1 VSPH 347/2013-A-19
KSLB 54 INS 27488/2012 1 VSPH 347/2013-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužnice Ivy anonymizovano , anonymizovano , bytem Liberec 1-Staré Město, Dr. E. Beneše 1/1, zahájené na návrh věřitelky HYPO STAR, a.s., IČO 24810509, sídlem Praha 3, Kubelíkova 1224/42, o odvolání věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 2. ledna 2013, č.j. KSLB 54 INS 27488/2012-A-11,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 2. ledna 2013, č.j. KSLB 54 INS 27488/2012-A-11, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci uložil věřitelce HYPO STAR, a.s. (dále jen navrhovatelka), aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se navrhovatelka podáním doručeným soudu dne 6.11.2012 domáhala zjištění úpadku Ivy anonymizovano (dále jen dlužnice) a prohlášení konkursu na její majetek, a vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že majetek dlužnice tvoří zejména rozsáhlý soubor nemovitostí v Lomnici nad Popelkou (polnosti, rybníky, lesní pozemky, lom-dobývací prostor, rodinný dům), soubor movitých věcí tvořících obvyklé vybavení domácnosti, a pohledávka za společností Nisa OC, s.r.o., resp. na základě této pohledávky zadržené zboží v hodnotě cca 1.000.000,-Kč, a že dlužnice nedisponuje hotovými prostředky použitelnými insolvenčním správcem bezprostředně po svém ustanovení do funkce k zajištění průběhu insolvenčního řízení. Ohledně prvotních nákladů insolvenčního řízení soud I. stupně dedukoval, že je správce vynaloží při provádění místního šetření a úkonů směřujících ke zpeněžení nemovitostí (15.000,-Kč) nebo v souvislosti se zjištěním a uplatněním pohledávek dlužnice (12.000,-Kč) anebo v souvislosti s běžnou administrativou a organizací (3.000,-Kč). Proto soud I. stupně uložil navrhovatelce povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši.

Proti tomuto usnesení se navrhovatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, neboť dlužnice disponuje dostatečným majetkem, z něhož lze uhradit všechny náklady insolvenčního řízení, a vyměřená výše zálohy je nepřiměřeně vysoká. Poukazovala na to, že se dlužnice nevyjádřila k tomu, jak získává prostředky na svoji obživu a bydlení. Soudu I. stupně vytýkala, že nezkoumal, z jakých prostředků hradí dlužnice provoz svých nemovitostí a že odůvodnění napadeného usnesení je nedostatečné. Nesouhlasila s tím, aby jako zajištěná věřitelka hradila náklady správce na zajišťování prostředků nezajištěným věřitelům , když jsou podány teprve jen dvě přihlášky pohledávek. Měla za to, že správci nic nebrání v tom, aby si potřebné finanční prostředky obstaral pronájmem nemovitostí dlužnice, přičemž není nijak neobvyklé, když správcové žádají o uvolnění záloh až po určité době a není ani mimořádné, že prvotní náklady nesou ze svého, neboť správce je při výkonu své funkce podnikatelem .

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Z obsahu spisu se podává skutkový stav zjištěný soudem I. stupně, jenž věřitelka v odvolání ničím nezpochybnila. Odvolací soud ověřil, že se navrhovatelka v insolvenčním návrhu ze dne 2.11.2012 (A-1) domáhala rozhodnutí o zjištění úpadku dlužnice s tvrzením, že má za dlužnicí splatné, zajištěné a vykonatelné pohledávky v celkové výši 582.168,21 Kč, označila další tři věřitele, vůči nimž má dlužnice splatné závazky, z čehož dovozovala její úpadek, a uvedla, že dlužnice vlastní zastavený nemovitý majetek. Z podání dlužnice ze dne 3.12.2012 (A-9) a z připojených seznamů majetku a závazků odvolací soud dále zjistil, že dlužnice je vlastnicí rozsáhlého nemovitého majetku postiženého exekucemi, movitých věcí tvořícími obvyklé vybavení její domácnosti a pohledávky v hodnotě cca 1.000.000,-Kč; jiný majetek dlužnice neuvedla, přičemž s insolvenčním návrhem byla dlužnice srozuměna a výslovně se mu nebránila.

Na základě shora uvedených zjištění odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně shledal, že úpadek dlužnice bude řešen konkursem. Mezi náklady insolvenčního řízení náleží mimo jiné vždy i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce; v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč (bez DPH) a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později-např. zpeněžením majetkové podstaty (tedy nemovitostí, movitých věcí a pohledávky)-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže.

Soud I. stupně tedy správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně určení její výše. Třeba zdůraznit, že při prodeji zastavených nemovitostí při limitech, které IZ stanoví ohledně nákladů, které lze z výtěžku zpeněžení zajištění odečíst (§ 298 odst. 3 IZ), nelze důvodně očekávat, že by veškeré náklady insolvenčního řízení byly zcela zapraveny. Nelze přitom přehlédnout, že tržní hodnota nezastaveného majetku dlužnice (mobiliáře a pohledávky) nemusí být tak vysoká, jak navrhovatelka očekávala. I když dlužnice není nemajetná, struktura jejího majetku-při absenci hotových prostředků-neumožňuje správci výkon jeho funkce hned od rozhodnutí o jejím úpadku a neskýtá jistotu zapravení veškerých nákladů insolvenčního řízení. Ostatně náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení je pohledávkou za majetkovou podstatou (§ 168 odst. 1 písm. d/ IZ), kterou lze uspokojit v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (§ 168 odst. 3 IZ), nestanoví-li zákon jinak (srov. § 297 IZ). Jinými slovy řečeno, pokud bude v majetkové podstatě dostatek prostředků-jak se navrhovatelka domnívá-bude z ní složená záloha navrhovatelce jistě vrácena.

Insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužnicí (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); věřitelka (navrhovatelka) proto není nucena-ochrana jejích práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suplovala povinnosti dlužnice, která neřeší svůj úpadek sama. Jestliže věřitelka (navrhovatelka) podává insolvenční návrh, pak je srozuměna se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Pokud jde o odvolací argumentaci navrhovatelky spočívající v tom, že dosud nebylo objasněno, jak dlužnice získává prostředky na svoji obživu a bydlení nebo z jakých prostředků hradí provoz svých nemovitostí, je odvolací soud toho názoru, že zodpovězení těchto otázek bude hlavní náplní činnosti správce (a nikoliv soudu I. stupně při uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení), k čemuž mu bude sloužit právě záloha složená navrhovatelkou. Okolnost, že se do insolvenčního řízení dosud přihlásili jen tři věřitelé (včetně navrhovatelky) není významná pro stanovení výše zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť lhůta pro přihlašování pohledávek dosud neskončila. Odvolací soud nesdílí ani názor navrhovatelky, že by si měl správce obstarat potřebné finanční prostředky-jako podnikatel (jímž však správce jako samostatný procesní subjekt rozhodně není)-pronájmem nemovitostí dlužnice, nebo že by prvotní náklady měl nést ze svého. Pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení není podstatná ani údajná praxe, dle níž správcové žádají o uvolnění záloh až po určité době. Zbývá dodat, že napadené usnesení považuje odvolací soud za přezkoumatelné, neboť bylo řádně odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, že z něj je patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud I. stupně při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Odvolací soud proto usnesení soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 8. března 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová