1 VSPH 357/2013-P18-8
KSPH 35 INS 5516/2011 1 VSPH 357/2013-P18-8

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenčním řízení dlužníka: Metall Holding Lány, a.s., IČO 25795996, se sídlem Zámecká 122, 270 61 Lány, o odvolání věřitele č. 18: Emil Egrt Metall Holding International, IČO 15381731, sídlem Karlovarská 15, 273 03 Stochov, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2013, č.j. KSPH 35 INS 5516/2011-P18-3,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2013, č.j. KSPH 35 INS 5516/2011-P18-3, se z r u š u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužníka Metall Holding Lány, a.s. (dále jen dlužník) rozhodl, že se přihláška věřitele č. 18: Emil Egrt Metall Holding International (dále jen odvolatel) ve výši 9.866.000,-Kč odmítá (bod I. výroku), a právní mocí tohoto usnesení účast odvolatele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 5516/2011-A-33, ze dne 9. května 2011, bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka. Dne 14.7.2011 se konalo přezkumné jednání, na kterém insolvenční správkyně Mgr. Ing. Gabriela Jandová popřela pohledávku odvolatele přihlášenou v celkové výši 9.866.000,-Kč. Insolvenční správkyně vyrozuměla odvolatele o popření jeho nevykonatelné pohledávky a odvolatel podal ve stanovené lhůtě incidenční žalobu na určení své popřené pohledávky. Jeho žaloba byla projednána u Krajského soudu v Praze pod sp.zn. 35 ICm 2133/2011 a rozsudkem téhož soudu ze dne 20.3.2012, jenž nabyl právní moci, byla zamítnuta. Proto soud I. stupně postupoval podle ust. § 185 insolvenčního zákona a rozhodl o odmítnutí přihlášky odvolatele a o ukončení jeho účasti v insolvenčním řízení.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a zejména tvrdil, že postup soudu I. stupně, jímž došlo k odmítnutí jeho přihlášky, je nesprávný. Poukazoval na skutečnost, že v průběhu incidenčního řízení mu nebyl dán dostatečný prostor pro doložení jím tvrzených skutečností a k ukončení incidenčního řízení byl soudem prakticky dotlačen. Dále upozorňoval na to, že insolvenční řízení vedené proti dlužníku, je od samého počátku za zmanipulované.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Podle ust. § 185 insolvenčního zákona nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 198 insolvenčního zákona věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podmínky, kdy se k přihláškám nepřihlíží-následně soud odmítá přihlášku pohledávky a ukončuje účast věřitele v řízení podle § 185 insolvenčního zákona, stanoví tento zákon jen v § 173, § 178, § 188 a § 198. Jde o případy, kdy přihláška byla podána po lhůtě, která je určena v rozhodnutí o úpadku, dále o situaci, kdy přihlášená pohledávka bude po přezkoumání zjištěna tak, že její skutečná výše činí méně než 50 % přihlášené částky, dále pokud nejsou odstraněny vady anebo o situaci, kdy žaloba podle § 198 ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nedojde.

Z obsahu spisu plyne, že důvodem odmítnutí přihlášky pohledávky odvolatele nebyl žádný z výše zmiňovaných důvodů dle § 173, § 178, § 188 a § 198 insolvenčního zákona, ale skutečnost, že incidenční žaloba odvolatele na určení pohledávky popřené insolvenčním správcem a dlužníkem při přezkumném jednání byla pravomocně rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20.3.2012, č.j. 35 ICm 2133/2011-54, zamítnuta. Právní mocí rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20.3.2012, č.j. 35 ICm 2133/2011-54, ovšem účast odvolatele v insolvenčním řízení končí, aniž by zákon předpokládal jiné rozhodnutí soudu o této otázce (nejedná se o zákonem předpokládané situace, kdy by se k pohledávce věřitele nepřihlíželo, jak je vysvětleno výše).

Z uvedeného vyplývá, že v daném případě pro postup, jímž by soud I. stupně odmítal přihlášku odvolatele dle § 185 IZ, zákon nedává žádnou oporu, neboť účast odvolatele jako přihlášeného věřitele v insolvenčním řízení končí již právní mocí rozsudku, jímž byla incidenční žaloba odvolatele na určení pravosti popřené pohledávky zamítnuta.

Odvolací soud proto napadené usnesení zrušil bez náhrady (za přiměřené aplikace ustanovení § 219a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) jako rozhodnutí, jehož vydání insolvenční zákon nepředpokládá.

Dle názoru odvolacího soudu nebylo lze odvolateli ukončit jeho účast v insolvenčním řízení ani přiměřenou aplikací § 94 odst. 4 o.s.ř. (tj. až s právní mocí takového rozhodnutí), neboť jeho účast zanikla již s právní mocí rozsudku, jímž byla jeho incidenční žaloba na určení pravosti popřené pohledávky zamítnuta. O tom bylo lze odvolatele uvědomit toliko usnesením, jímž se upravuje vedení řízení; ustanovení § 94 odst. 4 o.s.ř. nelze v takovém případě použít (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.7.2009, sp. zn. 29 Cdo 3554/2007).

V zájmu právní jistoty by bylo lze toliko vyslovit, že odvolatel už účastníkem insolvenčního řízení není, neboť k jeho pohledávkám se již nepřihlíží, přičemž toto rozhodnutí nemá konstitutivní povahu, ale jen deklaruje stav, který již v minulosti nastal. Právní mocí takového rozhodnutí, jehož vydání umožňuje § 7 ZKV, by bylo postaveno najisto, kdo je nadále účastníkem insolvenčního řízení, tedy komu, popř. v jakém rozsahu má být v rámci insolvenčního řízení na jím přihlášenou pohledávku dle rozvrhu plněno. Insolvenční soud by však měl vysvětlit, proč pokládá za potřebné takové rozhodnutí vydat, tedy jaké zvláštní okolnosti případu jej vedou k závěru, že jsou pochybnosti o zániku účastenství věřitele právní mocí (pro věřitele nepříznivého) rozhodnutí v incidenčním sporu.

Závěry odvolacího soudu vycházejí z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, jež se sice vyjadřovala k dřívější právní úpravě dle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, avšak její východiska a principy jsou dle mínění odvolacího soudu aplikovatelná i na posuzovanou věc (srov. bod XVIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 183-185 /359-361/, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2003, sp. zn. 29 Cdo 1854/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2003, pod číslem 160, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6.2007, sp. zn. 29 Odo 827/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2007, pod číslem 169, důvody usnesení Nejvyššího soudu ČR z 31.1.2006, sp. zn. 29 Odo 208/2003, uveřejněného pod číslem 95/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.6.2009, sp. zn. 29 Cdo 3339/2007, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR.

Pro úplnost lze dodat, že přihlášený věřitel, jenž má za to, že jeho účast v insolvenčním řízení takovým způsobem nezanikla, se může domoci soudního prověření této otázky prostě tím, že přesto podá žalobu (zde znovu podá žalobu) o určení pravosti své popřené nevykonatelné pohledávky; v rámci řízení o takové žalobě se vyjasní, zda jde o žalobu včasnou a zda k popření vůbec došlo.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 13. března 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová