1 VSPH 396/2016-P9-7
KSPH 62 INS 28721/2015 1 VSPH 396/2016-P9-7

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Karel Pokorný, nar. 1. října 1971, bytem Kladno, Pařížská 2508, o odvolání věřitele č. 9 Diners Club CS, s.r.o., IČO 35757086, sídlem Bratislava, Námestie Slobody 11, Slovenská republika, zast, Mgr. Petrem Boučkem, advokátem se sídlem Praha 2, Apolinářská 445/6, podnikající v České republice prostřednictvím organizační složky Diners Club CS, s.r.o., IČO 24768669, sídlem Praha 1, Široká 36/5, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 28721/2015-P9-2 ze dne 8. února 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 62 INS 28721/2015-P9-2 ze dne

8. února 2016 se m ě n í tak, že přihláška č. 9 v celkové výši 81.925,72 věřitele č. 9

Diners Club CS, s.r.o., IČO 35757086, sídlem Bratislava, Námestie Slobody 11,

Slovenská republika, podnikající v České republice prostřednictvím organizační

složky Diners Club CS, s.r.o., IČO 24768669, sídlem Praha 1, Široká 36/5, se

n e o d m í t á a účast věřitele v řízení n e k o n č í.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku odmítl přihlášku věřitele č. 9 v celkové výši 81.925,72 Kč, v bodě II. výroku rozhodl, že právní mocí usnesení účast věřitele v insolvenčním řízení končí a v bodě III. výroku rozhodl, že věřitel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že věřitel uplatnil přihláškou pohledávky doručenou soudu dne 5.2.2016 pohledávku za dlužníkem v celkové výši 81.925,72 Kč. isir.justi ce.cz

Usnesením ze dne 10.12.2015 (A-8) byl zjištěn úpadek dlužníka, bylo povoleno jeho řešení oddlužením a věřitelé byli vyzváni k přihlašování pohledávek ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (dne 10.12.2015).

Lhůta k přihlašování pohledávek uplynula dnem 11.1.2016, věřitel podal přihlášku pohledávky k poštovní přepravě dne 4.2.2016, tedy opožděně. Soud dále zjistil, že věřitel má organizační složku, prostřednictvím které podniká v České republice, a že věřitel má sídlo ve Slovenské republice. Ze Smlouvy o vydání Karty soud dovodil, že dlužník uzavřel smlouvu se zahraničním věřitelem jednajícím prostřednictvím organizační složky podnikající v České republice. Protože přihláška pohledávky byla podána opožděně, soud ji odmítl.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a namítal, že ve věcech týkajících se organizační složky zahraniční osoby je nositelem práv a povinností vždy zahraniční osoba, která jako jediná má právní subjektivitu a způsobilost být účastníkem řízení, že odštěpný závod je věcí, nikoli osobou, a odkázal na hlavu IV. z.č. 89/2012 Sb. Namítal, že věřitel dlužníka nebyl vyrozuměn o zahájení insolvenčního řízení, odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR sen.zn. 29 NSČR 13/2010 ze dne 31.5.2012. Namítal, že mu dosud nepočala běžet lhůta k podání přihlášky pohledávky a odkázal na ustálenou judikaturu Vrchního soudu v Praze a Vrchního soudu v Olomouci. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se přihláška pohledávky neodmítá.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 71 odst. 1 IZ soudní rozhodnutí, předvolání, vyrozumění nebo jiná písemnost insolvenčního soudu nebo účastníků se v insolvenčním řízení doručují pouze zveřejněním písemnosti v insolvenčním rejstříku (dále jen "doručení vyhláškou"), ledaže zákon stanoví pro určité případy nebo pro určité osoby i zvláštní způsob doručení.

Při doručení vyhláškou se písemnost považuje za doručenou dnem, popřípadě okamžikem jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku; okamžikem zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku se rozumí den, hodina a minuta zveřejnění (odst. 2).

Podle § 74 odst. 2 IZ je-li s doručením písemnosti, pro kterou zákon stanoví zvláštní způsob doručení, spojen začátek běhu lhůty k podání opravného prostředku nebo k jinému procesnímu úkonu, začíná lhůta běžet ode dne, kdy byla písemnost doručena adresátu zvláštním způsobem. O tom musí být adresát poučen.

Podle § 430 IZ známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o úpadku nebo zkrácené znění (odst. 2). Jedná se o výjimku z výše uvedené citované právní úpravy obsaženou v hlavě II. IZ (§ 426 až 430 IZ) pro případy insolvenčních řízení s evropským mezinárodním prvkem. Známým věřitelům musí být zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek pohledávek a podle § 74 odst. 2 IZ jim začne běžet zvlášť lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim byla výzva zvlášť doručena. InsZ tak byl přizpůsoben přímo aplikovatelnému Nařízení, aby došlo k odstranění jazykové bariéry, jež těmto věřitelům zpravidla brání v účinném využití insolvenčního rejstříku coby zdroje informací o insolvenčním řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sen.zn. 29 NSČR 4/2008, jež bylo publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod číslem 25/2009-dále též R 25/2009); známým věřitelem se stane pro insolvenční soud i zahraniční věřitel, který podá přihlášku své pohledávky po uplynutí lhůty uvedené v rozhodnutí o úpadku.

Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR pod sp.zn. 21 Cdo 1027/2010 ze dne 7. dubna 2011 ve všech záležitostech (včetně pracovněprávních) týkajících se organizační složky zahraniční osoby je vždy nositelem práv a povinností zahraniční osoba, jíž je organizační složka součástí. Právní subjektivitu, a tedy i způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o.s.ř.), má proto ve všech případech (včetně pracovněprávních) pouze zahraniční (fyzická nebo právnická) osoba a nikoli její organizační složka.

Podle § 503 odst. 1 občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. pobočka je taková část závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou.

Je-li pobočka zapsána do obchodního rejstříku, jedná se o odštěpný závod; to platí i o jiné organizační složce, pokud o ní jiný právní předpis stanoví, že se zapíše do obchodního rejstříku. Vedoucí odštěpného závodu je oprávněn zastupovat podnikatele ve všech záležitostech týkajících se odštěpného závodu ode dne, ke kterému byl jako vedoucí odštěpného závodu zapsán do obchodního rejstříku. (odst. 2).

Z obsahu přihlášky pohledávky podané k poštovní přepravě dne 4.2.2016 plyne, že věřitel se sídlem ve Slovenské republice, který v České republice podniká prostřednictvím své organizační složky, přihlásil za dlužníkem pohledávku ve výši 81.925,72 Kč.

V obchodním rejstříku je věřitel zapsán jako odštěpný závod zahraniční právnické osoby se sídlem ve Slovenské republice. Ze shora uvedeného plyne, že odštěpný závod je věcí, nikoli osobou, protože právní úprava odštěpného závodu je obsažena v hlavě IV. občanského zákoníku (Věci a jejich rozdělení), a proto zde nelze hovořit ani o právní osobnosti ani o možnosti právně jednat.

Odvolací soud dospěl proto k závěru, že pro nemožnost fakticky právně jednat prostřednictvím organizační složky (odštěpného závodu) samotný zápis organizační složky zahraniční právnické osoby v obchodním rejstříku nic nemění na tom, že s věřitelem se sídlem ve Slovenské republice je třeba zacházet jako se zahraničním věřitelem uvedeným v § 430 odst. 1 IZ, jemuž lhůta k podání přihlášky běží nikoli od zveřejnění výzvy dle § 136 odst. 1 písm. d) IZ obsažené v rozhodnutí o úpadku, ale až od okamžiku, kdy je mu zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek dle § 430 odst. 3 IZ.

Insolvenční soud měl proto povinnost postupovat podle § 430 IZ, jakmile se o existenci věřitele dozvěděl. Jak výše zmíněno, § 430 IZ vychází z přímo aplikovatelného Nařízení, které v čl. 40 bodě 2 stanoví, že vyrozumění musí obsahovat zejména lhůty, důsledky nedodržení těchto lhůt, subjekt nebo orgán, u kterého se přihlašují pohledávky, a zda jsou pro přihlášení předepsána jiná opatření. Toto vyrozumění rovněž obsahuje informaci o tom, zda věřitelé s právy přednostního uspokojení nebo s pohledávkami zajištěnými věcným právem musí své pohledávky přihlašovat. Výzva věřitelům z jiných členských států Evropské unie přitom musí být učiněna v souladu s čl. 42 Nařízení prostřednictvím formuláře se záhlavím Výzva k přihlášení pohledávky provedeným ve všech úředních jazycích orgánů Evropské unie (formulář výzvy je přístupný na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?o=23&j=33). Závěry obsažené v R 25/2009, podle nichž teprve ode dne, kdy je známému věřiteli uvedenému v § 430 odst. 1 IZ výzva k podávání přihlášek zvlášť doručena, začíná mu podle § 74 odst. 2 téhož zákona běžet lhůta k podání přihlášky, se tedy prosadí i v projednávané věci.

Z obsahu spisu plyne, že insolvenční soud podle § 430 IZ a Nařízení nepostupoval, ač tak postupovat měl. Věřiteli tedy nezačala běžet lhůta k podání přihlášky pohledávky a závěr insolvenčního soudu vyjádřený v napadeném usnesení tak není v souladu s právní úpravou a výše uvedenými závěry.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným, a napadené usnesení proto podle § 220 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se přihláška pohledávky věřitele neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 3. října 2016

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík