1 VSPH 360/2012-B-13
KSHK 45 INS 7150/2011 1 VSPH 360/2012-B-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Hostinné, Náměstí 69, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. února 2012, č.j. KSHK 45 INS 7150/2011-B-8/celk.2,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. února 2012, č.j. KSHK 45 INS 7150/2011-B-8/celk.2, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové pod bodem I. výroku odmítl návrh dlužnice Marie anonymizovano (dále též dlužnice) na povolení oddlužení, pod bodem II. výroku prohlásil konkurs na majetek dlužnice, pod bodem III. výroku konstatoval, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, a pod bodem IV. výroku uvedl, že účinky prohlášení konkursu nastávají dne 10.2.2012 v 8:24 hodin.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 11.8.2011, č.j. KSHK 45 INS 7148/2011-A-9 zjistil úpadek dlužnice a jejího manžela Ladislava Möhwalda (dále též dlužník) a insolvenčním správcem jim ustanovil Mgr. Víta Biolka (dále jen správce), že na přezkumném jednání konaném dne 10.11.2011 spojeném se schůzí věřitelů bylo konstatováno, že se do řízení přihlásilo 15 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 1.202.827,04 Kč. Ze seznamu přihlášených pohledávek soud I. stupně shledal, že pohledávky věřitelů č. 3 ve výši 8.572,-Kč, č. 6 ve výši 11.976,-Kč, č. 10 ve výši 34.502,-Kč a č. 14 ve výši 41.547,-Kč mají původ v dřívější podnikatelské činnosti obou dlužníků. Z živnostenského rejstříku soud I. stupně zjistil, že od roku 2006 provozovala dlužnice podnikatelskou činnost v oblastech zprostředkování obchodu a služeb , že ode dne 1.10.2010 má dlužnice přerušeno podnikání a druhá její živnost zanikla ke dni 30.6.2008. Usnesením ze dne 9.2.2012 soud I. stupně vyloučil insolvenční věc dlužnice k samostatnému řízení, neboť odpadly důvody, pro něž je dříve spojil s insolvenční věcí dlužníka.

Z toho, že podnikání dlužnice je pouze přerušeno a část závazků obou dlužníků pochází z jejich dřívější podnikatelské činnosti, soud I. stupně dovodil s odkazem na právní závěry Vrchního soudu v Praze vyjádřené v usnesení pod sp.zn. 1 VSPH 3/2008, že dlužnice není osobou ve smyslu § 389 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), jež by byla oprávněna domáhat se řešení svého úpadku oddlužením. Proto návrh dlužnice na povolení oddlužení odmítl podle § 390 odst. 3 IZ a současně prohlásil na její majetek konkurs (§ 396 odst. 1 IZ), jenž bude projednáván jako nepatrný (§ 314 odst. 1 písm. a) IZ).

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dovolávala se právních závěrů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009, sp. zn. 29 NSČR 3/2009, a namítala, že dluhy z podnikání nezamlčovala, se soudem I. stupně ve všem spolupracovala a že též správce považoval výši závazků z podnikání za natolik nízkou, že by neměla bránit oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 389 odst. 1 IZ může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Dlužníkem, který není podnikatelem , se ve smyslu ustanovení § 389 odst. 1 IZ rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. To, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, insolvenční soud uváží vždy především s přihlédnutím k: 1) době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, 2) době ukončení dlužníkova podnikání, 3) četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, 4) výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků, 5) tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.4.2009, sp.zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod zn. R 79/2010, na něž dlužnice správně poukazovala).

Shora uvedenými kritérii však soud I. stupně věc nepoměřoval, když se omezil toliko na zjištění, že z celkových závazků ve výši 1.202.827,04 Kč činí závazky z předchozí podnikatelské činnosti celkem 96.597,-Kč a že dlužnice má ode dne 1.10.2010 přerušeno podnikání a druhá její živnost zanikla ke dni 30.6.2008. Na základě těchto neúplných skutkových zjištění je závěr soudu I. stupně o nepřípustnosti oddlužení dlužnice předčasný. Ostatně výši závazků obou dlužníků plynoucí z podnikatelské činnosti (96.597,-Kč), jež činí pouze 8 % výše všech závazků (1.202.827,04 Kč), považuje odvolací soud-ve shodě se správcem-za natolik marginální, že by-sama o sobě-neměla představovat překážku pro oddlužení, stejně jako to, že dlužnice dříve podnikala a v současné době má provozování živnosti přerušeno.

Odvolací soud dále zjistil, že soud I. stupně odmítl návrh na povolení oddlužení veden (dostatečně neodůvodněným) závěrem, že dlužnice je podnikatelkou, avšak pro rozhodnutí o tom, že konkurs bude řešen jako nepatrný, vyšel s poukazem na § 314 odst. 1 písm. a) IZ z toho, že dlužnice podnikatelkou (naopak) není.

Soud I. stupně o návrhu na povolení oddlužení, jenž byl podán na předepsaném formuláři dne 28.4.2011 (A-1) společně s insolvenčním návrhem, nerozhodl podle § 148 odst. 3 IZ spolu s rozhodnutím o úpadku, které vydal dne 11.8.2011 (A-9), ale učinil tak až separátním (napadeným) usnesením ze dne 10.2.2012, tedy až po více jak 6 měsících, přičemž pokud by bylo lze o způsobu řešení úpadku rozhodnout samostatným rozhodnutím, což nebyl tento případ, měl soud takové rozhodnutí vydat maximálně do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku (§ 149 odst. 1 IZ). Opožděně vydaným (napadeným) usnesením způsobil soud I. stupně účastníkům bezdůvodné průtahy v řízení.

Dle přesvědčení odvolacího soudu dosavadní průběh insolvenčního řízení nasvědčuje spíše tomu, že dlužnice svým chováním zřetelně projevuje úmysl následky nezvládnutí své ekonomické situace napravit a že veškerých svých schopností a možností využívá (spolu s dlužníkem) k úhradě závazků, a lze proto očekávat, že i pro věřitele bude oddlužení výhodnějším řešením jejího úpadku. Za této situace je odvolací soud toho názoru, že řešit úpadek dlužnice-bez posouzení všech rozhodujících skutečností, jež soud I. stupně dosud důsledně nezjišťoval-již nyní konkursem by též odporovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a) IZ). Nelze totiž přehlédnout, že řešení úpadku dlužnice splátkovým kalendářem je stále ještě reálné a nezajištění věřitelé by z něho mohli obdržet více než při nepatrném konkursu a nároky insolvenčního správce by byly zcela zapraveny. Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud k závěru, že je namístě umožnit dlužnici, aby v blízkém budoucnu svým zodpovědným a seriózním přístupem přesvědčila insolvenční soud a zejména své věřitele o tom, že její snaha dostát v maximální možné míře svým závazkům je míněna skutečně upřímně, poctivě a se vší vážností. Ostatně kdyby se v průběhu dalšího řízení ukázalo, že odvolací soud se v tomto svém úsudku zmýlil a že dlužnice nepřistupuje k oddlužení dostatečně svědomitě nebo poctivě, může kdykoliv později dojít ke změně způsobu řešení jejího úpadku a úpadek by pak byl definitivně řešen konkursem.

Pro tuto chvíli však není řešení úpadku dlužnice konkursem namístě. Proto postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 26. března 2012

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová