1 VSPH 397/2013-A-13
KSPH 41 INS 32702/2012 1 VSPH 397/2013-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud V Praze jako soud odvolací rozhodl V senátě složeném zpředsedy JUDr. Františka Kučery a soudců J UDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše DörÍla V insolvenční Věci dlužnice: Petra Macounová, nar. 2. ledna 1978, bytem Čáslav, Starkoč 90, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 41 INS 32702/2012-A-8 ze dne 18. ledna 2013, takto:

Usnesení Krajského soudu V Praze č.j. KSPH 41 INS 32702/2012-A-8 ze dne 18.1edna2013 se potvrzuje.

Odůvodněnü Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením odmítl insolvenční návrh dlužnice.

Vodůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 27.12.2012 mu byl doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud zjistil, že insolvenční návrh dlužnice je neurčitý, protože postrádá konkrétní vylíčení skutečností osvědčujících úpadek dlužnice, zejména konkrétní údaje o jej ích věřitelích, pohledávkách, splatnosti pohledávek, přičemž ani seznamy připojené k návrhu nebyly bezvadné, přičemž šlo o takové vady, které bránily pokračování řízení. Proto soud insolvenční řízení postupem podle § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužnice Včas odvolala. Namítala, že insolvenční zákon nestanoví povinnost uvádět splatnost pohledávek, a že v kolonce č. 6 uvedla, že všechny své závazky neplní od vstupu jejího manžela do insolvenčního řízení v roce 2010. Namítala, že v minulosti soudy nedávaly účastníkům insolvenčního řízení poučení o možnosti spojení insolvenčních řízení manželů-dlužníků. Dodala, že je invalidní důchodkyně, a podnikání jí zajišťuje toliko nevelký přivýdělek. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení iřízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 97 IZ insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu (odst. 1). Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník (odst. 3).

Podle § 103 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm, av případě, že jde o podnikatele, též identiÍikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem (odst. 1). V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odst. 2).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

Podle odstavce druhého téhož paragrafu se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze sp latných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené V§ 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Chce-li dlužník navrhnout, aby jeho úpadek, popř. hrozící úpadek, byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 106 odst. 1 a § 390 odst. 1 IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle § 390 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 311/2007 Sb.) a jehož podoba je bezplatně zveřejněna Ministerstvem spravedlnosti na adrese WWW.insolvencnizakon.cz. Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 390 odst. 1 IZ umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím jeho kolonky č. 6, jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.



Z uvedeného plyne, že dlužník, který hodlá podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat bud s využitím formuláře, anebo tak může učinit samostatným podáním, přičemž v obou případech se tak musí stát předepsaným způsobem, jenž popsán shora. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Proto nedostatky insolvenčního návrhu nemohou být obsahem návrhu na povolení oddlužení nahrazeny.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené V§ 104 IZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ).

Co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm a/ až c/ IZ) předložil. To Však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet. K tomu nutno zdůraznit, že ke splnění povinnosti předložit předmětné seznamy neslouží údaje o majetku a závazcích obsažené v jiných kolonkách formuláře návrhu na povolení oddlužení-jejich vyplněním dlužník naplňuje jen obsahové požadavky tohoto návrhu. Seznamy majetku a závazků formulář výslovně avizuje jako jednu z povinných příloh insolvenčního návrhu. Proto formulář vkolonkách č. 16-21 (ani v jiné své části) splnění speciálních náležitostí, jež příslušejí těmto seznamům, nepředepisuje a údaje vyplněné v kolonkách č. 16-21 náležitosti seznamů závazků a majetku nemají.

Podle § 104 IZ v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu maj í pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. J sou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do Výše a proč (odst. 3). Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné (odst. 4). Soudní praxe pak dovodila, že z ustanovení § 104 odst. 3 IZ nevyplývá povinnost uvést v seznamu závazků i ne gativní vymezení skutečnosti, že žádný věřitel není osobou dlužníkovi blízkou, dlužník nepopírá žádnou z evidovaných pohledávek a nemá žádného odděleného věřitele (blíže usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.6.2009, sp.zn. KSOS 33 INS 1974/2009, 2 VSOL 146/2009-A).

V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, Včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, Včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnuti) označí (§ 104 odst. 2 IZ).

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

K citované právní úpravě třeba zdůraznit závěry soudní praxe (č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16, ze dne 26.2.2009), podle nichž vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka, nelze povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka považovat za splněnou tam, kde insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinu, kterou připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.



Z obsahu insolvenčního návrhu odvolací soud zjistil, že dlužnice v rámci kolonky č. 6 formuláře návrhu na povolení oddlužení uvedla, že má celkem pět věřitelů s celkovými pohledávkami ve Výši 2.086.521,87 Kč (Komerční banka, a.s., GE Money Bank, a.s., Home Credit, a.s., Raiffeisenbank, a.s., CETELEM ČR, a.s.), že jde o závazky vzniklé v době trvání manželství, insolvenční řízení manžela dlužnice je vedeno pod sp.zn. KSPH 41 INS 1197 0/2010. Dlužnice se domnívala, že její podpis připojený na návrhu na povolení oddlužení manžela znamená společné insolvenční řízení dlužnice a jejího manžela, ale že ji přesto věřitelé vyzývají ke splácení nesplacené části závazků, což je mimo jej í možnosti, protože je invalidní důchodkyně.

Dlužnice Však v rámci kolonky č. 6 řádně neoznačila své věřitele názvem, identifikačním číslem a sídlem, neuvedla konkrétní Výši závazků vůči jednotlivým věřitelům ani okamžik jejich splatnosti, přičemž tyto údaje nebylo lze nahradit ani údaji uvedenými v seznamech majetku a závazků, když i v seznamu závazků absentuje zákonem vyžadovaný údaj o jejich splatnosti.

Z Výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že toto rozhodnutí nezakládá překážku Věci rozsouzené, a proto dlužnici nic nebrání vtom, aby po právní moci tohoto usnesení podala insolvenční návrh znova a řádně.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nej vyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovo lacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 21. března 2013

JUDr. František Kučera, V. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová