1 VSPH 346/2013-A-14
KSPL 56 INS 626/2013 1 VSPH 346/2013-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka Dušana Telepovského, nar. 2.9.1964, bytem Sokolov, Šabina 17, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. února 2013, č.j. KSPL 56 INS 626/2013-A-8,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. února 2013, č.j. KSPL 56 INS 626/2013-A-8, se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni uložil Dušanu Telepovskému (dále jen dlužník), aby ve lhůtě sedmi dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Vzhledem k tomu, že dlužník podal insolvenční návrh spolu se svojí manželkou a jsou splněny podmínky pro spojení obou věcí ke společnému projednání, vyšel soud I. stupně při předběžném propočtu ze součtu závazků obou manželů a shledal, že dlužník by byl schopen uhradit pouze cca 19 % pohledávek všech nezajištěných věřitelů. Pokud by insolvenční řízení obou dlužníků spojena nebyla, byl by dlužník schopen samostatně uspokojit věřitele v rozsahu cca 30 %. Proto soud I. stupně uložil dlužníkovi povinnost k úhradě zálohy ve výši 15.000,-Kč tak, aby v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (samostatně bez spojení řízení s jeho manželkou) byla zajištěna určitá rezerva pro případ, že by jeho příjem klesl pod současnou výši.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal, neboť vyměřenou zálohu není schopen uhradit, a požadoval, aby její výši určil odvolací soud. K odvolání připojil smlouvu o důchodu, dle níž se Martin Telepovský zavázal dlužníkovi poskytnout další finanční prostředky ve výši potřebné pro splnění podmínky 30% uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně. Tato odlišnost se týká i obou forem oddlužení, a tedy již z toho důvodu je při předpokládaném řešení úpadku oddlužením podstatné také to, jakou formou-zpeněžením majetkové podstaty či splátkovým kalendářem-bude nejspíše provedeno. K těmto souvislostem viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27.4.2010, sp.zn. KSUL 70 INS 6396/2009, 1 VSPH 697/2009-A.

Z insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení podaným na předepsaném formuláři (A-1) a z připojených příloh (A-3, A-7) odvolací soud zjistil, že dlužník má 4 nezajištěné věřitele, jimž dluží splatných cca 710 tisíc Kč, a že uvedené závazky vznikly za trvání manželství a jsou součástí SJM. Dále bylo zjištěno, že výše čistého průměrného měsíčního výdělku dlužníka činí 14.758,-Kč, což dává opodstatněný předpoklad, že dlužník je schopen uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů v zákonem požadované minimální výši. Dlužník je ženatý a jeho manželka Dana Telepovská souhlasila s povolením oddlužení. Majetek dlužníka tvoří jen běžné vybavení domácnosti v hodnotě nepřevyšující 10 tisíc Kč.

Nahlédnutím do insolvenčního rejstříku odvolací soud zjistil, že dne 10.1.2013 podala též manželka dlužníka Dana Telepovská insolvenční návrh rovněž spojený s návrhem na povolení oddlužení; tato věc je vedena u soudu I. stupně pod sp.zn. KSPL 56 INS 624/2013.

Vzhledem k tomu, že manželka dlužníka souhlasila s jeho návrhem na povolení oddlužení a nadto podala též vlastní insolvenční návrh, není žádný důvod nespojit obě insolvenční věci do řízení jediného, neboť z obsahu obou insolvenčních návrhů vyplývá, že je v nich tvrzen majetek a závazky, jež spadají do SJM ve smyslu § 143a občanského zákoníku (dále jen obč.zák.), nebylo prokázáno zúžení společného jmění manželů ani nebylo tvrzeno, že by společné jmění manželů neexistovalo. Proto bylo třeba vycházet z domněnky stanovené v § 144 obč.zák., podle něhož platí, že pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří SJM. Rovněž nebylo prokázáno, že by některé závazky vznikly ještě před uzavřením manželství a před vznikem SJM.

V této situaci je nezbytné, aby insolvenční soud (samostatně podané) insolvenční návrhy obou manželů posoudil a projednal společně (v jediném řízení)-včetně toho, zda, popř. v jaké výši bude po nich požadovat, aby zaplatili (jednu) zálohu na náklady (společného) insolvenčního řízení, a také společně o nich rozhodl (např. tak, že při splnění zákonem stanovených podmínek oběma manželům povolí oddlužení).

Zhodnotit, zda soud přistoupí k uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši, lze zásadně až poté, co bude projednávaná věc spojena podle § 112 o.s.ř. s věcí týkající se manželky dlužníka Dany Telepovské vedené pod sp.zn. KSPL 56 INS 624/2013 (ve věci manželky dlužníka postupoval soud I. stupně shodně jako v této věci, tedy uložil jí rovněž povinnost zaplatit zálohu na náklady jejího insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč, proti čemuž se dlužnice odvolala). Odvolací soud přitom zdůrazňuje, že budou-li oba manželé splňovat ekonomické podmínky oddlužení, a bude-li nejspíše možno předpokládat jeho provedení plněním splátkového kalendáře, bude zásadně pro společné řízení postačovat nižší záloha, než kterou zvažoval soud I. stupně.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 8. března 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová