1 VSPH 337/2016-B-260
MSPH 79 INS 2373/2008 1 VSPH 337/2016-B-260

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: RESVO Praha, s. r. o., IČO 15272575, se sídlem Praha 4, U Habrovky 247/11, zastoupeného advokátem JUDr. Vladimírem Jablonským, se sídlem Praha 1, ul. 28. října 1001/3, o odvolání věřitelského výboru proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 79 INS 2373/2008-B-243 ze dne 12. ledna 2016,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 79 INS 2373/2008- B-243 ze dne 12. ledna 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením z 12. 1. 2016 v bodu I. výroku zamítl návrh přijatý schůzí věřitelů konané dne 6. 11. 2015 na zproštění insolvenčního správce jeho funkce.

Soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že svolal k návrhu věřitelů č. 1 MEVA Schalungs-Systeme GmbH (dále též věřitel 1 ), vykonávajícího funkci předsedy věřitelského výboru, a věřitele č. 32 MOTOMAX, s. r. o., schůzi věřitelů na den 6. 11. 2015 s programem, který tito věřitelé ve svých podáních navrhovali (č. d. B-232, B-233), a to hlasování o zproštění insolvenčního správce funkce dle § 32 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení v platném znění (dále jen insolvenční zákon).

Věřitel č. 1 (k jehož návrhu se připojil věřitel č. 32) odůvodnil svůj návrh na zproštění správce funkce konstatováním, že jeho výhrady vůči činnosti správce v průběhu celého insolvenčního řízení nedoznaly změn i přesto, že insolvenční soud předchozí usnesení schůze věřitelů ze dne 12. 9. 2014 (č. d. B-198) zamítl a o jeho odvolání dosud odvolací soud nerozhodl. Vedle těchto trvajících výhrad však bezprostřední příčinou návrhu na svolání schůze věřitelů k přijetí rozhodnutí, týkajícího se návrhu na zproštění správce funkce, byla skutečnost, že insolvenční správce předložil návrh konečné zprávy, kterou navrhovatel nepovažuje za věrohodnou, neboť údaje o výši příjmů a výdajů jsou toliko deklarovány, nikoliv isir.justi ce.cz doloženy podklady, z nichž správce vycházel, aby bylo možno objektivně posoudit pravdivost, správnost a úplnost údajů uvedených v návrhu konečné zprávy. Věřitel č. 1 uvedl například, že:

-náklady na poskytnutí účetních služeb společností Atacon s. r. o. (274.637 Kč) jsou vysoké, aniž správce, a to přes výzvu věřitelského výboru ze dne 4. 2. 2010, předložil seznam provedených účetních prací (v návaznosti na cenu služby),

-nebyly doloženy ve zprávě uváděné částky příjmu za bankovní poplatky (476.415,57 Kč) a výdaje za bankovní úrok (6.780 Kč),

-nebyla specifikována položka ostatní výdaje 2009 .

Z uvedeného věřitel č. 1 dovodil, ve spojení s již dříve vytýkanými nedostatky v práci správce, že návrh konečné zprávy dokládá to, že správce nejedná s péčí řádného hospodáře a porušuje své povinnosti stanovené insolvenčním zákonem. Proto je toho názoru, že schůze věřitelů by měla rozhodnout tak, že insolvenční správce bude své funkce zproštěn, bude ustanoven správce nový, který prověří činnost dosavadního správce v průběhu celého insolvenčního řízení s přihlédnutím k tomu, zda jeho činností došlo ke způsobení škody a případně v jaké výši.

Správce se k návrhu obou věřitelů vyjádřil podáním ze dne 27. 10. 2015 ve znění doplnění z 3. 12. 2015 (č. d. B-235, B-242). Návrh označil za obstrukční a bezdůvodný, když věřitel č. 1 vůči jeho osobě neúspěšně mnoho let uplatňuje nepodložené výhrady. Návrh byl navíc podaný v době, kdy Vrchní soud v Praze dosud nerozhodl o předchozím zamítavém rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu na jeho zproštění funkce (č. d. B-198). Upozornil, že v souvislosti se zveřejněním jeho návrhu konečné zprávy (24. 8. 2015, č. d. B-228) jej věřitelský výbor ani věřitel č. 1 nekontaktovali, nepožadovali vysvětlení, případně zpřístupnění podkladů.

K jednotlivým námitkám insolvenční správce uvedl:

-Návrh smlouvy se jmenovanou účetní společností předem projednal a jednomyslně (včetně věřitele č. 1) odsouhlasil věřitelský výbor na svém zasedání dne 13. 11. 2008 (č. d. B-235/3). Správce ve svém vyjádření specifikoval provedené účetní úkony a přiložil jejich detailní rozpis (č. d. B-235/4, B-235/8).

-K doložení výše bankovního úroku i bankovního poplatku přiložil potvrzení Sberbank CZ, s. r. o. (č. d. B-235/9).

-Pokud jde o položku ostatní výdaje 2009 -cestovné a poštovné ve výši 29.325 Kč uvedl, že na následující straně jsou rozepsány a jednotlivě vyčísleny pod označením rozpis výdajů, řádek 2 (č. d. B-228/4 ve spojení s č. d. B-228/5).

S ohledem na to, že věřitel č. 1 správci nově vytýká toliko vady, resp. nedostatky, návrhu konečné zprávy, navrhl, aby insolvenční soud návrh na jeho zproštění funkce zamítl.

Soud uvedl, že schůze věřitelů byla svolána v souladu § 47 insolvenčního zákona, totiž na návrh alespoň dvou věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše (§ 49 odst. 1 insolvenčního zákona) činí alespoň jednu desetinu přihlášených pohledávek. Insolvenčního řízení dlužníka RESVO Praha, s. r. o. se účastní celkem 23 nezajištěných věřitelů s hlasovacím právem v počtu 234.660.210 hlasů, z nichž navrhující věřitel č. 1 disponuje 72 % hlasy ve vztahu k celku a navrhující věřitel č. 32 pak disponuje 0,006 % hlasů. Soudu byly před konáním schůze věřitelů doručeny hlasovací lístky věřitelů č. 1 a č. 32 (č. d. B-237, B-236), jimiž oba shodně hlasovali pro přijetí návrhu na zproštění správce funkce. Schůze věřitelů se dle zápisu ze schůze ve spojení s prezenční listinou (č. d. B-239, B-240) účastnil pouze věřitel č. 1 disponující 166.891.914 hlasy. Schůze věřitelů přijala (oběma hlasujícími věřiteli, disponujícími dohromady 72,006% hlasů) návrh, aby byl dosavadní insolvenční správce postupem dle § 32 insolvenčního zákona zproštěn insolvenčním soudem své funkce.

Soud odkázal na § 32 odst. 1 insolvenčního zákona a uvedl, že návrh byl podán schůzí věřitelů, tedy oprávněným subjektem. Dále insolvenční judikatura je ustálená v právním názoru, že za relevantní důvody, pro něž může insolvenční soud zprostit správce funkce, se považuje zejména skutečnost, že při výkonu své funkce řádně neplní povinnosti vyplývající pro něj z § 36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek podstaty v rozporu s § 225 odst. 4, § 226 odst. 5, § 286 odst. 2, § 289 odst. 1 nebo § 293 insolvenčního zákona, nesplní povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce, nebo ve věci postupuje nekvalifikovaně. Důležitým důvodem pro zproštění funkce správce může být také skutečnost, že bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení správce může vést soud i zjištění ojedinělého, leč závažného porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne o jeho zproštění funkce, ale-obvykle jedná-li se o pochybení méně závažné-omezuje se na to, že využije svého oprávnění uložit správci pořádkovou pokutu (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 VSPH 417/2010 ve věci sp. zn. MSPH 78 INS 4635/2008 nebo sp. zn. 1 VSPH 1502/2011 ve věci sp. zn. KSHK 45 INS 450/2009).

Soud poukázal na § 59 odst. 1 a § 304 insolvenčního zákona a předeslal, že své stanovisko k výhradám věřitele č. 1 vůči insolvenčnímu správci vyjádřil již v usnesení z 10. 2. 2015, jímž zamítl návrh předchozí schůze věřitelů na zproštění správce funkce (č. d. B-198). V podrobnostech insolvenční soud na toto své rozhodnutí odkázal.

Pokud je jako samostatný důvod zproštění správce funkce namítaná absence podkladů k návrhu konečné zprávy, a tudíž nedoloženost v ní uvedených údajů či jiné vady návrhu konečné zprávy, není tato situace důvodem pro závěr, že správce v průběhu insolvenčního řízení nepostupoval s péčí řádného hospodáře, případně, že by porušoval povinnosti stanovené insolvenčním zákonem. Z § 304 insolvenčního zákona se podává, že právo (i povinnost) přezkoumat návrh konečné zprávy přísluší insolvenčnímu soudu. Uvedené ustanovení rovněž předjímá postup při předběžném přezkoumání konečné zprávy o zpeněžení majetku z podstaty (příjmy a výdaje) a o vyúčtování odměny a výdajů správce soudem a odstraňování tam nalezených chyb nebo nejasností po slyšení správce. Přezkoumávání návrhu konečné zprávy je proces, v němž soud zkoumá mezi jiným také každý z vynaložených nákladů co do jeho důvodnosti a oprávněnosti (tedy doložitelnosti) a hospodárnosti. Povahou věci je dáno, že správce je oprávněn reagovat na připomínky soudu doplněním, opravou nebo zpřesněním konečné zprávy, a to nejen v rámci tohoto předběžného přezkoumání konečné zprávy soudem, nýbrž i na chyby a nejasnosti v konečné zprávě, na které byl upozorněn námitkami podanými proti konečné zprávě oprávněnými osobami. Není rovněž vyloučeno, aby ještě předtím, než se uskuteční jednání o konečné zprávě, vzal zpět požadavek na projednání konečné zprávy, s tím, že ji po přepracování na základě uplatněných námitek předloží znovu. Návrh konečné zprávy je ve fázi, kdy tato nebyla přezkoumána soudem, účastníci řízení doposud nebyli vyrozuměni o konečné zprávě ve smyslu § 304 odst. 2 insolvenčního zákona, a kdy nebyly podány a projednány námitky proti ní (a nebylo o nich rozhodnuto). Z toho důvodu je nepřípadné, neadekvátní a bez opory v zákoně odůvodňovat návrh na zproštění insolvenčního správce funkce poukazem na chyby či nedostatky návrhu konečné zprávy. Soud proto návrh schůze věřitelů z 6. 11. 2015 na zproštění insolvenčního správce funkce zamítl.

Věřitelský výbor napadl usnesení včas podaným odvoláním (č. d. B-248), ve kterém navrhl rozhodnutí změnit a insolvenčního správce Mgr. Tomáše Gartšíka zprostit funkce a zároveň ustanovit nového insolvenčního správce. Odvolání odůvodnil tím, že insolvenční správce po dobu přibližně tří let nezasílá věřitelskému výboru pravidelné zprávy o činnosti, byť podle insolvenčního zákona má povinnost tyto zprávy předkládat věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu. Není proto relevantní poukaz soudu na to, že insolvenční správce předkládá zprávy o činnosti insolvenčnímu soudu, který je poté zveřejňuje v insolvenčním rejstříku.

Insolvenční správce liknavě sepsal soupis majetkové podstaty, neboť v soupisu ponechal po dobu 6 let pohledávky, jejichž majitelem ale dlužník údajně přestal být již před zahájením insolvenčního řízení. Insolvenční správce požádal soud o souhlas s vynětím z majetkové podstaty až v roce 2014 na základě podnětu věřitele č. 1. Dále insolvenční správce antedatoval nájemní smlouvu se společností Řeřicha, s. r. o. Z těchto důvodů je odvolatel názoru, že insolvenční správce nesplňuje podmínky stanovené v § 36 insolvenčního zákona pro výkon své funkce.

V rámci patnáctidenní lhůty pro odvolání proti uvedenému usnesení z 12. 1. 2016 věřitel č. 1 v podání z 15. 1. 2016 (č. d. B-244) podal návrh na svolání schůze věřitelů. Uvedl, že ve smyslu § 32 odst. 2 insolvenčního zákona může proti tomuto usnesení podat odvolání insolvenční správce, dlužník a věřitelský orgán, v tomto případě i schůze věřitelů. Z toho důvodu podává věřitel č. 1 v odvolací lhůtě návrh na svolání schůze věřitelů dle § 47 odst. 1 insolvenčního zákona, na kterém navrhuje schválit podání odvolání proti usnesení. Věřitel č. 1 dále uvedl odůvodnění odvolání, které by měla podat schůze věřitelů (jednalo se o totožné odůvodnění, jako v odvolání věřitelského výboru).

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval obsahem podání věřitele č. 1 z 15. 1. 2016 na č. d. B-244 a dospěl k závěru, že se nejedná o odvolání věřitele č. 1 proti usnesení z 12. 1. 2016 (takové odvolání by muselo být odmítnuto podle § 218 písm. b) o. s. ř. jako podané neoprávněnou osobou, čehož si byl též věřitel č. 1 vědom). Podle obsahu tohoto podání je zřejmé, že jím dal věřitel č. 1 podnět ke svolání schůze věřitelů s jím navrženým programem. Odvolací soud proto o tomto podání nerozhodoval, neboť se jím věřitel č. 1 neodvolal proti předmětnému usnesení.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání věřitelského výboru důvodným.

Podle § 32 odst. 1 první věty insolvenčního zákona Insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit.

Podle § 36 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

Odvolací soud odkazuje na podrobné pečlivé odůvodnění napadeného usnesení, a též se plně ztotožnil s odkazem soudu prvního stupně na str. 3 svého odůvodnění usnesení na ustálenou insolvenční judikaturu, podle které se musí jednat o významná porušení povinností vyjmenovaných blíže soudem prvního stupně, aby byl dán důvod pro postup dle § 32 insolvenčního zákona. Pro odstraňování eventuálních vad návrhu konečné zprávy je stanoven jiný postup v insolvenčním zákoně (podrobně vysvětlený soudem prvního stupně), než zproštění insolvenčního správce jeho funkce.

Okolnost, že podle názoru odvolatele insolvenční správce nechal v soupisu majetkové podstaty příliš dlouhou dobu zapsané pohledávky dlužníka, které mu ve skutečnosti nesvědčily, není dostatečným důvodem pro postup dle § 32 odst. 1 insolvenčního zákona. Tato okolnost nesvědčí o tom, že by insolvenční správce porušoval své povinnosti (naopak by za porušení jeho povinností bylo možné označit situaci, pokud by do soupisu nezapsal pohledávku či věc, které být zapsány měly).

Kterákoliv osoba a též věřitelské orgány mají přístup k informacím z insolvenčního rejstříku, tedy i ke všem zprávám insolvenčního správce o jeho činnosti. I kdyby odpovídalo skutečnosti tvrzení dovolatele, že v rozporu s § 36 odst. 2 insolvenčního zákona mu insolvenční správce nezasílal zprávy o své činnosti, nemohl by tím být jakkoliv poškozen, a proto se opět nemůže jednat o dostatečný důvod pro postup dle § 32 odst. 1 insolvenčního zákona.

K otázce údajné antedatace nájemní smlouvy s datem 5. 1. 2009 v písemném vyhotovení smlouvy, která byla podepsána dne 5. 3. 2009, odvolací soud uvádí, že z vyjádření insolvenčního správce z 1. 9. 2014 na č. d. B-176, jakož i z přípisu soudu ze 7. 2. 2013 na č. d. B-128, plyne, že dne 5. 3. 2009 byla pouze písemně zaznamenána nájemní smlouva k nemovitosti, která byla ústně již uzavřena dříve, přičemž na základě ústně uzavřené nájemní smlouvy byl realizován nájem ode dne 5. 1. 2009. Nejedná se proto o konstitutivní uzavření smlouvy až dne 5. 3. 2009 a ve skutečnosti nelze považovat již dříve ústně uzavřenou smlouvu za antedatovanou. Uvedená datace smlouvy proto nemůže vzbudit pochybnosti o plnění povinností insolvenčního správce a již vůbec nemůže vést k jeho zproštění funkce.

Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně neshledal důvody dle § 32 odst. 1 insolvenčního zákona pro zproštění insolvenčního správce jeho funkce. Proto v souladu s § 219 o. s. ř. potvrdil napadené usnesení jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 insolvenčního zákona); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 insolvenčního zákona).

V Praze dne 7. listopadu 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková