1 VSPH 367/2012-B-111
MSPH 95 INS 2027/2010 1 VSPH 367/2012-B-111

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka Domus Group, s.r.o. se sídlem Praha 1, Krakovská 25, IČO 27448177, o odvolání věřitele č. 5 COPULA INVESTMENTS LIMITED, se sídlem Nicosia, Akropoleos, SAVVIDES CENTER 59-61, Kypr, zast. Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 32, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 2027/2010-B-98 ze dne 27. února 2012,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 2027/2010-B-98 ze dne 27. února 2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítl popěrný úkon věřitele č. 5 COPULA INVESTMENTS LIMITED (dále jen odvolatel ), kterým popíral pohledávku věřitele č. 1 Mediaedge:cia Czech Republic, s.r.o. ve výši 14.959.639,17 Kč co do její pravosti.

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že na přezkumném jednání konaném dne 17.6.2010 byla pohledávka věřitele č. 1 zjištěna jako zajištěná v celkové výši 14.959.639,17 Kč. Podáním ze dne 13.1.2012 odvolatel popřel tuto pohledávku co do pravosti. Soud odkázal na § 192 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) s tím, že podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 31.3.2011 věřitelé právo popírat přihlášené pohledávky neměli. Podle zákona č. 69/2011 Sb. článku II. bod 1 přechodných ustanovení sice platí, že od 31.3.2011 přísluší popěrné právo i jednotlivým věřitelům, ale zákon nepamatuje na případy popěrných úkonů učiněných věřiteli v řízeních, kdy o úpadku bylo rozhodnuto před 31.3.2011. Stran toho měl soud za to, že popěrný úkon byl opožděný, když přezkumné jednání proběhlo před jeho doručením soudu.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a namítal, že soud ignoroval závěry přijaté Ústavním soudem v nálezu sp.zn. Pl. ÚS 14/10, že v právním státě nemůže nastat situace, kdy by se nositel práva nemohl domoci jeho ochrany, odkázal na čl. 36 LZPS a zdůraznil rozpor mezi čl. 36 odst. 1 LZPS a § 192 odst. 1 věta první včetně věty za středníkem IZ. Dále odvolatel namítal, že nebyl určen důvod pro odmítnutí popření pohledávky a že v době konání přezkumného jednání nebyla určena lhůta pro věřitele k uplatnění popěrného práva. Z těchto důvodů navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Z insolvenčního spisu odvolací soud ověřil, že v dané věci byl dne 20.4.2010 (A-17) zjištěn úpadek dlužníka, že přihláškou ze dne 2.3.2010 (P1-1), ve znění doplnění ze dne 22.4.2010 (P1-2) věřitel č. 1 přihlásil do řízení pohledávku ve výši 14.959.639,17 Kč a podáním ze dne 13.1.2012 doručeným soudu dne 25.1.2012 popřel odvolatel pohledávku věřitele č. 1 co do její pravosti.

Pro posouzení účinků písemného popření odvolatelem je rozhodující výklad článku II. bodu 1. přechodných ustanovení zákona č. 69/2011 Sb., jímž byl změněn a doplněn IZ, dle něhož, není-li dále stanoveno jinak, platí IZ, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jestliže v nich dosud nebylo vydáno rozhodnutí o úpadku; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Protože přechodná ustanovení zákona č. 69/2011 Sb. v dalších bodech ohledně popření již nic nestanovila a v dané věci došlo ke zjištění úpadku dlužníka již dne 20.4.2010, tedy přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 69/2011 Sb. (31.3.2011), nelze na danou věc použít IZ ve znění zákona č. 69/2001Sb., jenž věřitelům přiznal popěrné právo v nově upraveném § 200 IZ.

Dle názoru odvolacího soudu však ale ani po dni 31.3.2011 nebylo lze na danou věc zcela a bez dalšího aplikovat IZ v jeho (původním) znění do 31.3.2011, jež neumožňovalo popření věřitelem, a to vzhledem k nálezu Ústavního soudu ze dne 1.7.2010, č. 241/2010 Sb., jenž dnem 31.3.2011 zrušil ustanovení § 192 odst. 1 věty první včetně věty za středníkem IZ, které jednotlivým věřitelům popěrné právo výslovně zapovídalo. Uvedené ustanovení představovalo dle názoru Ústavního soudu protiústavní mezeru v podobě protiústavního zúžení okruhu subjektů oprávněných popírat pravost, výši a pořadí přihlášených pohledávek. Za takového stavu použitelné právní úpravy by nebylo lze dle přesvědčení odvolacího soudu posuzovat popěrný úkon odvolatele dle zrušeného ustanovení § 192 odst. 1 věty první včetně věty za středníkem IZ, ale bylo třeba na něj nahlížet tak, že popěrné právo nutně svědčilo též jednotlivým věřitelům v duchu závěrů vyjádřených v citovaném nálezu Ústavního soudu, a to bez ohledu na omezení a limity nově upravené v § 200 IZ.

K problematice popírání pohledávek věřiteli před 31.3.2011 odkazuje odvolací soud na své rozhodnutí ze dne 1.8.2011 č.j. MSPH 60 INS 628/2011, 1 VSPH 715/2011-B-480 (stížnost proti němu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22.3.2012, sp.zn. II. ÚS 2892/11).

Účinky popření pohledávky jiného věřitele mají význam jen pro určení pravosti, výše nebo pořadí popřené pohledávky, tedy pro to, zda a v jaké výši nebo v jakém pořadí lze takovou pohledávku-podle výsledku incidenčního sporu-v insolvenčním řízení uspokojit. Popření pohledávky přihlášeným věřitelem nemělo a nemá žádný vliv na hlasovací právo věřitele, jemuž byla popřena, neboť s tímto popěrným úkonem věřitele dřívější právní úprava (logicky) takový účinek nespojovala, nyní platné a účinné ustanovení § 51 odst. 3 IZ ve znění zákona č. 69/2001Sb. pak tuto skutečnost konstatuje výslovně.

V dané věci učinil odvolatel svůj popěrný úkon ohledně pohledávky věřitele č. 1 písemným podáním doručeným soudu I. stupně dne 25.1.2012 na nově předepsaném formuláři (B-94), avšak až po konání přezkumného jednání (17.6.2010). Soud I. stupně proto nepochybil, když popěrný úkon odvolatele odmítl, protože pohledávka věřitele č. 1 byla na přezkumném jednání zjištěna jako zajištěná ve výši 14.959.639,17 Kč. Pokud jde o lhůtu, v rámci které lze popěrný úkon učinit, je tato lhůta z povahy věci limitována dnem konání přezkumného jednání, na kterém byla existence pohledávky zjištěna. Datum konání přezkumného jednání soud uvedl v rámci usnesení o úpadku ze dne 20.4.2010 a určil je na 17.6.2010. Protože odvolatel svoji pohledávku přihlásil podáním ze dne 20.5.2010, jistě mu bylo známo i datum konání přezkumného jednání uvedené v usnesení o úpadku, jehož účelem je postavit existenci přihlášených pohledávek najisto. Jestliže odvolatel učinil popěrný úkon až po konání přezkumného jednání, nemohl tento úkon založit účinky včasného popření pohledávky věřitele č. 1, což je důvodem pro odmítnutí popěrného úkonu odvolatele.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání odvolatele nedůvodným a napadené usnesení proto podle § 219 o.s.ř. ze shora uvedených důvodů potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 10. dubna 2012

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová