1 VSPH 350/2012-A-17
KSPH 39 INS 712/2012 1 VSPH 350/2012-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka: Petr Štětka, nar. 13. prosince 1952, bytem Náměstí Míru 600/20, Praha 2, adresa pro doručování: Javorová 787, Čáslav, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 712/2012-A-12 ze dne 5. března 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 39 INS 712/2012-A-12 ze dne 5. března 2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že návrhem ze dne 10.1.2012 se dlužník domáhal zjištění svého úpadku. Dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl žádného svého věřitele, konkrétní splatnost svých závazků a dostatečně nepopsal skutečnosti osvědčující jeho úpadek. Soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 22/2009-21, KSPL 27 INS 1784/2009 ze dne 20.5.2010 a insolvenční návrh postupem podle § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), odmítl.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že jeho insolvenční návrh měl všechny potřebné náležitosti, rozhodující skutečnosti obsahoval jak samotný návrh, tak jeho přílohy. Domníval se, že soud jej měl vyzvat k doplnění insolvenčního návrhu.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z podaného odvolání odvolací soud dovodil, že dlužník jím brojil proti napadenému usnesení a domáhal se jeho zrušení či změny.

Podle § 97 IZ insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu (odst. 1). Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník (odst. 3).

Podle § 103 IZ insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm, a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem (odst. 1). V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá (odst. 2).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

Podle odstavce druhého téhož paragrafu se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ).

Co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu dle § 104 odst. 1 písm. a) až c) IZ) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 104 IZ v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč (odst. 3). Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné (odst. 4). Soudní praxe pak dovodila, že z ustanovení § 104 odst. 3 IZ nevyplývá povinnost uvést v seznamu závazků i negativní vymezení skutečnosti, že žádný věřitel není osobou dlužníkovi blízkou, dlužník nepopírá žádnou z evidovaných pohledávek a nemá žádného odděleného věřitele (blíže usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.6.2009, sp.zn. KSOS 33 INS 1974/2009, 2 VSOL 146/2009-A).

V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí (§ 104 odst. 2 IZ).

Ustanovení § 128 odst. 1 IZ stanoví, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

K citované právní úpravě třeba zdůraznit závěry soudní praxe (sp.zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSCR 7/2008-A-16, ze dne 26.2.2009), podle nichž vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka, nelze povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka považovat za splněnou tam, kde insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinu, kterou připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

Z obsahu insolvenčního návrhu odvolací soud zjistil, že dlužník podal insolvenční návrh z důvodu dlouhodobé platební neschopnosti, kdy většina jeho závazků pochází z doby před rokem 2000, v současnosti má pracovní poměr na dobu neurčitou, předtím byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Jeho jediným majetkem je obchodní podíl ve výši 10% ve společnosti s ručením omezeným Contaktive, která je v insolvenčním řízení.

Dlužník však v insolvenčním návrhu neuvedl konkrétní věřitele, kteří za ním mají splatné pohledávky, tedy nebyla splněna povinnost tvrdit existenci plurality věřitelů se splatnými pohledávkami za dlužníkem tak, jak to požaduje § 3 odst. 1 IZ. Dlužník rovněž neuvedl, z jakého důvodu není schopen své závazky hradit, neuvedl ani ničeho bližšího o svých výdělečných poměrech a celkové výši závazků.

Při posuzování insolvenčního návrhu nemohl vzít odvolací soud v potaz ani seznam majetku a závazků, protože tyto seznamy neobsahují doložku o úplnosti a správnosti, seznam závazků nesplňuje náležitosti uvedené v § 104 odst. 3 IZ, když věřitelé dlužníka nebyli řádně označeni názvem či jménem a příjmením, bydlištěm či sídlem, identifikačním číslem a nebyl uveden ani údaj o splatnosti jejich pohledávek za dlužníkem.

Na základě shora uvedených skutečností má odvolací soud za to, že soud I. stupně nepochybil, když insolvenční návrh dlužníka odmítl. Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že toto rozhodnutí nezakládá překážku věci rozsouzené, a proto dlužníku nic nebrání v tom, aby po právní moci tohoto usnesení podal insolvenční návrh znova a řádně.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 26. března 2012

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová