1 VSPH 355/2013-A-25
KSPH 40 INS 17564/2012 1 VSPH 355/2013-A-25

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužnice: Renata anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Viničkách 658, 250 92 Šestajovice, zast. JUDr. Jaroslavem Filipem, advokátem se sídlem Bubenská 47/113, 170 00 Praha 7-Holešovice, zahájené na návrh: Agentura Sahel, s.r.o., IČO: 25682695, se sídlem Ortenovo náměstí 930/32, 170 00 Praha 7, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 17564/2012-A-18 ze dne 28. ledna 2013

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 40 INS 17564/2012-A-18 ze dne 28. ledna 2013 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodu I. výroku zamítl insolvenční návrh věřitele Agentura Sahel, s.r.o. (dále jen navrhovatel) a rozhodl o jeho povinnosti zaplatit dlužnici Renatě anonymizovano (dále jen dlužnice) náhradu nákladů řízení ve výši 12.584,-Kč k rukám jejího právního zástupce (bod II. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že návrhem ze dne 19.7.2012 se navrhovatel domáhal zjištění úpadku dlužnice. Tvrdil, že má za dlužnicí pohledávku po lhůtě splatnosti delší než 30 dnů ve výši 6.537.272,74 Kč, zajištěnou majetkem dlužnice, která na něho přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené s Raiffeisenbank, a.s., sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4, IČO: 49240901 vyplývající z úvěrové smlouvy č. 404/205/08/1/01 uzavřené mezi postupitelem a dlužnicí dne 27.8.2008 ve výši 6.222.347,57 Kč s příslušenstvím. Touto smlouvou se navrhovatel zároveň stal, na místo postupitele, zástavním věřitelem ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem č. 404/205/08/2/01 ze dne 29.8.2008. Jako dalšího věřitele dlužnice označil navrhovatel GE Money Auto, s.r.o., sídlem Vyskočilova 1422/1a, Praha 4, IČO 60112743 s pohledávkou v celkové výši 984.199,99 Kč představující jistinu ve výši 83.852,-Kč, úroky z prodlení ve výši 876.483,99 Kč a náklady řízení ve výši 23.864,-Kč, vykonatelnou na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu ve Zlíně č.j. 6 C 378/2005-56 ze dne 15.2.2006. Z toho navrhovatel dovozoval, že dlužník je v úpadku a své závazky není schopen plnit.

Dlužnice s návrhem nesouhlasila a navrhla jeho zamítnutí. Zejména tvrdila, že pohledávka dalšího označeného věřitele GE Money Auto, s.r.o. není dosud vykonatelná, neboť usnesením Krajského soudu v Brně sp.zn. 12 Co 938/2009 ze dne 30.9.2010 byl zamítnut návrh na povolení exekuce nařízené k uspokojení pohledávky dle již citovaného rozsudku OS ve Zlíně č.j. 6 C 378/2005-56 ze dne 15.2.2006 usnesením č.j. 13 Nc 858/2009-8 ze dne 18.6.2009, a to zejména z důvodu, že dlužnici toto rozhodnutí nebylo řádně doručeno. Navrhovatel dle dlužnice nedoložil splatnou pohledávku dalšího věřitele a neosvědčil tak úpadek dlužnice.

Soud dospěl k závěru, podle něhož navrhovatel sice doložil existenci své pohledávky za dlužnicí splatné déle než 3 měsíce, neosvědčil však existenci dalšího věřitele s pohledávkou splatnou déle než 30 dnů. Vyslovil názor, že není postaveno najisto, zda závazek dlužnice vyplývající z rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně č.j. 6 C 378/2005-56 ze dne 15.2.2006 je vykonatelný či nikoliv, tedy zda je dlužnice povinna tento závazek splnit a tedy že není prokázáno, že tento nárok byl osvědčen. Rozhodl proto o zamítnutí insolvenčního návrhu a procesně úspěšné dlužnici přiznal plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu.

Proti tomuto usnesení se v celém rozsahu navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně je změnil, rozhodl o úpadku dlužnice a navrhovateli přiznal náhradu nákladů řízení. V odvolání zejména namítal, že navrhovatel do řízení přihlásil pohledávku ze smlouvy o úvěru se splatností delší 3 měsíců, která byla učiněna nespornou. Jako dalšího věřitele dlužnice označil GE Money Auto, s.r.o. s pohledávkou v celkové výši 984.199,99 Kč představující jistinu ve výši 83.852,-Kč, úroky z prodlení ve výši 876.483,99 Kč a náklady řízení ve výši 23.864,-Kč, vykonatelnou na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu ve Zlíně č.j. 6 C 378/2005-56 ze dne 15.2.2006. K návrhu doložil doklad o vykonatelnosti této pohledávky, jenž představovalo pravomocné usnesení vydané Okresním soudem pro Prahu-východ č.j. 27 EXE 12277/2011-8 ze dne 27.10.2011, jež bylo vydáno na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu pro Prahu-východ č.j. 6 C 378/2005-56 ze dne 15.2.2006, na němž byla opakovaně vyznačena právní moc ke dni 7.12.2010 a vykonatelnost ke dni 11.12.2010. Obrana dlužnice se tedy opírala o zastaralé informace a nevzala v úvahu doplnění nové doložky právní moci na zmíněném rozsudku a nové nařízení exekuce. Kromě toho tvrdil, že pro osvědčení dalšího věřitele není rozhodné, zda disponuje vykonatelnou pohledávkou. Postačuje, že jeho pohledávka existuje, je splatná a dlužnice není schopna ji uhradit. Dovozoval proto, že podmínky pro zjištění úpadku dlužnice dle § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona byly splněny.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ust. § 143 odst. 1 a 2 téhož zákona zamítne insolvenční soud insolvenční návrh, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, tj. v případech, kdy insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele, jenž nedoložil, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, nebo nebyl osvědčen úpadek dlužníka.

Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel jednak prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci), a jednak zčásti poskytuje skutkový podklad pro zkoumání tvrzeného dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku podle § 3 IZ, jejichž zjištění založené osvědčením nebo dokazováním rozhodných skutečností je základním předpokladem podmiňujícím rozhodnutí o úpadku dle § 136 odst. 1 IZ.

V projednávané věci osvědčil navrhovatel svoji aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu přihláškou své pohledávky a jejími přílohami, pravost této pohledávky dlužnice nezpochybňovala. Otázka podstatná pro posouzení důvodnosti odvolání navrhovatele v daném případě tedy spočívá v tom, zda se mu podařilo osvědčit úpadek dlužnice, případně zda se soud I. stupně nedopustil při projednání jeho návrhu takové vady řízení, která by měla za následek vydání nesprávného rozhodnutí ve věci.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

K problematice projednání insolvenčního návrhu věřitele a rozhodnutí o něm se soudní praxe v zásadě usnesla na tom (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010, sp.zn. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009), že dokazování skutečností potřebných k osvědčení dlužníkova úpadku se řídí vyšetřovací zásadou a že přiměřené uplatnění ustanovení občanského soudního řádu o koncentraci řízení je vyloučeno.

Podle ustálené judikatury vyjádřené například pod bodem VIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.6.1998 sp.zn. Cpjn 19/98 publikovaného pod značkou Rc 52/98 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, která se sice vyjadřovala k úpravě obsažené v zákoně o konkursu a vyrovnání, jež se však vzhledem ke shodě řešené problematiky uplatní podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009-A-64 ze dne 29.4.2010 ve znění opravného usnesení č.j. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009-A-68 ze dne 20.7.2010 i pro výklad insolvenčního zákona, nevylučuje povaha řízení o návrhu věřitele na prohlášení konkursu (na vydání rozhodnutí o úpadku), aby soud o skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, prováděl dokazování o tom, zda pohledávka věřitele skutečně existuje, ale není povolán k tomu, aby ke zjištění této skutečnosti prováděl rozsáhlé dokazování. Zjistí-li, že k závěru o existenci splatné pohledávky věřitele je třeba takové dokazování provádět, pak návrh zamítne proto, že věřitel svou pohledávku za dlužníkem nedoložil. Obdobně postupuje i v případech, kdy jsou osvědčovány tvrzené pohledávky dalších věřitelů.

Je věcí insolvenčního navrhovatele zvážit před podáním insolvenčního návrhu, zda i bez důkazních prostředků, jejichž prováděním by insolvenční soud s přihlédnutím k míře sporných skutečností v insolvenčním řízení nahrazoval nalézací řízení o pohledávce před k tomu povolaným orgánem, bude schopen doložit po skutkové stránce svou pohledávku vůči dlužníku v insolvenčním řízení.

Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že navrhovatel osvědčoval existenci dalšího věřitele dlužnice (a tedy existenci úpadku dlužnice z důvodu její insolvence dle § 3 odst. 1 a 2 písm. b/ insolvenčního zákona) na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu ve Zlíně

č.j. 6 C 378/2005-56 ze dne 15.2.2006, kterým byla dlužnici uložena povinnost zaplatit GE Money Auto, s.r.o. pohledávku v celkové výši 984.199,99 Kč představující jistinu ve výši 83.852,-Kč, úroky z prodlení ve výši 876.483,99 Kč a náklady řízení ve výši 23.864,-Kč a předložil doklad o vykonatelnosti této pohledávky, jenž představovalo pravomocné usnesení o nařízení exekuce této pohledávky vydané Okresním soudem pro Prahu-východ č.j. 27 EXE 12277/2011-8 ze dne 27.10.2011 proti dlužnici.

Z napadeného rozhodnutí soudu I. stupně vyplývá, že při posuzování důvodnosti insolvenčního návrhu vycházel z provedených důkazů směřujících k prokázání existence dalšího věřitele s pohledávkou splatnou déle než 30 dnů, a to z písemného podání společnosti GE Money Auto, s.r.o. ze dne 9.8.2012, dále z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně č.j. 6 C 378/2005-56 ze dne 15.2.2006 a z usnesení Krajského soudu v Brně sp.zn. 12 Co 938/2009 ze dne 30.9.2010 ve věci odvolání dlužnice do exekuce nařízené Okresním soudem ve Zlíně pod č.j. 13 Nc 858/2009-8 ze dne 18.6.2009 k uspokojení pohledávek oprávněné v rozsahu rozsudku již citovaného č.j. 6 C 378/2005-56 ze dne 15.2.2006, z nichž soud I. stupně zjistil, že tento věřitel dlužnice eviduje pohledávku v celkové výši 984.199,99 Kč představující jistinu ve výši 83.852,-Kč, úroky z prodlení ve výši 876.483,99 Kč a náklady řízení ve výši 23.864,-Kč, která mu byla přiznána rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č.j. 6 C 378/2005-56 ze dne 15.2.2006. Dále soud vycházel ze zjištění, že návrh věřitele na nařízení exekuce pro uvedenou pohledávku byl zamítnut, neboť odvolací soud neshledal návrh oprávněného na nařízení exekuce podle výše již uvedeného exekučního titulu za důvodný vzhledem k tomu, že rozsudek Okresního soudu ve Zlíně č.j. 6 C 378/2005-56 ze dne 15.2.2006, nebyl dlužnici řádně doručen.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že soud I. stupně neprovedl důkaz dalšími listinami, o které opíral navrhovatel své tvrzení o vykonatelnosti pohledávky věřitele GE Money Auto, s.r.o. a které byly označeny v podání tohoto věřitele ze dne 6.9.2012 adresovaného soudu a na které odkazuje též navrhovatel ve svém podání ze dne 28.12.2012, konkrétně usnesením Okresního soudu Praha-východ, č.j. 27 EXE 12277/2011-8 ze dne 27.10.2011, kterým byla nařízena exekuce na majetek dlužnice pro povinnosti uložené rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č.j. 6 C 378/2005-56 ze dne 15.2.2006. Takto prokazoval zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, jenž předcházel návrhu označenému věřitelem i navrhovatelem (a jemuž bylo zřejmě pravomocně vyhověno) a své rozhodnutí tak opřel pouze o usnesení Krajského soudu v Brně sp.zn. 12 Co 938/2009 ze dne 30.9.2010, jímž byl zamítnut předchozí návrh na nařízení exekuce. Dokazování soudu I. stupně je proto v tomto směru neúplné a jeho rozhodnutí se neopírá o dostatečně zjištěný skutkový stav.

Dále odvolací soud poukazuje na to, že pro závěr o zjištění úpadku dlužnice není nutné, aby navrhovatel doložil existenci věřitele s vykonatelnou pohledávkou, nýbrž k závěru o úpadku dlužnice postačuje zjištění, že má (vedle závazku vůči navrhovateli) závazek vůči dalšímu věřiteli déle než 30 dnů po splatnosti, kterou není schopna plnit. Soud I. stupně proto měl za situace, kdy měl pochybnost o vykonatelnosti pohledávky dalšího označeného věřitele GE Money Auto, s.r.o., zjistit stanovisko dlužnice k důvodnosti této označené pohledávky a případně se zabývat osvědčením existence této pohledávky na základě důkazů označených navrhovatelem k prokázání jeho tvrzení, jakož i zjištěním neschopnosti dlužnice tuto pohledávku (a pohledávku navrhovatele) plnit, a to ve světle právních domněnek stanovených pro zjištění úpadku v § 3 odst. 2 insolvenčního zákona. V případě splnění některé ze zákonných domněnek úpadku dlužnice dle tohoto zákonného ustanovení odvolací soud upozorňuje na judikatorní závěry Nejvyššího soudu, podle kterých je břemeno tvrzení a důkazní povinnost osvědčit nebo prokázat schopnost uhradit všechny splatné závazky navrhovatele i dalšího věřitele na dlužnici (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1.3.2012 sp.zn. 29 NSČR 38/2010, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 83/2012).

Protože rozhodnutí soudu I. stupně vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu a tento soud se v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal se všemi skutečnostmi tvrzenými navrhovatelem, je odvolací soud toho názoru, že nebyly dány předpoklady pro zamítnutí insolvenčního návrhu z důvodu neosvědčení úpadku dlužnice.

Ze shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení bude namístě, aby soud I. stupně provedl jako důkaz další navržené listiny osvědčující vykonatelnost pohledávky věřitele GE Money Auto, s.r.o., tuto vykonatelnost pohledávky posoudil a podle výsledku tohoto posouzení přistoupil k případnému posouzení důvodnosti označené pohledávky i v případě, pokud její vykonatelnost zjištěna nebude. K tomu bude třeba zjistit stanovisko dlužnice a v případě, že i pohledávka tohoto věřitele bude osvědčena, pak i její stanovisko (a případně i návrhy důkazů) k otázce její schopnosti tyto pohledávky splnit.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 12. března 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová