1 VSPH 364/2015-A-13
KSPH 65 INS 2213/2015 1 VSPH 364/2015-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: UNITED LOGISTICS s. r. o., se sídlem Modletice 71, PSČ 251 01, zahájené návrhem věřitelů: a) Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha-Ďáblice, Zákupská 456/32, IČO 16915291, b) Domas Group s. r. o., se sídlem Čechtice, PSČ 257 65, Strojetice 26, IČO 28979231, c) Miroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Plaňany, PSČ 281 04, Zahradní 375, všichni zastoupeni advokátem Mgr. Ing. Janem Vránou, se sídlem Praha 5, Na Skalce 765/17, o odvolání věřitelů proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 65 INS 2213/2015-A-8 ze dne 18. února 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 65 INS 2213/2015-A-8 ze dne 18. února 2015 se mění tak, že se věřitelům ukládá zaplatit společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000 Kč na účet Krajského soudu v Praze do 10 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením z 18. 2. 2015 uložil navrhovatelům-věřitelům zaplatit společně a nerozdílně zálohu 50.000 Kč na náklady insolvenčního řízení do 10 dnů od právní moci rozhodnutí na účet soudu. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dne 29. 1. 2015 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu podaného věřiteli Janem anonymizovano , společností Domas Group s. r. o. a Miroslavem anonymizovano ve věci dlužníka UNITED LOGISTICS s. r. o. Navrhovatelé se domáhají zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Soud odkázal na ustanovení § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a uvedl, že je nutné zajistit prostředky na hotové výdaje insolvenčního správce a jeho odměnu, která je specifikována v § 1 odst. 1 a vyčíslena v odst. 2 a 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb. Navrhovatelé neoznačili žádný majetek dlužníka a sám dlužník uvedl, že nevlastní žádný majetek, na bankovních účtech má částku 22.265,48 Kč a v hotovosti má 660 Kč. Soud učinil závěr, že není jisté, zda by byl dohledán nějaký majetek dlužníka, jehož zpeněžení by pokrylo náklady insolvenčního správce a není dán důvod, proč by tyto prostředky měly být hrazeny ze státního rozpočtu. Soud proto určil zálohu ve výši 50.000 Kč.

Věřitelé podali včas proti usnesení odvolání, ve kterém uvedli, že soud stanovil zálohu v maximální výši, byť sám dlužník uvedl, že má na bankovních účtech 22.265,48 Kč, v hotovosti 660 Kč a má pohledávky v celkové částce 1.679.469,06 Kč. V daném případě tedy lze zajistit prostředky k úhradě nákladů řízení jinak (viz § 108 odst. 1 insolvenčního zákona).

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona) přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř. a shledal odvolání věřitelů zčásti důvodným.

Je skutečností, že uložení zálohy závisí na úvaze soudu, což plyne z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000 Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Odvolací soud nicméně dodává, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 insolvenčního zákona). Z pořadí uvedeného v § 38 odst. 2 insolvenčního zákona plyne, že se odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce v prvé řadě uspokojuje z majetkové podstaty (její rozsah nebyl v této věci zjištěn), na druhém místě ze zálohy a teprve není-li možná úhrada ze zálohy, nastupuje povinnost státu hradit tyto náklady.

Je třeba zdůraznit, že insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka a nikoliv k realizaci jeho majetku); věřitel (navrhovatel) proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Ostatně náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení je pohledávkou za majetkovou podstatou (§ 168 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona), kterou lze uspokojit v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (§ 168 odst. 3 insolvenčního zákona), nestanoví-li zákon jinak (srov. § 297 insolvenčního zákona). Jinými slovy řečeno, pokud bude v majetkové podstatě dostatek prostředků, bude z ní složená záloha navrhovateli jistě vrácena.

V dané věci se ze seznamu majetku a pohledávek dlužníka podává, že dlužník byl ke dni 29. 1. 2015 majitelem pohledávek ve výši uváděné odvolateli a měl i peněžní prostředky v uváděné výši 22.265,48 Kč a 660 Kč. Je potřebné zajistit, aby hned od začátku řízení byly k dispozici finanční prostředky potřebné k úhradě nákladů insolvenčního řízení, které by umožnily správci výkon jeho funkce hned od rozhodnutí o úpadku (dlužníkem uváděné pohledávky takové okamžité likvidní prostředky nepředstavují). Jako dostatečná výše zálohy se v dané věci jeví odvolacímu soudu částka 30.000 Kč, neboť postačuje ke krytí prvotních výdajů insolvenčního správce, když lze očekávat, že ostatní náklady řízení budou moci být hrazeny ze zpeněžení majetkové podstaty dlužníka.

Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o. s. ř. a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 31. srpna 2015

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná