1 VSPH 363/2011-A-81
MSPH 91 INS 1628/2010 1 VSPH 363/2011-A-81

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 2, Polská 17, zast. JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem, sídlem Praha 1, 28. října 1001/3, zahájené na návrh navrhovatele MEVA Schalungs-Systeme GmbH, sídlem SRN, D-72221 Haiterbach, Industriestrasse 5, zast. JUDr. Martinem Frimmelem, Ph.D., advokátem, sídlem Brno, Cihlářská 189, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2011, č.j. MSPH 91 INS 1628/2010-A-58,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2011, č.j. MSPH 91 INS 1628/2010-A-58, se v bodech I., II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze v bodě I. výroku zjistil úpadek Jana anonymizovano (dále jen dlužník) a v bodě II. výroku na majetek dlužníka prohlásil konkurs. V navazujících výrocích ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Michala Šimků, stanovil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají dne 8.2.2011 ve 12:10 hod. a vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku. Věřitele též vyzval, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách a osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi, uložil, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci. V usnesení současně stanovil termín přezkumného jednání, svolal schůzi věřitelů, uložil dlužníkovi a správci ve výroku uvedené povinnosti a konstatoval některé účinky prohlášení konkursu a to, že jeho rozhodnutí budou publikována v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se MEVA Schalungs -Systeme GmbH (dále jen navrhovatel) domáhal insolvenčním návrhem zjištění úpadku dlužníka s tím, že má za ním pět splatných pohledávek v celkové výši 203.463.140,-Kč na základě dlužníkova ručitelského prohlášení ze dne 30.11.1993, jež zajišťovalo splnění závazků RESVO Praha, s.r.o., která těmto závazkům nedostála, a dlužník jako ručitel je povinen je uhradit. Pohledávka navrhovatele byla v části 500.000,-EUR pravomocně přiznána rozhodnutím Krajského soudu v Tübingenu ze dne 23.5.2008 potvrzeným rozhodnutím Vrchního zemského soudu ve Stuttgartu ze dne 7.9.2009. Za dalšího věřitele dlužníka navrhovatel označil RESVO Praha, s.r.o. (dříve pod obchodní firmou RESVO, s.r.o.). Dlužník s insolvenčním návrhem nesouhlasil a považoval ho za šikanózní. Namítal, že předmětem ručení byl závazek vůči RESVO, s.r.o., avšak taková společnost nikdy neexistovala, a proto nemohl platně převzít ručitelský závazek za závazky neexistující společnosti. Uvedl, že proti rozhodnutí Vrchního zemského soudu ve Stuttgartu podal mimořádný opravný prostředek a očekává odklad jeho vykonatelnosti, že plnění by proto bylo předčasné, že ručitelský závazek byl sepsán jen v německém jazyce a nepřevzal v něm na sebe žádnou povinnost uspokojit pohledávku, jestliže ji neuspokojí RESVO Praha, s.r.o. Nedostatek určitosti ručitelského prohlášení považoval dlužník za důvod jeho absolutní neplatnosti. Tvrdil, že ručení bylo omezeno jen na úvěr ve výši 1.660.000,-DEM a závazky pocházející z tohoto úvěrového vztahu vzniklé v budoucnu, a nikoliv na jakékoli další závazky.

Ze sdělení insolvenčního správce dlužníka RESVO Praha, s.r.o. ze dne 21.6.2010 soud I. stupně zjistil, že proti dlužníkovi podal dne 17.12.2009 žalobu o zaplacení částky 13.587.510,90 Kč s příslušenstvím (věc je vedena u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 231/2009), jež představuje nedoplatek faktury ze dne 12.1.2007, zn. FV47-10100 znějící na částku 15.787.510,90 Kč splatné dne 24.2.2007, na niž dlužník uhradil jen 2,2 mil. Kč a zbytek byl dle dlužníka započten, což insolvenční správce RESVO Praha, s.r.o. považoval za neplatné.

Z listin předložených navrhovatelem (tj. zejména z ověřeného překladu listiny označené jako Ručení za úvěr ze dne 30.11.1993, z rozsudku Krajského soudu v Tübingenu ze dne 23.5.2008, sp. zn. 2 O 67/07, z rozsudku Vrchního zemského soudu ve Stuttgartu ze dne 7.9.2009, sp. zn. 5 U 165/08, z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7.10.2010, č.j. 19 Co 390/2010-43, z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 20 EXE 546/2010-55a, ze seznamu přihlášených pohledávek v insolvenční věci dlužníka RESVO Praha, s.r.o. sp. zn. MSPH 79 INS 2373/2008, z notářského zápisu ze dne 2.7.2004, zn. NZ 595/2004, N 651/2004, z generální nájemní smlouvy a uzavřené mezi navrhovatelem a RESVO Praha, s.r.o. o pronájmu bednících systémů ze dne 21.4.2006 a ze žaloby insolvenčního správce RESVO Praha, s.r.o. proti dlužníkovi o zaplacení 13,587.510,90 Kč vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 231/2009) soud I. stupně shledal, že navrhovatel doložil své splatné pohledávky za dlužníkem nejméně v rozsahu, v němž mu byly pravomocně přiznány německými soudy, neboť zde nejsou důvody, proč by neměla být tato rozhodnutí ve smyslu Nařízení Rady (ES) ze dne 22.12.2000, č. 44/2001 soudem I. stupně uznána, přičemž o vykonatelnosti těchto rozhodnutí na území ČR již bylo rozhodnuto Obvodním soudem pro Prahu 2 pod č.j. 20 EXE 546/2010-55a. Proto se soud I. stupně nezabýval námitkami dlužníka směřujícími proti platnosti jeho ručitelského závazku.

Soud I. stupně zjistil, že dalším věřitelem dlužníka je RESVO Praha, s.r.o. s pohledávkou ve výši 13.587.510,90 Kč splatnou dne 24.2.2007, když v seznamu závazků připustil dlužník její existenci nejméně ve výši 2.295.579,-Kč a když dlužník nepředložil dohodu o posunutí splatnosti svého závazku.

Ze seznamů majetku a závazků dlužníka soud I. stupně zjistil, že dlužník vlastní jen běžné vybavení domácnosti a je vlastníkem nemovitostí (ve SJM) zastavených ve prospěch svých věřitelů s pohledávkami ve výši 75.000.000,-RUB, 15.000.000,-Kč a 55.000,-EUR, které dlužník v seznamech ani neuvedl. Soud I. stupně shrnul, že navrhovatel i jím označený věřitel (RESVO Praha, s.r.o.) doložili své splatné pohledávky za dlužníkem a úpadek dlužníka byl tak osvědčen. Proto postupoval podle § 136 odst. 1 IZ a zjistil úpadek dlužníka a současně rozhodl podle § 148 odst. 1 IZ o jeho řešení konkursem.

Proti zjištění svého úpadku (bod I. výroku usnesení) a proti prohlášení konkursu na svůj majetek (bod II. výroku usnesení) se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že insolvenční návrh zamítne. Dlužník především zpochybňoval své ručitelské prohlášení, jež podepsal pouze v německém znění a převzal jím ručení za současné a budoucí závazky RESVO Praha, s.r.o. vůči navrhovateli, neboť jeho podmínkou bylo vyjmutí některých jeho nemovitostí z ručení. Akcentoval, že rozsudek Vrchního zemského soudu ve Stuttgartu je nesprávně exekučním titulem též pro nemovitosti, jež byly z ručení vyloučeny, a navrhovatel se nyní snaží v exekučním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 EXE 546/2010 a prostřednictvím tohoto insolvenčního řízení o jejich zpeněžení. Namítal, že proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, jež mu bylo doručeno dne 27.12.2010 a kterým byla proti němu opětovně nařízena exekuce, podal odvolání, v němž namítá výhradu veřejného pořádku, čímž se české soudy dosud nezabývaly. Očekává, že jím podaný mimořádný opravný prostředek proti rozsudku Vrchního zemského soudu ve Stuttgartu bude úspěšný a dosáhne odkladu jeho vykonatelnosti a návratu procedury před soudy nižší instance. Měl zato, že se české soudy dostatečně nezabývaly otázkou absolutní neplatnosti jeho ručitelského prohlášení, námitkami veřejného pořádku a šikanózní podstatou insolvenčního návrhu. K probíhajícímu insolvenční řízení ve věci dlužníka RESVO Praha, s.r.o. uvedl, že se navrhovatel nespokojil s likvidací tohoto dlužníka a snaží se plánovitě zlikvidovat též jeho osobně. Konstatoval, že je spořádaným občanem a insolvenční správce dlužníka RESVO Praha, s.r.o. je pod přímým vlivem navrhovatele, jenž je jeho majoritním věřitelem. Vysvětloval, že dne 30.6.1992 uzavřel se společností RESVO Praha, s.r.o. smlouvu, kterou jí pronajal provozní budovu, a tato smlouva byla ke dni 12.1.2007 ukončena protokolem ze dne 13.1.2007, jehož obsahem byl jeho závazek vůči RESVO Praha, s.r.o. k úhradě částky 15.787.510,81 Kč, z níž zbývalo zaplatit 5.600.579,17 Kč. S poukazem na záznam z jednání ze dne 28.1.2009 uvedl, že faktura byla vystavena v lednu 2007 se splatností 5 let a měl být uzavřen nový splátkový kalendář se splatností do konce roku 2010. S odkazem na své vysvětlení ze dne 2.9.2009 tvrdil, že dne 24.8.2007 uhradil 2.200.000,-Kč a dne 3.9.2007 pak dalších 1.105.000,-Kč. Z toho dovozoval, že vedle sebe existují dvě data splatnosti faktury, a to do konce roku 2011 nebo 2012 a dovolával se svého vyjádření ze dne 12.3.2010 ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 231/2009. Závěrem shrnul, že postup navrhovatele zjevně slouží k záměrnému vyvolání jeho insolvence, a proto nemůže požívat právní ochrany, neboť flagrantně zasahuje do jeho ústavně zaručených občanských práv a svobod.

Navrhovatel ve vyjádření k odvolání odmítal spekulace dlužníka ohledně údajné neplatnosti jeho ručitelského prohlášení, jež se řídilo německým právem, a akcentoval, že se věcí zabývaly německé soudy a pravomocným a vykonatelným rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Stuttgartu ze dne 7.9.2009 deklarovaly jeho platnost. Přestože se dlužník odvolal proti nařízené exekuci, nevidí navrhovatel žádný prostor pro to, aby uvedený rozsudek nebyl uznán vykonatelným i v ČR, neboť cizí rozhodnutí nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé. Ostatně ručitelský závazek je běžným právním institutem též v České republice, není zde proto žádný prostor k úvahám, že by mohl být v rozporu s veřejným pořádkem ČR. Výhrady dlužníka vůči pohledávce RESVO Praha, s.r.o. považoval navrhovatel za nepravdivé a připomněl, že v řízení vyšla najevo existence též dalších věřitelů dlužníka, a to Finančního úřadu pro Prahu 5 (s vykonatelnou pohledávkou ve výši 607.201,-Kč) a Československé obchodní banky, a.s. (s pohledávkou ve výši 304.080,98 Kč), kteří se do něho přihlásili. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení Městského soudu v Praze v části napadené odvoláním včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Pokud jde o úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, má ho odvolací soud ve shodě se závěry soudu I. stupně za osvědčený z existence splatných pohledávek navrhovatele a věřitele RESPO Praha, s.r.o. (§ 3 odst. 1 IZ). Ostatně úpadek dlužníka vyplývá též z obsahu jeho odvolání, v němž dlužník neuvedl ničeho o výši svých volných peněžních prostředků, a-jak bude vysvětleno dále-z přihlášek dalších věřitelů, zejména Finančního úřadu pro Prahu 2 a Československé obchodní banky, a.s., na jejichž existenci navrhovatel správně poukazoval, přičemž dlužník tyto své další věřitele zjevně zatajil, když je v seznamu závazků (§ 104 odst. 1 písm. b) IZ) neuvedl, čímž řádně nesplnil povinnost předložit správné a úplné seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu soud I. stupně uložil (§ 3 odst. 2 písm. d) IZ).

Pokud jde o tvrzení dlužníka zpochybňující jeho ručitelské prohlášení ze dne 30.11.1993 (že je podepsal pouze v německém znění a že jím převzal ručení za současné a budoucí závazky RESVO Praha, s.r.o. vůči navrhovateli pod podmínkou vyjmutí některých jeho nemovitostí z ručitelského závazku), neshledal je odvolací soud důvodnými, neboť ručitelský závazek dlužníka se řídil německým právem, byl předmětem nalézacího řízení vedeném před německými soudy a ohledně části pohledávek navrhovatele ve výši 500.000,-EUR má již navrhovatel vůči dlužníkovi exekuční titul podle rozsudku Krajského soudu v Tübingenu ze dne 23.5.2008, sp. zn. 2 O 67/07, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Stuttgartu ze dne 7.9.2009, sp. zn. 5 U 165/08 (jenž zamítl odvolání dlužníka), dle nichž je dlužník povinen zaplatit navrhovateli 500.000,-EUR a úroky ve výši o 5 procentních bodů vyšší než je základní úroková sazba od 22.9.2007 z částky 409.636,59 EUR a náklady řízení. Tvrzení dlužníka, že rozsudek Vrchního zemského soudu ve Stuttgartu je nesprávně vykonáván též pro nemovitosti, jež byly z ručení vyloučeny, a navrhovatel se nyní snaží o jejich zpeněžení v exekučním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 EXE 546/2010 a prostřednictvím tohoto insolvenčního řízení, považuje odvolací soud pro posouzení aktivní legitimace navrhovatele v insolvenčním řízení (a doložení jeho splatné pohledávky za dlužníkem) za bezpředmětná. Ostatně i kdyby navrhovatel neměl vůči dlužníkovi k dispozici pravomocná rozhodnutí německých soudů, byly by jeho splatné pohledávky za dlužníkem doloženy ostatními listinami připojenými u insolvenčního návrhu, zejména pak ručitelským prohlášením dlužníka ze dne 30.11.1993, jímž se dlužník zaručil za splnění všech současných (v té době ve výši 1.660.000,-DEM) i budoucích závazků RESVO Praha, s.r.o. vůči navrhovateli ve spojení s notářským zápisem ze dne 2.7.2004, NZ 595/2004, N 651/2004 sepsaným JUDr. Přemyslem Kalousem, notářem v Brně, v němž společnost RESVO Praha, s.r.o. jednající prostřednictvím dlužníka jako jejího jednatele uznala vůči navrhovateli ke dni 29.2.2004 celkový dluh ve výši 2.720.567,-EUR a souhlasila s jeho přímou vykonatelností podle § 274 písm. e) o.s.ř. Z uvedeného je zřejmé, že jen podle shora uvedeného ručitelského prohlášení a notářského zápisu lze mít za doloženou též pohledávku navrhovatele ve výši 94.323.178,45 Kč splatnou dílem již od r. 2004. Konečně pak ze všech ostatních listin předložených navrhovatelem (tj. zejména ze seznamu přihlášených pohledávek a ze soupisu majetkové podstaty dlužníka RESVO Praha, s.r.o., z nájemní smlouvy ze dne 21.4.2006, z rozhodnutí insolvenčního správce RESVO Praha, s.r.o. ze dne 27.7.2009 o vynětí majetku-stavebního bednění-z majetkové podstaty, ze soupisu movitých věcí vydaných insolvenčním správcem RESVO Praha, s.r.o. dne 3.8.2009 navrhovateli a ze srovnávací tabulky) vyplývají další doložené pohledávky navrhovatele specifikované v insolvenčním návrhu v celkové výši 203.463.140,-Kč. Pokud jde o dlužníkovu výhradu veřejného pořádku proti pravomocnému rozsudku německého soudu, posoudil si ji odvolací soud jako otázku předběžnou a důvodnou ji neshledal, když nenalezl žádný důvod, pro nějž by bylo možno cizí rozhodnutí neuznat (§ 63 a násl. zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, čl. 30 a násl. Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22.12.2000, o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení ES). Třeba zdůraznit, že dle čl. 36 Nařízení ES nesmí být cizí rozhodnutí v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé. Odvolací soud zastává názor, že soudu v zemi výkonu rozhodnutí již nepřísluší zpochybňovat vykonatelnost podkladového rozhodnutí, a proto také nelze případnou věcnou nesprávnost rozhodnutí, proti níž dlužník brojí, ztotožňovat s porušením veřejného pořádku. Výhradu veřejného pořádku jako důvod pro neuznání rozhodnutí lze použít jen ve výjimečných případech, ve kterých by uznání účinků cizího rozhodnutí, nikoliv uznání rozhodnutí jako takového, bylo ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem státu, ve kterém má k uznání dojít (srov. rozsudek Soudního dvora ES ze dne 4.2.1988, ve věci 145/86 H. L., M. H. proti A. K. nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.2011, sp.zn. 20 Cdo 5180/2008).

Proto v situaci, kdy dlužník svoji výhradu proti veřejnému pořádku ČR soustředil jen na zpochybňování rozsahu svého ručitelského prohlášení, na jehož základě byl uznán povinným zaplatit navrhovateli pohledávku 500.000,-EUR s příslušenstvím, nelze rozsudek Krajského soudu v Tübingenu ze dne 23.5.2008, sp. zn. 2 O 67/07, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Stuttgartu ze dne 7.9.2009, sp. zn. 5 U 165/08 považovat za zjevně rozporné s veřejným pořádkem České republiky (čl. 57 Nařízení ES), neboť ručitelský závazek dlužníka-resp. povinnost podle něho zaplatit-se sluší plnit jak ve Spolkové republice Německo, tak i v České republice, aniž by bylo třeba zkoumat německou právní úpravu a insolvenční řízení přerušit, jak dlužník požadoval, neboť přerušení insolvenčního řízení insolvenční zákon výslovně zapovídá (§ 84 odst. 1 IZ).

K očekávání dlužníka, že jím podaný mimořádný opravný prostředek proti rozsudku Vrchního zemského soudu ve Stuttgartu bude úspěšný, odvolací soud toliko konstatuje, že dlužník ničím neosvědčil odklad vykonatelnosti rozsudku německého soudu. Závěrem proto shrnuto, otázkou platnosti ručitelského prohlášení dlužníka vůči navrhovateli není třeba se dále zabývat v situaci, kdy tato otázka byla pravomocně a vykonatelně rozhodnuta německými soudy, jejichž rozsudky považuje odvolací soud za vykonatelné též i v České republice, a dále v situaci, kdy cizími soudy judikované pohledávky jsou nadto doloženy též dalšími shora uvedenými listinami předloženými navrhovatelem a kdy navrhovatel doložil též další (jiné) splatné pohledávky za dlužníkem.

Tvrzení dlužníka o šikanózní podstatě insolvenčního návrhu odvolací soud nesdílí za situace, kdy navrhovatel doložil existenci svých pohledávek za dlužníkem v celkové výši cca 200 milionů Kč splatných před několika lety a kdy se bezúspěšně domáhal jejich úhrady v exekučním řízení. Poukaz dlužníka na některé skutečnosti probíhajícího (jiného) insolvenčního řízení ve věci dlužníka RESVO Praha, s.r.o. stejně jako jeho tvrzení o tom, že je spořádaným občanem, jsou pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení bezcenná. Pokud jde o splatnou pohledávku dalšího dlužníkova věřitele RESVO Praha, s.r.o. (t.č. rovněž v insolvenčním řízení a v konkursu) ve výši 13.587.510,90 Kč, má ji též odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně za osvědčenou především z vyjádření insolvenčního správce Mgr. Tomáše Gartšíka (A-23), z žaloby o její zaplacení ze dne 17.12.2009 (a jejích příloh; vše zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 13.1.2010 ve věci MSPH 79 INS 2373/2008 pod položkou B-75 jako příloha správce ke zprávě o stavu řízení) a z faktury ze dne 12.1.2007, č. F47-10100 znějící na částku 15.787.510,90 Kč splatnou dne 24.2.2007 (A-24), na niž dlužník uhradil jen 2,2 mil. Kč (věc je vedena u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 231/2009). Obraně dlužníka spočívající v tom, že částka 13.587.510,90 Kč byla zapravena zápočtem dne 13.1.2007 ve výši 10.186.931,64 Kč, jak se dlužník snažil osvědčit protokolem o převodu a úhradě zůstatkové hodnoty technického zhodnocení provozní budovy č.p. 134 v Rudníku, jenž sám vyhotovil a podepsal jak za pronajímatele (tedy za sebe), tak též za nájemce (jako jednatel RESVO Praha, s.r.o.), odvolací soud neuvěřil, když dlužník ničím neosvědčil existenci pohledávek způsobilých k započtení. Pokud jde o záznam z jednání ze dne 28.1.2009 (A-41/6) a o podání vysvětlení insolvenčnímu správci ze dne 2.9.2009 (A-41/10), konstatuje odvolací soud, že uvedenými listinami stejně jako vyjádřením dlužníka ze dne 12.3.2010 ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. 22 Cm 231/2009 nelze prokázat zaplacení dlužné částky 13.587.510,90 Kč ani jakýkoliv odklad její splatnosti do konce roku 2011 nebo 2012, jak se dlužník snažil odvolacímu soudu předestřít.

Námitku dlužníka, že postup navrhovatele slouží k záměrnému vyvolání jeho insolvence, a proto nemůže požívat právní ochrany, neboť flagrantně zasahuje do jeho ústavně zaručených občanských práv a svobod, odvolací soud nesdílí v situaci, kdy v řízení vyšlo najevo, že dlužník dluží několik let navrhovateli cca 200 miliónů Kč a jím označenému známému věřiteli RESVO Praha, s.r.o. dalších cca 13 miliónů Kč, jež zjevně nemá z čeho zaplatit.

Nadto odvolací soud dále zjistil, že vyjma navrhovatele a RESVO Praha, s.r.o. má dlužník závazky po lhůtě splatnosti též vůči Finančnímu úřadu pro Prahu 2 (vykonatelné daňové pohledávky ve výši 607.201,-Kč splatné v letech 2008 až 2010) a vůči Československé obchodní bance, a.s. (úvěrová pohledávka ve výši 304 080,98 Kč nesplácená od 26.1.2010), jak plyne z jejich přihlášek, a tyto své věřitele dlužník v seznamu závazků (§ 104 odst. 1 písm. b) IZ) neuvedl.

Ze zprávy insolvenčního správce Mgr. Michala Šimků o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu (B-3) vyplývá, že vyjma zastavených nemovitostí a zůstatku ve výši 515,15 Kč na účtu u Raiffeisenbank, a.s. dlužník jiný majetek nemá, přičemž do insolvenčního řízení přihlásilo 5 věřitelů své pohledávky v celkové výši přes 330 miliónů Kč. Ostatně dlužník sám při odvolacím jednání potvrdil, že je bez finančních prostředků a uchází se o zaměstnání v Norsku.

Relevanci nelze přiznat ani dlužníkově výhradě, že rozsah jeho ručitelského závazku je v souladu právem SRN smluvně omezen, a že takto zajištěná pohledávka věřitele (navrhovatele) nemůže být uspokojována z dlužníkových nemovitostí (resp. výtěžku z jejich prodeje). Jak již uvedeno shora, touto argumentací nejsou zpochybněny ty soudem I. stupně zjištěné skutečnosti, jejichž existencí IZ rozhodnutí o úpadku podmiňuje, tedy pluralita věřitelů a dlužníkova déletrvající neschopnost hradit splatné závazky.

Závěrem tedy shrnuto, úpadek dlužníka byl v řízení osvědčen podle § 3 odst. 1 IZ (z důvodu existence splatných pohledávek navrhovatele a dalších známých věřitelů dlužníka) a nadto též podle § 3 odst. 2 písm. d) IZ (z důvodu nepředložení úplného seznamu závazků).

K napadenému výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníka odvolací soud toliko konstatuje, že jiný způsob řešení úpadku dlužníka v době rozhodování odvolacího soudu již možný není v situaci, kdy žádný z věřitelů ani dlužník nepodal v zákonných lhůtách (§ 318 IZ) jakýkoliv návrh na povolení reorganizace, jímž by se bylo lze zabývat a rozhodnout o něm jinak než jeho odmítnutím pro opožděnost, a vyloučeno je-ze stejného důvodu-též oddlužení, když takový návrh dlužník rovněž nepodal (§ 390 IZ).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl též odvolací soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, neboť je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (v daném případě po dobu několika let) v prodlení s plněním svých splatných závazků (ve výši několika stovek miliónů Kč) vůči více věřitelům (tj. vůči navrhovateli, RESVO Praha, s.r.o., Finančnímu úřadu pro Prahu 2 a Československé obchodní bance, a.s.), přičemž ničím nedoložil, že má (a měl) k dispozici finanční prostředky potřebné na jejich úhradu. Protože úpadek dlužníka ve formě insolvence byl nepochybně osvědčen, zatímco žádná překážka bránící vydání rozhodnutí o úpadku zjištěna nebyla, postupoval odvolací soud proto podle § 219 o.s.ř. a usnesení insolvenčního soudu v částech napadených odvoláním jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 5. května 2011

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová