1 VSPH 369/2012-B-41
KSLB 57 INS 12060/2011 1 VSPH 369/2012-B-41

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , IČO 10424326, místem podnikání Arbesova 4501/66a, Jablonec nad Nisou-Mšeno nad Nisou, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 26.ledna 2012, č.j. KSLB 57 INS 12060/2011-B-20,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 26.ledna 2012, č.j. KSLB 57 INS 12060/2011-B-20, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci zamítl reorganizační plán dlužníka předložený 11.7.2011 (bod I. výroku), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (bod II. výroku) a vyslovil, že účinky tohoto usnesení nastávají jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku). Vyšel z toho, že usnesením č.j. KSLB 57 INS 12060/2011-A-20 ze dne 26.10.2011 byl mj. zjištěn úpadek dlužníka, povoleno jeho řešení reorganizací, insolvenčním správcem byl ustanoven REVITALA, v.o.s., IČO 25413368, se sídlem Jablonec nad Nisou, Josefa Hory 4080/23 a znalcem k ocenění majetkové podstaty ustanovena 1. znalecká, a.s. Reorganizace navrhovaná dlužníkem byla v návrhu založena na restrukturalizaci pohledávek věřitelů, kdy každý věřitel bude uspokojen ve výši 10 % hodnoty své pohledávky, dále na rozšíření stavební činnosti a v případě potřeby též prodejem nemovitostí ve vlastnictví dlužníka. S reorganizačním plánem vyslovilo souhlas více než 50 % zajištěných i nezajištěných věřitelů.

Soud proto svolal k hlasování o přijetí reorganizačního plánu schůzi věřitelů na den 23.1.2012, na které však věřitelé reorganizační plán nepřijali, neboť pro jeho schválení hlasovalo v I. skupině nezajištěných věřitelů jen 33,97 % (pro hlasovali věřitelé č. 2, 4, 5, 6 a 25, proti věřitelé č. 13, 16, 18 a 19) přítomných věřitelů a z přítomných zajištěných věřitelů nikdo pro jeho přijetí nebyl. Věřitelům č. 7 Richardu Hájkovi a č. 8 JUDr. Miroslavu Dongresovi nebylo přiznáno schůzí věřitelů ani soudem hlasovací právo, neboť jejich pohledávky byly při přezkumném jednání konaném téhož dne popřeny insolvenčním správcem.

Soud proto rozhodl dle ust. § 351 odst. 1 insolvenčního zákona o zamítnutí reorganizačního plánu, neboť neshledal podmínky pro jeho schválení dle ust. § 348 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, když reorganizační plán neschválila žádná skupina věřitelů. Konstatoval přitom, že oprávněným osobám uplynula lhůta k předložení reorganizačního plánu dne 10.listopadu 2011.

Toto usnesení napadl v zákonem stanovené lhůtě dlužník odvoláním a navrhl, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Uváděl, že postupem insolvenčního správce a soudu bylo odepřeno hlasovací právo věřitelům č. 7 a 8, což vedlo k nepřijetí jím navrženého reorganizačního plánu. Věřiteli č. 7 navíc soud neumožnil vykonat hlasovací právo ani v částečném rozsahu zjištěné pohledávky. Tento postup soudu dlužník považoval za nezákonný, neboť přihlášení věřitelé č. 7 a 8 své pohledávky doložili listinami. Přitom reorganizací by vznikla dle dlužníka vyšší možnost uspokojení věřitelů, než tomu tak bude v konkursu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 348 odst. 1 insolvenčního zákona schválí insolvenční soud reorganizační plán, jestliže a) je v souladu s tímto zákonem a jinými právními předpisy, b) lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím není sledován nepoctivý záměr, c) jej každá skupina věřitelů přijala nebo se dle ust. § 347 odst. 4 považuje za skupinu, která jej přijala, d) každý věřitel podle něj získá plnění, jehož celková současná hodnota je ke dni účinnosti reorganizačního plánu stejná nebo vyšší než hodnota plnění, které by zřejmě obdržel, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem, ledaže přijímající věřitel souhlasí s nižším plněním, e) pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené byly uhrazeny nebo mají být podle reorganizačního plánu uhrazeny ihned poté, co se reorganizační plán stane účinným, ledaže bylo mezi dlužníkem a příslušným věřitelem dohodnuto jinak.

Insolvenční soud může podle ust. § 348 odst. 2 téhož zákona schválit reorganizační plán, i když jej nepřijala každá skupina věřitelů, jestliže reorganizační plán přijala alespoň jedna skupina věřitelů, s výjimkou skupiny věřitelů uvedených v § 335. Učiní tak za předpokladu, že reorganizační plán zajišťuje rovné zacházení s každou zjištěnou pohledávkou v rámci každé skupiny věřitelů, která jej nepřijala, je-li ve vztahu ke každé takovéto skupině reorganizační plán spravedlivý, a lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že schválení a uskutečnění reorganizačního plánu nepovede k dalšímu úpadku dlužníka nebo k jeho likvidaci, ledaže je likvidace reorganizačním plánem předvídána.

V projednávaném případě ze spisu vyplývá, že pro přijetí reorganizačního plánu nehlasovala žádná ze skupin věřitelů (v tomto případě skupina nezajištěných věřitelů a jednotliví zajištění věřitelé). Skupina nezajištěných věřitelů hlasovala pro přijetí reorganizačního plánu většinou 5:4 hlasujících členů skupiny, ale součet hlasů těchto věřitelů nedosahoval zákonem kvalifikovaného množství hlasů ve skupině (jenž musí dosahovat dle ust. § 347 odst. 1 insolvenčního zákona alespoň 1/2 celkové jmenovité hodnoty pohledávek věřitelů ve skupině). Poměr hlasů v této skupině pro schválení reorganizačního plánu byl 2,780.658 : 7,765.912 celkového počtu hlasů ve skupině (bez hlasů věřitelů, jimž nebylo dle ust. § 51 odst. 1 insolvenčního zákona umožněno hlasovat), nedosáhl proto alespoň poloviny výše jmenovité hodnoty pohledávek, která by činila 3,882.956 hlasů.

K tomu odvolací soud dodává, že při hlasování věřitelů o schválení reorganizačního plánu musí být ve skupině splněna dvě kritéria, která vedou kumulativně ke schválení plánu ve skupině. Jedná se o kritérium minimálního počtu věřitelů (je splněno, jestliže pro přijetí reorganizačního plánu hlasuje většina hlasujících věřitelů, tj. většina z věřitelů, kteří hlasují buď na schůzi věřitelů, nebo s využitím písemných hlasovacích lístků mimo schůzi věřitelů a jsou podle reorganizačního plánu zařazeni do téže skupiny) a kritérium minimální velikosti pohledávek (je splněno, jestliže pro přijetí reorganizačního plánu hlasují věřitelé, jejichž pohledávky zařazené do téže skupiny představují nejméně polovinu celkové jmenovité hodnoty pohledávek skupiny). Obdobný výklad ust. § 347 odst. 1 insolvenčního zákona zaujal Vrchní soud v Praze již např. v usnesení ze dne 11.10.2011 sp.zn. KSCB 28 INS 1740/2011, 3 VSPH 925/2011-B-166. Lze tedy shrnout, že je odpovědností dlužníka, aby si reorganizaci řádně a včas (mimosoudně) předjednal s každým ze svých věřitelů a zajistil si tak dostatečný počet jejich hlasů pro reorganizaci. Pokud tak nepostupoval, jde nepříznivý výsledek hlasování toliko k jeho tíži.

Odvolací soud tedy považuje rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým neschválil reorganizační plán dlužníka, za správné, neboť žádná ze skupin věřitelů reorganizační plán hlasováním dle ust. § 347 odst. 1 insolvenčního zákona nepřijala (byť odvolací soud dospěl k odlišnému výpočtu výsledného poměru hlasování ve skupině). V takovém případě totiž nejsou splněny zákonné předpoklady pro schválení reorganizačního plánu nejenom podle ust. § 348 odst. 1 insolvenčního zákona, ale ani dle ust. § 348 odst. 2 insolvenčního zákona, které při dodržení stanovených podmínek umožňuje soudu schválit reorganizační plán, pokud ho přijala alespoň jedna ze skupin věřitelů.

Úprava hlasovacího práva upravená v ust. § 51 a násl. insolvenčního zákona stojí na zásadě, že věřitelé se přezkumu svých pohledávek účastní hlasování zásadně v rozsahu zjištěných pohledávek. Dlužníkovi je proto třeba dát za pravdu v jeho tvrzení, že soud nesprávně nezohlednil hlasy věřitele č. 7 v rozsahu jeho částečně zjištěné nezajištěné pohledávky co do výše 29.779,-Kč při hlasování o reorganizačním plánu, ačkoli měl právo se hlasování v uvedeném rozsahu účastnit. Postup soudu při schvalování reorganizačního plánu je proto z tohoto pohledu vadný. Pochybení soudu však s ohledem na počet hlasů věřitele č. 7, které mohl věřitel uplatnit při hlasování ve skupině nezajištěných věřitelů, nemohlo mít vliv na výsledek hlasování ani na rozhodnutí soudu. I v případě, že by tento věřitel svými hlasy podpořil schválení reorganizačního plánu, nedosáhl by počet hlasujících pro reorganizační plán požadované nadpoloviční většiny. Soud proto neshledal v tomto pochybení soudu důvod pro zrušení napadeného usnesení.

Pokud se jedná o námitku dlužníka, že bylo popřením pohledávek věřitelů č. 7 a 8 insolvenčním správcem a následným postupem soudu odepřeno hlasovací právo těmto věřitelům, což mělo vést k nepřijetí navrženého reorganizačního plánu, dospěl odvolací soud k závěru, že k této námitce dlužníka nelze přihlížet. Jak vyplývá v daném případě z protokolu o přezkumném jednání, pohledávky věřitelů č. 7 a 8 byly popřeny, z toho pohledávka věřitele č. 7 v rozsahu nad částku 29.779,-Kč a pohledávka věřitele č. 8 byla popřena zcela. Důvod popření těchto pohledávek spočíval v jejich promlčení nebo v tom, že dlužník tyto pohledávky neevidoval ve svém účetnictví a správce zpochybnil jejich vznik. S ohledem na již zmíněnou zásadu hlasování věřitelů po přezkumu pohledávek v rozsahu jejich zjištění rozhodovala o hlasovacím právu těchto věřitelů dle ust. § 51 odst. 1 insolvenčního zákona schůze věřitelů. Protože z přítomných věřitelů pro udělení hlasovacího práva věřitelům s popřenými pohledávkami nehlasoval žádný věřitel, rozhodoval dle ust. § 51 odst. 1 věty druhé insolvenční soud. Rozhodnutí soudu nebylo vydáno v rozporu se zákonem a je v souladu s vůlí ostatních věřitelů nepřiznat hlasovací práva věřitelům v rozsahu jejich pohledávek, které po přezkumu pohledávek zůstávají sporné. Odvolací soud proto uzavírá, že věřitelům č. 7 a 8 v rozsahu jejich popřených pohledávek nebylo hlasovací právo odňato, jak tvrdí dlužník, ale nemohli jej uplatnit ze zákonem stanoveného důvodu dle ust. § 51 odst. 1 insolvenčního zákona. Samotné posuzování hlasovacích práv věřitelů soudem prvního stupně při hlasování o reorganizačním plánu nepodléhá odvolacímu přezkumu, neboť rozhodnutí soudu o hlasovacím právu je rozhodnutím, kterým se upravuje vedení řízení a odvolání proti němu není zásadně přípustné.

Dlužníkem namítaná větší výhodnost reorganizačního plánu pro věřitele není za shora uvedených okolností, kdy pro reorganizační plán nehlasovala žádná ze skupin věřitelů, argumentem, který by mohl mít vliv na rozhodnutí soudu o neschválení reorganizačního plánu. Výsledek hlasování věřitelů v daném případě jednoznačně demonstroval převládající nedůvěru v možnosti realizace reorganizačního plánu. Odvolací soud proto této námitce dlužníka nepřiznal relevanci.

Veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a podle ust. § 219 občanského soudního řádu napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 6. dubna 2012

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová