1 VSPH 381/2016-P10-11
KSPH 66 INS 17184/2014 1 VSPH 381/2016-P10-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Jaroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Jiřího Wolkera 1226/2, 266 01 Beroun, zast. Mgr. Vladimírem Náprstkem, advokátem, se sídlem Pivovarská 170/3, 266 01 Beroun, o odvolání věřitele č. 10: I. C. D. M., spol. s r. o., IČO 49713744, se sídlem Nad Šutkou 1811/12, 182 00 Praha 8, zast. Mgr. Martinem Kašparem, advokátem, se sídlem Nad Rokoskou 1228/38, 182 00 Praha 8, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 66 INS 17184/2014-P10-2 ze dne 7. ledna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 66 INS 17184/2014-P10-2 ze dne 7. ledna 2016 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením ze 7. 1. 2016 odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 10 společnosti I. C. D. M., spol. s r. o. (dále též Věřitel ) v bodě I výroku a v bodě II výroku ukončil účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení dlužníka. Usnesení odůvodnil tím, že Věřitel přihlásil do předmětného řízení pohledávku v celkové výši 35.925,04 Kč, a to jako vykonatelnou. Na přezkumném jednání dne 12. 9. 2014 ji insolvenční správce i dlužník zcela popřeli co do pravosti a výše. Dlužník následně podal dne 10. 10. 2014 žalobu na popření pravosti pohledávky Věřitele a rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 66 ICm 3431/2014-50 ze dne 11. 9. 2015 bylo rozhodnuto tak, že předmětná pohledávka není v částce 22.876,04 Kč po právu, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Rozsudek nabyl dne 7. 11. 2015 právní moci. Vzhledem k tomu, že byla tato pohledávka zjištěna v méně než 50 % přihlášené výše, odkázal soud na §178 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a rozhodl výše uvedeným způsobem.

Věřitel č. 10 napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Své odvolání nijak nezdůvodnil. Soud prvního stupně ho proto vyzval k doplnění odvolání usnesením ze dne 27. 1. 2016, na které Věřitel nereagoval.

V prvé řadě se odvolací soud zabýval otázkou, čeho se odvolatel domáhá a co odvoláním sleduje (§ 205 odst. 1 a § 42 odst. 4 o. s. ř.). Soud prvního stupně nerozhodl napadeným usnesením o dělitelném plnění, proto jediný možný v úvahu přicházející odvolací návrh spočívá ve změně usnesení, že se insolvenční návrh neodmítá isir.justi ce.cz

(případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení). Z toho důvodu již z pouhé skutečnosti, že bylo podáno odvolání (a tedy odvolatel nesouhlasí s napadeným usnesením), lze dovodit odvolací návrh.

Odvolání neobsahuje žádné odvolací důvody, což ale s ohledem na ustanovení § 212a odst. 2 o. s. ř. nemá žádný právní význam. Jak plyne a contrario z uvedeného ustanovení, usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, jak je tomu v tomto případě, lze přezkoumat i tehdy, neobsahuje-li žádné odvolací důvody.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř. a shledal odvolání Věřitele důvodným.

Podle § 199 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Podle § 410 odst. 1, věta první insolvenčního zákona Není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až § 202.

Podle § 185 insolvenčního zákona odmítne insolvenční soud přihlášku rozhodnutím, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se dle insolvenčního zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží. Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné.

Podle § 178 odst. 1, věta první insolvenčního zákona Bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna; to neplatí, záviselo-li rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením z 11. 7. 2014 (č. d. A-9) byl prohlášen na dlužníka úpadek a povoleno oddlužení. Na přezkumném jednání konaném dne 12. 9. 2014 insolvenční správce i dlužník shodně a zcela popřeli vykonatelnou pohledávku Věřitele, a to do pravosti a výše. Jako důvod popření uvedli skutečnost, že pohledávka je promlčena, neboť rozhodčí nález, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti dlužníka zaplatit Věřiteli přihlášenou pohledávku, byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky. Dne 10. 10. 2014 podal dlužník žalobu (č. d. C5-1) na popření pravosti pohledávky Věřitele. O této žalobě bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 66 ICm 3431/2014-50 ze dne 11. 9. 2015 (č. d. C5-3) tak, že co do částky 22.876,04 Kč není pohledávka Věřitele po právu, ve zbytku soud žalobu zamítl. Jako datum nabytí právní moci označil soud prvního stupně den 7. 11. 2015. Dne 19. 4. 2016 se proti tomuto rozhodnutí Věřitel odvolal. Soud prvního stupně toto odvolání odmítl pro opožděnost usnesením ze dne 26. 4. 2016 (č. d. C5-6), nicméně následně Vrchní soud v Praze toto rozhodnutí zrušil usnesením ze dne 20. 7. 2016 (č. d. C5-9). Odvolání Věřitele proti rozsudku č. j. ICm 3431/2014-50 tedy nebylo podáno opožděně a uvedené rozhodnutí dosud nenabylo právní moci.

Ze shora uvedeného vyplývá, že vzhledem k tomu, že spor o pravost pohledávky Věřitele nebyl v době vydání napadeného usnesení pravomocně ukončen, nebylo postaveno na jisto, zda tato pohledávka je či není po právu. V takové situaci bylo však rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí insolvenční přihlášky Věřitele a ukončení jeho účasti v insolvenčním řízení předčasné. Odvolací soud proto v souladu s 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 insolvenčního zákona); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 insolvenčního zákona).

V Praze dne 27. října 2016

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík