1 VSPH 34/2015-B-18
MSPH 93 INS 25367/2014 1 VSPH 34/2015-B-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníků: 1) anonymizovano anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 3, Chlumova 183/19, 2) Renáta anonymizovano , nar. 31. 10. 1964, bytem Praha 3, Koněvova 126/28, společná adresa pro doručování: Praha 4, PSČ 140 00, Branická 72, zahájené návrhem dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 93 INS 25367/2014-B-9 ze dne 3. prosince 2014,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 93 INS 25367/2014-B-9 ze dne 3. prosince 2014 se v bodu III. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 12. 2014 v bodu I. výroku schválil oddlužení dlužníků anonymizovano anonymizovano a Renáty anonymizovano plněním splátkového kalendáře. V bodu II. výroku soud uložil dlužníkům zaplatit vyjmenovaným nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy ke každému dvacátému dni v měsíci, počínaje dnem 20. ledna 2015, z příjmů, které získají po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 1.350 Kč, podle poměru svých pohledávek. V bodu III. výroku soud zamítl návrh dlužníků na stanovení nižších (v rozmezí 13.000 až 14.000 Kč) než zákonem určených měsíčních splátek. Soud dále v bodech IV. až XII. výroku rozhodl o povinnosti dlužníků zaplatit první splátku do 31. 1. 2015, uložil plátcům dlužníků, jakož i dlužnici ve věci jejího příjmu ze samostatné výdělečné činnosti, zasílat příjmy dlužníků insolvenčnímu správci a stanovil další povinnosti související se schválením oddlužení dle § 11 insolvenčního zákona.

Body I. a II. výroku usnesení odůvodnil soud tím, že dlužníci se společným insolvenčním návrhem z 12. 9. 2014 spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud povolil oddlužení. Usnesením z 3. 10. 2014 č. j. MSPH 93 INS 25367/2014-A-8 soud zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením. Na schůzi věřitelů nebyl přítomen žádný z věřitelů a nikdo z nich nehlasoval ani mimo schůzi věřitelů. Soud rozhodl, že oddlužení bude provedeno plněním splátkového kalendáře, přičemž přihlédl k návrhu insolvenčního správce a k tomu, že dlužníci mají čisté měsíční příjmy ve formě mzdy a důchodu a ze samostatné výdělečné činnosti v celkové výši přibližně 38.522 Kč, což by za dobu trvání oddlužení mělo uspokojit nezajištěné věřitele v plném rozsahu jejich pohledávek.

Bod III. výroku usnesení byl odůvodněn tím, že dlužníci dodatečně podáním z 25. 11. 2014 požádali o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, a to ve výši 13.000 až 14.000 Kč, neboť nejsou schopni splácet měsíčně 17.000 Kč. Nesouhlasí s úhradou 100 % pohledávek nezajištěných věřitelů; nikdo je nepoučil o možnosti požádat o snížení splátek. Soud požadavků dlužníků nevyhověl-poukázal na ustanovení § 398 odst. 4 poslední větu a § 391 odst. 2 insolvenčního zákona s tím, že povolit nižší měsíční splátky než zákonem určené lze pouze v případě, je-li tento návrh podán nejpozději s návrhem na povolení oddlužení. Dlužníci nepožádali o nižší splátky v návrhu na povolení oddlužení, soud proto jejich opožděný návrh zamítl.

Dlužníci napadli bod III. výroku usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhli uvedenou část rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnili tím, že měsíční splátka ve výši 17.000 Kč k úhradě 100 % jejich závazků je příliš vysoká a v podstatě pro dlužníky likvidační. Dále usnesením byla určena doba splácení pouze 53 měsíců (nikoliv 60 měsíců), což výši splátky též navyšuje.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadenou část usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání dlužníků důvodným. V souladu s § 206 odst. 2 o. s. ř. zůstaly odvoláním nedotčeny body I., II. a IV. až XII. výroku usnesení.

Podle § 391 odst. 2 insolvenčního zákona Dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle § 398 odst. 4 insolvenčního zákona Dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že chtěli-li dlužníci využít možnosti, aby jim soud stanovil nižší měsíční splátky než ty, k nimž by byli jinak při oddlužení plněním splátkového kalendáře povinni podle § 398 odst. 3 insolvenčního zákona, bylo nutné, aby o to požádali již v návrhu na povolení oddlužení. Ten lze podat jen na předepsaném formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí předpis a jehož podobu zveřejnilo Ministerstvo spravedlnosti bezplatně způsobem umožňujícím dálkový přístup (§ 391 odst. 3 insolvenčního zákona). K později podané žádosti dlužníka o nižší splátky dle § 398 odst. 4 třetí věty insolvenčního zákona nelze přihlédnout.

Návrh na povolení oddlužení je podáním, pro něž ve smyslu ustanovení § 41 odst. 1 o. s. ř. insolvenční zákon předepisuje formu; tento procesní úkon lze provést pouze ve formě předepsaného formuláře. Na předepsaném formuláři je účastník v důsledku této úpravy povinen požádat i o stanovení jiné výše měsíčních splátek. Jestliže zákon účastníku umožňuje uplatnit určité právo jen cestou vyplnění formulářového podání (uvedením příslušných údajů v určené části formuláře), pak účastníka omezuje ve dvojím směru; jednak mu neposkytuje obvyklý prostor pro užití různých forem podání (§ 42 odst. 1 o. s. ř.), jednak předurčuje čas, kdy se tak má stát. Slova zákona který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení totiž ve spojitosti s určenou formou podání (§ 391 odst. 3 insolvenčního zákona) přesně vymezují tu část insolvenčního řízení, která je k uplatnění práva na stanovení jiné výše měsíčních splátek dlužníku určena. Tím má být řečeno, že formu podání a čas pro ně určený nelze od sebe v uvedených souvislostech oddělovat.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v rámci kolonky č. 14 formuláře návrhu na povolení oddlužení dlužníci nezaškrtli variantu, že by žádali o stanovení nižších než zákonem určených splátek. Na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti https://isir.justice.cz/isir/common/stat.do?kodStranky=FORMULAR, kde lze najít rovněž formulář návrhu na povolení oddlužení, mohli dlužníci z pokynů k vyplnění formuláře vyčíst pod bodem 14 možnost podání žádosti o nižší než zákonem stanovené splátky. Již v době podání návrhu na povolení oddlužení proto mohli dlužníci i s využitím kalkulátoru splátek dostupného rovněž na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti (http://insolvencni-zakon.justice.cz/kalkukator-splatek.html) zjistit, zda bude zbývající část příjmů po úhradě měsíční splátky pro účely oddlužení stačit k provozu jejich domácnosti a mohli již tehdy požádat o určení nižších než zákonem stanovených splátek prostřednictvím formuláře návrhu na povolení oddlužení.

Insolvenční zákon umožňuje dlužníku (využitím formuláře reflektujícího možnost požádat o stanovení nižších splátek), aby návrh na určení nižších splátek uplatnil jen v rámci určitého časově a procesně vymezeného úseku řízení, což se v dané věci nestalo. Soud prvního stupně rozhodl správně, když zamítl opožděný návrh dlužníků na stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. bod III. výroku usnesení potvrdil jako věcně správný.

Nad rámec odvolacího řízení odvolací soud dodává, že v bodu II. výroku usnesení soud prvního stupně uložil dlužníkům platit splátky po dobu 5 let, tj. po dobu 60 měsíců, nikoliv 53 měsíců jak nesprávně uvádějí dlužníci v odvolání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 14. srpna 2015

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná