1 VSPH 35/2014-B-18
KSPH 41 INS 8297/2013 1 VSPH 35/2014-B-18

USNES EN Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , bytem Nymburk, Sadová 2112, adresou pro doručení: Nymburk, Náměstí Přemyslovců 163, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2013, č.j. KSPH 41 INS 8297/2013-B-12,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2013, č.j. KSPH 41 INS 8297/2013-B-12, se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Od ůvo d ně n í:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze neschválil oddlužení dlužníka Radka anonymizovano (dále jen dlužník) a na jeho majetek prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že v podání, jež mu bylo doručeno dne 25.3.2013, se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a povolení oddlužení formou splátkového kalendáře s tvrzením, že má závazky vůči nezajištěným věřitelům v celkové výši 341.974,-Kč a má vyživovací povinnost ke svým dvěma dcerám ve výši 5.000,-Kč, není OSVČ, jeho závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti, nemá žádné zaměstnance a s ohledem na své příjmy ve výši cca 16.256,-Kč měsíčně předpokládá, že nezajištění věřitelé budou uspokojeni více než z 30% hodnoty svých pohledávek. Usnesením ze dne 11.6.2013 zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Do insolvenčního řízení se přihlásilo 6 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 573.161,73 Kč, jež byly zjištěny na přezkumném jednání konaném dne 16.8.2013, jehož se dlužník neúčastnil, neboť pracuje jako řidič kamionové přepravy a je neustále na cestách.

Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dlužníkova mzda ve výši 16.176,-Kč nepostačuje ani na minimální 30% uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, neboť dlužník musí hradit přednostně ještě soudem stanovené výživné na dvě děti ve výši 5.000,-Kč měsíčně, a že majetek podstaty tvoří jen spoluvlastnický desetinový podíl na zemědělské půdě, jehož hodnota činí dle znaleckého posudku 16.780,-Kč; jiný majetek zjištěn nebyl. Schůze věřitelů konané dne 8.11.2013 se účastnil jen jeden věřitel č. 3 Petr Johan se zjištěnou nezajištěnou pohledávkou ve výši 392.261,76 Kč. Protože ekonomická nabídka dlužníka zůstala nezměněna, když příjmy dlužníka umožňují uspokojení jen do výše 11% hodnoty nezajištěných pohledávek a dlužník své příjmy nenavýšil, nezískal ani jeden ze způsobů oddlužení většinu nezajištěných věřitelů. Proto soud I. stupně postupoval podle § 405 insolvenčního zákona (dále jen IZ), oddlužení neschválil a na majetek dlužníka prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván podle § 314 odst. 1 IZ jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužník včas odvolal a požadoval, aby mu odvolací soud oddlužení povolil . Uvedl, že v návrhu na povolení oddlužení nic nezatajil a že jím nesledoval nepoctivý záměr, že v současné době má stálý pracovní poměr s čistou mzdou ve výši cca 16.700,-Kč a nadto získal další zdroj svých příjmů, a to z nově uzavřené darovací smlouvy, kterou k odvolání připojil a dle níž mu bude dárce Milan Novotný měsíčně přispívat na oddlužení částkou 5.000,-Kč, což dle jeho mínění umožní uspokojit nezajištěné věřitele do výše 68% hodnoty jejich pohledávek.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 389 odst. 1 IZ může dlužník, který není podnikatelem, insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením. Dle § 398 téhož zákona lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

Věcné podmínky, za nichž lze dlužníkovi umožnit řešení jeho úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, vymezuje § 395 IZ. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Oddlužení je z hlediska podmínky stanovené v § 395 odst. 1 písm. b) IZ přípustné, pokud lze její splnění odůvodněně předpokládat alespoň u jednoho ze způsobů, jímž lze oddlužení dle § 398 IZ provést (plněním splátkového kalendáře či zpeněžením majetkové podstaty). V tom směru není podstatné, jaký způsob oddlužení navrhl dlužník, neboť o něm rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (viz § 402 odst. 3 a 5 IZ).

Podmínky přípustnosti oddlužení přitom soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení, a to se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a insolvenčním návrhu, tak ve fázi následující po povolení oddlužení, a to na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení (k tomu viz např. závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sen.zn. 29 NSČR 6/2008 uveřejněném pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen R 61/2011). Z hlediska předpokladu naplnění ekonomické podmínky přípustnosti oddlužení je třeba v závislosti na výsledcích přezkumného jednání a schůze věřitelů zkoumat stávající ekonomickou nabídku dlužníka pro oddlužení v porovnání s celkovou výší nezajištěných pohledávek věřitelů, které by do oddlužení-v případě jeho schválení-měly být pojaty.

V daném případě neschválil soud I. stupně oddlužení dlužníka na základě zjištění, že v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře, jehož se domáhal, nebude při zohlednění přednostních nároků správce a nároků na výživné dvou nezletilých dětí schopen uspokojit ze svých příjmů pohledávky nezajištěných věřitelů v minimálním 30% rozsahu, jak vyžaduje § 395 odst. 1 písm. b) IZ, a že z důvodu nemajetnosti dlužníka nepřichází v úvahu ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.

Odvolací soud z obsahu spisu ověřil správnost všech skutkových zjištění soudu I. stupně, o něž je napadené usnesení opřeno, jakož i okolnost, že se dlužník-ač řádně předvolaný-nedostavil k žádnému soudnímu roku konanému dne 16.8.2013 (B-5, B-6) nebo dne 8.11.2013 (B-9), čímž si sám způsobil, že mu soud I. stupně nemohl podat poučení o tom, aby své příjmy navýšil tak, aby splňoval ekonomické podmínky pro schválení oddlužení. Za těchto okolností soud I. stupně nepochybil, pokud uzavřel na tom, že nelze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení dosáhnou nezajištění věřitelé, bude činit minimálně 30 % jejich pohledávek. Tento závěr je rovněž v souladu s R 61/2011, v němž dovolací soud kromě jiného konstatoval, že má-li být této hranice dosaženo až na základě události, jež má nastat v budoucnu (např. na základě zaměstnavatelem dlužníka přislíbeného zvýšení mzdy), je na dlužníkovi, aby příslušné skutečnosti tvrdil a v případě potřeby také osvědčil.

Nicméně v době rozhodování odvolacího soudu je již situace odlišná od té, z níž vycházel soud I. stupně, neboť dlužník až k odvolání připojil novou darovací smlouvu uzavřenou dne 29.11.2013 (po vydání napadeného usnesení) s dárcem Milanem Novotným, jenž se zavázal poskytovat mu po dobu trvání oddlužení pravidelné měsíční peněžité plnění ve výši 5.000,-Kč, které umožní plné uspokojení pohledávek za podstatou-výživné na 2 nezletilé děti.

Za tohoto stavu věci by měsíční splátka činila (z příjmu 16.176,-Kč se zohledněním 2 vyživovaných osob) celkem 4.595,-Kč, což by za 60 měsíců splátkového kalendáře představovalo celkový příjem 275.700,-Kč. Po odečtení měsíční náhrady hotových výdajů a odměny správce, jež činí celkem 1.089,-Kč včetně 21% DPH, tj. částky 65.340,-Kč (60 x 1.089,-Kč), by dlužník byl schopen splatit nezajištěným věřitelům částku 210.360,-Kč (275.700,-Kč-65.340,-Kč), zatímco 30 % jejich pohledávek činí 171.948,-Kč. Tvrzení dlužníka, že ve světle nových okolností (již) splňuje předpoklad minimálně 30% uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, se proto jeví jako opodstatněné.

Jelikož na základě výše uvedených zjištění a závěrů neshledal odvolací soud, že jsou (nadále) dány důvody pro neschválení oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem a jelikož je z povahy věci vyloučeno, aby o tom, zda bude oddlužení v této věci schváleno, rozhodl odvolací soud, podle § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Po uče ní : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 6. února 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová