1 VSPH 351/2009-A-18
KSCB 27 INS 3617/2008 1 VSPH 351/2009-A-18 1 VSPH 307/2009-B-18 1 VSPH 350/2009-B-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem v Hradčanech 713, Hluboká nad Vltavou, t.č. věznice Všehrdy, Všehrdy 26, zahájeném na návrh věřitele E.L.M. Finance, s.r.o. se sídlem v Hosíně 176, Hluboká nad Vltavou, identifikační číslo 49060279, o odvolání dlužníka proti usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 3617/2008-A-13 ze dne 16. prosince 2008, č.j. KSCB 27 INS 3617/2008-B-9 ze dne 20. března 2009 a č.j. KSCB 27 INS 3617/2008-B-10 ze dne 20. března 2009

takto:

I. Odvolání dlužníka směřující proti usnesení č.j. KSCB 27 INS 3617/2008-B-10 ze dne 20. března 2009 se odmítá.

II. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 3617/2008-A-13 ze dne 16. prosince 2008 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

III. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 27 INS 3617/2008-B-9 ze dne 20. března 2009 se mění tak, že se konkurs na majetek dlužníka neprohlašuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 27 INS 3617/2008-A-13 ze dne 16. prosince 2008 rozhodl v bodě I. výroku o tom, že se zjišťuje úpadek Michala anonymizovano (dále jen dlužník), v bodě II. výroku ustanovil insolvenčním správcem veřejnou obchodní společnost Dytrych & Švihla a v bodě III. výroku konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Současně soud vyzval věřitele, aby ve lhůtě třiceti dnů ode dne rozhodnutí o úpadku přihlásili své pohledávky, aby neprodleně sdělili insolvenčnímu správci, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkově majetku, a poučil je o následcích nesplnění těchto povinností, a osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, vyzval, aby již plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (body IV. až VI. výroku). V bodě VII. a VIII. výroku soud na den 19.2.2009, 8,30 hod. nařídil konání prvního přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů, jež se bude konat po skončení přezkumného jednání, a stanovil předmět jednání této schůze. V bodě IX. výroku soud uložil insolvenčnímu správci, aby mu nejpozději do 6.2.2009 předložil zpracovaný seznam přihlášených pohledávek, a v bodě X. výroku soud konstatoval, že jeho rozhodnutí budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku. 1 VSPH 307/2009 1 VSPH 350/2009

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že mu byl dne 12.9.2008 doručen insolvenční návrh E.L.M. Finance, s.r.o. (dále jen navrhovatel), který se domáhal zjištění úpadku dlužníka. Navrhovatel tvrdil, že dne 27.8.2008 uzavřel s ČR-Státní energetickou inspekcí v Praze smlouvu o postoupení pohledávek č. 20081023, na jejímž základě na něj jako na postupníka přešla pohledávka postupitele vůči dlužníku ve výši 4.200,-Kč. Ta vznikla z rozhodnutí o uložení pokuty č.j. 314018102, č.j. 031102301/31.104-134-02 ze dne 14.2.2002, které nabylo právní moci dne 10.4.2002, a je zajištěna soudcovským zástavním právem zřízeným k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 8 Co 1843/2005-31 ze dne 12.8.2005. Dlužník přes výzvu navrhovatelova právního předchůdce předmětný dluh neuhradil. Navrhovatel dále uvedl, že dlužník má závazky i vůči dalším věřitelům, mezi nimi i vůči Finančnímu úřadu v Českých Budějovicích. Pro vymožení závazků dlužníka jsou vůči němu vedeny víceré exekuce nařízené Okresním soudem v Českých Budějovicích v letech 2006-2008. Je tak zjevné, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami splatnými déle než 30 dnů, resp. neplní své peněžité závazky po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, a je tedy v úpadku ve formě insolvence.

Usnesením č.j. KSCB 27 INS 3617/2008-A-6 ze dne 23.9.2008 soud vyzval dlužníka, aby se ve lhůtě 15 dnů písemně vyjádřil k připojenému návrhu navrhovatele a aby v této lhůtě předložil seznam svého majetku. K tomu připojil ve smyslu § 133 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona (dále jen IZ) poučení, že pokud se dlužník ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že návrhu neodporuje. Výzva byla dlužníku doručena náhradním způsobem dle § 46 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen o.s.ř.), když si tuto poštou uloženou písemnost ve stanovené lhůtě nevyzvedl. Výzva byla dlužníku doručena i podle § 80 odst. 1 IZ vyhláškou. V soudem určené lhůtě se tak dlužník k návrhu nevyjádřil.

Další navrhovatelem označený věřitel Finanční úřad v Českých Budějovicích k dotazu soudu přípisem ze dne 3.10.2008 sdělil, že má vůči dlužníku daňové pohledávky (včetně nedoplatku na exekučních nákladech) v celkové výši 898.117,50 Kč. Nedoplatky na dani z přidané hodnoty ve výši 169.821,-Kč a na dani z příjmů fyzických osob ve výši 5.435,-Kč budou splatné ke dni 10.10.2008, u ostatních nedoplatků již splatnost nastala.

Soud poukázal na § 3 odst. 1, 2 a 3, § 136 odst. 1, § 105 a § 148 odst. 1 IZ a uvedl, že dlužník insolvenčnímu návrhu neodporuje, když mu byl spolu s výzvou k vyjádření výše popsaným náhradním způsobem doručen, a přes poučení o následcích absence svého stanoviska se k němu nevyjádřil. Proto soud vycházel z tohoto dlužníkova postoje a z předložených listin, a podle § 133 odst. 1 písm. a) IZ rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Po posouzení věci dospěl k závěru, že navrhovatel listinami připojenými k insolvenčnímu návrhu dle § 105 IZ doložil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku, když předložené rozhodnutí ČR-Státní energetickou inspekcí v Praze prokazuje, že dlužníku byla uložena pokuta ve výši 4.200,-Kč, kterou přes výzvu nezaplatil, a je rovněž nesporné, že uvedený věřitel tuto pohledávku postupní smlouvou ze dne 27.8.2008 navrhovateli postoupil. Bylo 1 VSPH 307/2009 1 VSPH 350/2009 také doloženo, že vůči dlužníku jsou dlouhodobě vedeny exekuce k vymožení pohledávek věřitelů, mezi nimi i Finančního úřadu v Českých Budějovicích pro déle splatné daňové pohledávky v celkové výši minimálně 722.861,50 Kč. Z uvedeného plyne, že dlužník je v úpadku dle § 3 odst. 1 IZ, když má více věřitelů, vůči nimž má peněžité závazky splatné déle než 30 dnů, které není schopen plnit. Z uvedených důvodů soud rozhodl o zjištění úpadku dlužníka. O jeho řešení konkursem rozhodnout nemohl, neboť k tomu podmínky dle § 148 odst. 1 IZ nejsou splněny.

Poté Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č.j. KSCB 27 INS 3617/2008-B-9 ze dne 20.3.2009 prohlásil na majetek dlužníka konkurs.

V odůvodnění tohoto usnesení soud poukázal na usnesení č.j. KSCB 27 INS 3617/2008-A-13 ze dne 16.12.2008, jímž rozhodl o úpadku dlužníka, s tím, že ten se k insolvenčnímu návrhu, který mu byl doručen vyhláškou dle § 80 IZ, nevyjádřil, přičemž po rozhodnutí o úpadku ani dlužník ani přihlášení věřitelé žádný návrh na způsob řešení dlužníkova úpadku nepodali. Na první schůzi věřitelů konané po rozhodnutí o úpadku dne 19.2.2009 se nedostavil žádný věřitel. Insolvenční správce ve zprávě o své činnosti navrhl řešení dlužníkova úpadku konkursem, a to konkursem nepatrným. Soud uvedl, že podle § 149 odst. 1 IZ nejde-li o případ podle § 148 IZ, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do třiceti dnů po rozhodnutí o úpadku. Za popsané procesní situace soud v souladu s tímto ustanovením rozhodl o řešení dlužníkova úpadku konkursem, když neshledal žádné důvody, které by tomu bránily.

Současně Krajský soud v Českých Budějovicích dne 20.3.2009 usnesením č.j. KSCB 27 INS 3617/2008-B-10 jmenoval prozatímní věřitelský výbor ve složení Finanční úřad v Českých Budějovicích, Město Hluboká nad Vltavou, Mgr. Kamil Košina, soudní exekutor. Učinil tak s odůvodněním, že na schůzi věřitelů konané po rozhodnutí o úpadku dne 19.2.2008, jež měla na programu i ustanovení věřitelského výboru podle § 56 odst. 1 IZ, se nedostavil žádný věřitel. Proto soud jmenoval dle § 61 odst. 2 IZ prozatímní věřitelský výbor ve složení, jež považuje za nejvhodnější. Byť se do insolvenčního řízení přihlásilo pouze třináct věřitelů, zástupce věřitelů soud jmenovat nemohl, neboť takový postup je dle § 68 odst. 2 IZ nepřípustný. První schůze věřitelů konaná po jmenování prozatímního věřitelského výboru rozhodne o tom, zda ponechá ve funkci prozatímní věřitelský výbor, či zda odvolá některého z jeho členů nebo zda do něj zvolí dalšího člena nebo jeho náhradníka (§ 62 odst. 2 IZ).

Usnesení č.j. KSCB 27 INS 3617/2008-B-9 a č.j. KSCB 27 INS 3617/2008-B-10 vydaná dne 20.3.2009 napadl dlužník odvoláním, v němž namítal, že postup soudu ve věci byl zmatečný a soudní písemnosti mu byly doručovány nesprávně. Tím mu bylo v průběhu řízení znemožněno podávat proti rozhodnutím soudu odvolání. Rozhodnutí o úpadku tak bylo zprávoplatněno nezákonně.

Pokud jde o dlužníkovo odvolání směřující proti usnesení č.j. KSCB 27 INS 3617/2008-B-10 ze dne 20.3.2009, jímž soud prvního stupně jmenoval prozatímní věřitelský výbor, § 61 odst. 3 IZ stanoví, že proti tomuto rozhodnutí není odvolání 1 VSPH 307/2009 1 VSPH 350/2009 přípustné. Proto odvolací soud postupoval dle § 218 písm. c) o.s.ř. a toto dlužníkovo odvolání jako nepřípustné odmítl.

Po posouzení dalšího obsahu dlužníkova odvolání Vrchní soud v Praze shledal, že dlužník jím brojí jak proti usnesení č.j. KSCB 27 INS 3617/2008-B-9 ze dne 20.3.2009, jímž soud prohlásil na jeho majetek konkurs, tak i proti předcházejícímu rozhodnutí o jeho úpadku č.j. KSCB 27 INS 3617/2008-A-13 ze dne 16.12.2008, když v odvolání poukázal na závady v doručování soudních písemností jeho osobě, jimiž bylo dosavadní řízení stiženo, a prezentoval přesvědčení, že usnesení o úpadku dosud právní moci nenabylo. Vrchní soud v Praze proto přezkoumal obě napadená usnesení i řízení jejich vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Pokud jde o napadené usnesení č.j. KSCB 27 INS 3617/2008-A-13 ze dne 16.12.2008, jímž soud prvního stupně rozhodl o úpadku dlužníka, vyšel odvolací soud z toho, že podle § 97 odst. 1 a 3 IZ lze insolvenční řízení zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Z odůvodnění napadeného usnesení i z obsahu spisu plyne, že tímto usnesením soud prvního stupně dle § 136 IZ rozhodl o úpadku dlužníka v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu podaného dlužníkovým věřitelem.

Podle ustanovení § 133 odst. 1 a 2 IZ o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka lze rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka. Dlužníku musí být vždy dána možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil (§ 133 odst. 3 IZ).

Úprava rozhodování o insolvenčním návrhu v insolvenčním zákoně je vybudována na zásadě, že podá-li návrh věřitel, soud k jeho projednání vždy nařídí jednání, ledaže v důsledku shodných stanovisek účastníků insolvenčního řízení (zejména navrhujícího věřitele a dlužníka) se veřejné projednání insolvenčního návrhu při jednání soudu nejeví nezbytným a zároveň rozhodnutím bez jednání nemohou být práva účastníků insolvenčního řízení dotčena.

Tato úprava důsledně navazuje-jak se podává i z důvodové zprávy k vládnímu návrhu insolvenčního zákona-na judikaturu Nejvyššího soudu k otázce, jaký význam má nařízení jednání pro rozhodnutí o prohlášení konkursu podle zákona o konkursu a vyrovnání. Jmenovitě jde zejména o rozsudek sp.zn. 29 Odo 204/2003 ze dne 31.1.2006, v němž Nejvyšší soud zdůraznil, že v případě věřitelského návrhu na prohlášení konkursu, se kterým dlužník nesouhlasí, je konkursní soud vždy 1 VSPH 307/2009 1 VSPH 350/2009 povinen nařídit jednání, a tedy i provést dokazování podle § 122 a násl. o.s.ř. Výjimkou mohou být situace, kdy skutkový stav je mezi účastníky řízení nesporný, nebo lze o návrhu na prohlášení konkursu rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, anebo již v průběhu přípravy jednání vyjde v řízení najevo, že sporné skutečnosti nebude možné osvědčit pouze listinami a že provedením věcně opodstatněných důkazních návrhů by konkursní soud nahrazoval sporné řízení o pohledávce navrhujícího nebo známého věřitele.

Uvedená východiska, která jsou obsahově vtělena i do úpravy § 133 IZ, lze shrnout tak, že bez jednání lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout buď za předpokladu, že dlužník se v procesním úkonu adresovaném soudu jednoznačně vzdá práva na projednání věci, popřípadě udělí výslovný souhlas, obojí za předpokladu, že lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů, anebo za předpokladu, že lze plně vyhovět insolvenčnímu návrhu, kterému nikdo neodporoval.

Aby mohl soud uzavřít, že dlužník-který svou vůli nevyjádřil výslovně-návrhu neodporoval, musí být se zřetelem k uvedenému splněny dva předpoklady: dlužníku musí být insolvenční návrh s výzvou k vyjádření k němu doručen zvlášť a doklad o doručení musí jednoznačně prokazovat, že dlužník návrh obdržel, je mu znám jeho obsah a na své stanovisko k němu právě proto rezignoval.

Ze spisu plyne, že soud prvního stupně usnesením č.j. KSCB 27 INS 3617/2008-A-6 ze dne 23.9.2008 vyzval dlužníka, aby se do 15 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil k insolvenčnímu návrhu věřitele, aby předložil seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců, a současně jej poučil, že jestliže se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude insolvenční soud předpokládat, že návrhu neodporuje. Toto usnesení soud doručoval dlužníku poštou na adresu v Hradčanech 713, Hluboká nad Vltavou, o jejíž správnosti (ve smyslu adresy k doručování podle § 46 odst. 1 o.s.ř.) neměl žádný jiný údaj než ten, že ji věřitel uvedl v insolvenčním návrhu. Z údajů na doručence plyne, že zásilka byla doručována jako písemnost určená do vlastních rukou (§ 45b o.s.ř.), dlužník však nebyl na zadané adrese zastižen a pošta-bez uložení písemnosti na zadané adrese-tuto odeslala na adresu P.O. BOX 3, 373 44 Zliv. Tam teprve byla písemnost poštou dne 29.9.2009 uložena a posléze jako dlužníkem nevyzvednutá vrácena. Obdobně bylo doručováno i napadené usnesení č.j. KSCB 27 INS 3617/2008-A-13 ze dne 16.12.2008, které soud zaslal dlužníku do vlastních rukou na adresu v Hradčanech 713, Hluboká nad Vltavou, a současně i na P.O. BOX 3, 373 44 Zliv, a které bylo uloženo v obou případech jen na adrese P.O. BOXu (dne 18. a 19.12.2008) a zůstalo dlužníkem nevyzvednuto.

Podle právní úpravy doručování obsažené v § 46 o.s.ř. písemnosti určené fyzické osobě soud doručuje na adresu jejího bytu, jejího místa podnikání, jejího pracoviště nebo místa, kde se zdržuje, popř. na jinou adresu v České republice, kterou tato osoba soudu sdělila a kde jí může být písemnost způsobem předepsaným občanským soudním řádem doručena. Tento zákon dále stanoví, že nebyla-li fyzická 1 VSPH 307/2009 1 VSPH 350/2009 osoba na výše uvedené adrese zastižena a písemnost jí nebyla doručena ani na jiném místě, doručující orgán písemnost, která jí má být doručena do vlastních rukou, uloží, a nebude-li vyzvednuta ve lhůtách stanovených v § 46 odst. 5 a 6 o.s.ř., nastane jejich uplynutím dle § 50c odst. 4 téhož zákona fikce doručení (dojde k tzv. náhradnímu doručení).

Protože adresa dodávací schránky (tzv. P.O. BOXu) nemůže být bydlištěm fyzické osoby, ani místem jejího podnikání, pracoviště či místem, kde se zdržuje nebo kde by mohla být jinak zastižena, je nutno dovodit, že soudní písemnosti určené fyzické osobě (a z obdobných důvodů to platí i v případě právnické osoby) není namístě doručovat do P.O. BOXu. Doručoval-li soud písemnost na adresu P.O. BOXu, je vyloučeno i náhradní doručení uložením na této adrese a k doručení písemnosti dojde až dnem, kdy si ji adresát vyzvedl.

Jelikož v daném případě soud výzvu ze dne 23.9.2008 s insolvenčním návrhem věřitele i usnesení o úpadku ze dne 16.12.2008 doručoval dlužníku tak, že tyto písemnosti byly pro něj uloženy poštou na adrese P.O. BOXu, bylo toto uložení z výše uvedených důvodů neúčinné. Proto nedošlo k jejich náhradnímu doručení desátým dnem od uložení, jak soud prvního stupně dovodil, a protože tyto písemnosti dlužník ani později nepřevzal, je zřejmé, že mu dosud doručeny nebyly. K doručení předmětných rozhodnutí přitom nemohlo dojít ani postupem dle § 80 IZ upravujícím náhradní doručení vyhláškou, jež soud prvního stupně v napadených usneseních ze dne 16.12.2008 a ze dne 20.3.2009 zmiňoval. Předpokladem takového postupu je totiž pouze situace, kdy se určité osobě nepodařilo písemnost doručit zvlášť na adresu, již (jako adresu svého bydliště nebo jinou adresu pro doručování) uvedla v podání, které v insolvenčním řízení učinila. Soud však výzvu ze dne 23.9.2008 s insolvenčním návrhem věřitele ani usnesení o úpadku ze dne 16.12.2008 na takovouto adresu nedoručoval, když dlužník do té doby v řízení žádné podání neučinil a žádnou svoji adresu tedy soudu neudal.

Z uvedených zjištění vyplývá nejen to, že dlužníkovo odvolání proti usnesení č.j. KSCB 27 INS 3617/2008-A-13 ze dne 16.12.2008, jímž soud prvního stupně rozhodl o jeho úpadku, je včasné, když toto usnesení mu zatím nebylo doručeno, ale současně je zřejmé, že dlužníkovo odvolání je i důvodné, neboť soud v rozporu s úpravou § 133 IZ před rozhodnutím o úpadku nedal dlužníku možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu vyjádřil (návrh mu nedoručil), a bez nařízení jednání a provedení dokazování tomuto návrhu vyhověl, ač předpoklady k takovému postupu dány nebyly. Soud prvního stupně tedy rozhodl o insolvenčním návrhu a úpadku dlužníka, aniž k tomu byly splněny zákonné podmínky, a tudíž insolvenční řízení zatížil vadou (zmatečností ve smyslu § 229 odst. 3 o.s.ř.), která vylučuje klást si otázku po věcné správnosti napadeného usnesení ze dne 16.12.2008. Proto odvolací soud postupoval dle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., usnesení ze dne 16.12.2008 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Za situace, kdy rozhodnutí o úpadku bylo zrušeno, nemá žádného opodstatnění rozhodnutí o způsobu jeho řešení. Proto odvolací soud napadené 1 VSPH 307/2009 1 VSPH 350/2009 usnesení č.j. KSCB 27 INS 3617/2008-B-9 ze dne 20.3.2009 o prohlášení konkursu na majetek dlužníka podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil a rozhodl, jak uvedeno shora.

Pro úplnost nicméně považoval odvolací soud za nutné poznamenat, že i kdyby k odklizení rozhodnutí o úpadku nedošlo, podmínky pro vydání napadeného usnesení o prohlášení konkursu ze dne 20.3.2009 dány nebyly.

Podle § 149 odst. 1 IZ platí, že nejde-li o případ podle § 148 (tj. o případ, kdy soud spojil s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu jeho řešení-konkursem dle odstavce 1, reorganizací dle odstavce 2 či oddlužením dle odstavce 3), rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku (viz § 150 a násl. IZ). Tato úprava se však dle § 149 odst. 2 IZ nepoužije, jestliže dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby; v takovém případě rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku. Podle § 150 IZ má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149 odst. 1, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku může též přijmout (hlasováním provedeným dle § 151 IZ) usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku.

V posuzovaném případě soud prvního stupně nespojil s rozhodnutím o dlužníkově úpadku i rozhodnutí o způsobu jeho řešení dle § 148 IZ a napadené usnesení o prohlášení konkursu na dlužníkův majetek vydal v režimu § 149 odst. 1 IZ, tj. o tomto způsobu řešení úpadku rozhodl samostatným rozhodnutím vydaným po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku na den 19.2.2009. K takovému postupu však podmínky dány nebyly, a to bez ohledu na to, že k této schůzi dlužník nebyl řádně předvolán, když se tak mělo stát právě rozhodnutím o úpadku, jež mu ovšem nebylo doručeno.

Nutno vyjít z toho, že dlužník není podnikatelem, neboť podle výpisu z Živnostenského rejstříku podnikání ukončil v roce 2005 (v tom roce zaniklo jeho poslední živnostenské oprávnění), a v řízení nevyšly najevo ani žádné jeho dluhy z tohoto podnikání (takové pohledávky nebyly přihlášeny). Proto v dlužníkově případě sice není přípustné řešení úpadku reorganizací (§ 316 odst. 2 IZ), ostatně návrh na její povolení ani nepodal, nicméně § 389 IZ zakládá jeho právo podat návrh na povolení oddlužení, a to (dle § 390 odst. 1 věty druhé IZ) do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu věřitele, k jehož návrhu bylo řízení zahájeno. O tomto právu musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen. V daném případě ovšem insolvenční návrh nebyl dosud dlužníku doručen, a proto mu zákonná lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení dosud nepočala běžet a v době vydání usnesení o prohlášení konkursu na jeho majetek tak zůstávala otevřena. Takový stav věci by byl dán, i pokud by insolvenční návrh dlužníku doručen byl, neboť soud prvního stupně mu dosud neadresoval povinné poučení o jeho právu podat návrh na povolení oddlužení dle § 390 odst. 1 věty druhé IZ. 1 VSPH 307/2009 1 VSPH 350/2009

Z uvedeného je zřejmé, že v době konání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku nebyl konkurs jediným způsobem řešení dlužníkova úpadku, jak dovodil soud prvního stupně, ale zůstávala mu nadále otevřena možnost navrhnout řešení svého úpadku oddlužením. Rozhodování o tomto způsobu řešení úpadku (tj. o povolení oddlužení) však zásadně-i kdyby se tak mělo stát dle § 149 odst. 2 IZ až samostatným rozhodnutím vydaným po rozhodnutí o úpadku-není vázáno na schůzi věřitelů, neboť podléhá výlučné rozhodovací kompetenci insolvenčního soudu (viz úpravu oddlužení obsaženou v § 389 a násl. IZ). Proto zákon v § 149 odst. 2 soudu ukládá, aby o povolení oddlužení (jsou-li k tomu splněny zákonné podmínky) rozhodl bez dalšího do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku. Tato úprava vychází z předpokladu, že insolvenční návrh podaný věřitelem musel být dlužníku před rozhodnutím o úpadku doručen, a proto byl-li návrh na povolení oddlužení dlužníkem včas (do 30 dnů od doručení tohoto insolvenčního návrhu) podán, pak ho při řádném běhu věci má soud k dispozici natolik včas, aby na jeho podkladě mohl do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku o povolení oddlužení rozhodnout. V daném případě však pro výše popsané závady v postupu soudu nebyla dosud uzavřena možnost, aby se dlužník domohl řešení svého úpadku oddlužením, a proto nebyly dány zákonné předpoklady k tomu, aby soud prvního stupně o způsobu řešení dlužníkova úpadku rozhodl a jednání schůze věřitelů o této věci bylo bezpředmětné.

P o u č e n í : Proti bodu III. výroku tohoto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení usnesení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích; ve zbytku proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 25. června 2009

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová