1 VSPH 387/2013-A-11
KSPL 52 INS 231/2013 1 VSPH 387/2013-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud V Praze jako soud odvolací rozhodl V senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců Mgr. Luboše DörÍla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve Věci dlužníka: AZ-Dendy, s.r.o. V likvidaci, IČO: 26350815, Husitská 5, 351 01 Františkovy Lázně, jednající likvidátorem: AGENTURA PRO REVITALIZACI A SPRÁVU PODNIKŮ-ARES, v.o.s., Jáchymovská 41/73, 360 04 Karlovy Vary, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. února 2013, č.j. KSPL 52 INS 231/2013-A-6, takto:

Usnesení Krajského soudu V Plzni ze dne 4. února 2013, č.j. KSPL 52 INS 231/2013-A-6, se p o t V r z uj e .

Odůvodněnü

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni zamítl insolvenční návrh likvidátora dlužníka AGENTURA PRO REVITALIZACI A SPRAVU PODNIKŮ-ARES, v.o.s. (dále jen likvidátor), jímž se domáhal vydání rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu dlužníka AZ-Dendy, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužník) pro nedostatek jeho majetku.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že návrhem dlužníka podaným jeho likvidátorem a doručeným soudu dne 4.1.2013 bylo zahájeno insolvenční řízení. V návrhu a jeho příloze byla tvrzena existence závazků dlužníka ve Výši 2.392.637,-Kč, a to vůči ČR-Krajskému soudu v Plzni ve Výši 1.000,-Kč za soudní poplatek a vůči věřiteli UniCredit Leasing CZ, a.s. ve Výši 2.391.637,-Kč. Z návrhu a připojeného seznamu závazků bylo dále zjištěno, že dlužník nemá žádné zaměstnance, nevlastní žádný movitý nebo nemovitý majetek či hotovost, případně prostředky na účtu peněžních ústavů a likvidátorem byla prověřena možnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dlužníka s negativním Výsledkem. Soud I. stupně měl dále za prokázané z usnesení Kraj ského soudu v Plzni ze dne 17.4.2012, č.j. 40 Cm 273/2010-18, že byla obchodní společnost AZ-Dendy, s.r.o. zrušena s likvidací a soud jmenoval likvidátorem společnost AGENTURA PRO REVITALIZACI A SPRAVU PODNIKŮ-ARES, v.o.s., která je zapsána v seznamu insolvenčních správců.

Na základě těchto skutečností dospěl soud I. stupně k závěru, že není naplněna podmínka insolvenčního zákona vyžadující mnohost věřitelů a dle § 143 insolvenčního zákona insolvenční návrh zamítl. Vyslovil přitom názor, že účelem insolvenčního řízení je uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku podle ust. § 1 písm. a) insolvenčního zákona, a nikoli vytváření podmínek pro výmaz nefunkčních obchodních společností z obchodního rejstříku, jak dovodil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27.10.2011, sen. zn. 29 NSČR13/2011-A-17.

Proti tomuto usnesení Kraj ského soudu v Plzni se dlužník Včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a rozhodl o tom, že se insolvenční návrh nezamítá. Odvolávaje se na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. KSPL 56 INS 25305/2012, 1 VSPH 1561/2012-A-11, ze dne 12. listopadu 2012, tvrdil, že ve svém insolvenčním návrhu doložil existenci více věřitelů, z nich jeden, UniCredit Leasing CZ, a.s., má za dlužníkem pohledávku nepocházející z procesu likvidace. Kromě toho dodatečně likvidátor dlužníka zjistil existenci dalších pohledávek věřitelů dlužníka, a to Finančního úřadu v Chebu a Telefónica O2 Czech Republic, a.s.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle § 143 odst. 1 a 2 téhož zákona zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nej sou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, tj. v případech, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele, jenž nedoložil, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, nebo nebyl osvědčen úpadek dlužníka.

V dané Věci je z insolvenčního návrhu zjevné, že dlužník se jeho prostřednictvím nedomáhal vydání rozhodnutí, jímž bude osvědčen jeho úpadek, nýbrž zamítnutí insolvenčního návrhu v režimu § 144 insolvenčního zákona. Jako své věřitele označil vpříloze insolvenčního návrhu, seznamu závazků, UniCredit Leasing CZ, a.s. a Českou republiku-Krajský soud v Plzni s pohledávkou z nezaplaceného soudního poplatku ve Výši 1.000,-Kč z řízení o likvidaci dlužníka.

Jak uvedl správně soud I. stupně (s odkazem na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.10.2011, sp.zn. 29 NSČR 13/2011), účelem insolvenčního zákona není vytváření podmínek pro výmaz nefunkčních obchodních společností z obchodního rejstříku. Proto i zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dle § 144 insolvenčního zákona, jež se omezuje jen na případy tímto ustanovením vymíněné, nelze zneužít tím, že dojde na straně dlužníka k účelovému vytváření plurality věřitelů (např. vznikem pohledávky z nezaplaceného soudního poplatku řízení o likvidaci dlužníka). Podle náhledu Nejvyššího soudu v uvedeném rozhodnutí vykazuje neuhrazený soudní poplatek ve Výši 1.000,-Kč za řízení o zrušení společnosti s likvidací (coby jediná další tvrzení pohledávka dlužníka po lhůtě splatnosti) všechny znaky pohledávky uměle vytvořené (či uměle udržované) jen za tím účelem, aby dlužník mohl projít v insolvenčním řízení režimem popsaným v § 144 insolvenčního zákona a tomuto postupu nelze přiznat právní ochranu dle § 2 občanského soudního řádu.

Odvolací soud proto po zjištění, že v projednávaném případě se jedná typicky o případ, kdy pohledávka dalšího označeného věřitele je pohledávkou vzniklou v souvislosti s neuhrazeným poplatkem v řízení o likvidaci dlužníka, vycházel ze shora uvedeného názoru Nejvyššího soudu (čímž korigoval svou předchozí rozhodovací činnost v dlužníkem označené insolvenční Věci projednávané u Kraj ského soudu v Plzni pod sp.zn. KSPL 56 INS 25305/2012, 1 VSPH 1561/2012-A) a dospěl k závěru, že závěr soudu I. stupně o tom, že není splněna podmínka úpadku na straně dlužníka spočívající v mnohosti věřitelů, je v dané situaci spravny.



Ktomu odvolací soud doplňuje, že dle § 146 odst. 2 insolvenčního zákona nemohl přihlížet ke skutečnostem tvrzeným dlužníkem v jeho odvolání o tom, že existují další věřitelé dlužníka se splatnými pohledávkami, nebot tyto skutečnosti nastaly až poté, co soud I. stupně rozhodl o zamítnutí jeho insolvenčního návrhu.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání ve Věci samé důvodnými a napadené usnesení proto jako věcně správné podle § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že nově zjištěné skutečnosti o dalších splatných závazcích dlužníka mohou být důvodem pro opětovné podání insolvenčního návrhu dlužníkem.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 15. března 2013

JUDr. František K u č e r a , V. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová