1 VSPH 374/2013-B-13
KSUL 81 INS 28889/2012 1 VSPH 374/2013-B-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení manželů-dlužníků Josefa anonymizovano , anonymizovano a Ireny anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Teplice-Trnovany, Jana Koziny 689/7, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. února 2013, č.j. KSUL 81 INS 28889/2012-B-4,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. února 2013, č.j. KSUL 81 INS 28889/2012-B-4, se v bodech I., II., III., IV. výroku z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem pod bodem I. výroku neschválil oddlužení manželů-dlužníků Josefa anonymizovano a Ireny anonymizovano (dále jen dlužníci) a pod bodem II. výroku prohlásil konkurs na jejich majetek s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku) a jeho účinky nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku). V dalších bodech jmenoval členy prozatímního věřitelského výboru a uložil jim některé povinnosti (bod V. výroku), uložil povinnosti též insolvenční správkyni Ing. Janě Edelmannové (dále jen správkyně; bod VI. výroku) a konstatoval přechod oprávnění dlužníků nakládat s majetkovou podstatou na správkyni (bod VII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 23.11.2012 spojil řízení o insolvenčních návrzích obou dlužníků ke společnému projednání a že usnesením ze dne 14.12.2012 (A-13, B-1) zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením. Na schůzi věřitelů konané dne 13.2.2013, na níž se nedostavil žádný z věřitelů, přednesla správkyně svoji zprávu, z níž vyplynulo, že správkyně zjistila neúčinný právní úkon dlužníků spočívající v převodu nemovitosti ve vlastnictví dlužníků do vlastnictví jejich syna Tomáše anonymizovano a to, že dlužníci v insolvenčním návrhu zatajili příjmy ze zcizené nemovitosti. Proto správkyně nedoporučila schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužníci potvrdili skutečnosti zjištěné správkyní a vysvětlovali, že se obrátili na Realitní a vzdělávací agenturu, s.r.o. (dále též zprostředkovatel) ve snaze vyřešit jejich dluhovou situaci, ale tato společnost je okradla.

Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dlužníci krátce před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení uzavřeli dne 26.7.2012 kupní smlouvu, kterou prodali své nemovitosti (dům č.p. 689 na parcele par. č. 1434 a pozemku par.č. 1434, zapsaných na LV č. 6328 pro obec Teplice a kat. území Teplice -Trnovany u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Teplice) synovi Tomáši anonymizovano za dohodnutou cenu 2.650.000,-Kč, že kupní smlouvu uzavřeli v době, kdy již byli v úpadku a že obvyklá cena nemovitosti zjištěná ke dni 8.10.2012 činila dle znaleckého posudku 3.234.930,-Kč. Z kupní smlouvy zjistil, že část kupní ceny ve výši zůstatku úvěru poskytnutého společnosti KV PLUS, s.r.o. ve výši 1.575.600,-Kč byla převedena na účet společnosti KV PLUS, s.r.o. a druhou část kupní ceny ve výši 1.074.400,-Kč uhradil kupující na účet zprostředkovatele, který si za své služby účtoval celkem 467.656,-Kč. Díky nevýhodným podmínkám převodu nemovitostí došlo k uspokojení pohledávek věřitelů dlužníků pouze v částce cca 1.300.000,-Kč (provize prostředkovateli a další účtované poplatky činily celkem cca 700 tis. Kč), přičemž provedenou transakcí nedošlo k poměrnému uspokojení pohledávek věřitelů dlužníků, nýbrž k upřednostnění jen některých věřitelů, v první řadě zajištěných věřitelů CDC-Liberec, s.r.o. a PhDr. Romana Petra a nezajištěných věřitelů JUDr. Zdeňka Zítka, JUDr. Marcela Smékala, GE Money Bank, a.s. a GE Money Auto, a.s., jak vyplynulo ze smlouvy o podnikatelskému úvěru č. 1155/12. Soud I. stupně konstatoval, že kromě těchto podstatných skutečností dlužníci v insolvenčním návrhu zatajili zdroj svých příjmů z pronájmu nemovitosti. Na základě srovnání sjednané kupní ceny s cenou obvyklou a s přihlédnutím k podmínkám prodeje dospěl soud I. stupně k závěru, že dlužníci převedli svůj majetek na osobu blízkou za nápadně nevýhodných podmínek a bez přiměřeného protiplnění, přičemž díky značně nevýhodným podmínkám prodeje bylo uspokojení věřitelů podstatně nižší, než jakého by se jim dostalo při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, a že úhradou jen některého svého dluhu se dlužníci dopustili nepřípustného zvýhodňování jen některých věřitelů. Soud I. stupně uzavřel, že o nepoctivosti jednání dlužníků domáhajících se dobrodiní oddlužení nemůže být pochyb. Proto rozhodl v souladu s § 405 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), oddlužení dlužníků neschválil a zároveň dle § 405 odst. 2 IZ na majetek dlužníků prohlásil konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný podle § 314 odst. 1 písm. a) IZ.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužníci včas odvolali, neboť nesouhlasili s neschválením oddlužení, a tvrdili, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře jsou schopni uhradit 100 % svých závazků. Akcentovali, že návrhem na povolení oddlužení nesledovali nepoctivý záměr a že převodem nemovitosti nechtěli poškodit své věřitele. Vysvětlovali, že se v minulosti obrátili na zprostředkovatele s žádostí o pomoc se splacením svých dluhů a že si jejich syn zařídil hypotéku ve výši 2.500.000,-Kč a tuto částku banka převedla na účet zprostředkovatele. Předpokládali, že převodem nemovitosti a částkou získanou z hypotéky zapraví všechny své dluhy, avšak zprostředkovatel jejich dluhy neuhradil. Proto na něho podali dne 25.2.2013 trestní oznámení. Dále uvedli, že jim nájemce Duong Xuan Tinh neplatil nájemné za užívání nebytových prostor v nemovitosti a k jeho vystěhování došlo až dne 31.7.2012, tedy po 7 měsících a upomínkách a za účasti Policie ČR. V období od 1.1.2012 do 31.7.2012 neměli žádné příjmy z pronájmu nemovitostí a jejich syn naopak musel uhradit nedoplatek vodárnám a veškeré opravy a rekonstrukce, protože vše bylo v havarijním stavu. Dne 13.10.2012 si jejich syn otevřel nebytový prostor Hospůdka u Čerta a každý měsíc platí hypotéku 7.800,-Kč měsíčně.

Vrchní soud v Praze přezkoumal rozhodnutí v napadeném rozsahu i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle odstavce 3 téhož ustanovení lze na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Požadavek dlužníkova poctivého záměru a požadavek minimální 30 % míry uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. a) a b) IZ) představují esenciální podmínky přípustnosti oddlužení, které jsou (při řádném a včasném splnění všech dlužníkových povinností podle schváleného způsobu oddlužení) předpokladem naplnění účelu oddlužení-osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.8.2010, sp.zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010).

Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 IZ, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011, sp. zn. 29 NSČR 14/2009, publikované pod zn. R 14/2012).

Na nepoctivý záměr dlužníka ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ lze usuzovat např. v situaci, kdy dlužník krátce před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení uzavře smlouvu o převodu nemovitostí a kupní cenu nepoužije k poměrné úhradě všech svých (nezajištěných) závazků, ale uspokojí pouze věřitele, které lze považovat za osoby jemu blízké (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17.5.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 680/2010, 2 VSOL 135/2010). Nepoctivému záměru může nasvědčovat též jednání dlužníka, který náležitě neobjasní důvod, proč uzavřel smlouvy o půjčce, z nichž vyplynuly závazky, jež mají být předmětem oddlužení, za situace, kdy konečným příjemcem poskytnutých finančních prostředků byla třetí osoba (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.6.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 2460/2010, 2 VSOL 184/2010).

Insolvenční soud má při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností.

Z obsahu insolvenčního spisu plynou skutečnosti zjištěné soudem I. stupně, jež dlužníci v odvolání ničím nezpochybnili a které v době rozhodování odvolacího soudu zůstaly nezměněny.

V dané věci byl závěr o neschválení oddlužení vystavěn na tom, že dlužníci krátce před podáním insolvenčních návrhů převedli nemovitosti svému synovi a že zatajili dřívější příjmy z jejich pronájmu, v čemž byl spatřován jejich nepoctivý záměr.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužníci mají 11 nezajištěných věřitelů s pohledávkami v celkové výši 942.071,89 Kč, jež správkyně i dlužníci zcela uznali, že dlužníci by byli schopni za 5 let zaplatit ze svých příjmů (zabavitelná částka z příjmů dlužníka činí 898 Kč a z příjmů dlužnice činí 6.876,-Kč) svým nezajištěným věřitelům 42,58 % jejich pohledávek (B-2) a zcela uspokojit nároky správkyně.

Z toho, že se věřitelé nezúčastnili schůze věřitelů konané dne 13.2.2013 (B-3) a že proti řešení úpadku formou oddlužení plněním splátkového kalendáře nehlasovali ani písemně, lze implikovat, že proti schválení oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře ničeho nenamítají a jsou srozuměni s tím, že jejich pohledávky budou podrobeny režimu oddlužení.

Pokud jde o sporné zcizení nemovitostí (bytového domu v Tnovanech) synovi dlužníků dle kupní smlouvy ze dne 26.7.2012 (B-2) za kupní cenu 2.650.000,-Kč před podáním insolvenčních návrhů (20.11.2012), přestože jejich hodnota činila ke dni 8.10.2012 částku 3.234.930 Kč, shledává je též odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně za natolik nevýhodné a nestandardní-především pokud jde o výši a o způsob vypořádání kupní ceny-že uvedený právní úkon dlužníků lze zřejmě považovat za neúčinný ve smyslu § 240 a násl. IZ. Odlišně od soudu I. stupně však odvolací soud posuzuje pohnutky dlužníků, jež vedly k uzavření kupní smlouvy, za situace, kdy smlouvu se svým synem neuzavřeli dlužníci přímo (tj. jen za účasti smluvců), jak bývá mezi osobami blízkým běžné, nýbrž prostřednictvím zprostředkovatele (Realitní vzdělávací agentury, s.r.o.), jenž spornou smlouvu koncipoval především ke svému prospěchu a bez ohledu zájem sledovaný dlužníky a kterým tento zprostředkovatel dosud nevyúčtoval část kupní ceny ve výši 1.074.400,-Kč, jak vyplývá ze zprávy správkyně (B-2). Odvolací soud-na rozdíl od soudu I. stupně-proto nemá žádný důvod pochybovat o pravdivosti tvrzení dlužníků, že prodej nemovitostí nebyl veden nepoctivým záměrem dlužníků, ale jejich upřímnou snahou (a určitou naivitou, zejména pokud šlo o jejich neopodstatněnou víru v seriosnost zprostředkovatele) uhradit všechny své dluhy, což se však nestalo v důsledku jednání zprostředkovatele, jenž jejich dluhy z obdržené kupní ceny nezapravil. Ostatně o poctivosti záměru dlužníků uhradit svým nezajištěným věřitelům maximum na jejich pohledávky svědčí dle názoru odvolacího soudu právě to, že podali insolvenční návrhy spojené s návrhy na povolení oddlužení, a nikoliv opak, totiž že by jimi sledovali nepoctivý záměr.

Pokud jde o to, že dlužníci ve svých návrzích na povolení oddlužení neuvedli v kolonce č. 11 své příjmy z pronájmu nemovitostí za poslední 3 roky (uvedli v nich jen své příjmy ze závislé činnosti-z pracovního poměru), shledal odvolací soud, že dlužníci hodnověrně vysvětlili, že takový příjem v roce 2012 neměli (nájemce neplatil nájemné). Neuvedení takového údaje z roky předchozí (2010 a 2011) bylo jistě chybou návrhu na povolení oddlužení, kterou bylo lze odstranit postupem podle § 393 odst. 1 IZ, nicméně skutečnost, že se tak nestalo, je pro posouzení návrhu na oddlužení bezpředmětná s ohledem na to, že dlužníci již nejsou vlastníky zcizených nemovitostí a jakýkoliv příjem z nich již proto nelze očekávat.

Dle smýšlení odvolacího soudu nemusí být oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře vyloučeno především z následujících důvodů, při jejichž hodnocení (resp. jejich dopadu do poměrů tohoto řízení) se od závěrů soudu I. stupně poněkud odchyluje:

a) dle zprávy správkyně (B-2) umožňují příjmy dlužníků plné uspokojení jejích nároků a 42,58 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů;

b) dle odvolání předpokládají dlužníci ze svých příjmů zcela uspokojit nároky správkyně a 100 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů;

c) schůze věřitelů svolaná na den 13.2.2013 (B-3) za účelem mj. rozhodnutí o způsobu oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty, nebo plněním splátkového kalendáře) se neúčastnil žádný nezajištěný věřitel (soudu I. stupně nedošel ani žádný hlasovací lístek), čímž nezajištění věřitelé dali zřetelně najevo, že jsou s návrhem dlužníků na oddlužení plněním splátkového kalendáře srozuměni a nic proti němu nemají;

d) budou-li dlužníci v budoucnu důsledně uplatňovat své nároky vůči zprostředkovali (podání trestního oznámení samo o sobě nepostačuje), lze důvodně očekávat, že se jim podaří vymoci další prostředky, jež mohou být využity jako jiný mimořádný příjem pro splátkový kalendář (§ 412 odst. 1 písm. b) IZ).

Dle přesvědčení odvolacího soudu dosavadní průběh insolvenčního řízení nasvědčuje spíše tomu, že dlužníci svým chováním zřetelně projevují poctivý záměr následky nezvládnutí své ekonomické situace napravit a že veškerých svých schopností a možností využívají k úhradě závazků, a lze proto očekávat, že i pro věřitele bude oddlužení výhodnějším řešením jejich úpadku. Za této situace je odvolací soud toho názoru, že řešit úpadek dlužníků již nyní nepatrným konkursem by též odporovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a) IZ). Nelze totiž přehlédnout, že v nepatrném konkursu při absenci významnějšího majetku dlužníků (zpeněžení zařízení bytu a automobilu Škoda Felicie r.v. 1997 se odvolacímu soudu jeví jako pro věřitele neefektivním) jejich věřitelé nic nedostanou a nároky insolvenční správkyně by patrně nesl stát (dlužníci složili k výzvě soudu I. stupně zálohu na náklady insolvenčního řízení jen ve výši 3.000,-Kč), na rozdíl od řešení úpadku dlužníků splátkovým kalendářem, jenž je reálný a podle něhož by věřitelé obdrželi v příštích 5 letech plnění minimálně ve výši 42,58 % jejich zjištěných pohledávek, a nároky insolvenční správkyně by byly zcela zapraveny z příjmů dlužníků. Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud k závěru, že dřívější konání dlužníků sice mohlo navenek vykazovat rysy nepoctivosti (v tomto směru se odvolací soud od ve své podstatě správného náhledu soudu I. stupně liší toliko při posuzování intenzity a míry dopadu jednání dlužníků), nicméně při zvážení všech pro věc podstatných skutečností popsaných shora dovozuje, že je (byť se jedná o situaci téměř hraniční) namístě umožnit dlužníkům, aby v blízkém budoucnu svým zodpovědným a seriózním přístupem přesvědčili soud a zejména své věřitele o tom, že jejich snaha dostát v maximální možné míře svým závazkům je míněna skutečně upřímně, poctivě a se vší vážností. Ostatně kdyby se v průběhu dalšího řízení ukázalo, že odvolací soud se v tomto svém úsudku zmýlil a že dlužníci nepřistupují k oddlužení dostatečně svědomitě nebo poctivě, může kdykoliv později dojít ke změně způsobu řešení jejich úpadku a úpadek by pak byl definitivně řešen konkursem.

Pro tuto chvíli však není řešení úpadku dlužníků konkursem namístě. Proto postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a usnesení v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 18. března 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová