiální předpoklady pro průběh insolvenčního řízení, v rámci kterého je třeba vždy hradit minimálně odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Naproti tomu smyslem soudních poplatků je zabezpečit z části úhradu nákladů, které vznikají státu výkonem soudnictví. Rozdíl mezi účelem zálohy a soudního poplatku tkví v tom, že záloha slouží primárně k úhradě nákladů na výkon činnosti insolvenčního správce, ale v případě procesního úspěchu v řízení může soud přiznat úspěšnému účastníku náhradu nákladů řízení, tedy i soudního poplatku. Jinak řečeno, u zálohy je předpoklad, že v průběhu řízení dojde k jejímu vyčerpání za účelem úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce bez dalšího, zatímco u soudních poplatků má procesně úspěšný účastník právo na jejich náhradu. Proto není možné, aby soud navrhovatele od povinnosti platit zálohu osvobodil.

Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 16. dubna 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva