1 VSPH 384/2013-A-11
KSUL 46 INS 3085/2013 1 VSPH 384/2013-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud V Praze jako soud odvolací rozhodl V senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Döríla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, PhD. V insolvenční Věci dlužníka: DECKART, s.r.o., IČO: 25405853, sídlem Masarykova 83, 415 10 Teplice, zast. Mgr. MUDr. Jaroslavem Maršíkem, advokátem se sídlem Nám. Svobody 1, 415 01 Teplice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 3085/2013-A-6, ze dne 11. února 2013, takto:

Usnesení Krajského soudu V Ústí nad Labem č.j. KSUL 46 INS 3085/2013-A-6, ze dne 11. února 2013, se potvrzuje.

Odůvodněnü

Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením uložil DECKART, s.r.o. (dále jen dlužník) domáhajícímu se vydání rozhodnutí o svém úpadku a prohlášení konkursu, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve Výši 25.000,-Kč.

Z odůvodnění usnesení zejména vyplývá, že dne 6.2.2013 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem. Z insolvenčního návrhu dlužníka a příloh tohoto návrhu soud zjistil, že dlužník od 1.7.2012 nemá žádné zaměstnance, neprovozuje podnikatelskou činnost, má majetek v účetní hodnotě přibližně 600.000,-Kč a závazky ve Výši přibližně 5,5 mil. Kč. Jeho majetek tvoří především pohledávky (některé promlčené nebo jinak nedobytné) a finanční prostředky ve Výši přibližně 13.000,-Kč. Při úvaze o stanovení zálohy dlužníkovi (jako navrhovateli) na náklady insolvenčního řízení vycházel soud prvního stupně z potřeby zajistit pro insolvenčního správce dostatek finančních prostředků k úhradě jeho hotových výdajů a nákladů spojených se správou a zpeněžováním majetkové podstaty v úvodní fázi insolvenčního řízení. Dospěl k závěru, že dosud zjištěný majetek dlužníka nezaručuje dostatek prostředků pro počáteční úkony insolvenčního správce ani pro plnou úhradu nákladů insolvenčního řízení a stanovil zálohu odpovídající těmto zjištěním ve Výši 25.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník Včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a dlužníku zálohu nevyměřoval. V odvolání poukazoval na to, že dlužník nemá jiné prostředky, než které uvedl v seznamu svého majetku připojeném k insolvenčnímu návrhu a uložením takto vysoké zálohy by byl fakticky zbaven možnosti domáhat se rozhodnutí soudu o svém úpadku. Dále poukázal na názor vyslovený Vrchním soudem v Praze vrozhodnutí ze dne 21.11.2008 ve Věci KSCB 28 INS 2072/2008, 1 VSPH 254/2008-A, podle něhož nemusí insolvenční soud složení zálohy na navrhovateli požadovat, pokud dosavadní Výsledky řízení nasvědčují tomu, že mohou být splněny podmínky § 144 insolvenčního zákona a současně nelze předpokládat, že dlužník disponuje finančními prostředky potřebnými na úhradu zálohy a podáním insolvenčního návrhu plní povinnost vyplývající pro něj z § 98 odst. 2 insolvenčního zákona a § 72 odst. 2 obchodního zákoníku.



Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá zust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, podle nějž může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník vykazuje majetek o celkové hodnotě přibližně ve Výši 600.000,-Kč, z toho činí jeho finanční prostředky (hotovost a prostředky na účtech) přibližně 13.000,-Kč, cena používaného software přibližně 23.000,-Kč a jeho zbývající majetek tvoří dlužníkovy pohledávky, které jsou z převážné části nedobytné. Výše závazků evidovaných dlužníkem po lhůtě splatnosti 30 dnů činí 5.423.644,08 Kč.

V daném případě nebude možné řešit dlužníkův úpadek jiným způsobem než konkursem (popř. nepatrným konkursem dle ust. § 314, 315 insolvenčního zákona), a je proto třeba zajistit insolvenčnímu správci dostatek prostředků na hotové Výdaje související s jeho činností a náklady spojené se zjišt ováním majetkové podstaty (případně jejího prodeje). Vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje dostatečnými likvidními prostředky a podmínky pro zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku dle ust. § 144 insolvenčního zákona v dané Věci splněny nej sou, postupoval soud prvního stupně správně, pokud rozhodl o uložení povinnosti dlužníku uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Z insolvenčního spisu se zatím jeví jako důvodný předpoklad, že bonita dlužníkových pohledávek je nízká a bude třeba jejich vymáhání soudní cestou. Insolvenčnímu správci proto vzniknou výdaj e spoj ené nejen s přezkumem pohledávek věřitelů a zjišťování majetku dlužníka, ale též Výdaje vzniklé s vymáháním dlužníkových pohledávek. Proto se odvolacímu soudu jeví Výše zálohy stanovená soudem prvního stupně jako přiměřená.

Dlužno též dodat, že dlužník podnikatel je podle § 98 insolvenčního zákona povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Pokud dlužník prostředky použil k jinému účelu a v důsledku toho nyní není schopen požadovanou zálohu na náklady tohoto řízení zaplatit, je nutno přičíst tuto okolnost jedině k jeho tíži.



Z uvedeného vyplývá, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Poučení

: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 15. března 2013

JUDr. František Kučera, V. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Borodáčová