1 VSPH 340/2012-A-48
MSPH 90 INS 13726/2011 1 VSPH 340/2012-A-48

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka BAUSTAV ing., s.r.o., sídlem Praha 5, Radotín, K Cementárně 66, IČO 26506521, zahájené na návrh Bytového družstva STŘED II, Praha 5, Hořejší nábřeží 1715/11, IČO 63083850, zast. JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem, sídlem Praha 1, Na Příkopě 391/7, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2011, č.j. MSPH 90 INS 13726/2011-A-30,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2011, č.j. MSPH 90 INS 13726/2011-A-30, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze v insolvenční věci dlužníka BAUSTAV ing., s.r.o. (dále jen dlužník) zamítl návrh Bytového družstva STŘED II (dále jen navrhovatel) na ustanovení předběžného insolvenčního správce (dále jen předběžný správce) a na nařízení předběžného opatření, dle něhož mělo být dlužníkovi uloženo nakládat s majetkovou podstatou jen se souhlasem předběžného správce a osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi, mělo být uloženo, aby své plnění napříště neposkytovaly dlužníkovi, ale správci.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 3.8.2011 bylo zahájeno insolvenční řízení k návrhu navrhovatele, jenž se podáním ze dne 14.11.2011 domáhal ustanovení předběžného správce s tvrzením, že dlužník nezaložil do sbírky listin svoji účetní závěrku, že seznamy svého majetku předložil dlužník opožděně a s vadami, když v nich neuvedl svůj závazek vůči navrhovateli (ve výši 1.644.880,-Kč s přísl. a ve výši 1.644.800,-Kč s přísl.) a vůči Raiffeisenbank, a.s. (ve výši 1.075.844,75 Kč), že po podání žalob o zaplacení pohledávek, pro něž podal navrhovatel insolvenční návrh, prodal dlužník 3 bytové jednotky, za něž měl obdržet 10.050.000,-Kč a tyto prostředky nepoužil k úhradě zmíněných závazků. Návrh navrhovatele ze dne 14.11.2011 soud I. stupně zamítl usnesením ze dne 1.12.2011 (A-23) z důvodů v něm podrobně popsaných.

Podáním ze dne 22.12.2011 se navrhovatel domáhal nařízení (předmětného) předběžného opatření, jímž požadoval opět ustanovení předběžného správce a dle něhož mělo být nadto ještě dlužníkovi uloženo nakládat s majetkovou podstatou jen se souhlasem předběžného správce a osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi, mělo být uloženo, aby své plnění napříště neposkytovaly dlužníkovi, ale správci; o tomto návrhu rozhodl soud I. stupně napadeným usnesením.

Ve svém návrhu ze dne 22.12.2011 navrhovatel opětovně poukazoval na to, že dlužník nezaložil do sbírky listin svoji účetní závěrku, čímž brání kontrole svého hospodaření, že seznamy svého majetku dlužník předložil opožděně a s vadami, neboť v nich neuvedl svůj závazek vůči navrhovateli (ve výši 1.644.880,-Kč s přísl. a ve výši 1.644.800,-Kč s přísl.) a vůči Raiffeisenbank, a.s. (ve výši 1.075.844,75 Kč). Navrhovatel zopakoval, že po podání žalob o zaplacení pohledávek (ve výši 1.644.880,-Kč s přísl. a ve výši 1.644.800,-Kč s přísl.), pro něž podal insolvenční návrh, prodal dlužník 3 bytové jednotky, za něž měl obdržet 10.050.000,-Kč a tyto prostředky nepoužil k úhradě svých závazků vůči navrhovateli a vůči Raiffeisenbank, a.s. Vyjádřil přesvědčení, že je nezbytné prověřit, jakým způsobem bylo naloženo s pohledávkou dlužníka na úhradu kupní ceny za prodej 3 bytových jednotek a že je třeba zajistit jeho majetek. Navrhovatel poukazoval na nesrovnalosti v přehledu závazků a pohledávek předložených dlužníkem podáním ze dne 7.9.2011 (dle něhož činí suma jeho pohledávek za dlužníky 3.194.841,-Kč) a podáním ze dne 16.12.2011 (dle něhož činí tato suma jen 59.667,50 Kč). Z toho dedukoval, že dochází k zásadním změnám v rozsahu majetkové podstaty dlužníka v neprospěch věřitelů a že současná situace vyžaduje nařízení předběžného opatření.

Soud I. stupně vyšel ze svých zjištění a závěrů vyjádřených v předešlém usnesení ze dne 1.12.2011, neboť skutkový stav věci zůstal nezměněn a poměry účastníků insolvenčního řízení nevyžadují, aby byly ve smyslu § 74 odst. 1 o.s.ř. jakkoliv prozatímně upravovány, když za stávajících okolností není důvodná ani obava, že by výkon budoucího soudního rozhodnutí byl ohrožen. Konstatoval, že z dosavadního sporného průběhu insolvenčního řízení je zjevné, že se dlužník k argumentaci navrhovatele pravidelně vyjadřuje a reaguje na další postup v řízení, že ani nadále nebylo prokázáno nebo osvědčeno, že by na straně dlužníka docházelo ke změnám majetkové podstaty v neprospěch věřitelů ve smyslu § 113 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Dle soudu I. stupně jsou proto i nadále dostačující dlužníkova omezení plynoucí z § 111 IZ včetně důsledků jednání týkajícího se úkonů dlužníka, které by dlužník učinil v rozporu s těmito omezeními. Shledal, že v řízení nebylo vyhlášeno moratorium, že není důvod omezovat dlužníka v nakládání s jeho majetkovou podstatou nebo zajistit majetkovou podstatu tak, jak byla uvedena v soupisu majetku dlužníka ze dne 7.9.2011, a že ani žádný jiný závažný důvod ve smyslu § 112 odst. 1 a 2 IZ neodůvodňuje ustanovení předběžného správce za situace, kdy je o věci samé nařízeno jednání na den 12.1.2012. Proto návrh navrhovatele zamítl.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a jeho návrhu vyhověl. Znovu zopakoval důvody, pro něž domáhal ustanovení předběžného správce a nařízení předběžného opatření, tedy že dlužník po dobu 10 let nezaložil do sbírky listin svoji účetní závěrku a je tedy na místě zajistit přístup k jeho účetní evidenci, že seznamy svého majetku a závazků dlužník předložil opožděně a s vadami, čímž jsou dány vážné obavy o přesnosti jím poskytnutých údajů a je třeba zjistit jeho majetkovou podstatu prostřednictvím předběžného správce, že dlužník jasně nevysvětlil, jak naložil s finančními prostředky utrženými za prodej 3 bytových jednotek, což dlužník vysvětloval tím, že byly vyplaceny jako náhrada vkladu podnikatele vzniklá v předchozích letech, z čehož navrhovatel dovozoval, že s nimi dlužník naložil v rozporu s jeho právními povinnostmi, neboť je měl přednostně použít na úhradu svých závazků vůči navrhovateli a Raiffeisenbank, a.s., a že se soud I. stupně nedostatečně vypořádal s rozdílnými údaji vyplývajícími z přehledů závazků a pohledávek ze dne 7.9.2011 a ze dne 16.12.2011. Poukazoval na to, že dlužník ve svých přehledech neeviduje závazek vůči navrhovateli a Raiffeisenbank, a.s., že v nich jsou znatelné rozdíly, z nichž je zřejmé, že s majetkem dlužníka je nakládáno způsobem, který nevede k uspokojení práv věřitelů, že se v jeho majetku nenalézají pohledávky ve výši

3 milióny Kč a patrně ani finanční prostředky tomu odpovídající a že v nich neuvádí výši hotových finančních prostředků na účtu nebo v pokladně.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že je z hlediska skutkových zjištění soudu I. stupně jeho právní argumentace správná a ve stadiu odvolacího řízení nebylo zjištěno, co by bylo způsobilé vést odvolací soud k jeho změně či zrušení. Za důležité považuje odvolací soud zdůraznit především to, že prakticky totožnými důvody tvrzenými navrhovatelem se soud I. stupně zabýval již ve svém předešlém usnesení ze dne 1.12.2011 (A-23), jež nabylo právní moci dne 22.12.2011 a na něž lze navrhovatele pro stručnost odkázat. Proto ani opakovaný jeho návrh ze dne 22.12.2011 (A-28), o němž soud I. stupně (shodně) rozhodl napadeným usnesením, nemohl být-při nezměněném skutkovém stavu-úspěšný.

Aby rozptýlil obavy navrhovatele, že se snad soud I. stupně dostatečně nevypořádal s jeho tvrzeními, považoval odvolací soud k odvolací argumentaci navrhovatele za nezbytné dodat, že nezaložení účetních závěrek dlužníkem do sbírky listin u rejstříkového soudu nemůže-po 10 letech-opodstatnit nařízení předběžného opatření v insolvenčním řízení.

Pokud jde o vadné a neúplné seznamy majetku a závazků předložené dlužníkem (A-9 a A-27) k výzvám soudu I. stupně (A-8 a A-24), zjistil též odvolací soud-ve shodě s navrhovatelem-že nejsou kompletní a nemají předepsané náležitosti (§ 104 IZ); z toho však lze právem dovozovat jen naplnění (vyvratitelné) domněnky o úpadku dlužníka (§ 3 odst. 2 písm. d) IZ), nikoliv však splnění podmínek pro ustanovení předběžného správce nebo pro nařízení předběžného opatření, jež by dlužníka omezovalo nad rámec zákonných omezení uvedených v § 111 IZ.

K prodeji 3 bytových jednotek a k tomu, jak dlužník naložil s nabytými finančními prostředky, k čemuž došlo ještě před zahájením insolvenčního řízení, je třeba dodat, že uvedenému jednání by posléze ustanovený předběžný správce nebo nařízené předběžné opatření již stejně nezabránilo. Kdyby se posléze ukázala důvodná obava navrhovatele, že by takový úkon dlužníka naplnil skutkovou podstatu neúčinného právního úkonu (§ 235 a násl. IZ), bylo by mu lze vzdorovat odpůrčí žalobou (§ 235 odst. 2 IZ). Sluší se dodat, že i dlužníkovy úkony učiněné v rozporu se zákonnými omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, by byly vůči věřitelům neúčinné (§ 111 odst. 3 IZ); ostatně ani na takových úkonech dlužníka provedených po zahájení insolvenčního řízení by posléze ustanovený předběžný správce nebo nařízené předběžné opatření nic nezměnilo.

K (rozdílným) údajům uvedeným v přehledech závazků a pohledávek ze dne 7.9.2011 a ze dne 16.12.2011 zpracovaných ve formě dvoustránkové počítačové sestavy, odvolací soud konstatuje, že je nepovažuje za věrohodné za situace, kdy dlužník nepředložil perfektní seznamy svého majetku a závazků včetně prohlášení o jejich správnosti a úplnosti. Ze skutečnosti, že v nich dlužník již neeviduje své závazky vůči navrhovateli (které neuznává) a Raiffeisenbank, a.s. (které uhradil, jak vyplývá z kvitace ze dne 11.1.2012 založené na A-36) nelze dle odvolacího soudu dovozovat, že by s majetkem dlužníka bylo nakládáno v rozporu s insolvenčním zákonem.

Skutečnost, že dlužník neuvedl ničeho o výši svých volných finančních prostředcích, půjde v dalším průběhu insolvenčního řízení nutně k tíži dlužníka, až se soud I. stupně bude věcně zabývat zkoumáním jeho úpadku ve formě insolvence; pro ustanovení předběžného správce nebo pro nařízení předběžného opatření z toho důvodu, žádný význam nemá.

Odvolací soud proto ve shodě se soudem I. stupně dospěl na základě obsahu spisu k témuž závěru, totiž že z opakovaného návrhu na ustanovení předběžného správce a na nařízení předběžného opatření ani z dosavadního průběhu insolvenčního řízení neplynou takové konkrétní skutečnosti, jež by odůvodňovaly potřebu nařídit předběžné opatření, jímž by byl dlužníkovi ustanoven předběžný správce nebo kterým by byl dlužník omezen v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111 IZ, nebo jež by byly odůvodněny rozsahem majetkové podstaty, který by bylo vhodné zjistit a zajistit, anebo jež by spočívaly v jiných stejně závažných důvodech.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 22. března 2012

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová