1 VSPH 353/2011-A-13
KSPL 29 INS 15436/2010 1 VSPH 353/2011-A-13

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužníka: Stanislav anonymizovano , anonymizovano , Tovární 726, 351 37 Luby, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 15436/2010-A-6 ze dne 25. února 2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 29 INS 15436/2010-A-6 ze dne 25. února 2011 se mění jen tak, že se dlužníku ukládá povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni nadepsaným usnesením uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč do 7 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 15.12.2010 mu byl doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud zjistil, že dlužník zřejmě nebude schopen uhradit věřitelům ani 30 % hodnoty jejich pohledávek a nemá ani dostatečný majetek a dovodil, že úpadek dlužníka bude zřejmě řešen konkursem. Protože pro průběh konkursního řízení je nutno vytvořit materiální předpoklady, uložil dlužníku povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a navrhoval prominutí povinnosti hradit zálohu s poukazem na svoji majetkovou situaci a na skutečnost, že žije na hranici životního minima. Dodal, že s konkursem jako způsobem řešení úpadku souhlasí, ale zálohu není schopen ve lhůtě 7 dnů zaplatit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z obsahu odvolání odvolací soud dovodil, že jím dlužník brojil proti napadenému usnesení a domáhal se jeho zrušení či změny.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení odvolací soud zjistil, že dlužník má závazky ve výši asi 274.000,-Kč, v současnosti pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši 8.000,-Kč, nemá žádný zpeněžitelný majetek.

Z výchozí koncepce zákona vyplývající z § 1 IZ se podává, že insolvenční řízení může mít smysl jedině za předpokladu, že budou alespoň částečně uspokojeny pohledávky věřitelů. Protože insolvenční řízení je vedeno ve prospěch dlužníka, tedy za účelem uspořádání jeho majetkových vztahů s věřiteli, je nutno pro průběh insolvenčního řízení vytvořit materiální předpoklady, jak správně uvedl soud I. stupně. S ohledem na současný nízký příjem dlužníka a absenci zpeněžitelného majetku uložení povinnosti hradit zálohu představuje test pro možnost dalšího pokračování řízení. Ukáže-li se, že dlužník zálohu zaplatit schopen není, pak tento test zřetelně podpoří závěr, že další pokračování insolvenčního řízení by nemohlo vést ke svému účelu, tj. k uspořádání majetkových vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli.

Prominutí povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení není v souzené věci možné. Zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze zaměňovat se soudním poplatkem již proto, že § 138 o.s.ř. o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek se vzhledem ke specialitě IZ (§ 7) neužije ani přiměřeně. Smyslem zálohy je vytvořit materiální předpoklady pro průběh insolvenčního řízení, v rámci kterého je třeba vždy hradit minimálně odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Naproti tomu smyslem soudních poplatků je zabezpečit z části úhradu nákladů, které vznikají státu výkonem soudnictví. Rozdíl mezi účelem zálohy a soudního poplatku tkví v tom, že záloha slouží primárně k úhradě nákladů na výkon činnosti insolvenčního správce, ale v případě procesního úspěchu v řízení může soud přiznat úspěšnému účastníku náhradu nákladů řízení, tedy i soudního poplatku. Jinak řečeno, u zálohy je předpoklad, že v průběhu řízení dojde k jejímu vyčerpání za účelem úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce bez dalšího, zatímco u soudních poplatků má procesně úspěšný účastník právo na jejich náhradu.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 220 o.s.ř. a napadené usnesení změnil jen tak, že prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 20. dubna 2011 JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová