1 VSPH 37/2010-53
43 ICm 224/2010 1 VSPH 37/2010-53 (43 INS 4068/2009)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.Františka Kučery a soudců JUDr.Ivy Novotné a JUDr.Ing.Jaroslava Zelenky, Ph.D. v právní věci žalobce: Ing.Aleš Klaudy, sídlem Masarykovo nám.191/18, Děčín 1, insolvenční správce dlužníka BusMat plus, s.r.o., zastoupený Mgr.Martinem Kolářem, advokátem, sídlem Masarykovo nám.3/3, Děčín 1, proti žalované: ČR-Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25, Praha 5, IČ 00006963, o popření vykonatelné pohledávky, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 43 ICm 224/2010-39 ze dne 22.října 2010,

takto:

I.Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 43 ICm 224/2010-39 ze dne 22.října 2010 se ve výroku pod bodem I. o věci samé potvrzuje, ve výroku pod bodem II. o nákladech řízení se mění jen tak, že náhrada nákladů řízení činí částku 12.806,40 Kč, jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

II.Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení 5.760,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr.Martina Koláře.

Odůvodnění

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I.výroku vyhověl žalobě insolvenčního správce dlužníka na popření pořadí vykonatelné pohledávky přihlášené žalovanou do insolvenčního řízení jako pohledávku zajištěnou soudcovským zástavním právem váznoucím na nemovitostech ve vlastnictví dlužníka. Při přezkumném jednání žalobce popřel pořadí pohledávky přihlášené ve výši 961.484,-Kč proto, že soudcovské zástavní právo vzniklo až po zahájení insolvenčního řízení. 43 ICm 224/2010 (43 INS 4068/2009)

Z provedených důkazů soud prvního stupně zjistil, že žalovaná doručila soudu návrh na zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka dne 3.6.2009. Okresní soud v Lounech usnesením č.j. 11 E 37/2009-6, jež nabylo právní moci dne 25.9.2009, soudcovské zástavní právo nařídil. Insolvenční řízení proti dlužníkovi bylo zahájeno dne 1.7.2009, kdy zahájení insolvenčního řízení bylo oznámeno vyhláškou soudu. Na přezkumném jednání konaném dne 31.3.2010 žalobce popřel pohledávku žalované co do zajištění s tím, že zástavní právo nevzniklo před zahájením insolvenčního řízení. Stejného dne soud rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, a toto rozhodnutí bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 1.4.2010.

Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba insolvenčního správce je důvodná, protože soudcovské zástavní právo k nemovitostem dlužníka vzniklo až dne 25.9.2009, kdy nabylo právní moci usnesení o zřízení soudcovského zástavního práva, zatímco insolvenční řízení bylo zahájeno dne 1.7.2009. Platí proto podle § 248 odst.2 insolvenčního zákona (dále jen IZ), že se stávají neúčinnými práva na uspokojení ze zajištění, která se týkají majetkové podstaty a která dlužníkovi věřitelé získali po té, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení; to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně úspěchem žalobce ve věci.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odvolání uvedla, že soudcovské zástavní právo vzniká doručením návrhu na jeho zřízení soudu a nikoliv až dnem právní moci rozhodnutí soudu o návrhu na zřízení soudcovského zástavního práva. To podle názoru žalované vychází z § 338d odst.1 o.s.ř. a z § 338b odst.2 o.s.ř., podle nichž je pro pořadí soudcovského zástavního práva rozhodují den, v něm soudu došel návrh na jeho zřízení, a pro nařízení výkonu rozhodnutí nařízením výkonu soudcovského zástavního práva je rozhodující stav v době zahájení řízení. Účinky vzniku soudcovského zástavního práva proto v daném případě vznikly dne 3.6.2009, zatímco vyhláška o zahájení insolvenčního řízení byla uveřejněna dne 1.7.2009.

Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející, a to postupem podle § 214 odst.3 o.s.ř., neboť oba účastníci s rozhodnutí věci bez nařízení odvolacího jednání souhlasili, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

Odvolací soud se ztotožňuje s právním názorem soudu prvního stupně, že soudcovské zástavní právo vzniká až dnem právní moci usnesení soudu, kterým soud zástavní právo k nemovitostem zřídí. Vznik soudcovského zástavního práva předpokládá, že soud v exekučním řízení nařídí podle vykonatelného rozhodnutí soudu výkon rozhodnutí usnesením. Správně soud prvního stupně poukázal na § 160 odst.1 obč.zák., kde je výslovně stanoveno, že zástavní právo na základě rozhodnutí soudu nebo správního orgánu vzniká dnem právní moci tohoto rozhodnutí. To platí i pro soudcovské zástavní právo k nemovitostem, které se zapisuje do katastru nemovitostí, ale pouze záznamem podle § 7 zákona č.265/1992 Sb., přičemž listinou, na jejímž základě se tento záznam činí, je pravomocné soudní rozhodnutí o zřízení soudcovského zástavního práva. Soudcovské zástavní právo tudíž nevzniká dnem, kdy soudu dojde návrh na jeho zřízení, a jeho vznik nelze dovozovat z § 338d odst.1 či z § 338b odst.2 o.s.ř., jak se mylně domnívá žalovaná, protože tato ustanovení se vztahují výlučně na pořadí soudcovského práva, je-li podáno více 43 ICm 224/2010 (43 INS 4068/2009) návrhů na jeho zřízení. Správně tedy soud prvního stupně dovodil, že i když byl návrh na zřízení soudcovského zástavního práva doručen soudu před tím, než nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení ve smyslu § 109 odst.4 IZ, tedy před tím, než soud zveřejnil v insolvenčním rejstříku vyhlášku, kterou oznámil zahájení řízení (což se stalo dne 1.7.2009), ale usnesení soudu o zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitostem nabylo právní moci až po tomto zveřejnění, a to dne 25.9.2009, pak je takové zajištění neúčinné, a pohledávka takto zajištěného věřitele bude v konkursu uspokojena jako pohledávka nezajištěná, jak vyplývá z § 248 odst.1 IZ.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil zcela, ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil jen částečně, a to pokud jde o výši přiznané náhrady nákladů řízení, jinak jej v tomto výroku také potvrdil. Soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení spojených s jeho zastoupením advokátem nesprávně, neboť paušální odměna advokáta ve sporech vyvolaných insolvenčním řízení se určuje podle § 8 vyhlášky č.484/2000 Sb. a činí 9.000,-Kč, nikoliv 10.000,-Kč, jak ji určil soud prvního stupně.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst.1 ve spojení s § 224 odst.1 o.s.ř. Žalobce měl v odvolacím řízení ve věci úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Přiznaná náhrada zahrnuje paušální odměnu advokáta, a to 9.000,-Kč krácenou na polovinu podle § 18 odst.1 vyhlášky č.484/2000 Sb., neboť zástupce žalobce učinil v odvolacím řízení pouze jeden úkon právní služby, dále 1x 300,-Kč režijní paušál advokáta a 960,-Kč jako 20% DPH.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 3.března 2011

JUDr.František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová