1 VSPH 337/2013-A-14
KSUL 81 INS 27683/2012 1 VSPH 337/2013-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužnice: Olga anonymizovano , anonymizovano , bytem Děčín, K Sídlišti 386, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 27683/2012-A-9 ze dne 15. února 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 27683/2012-A-9 ze dne 15. února 2013 se mění tak, že se dlužnici ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením uložil dlužnici povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména odkázal na § 108 IZ, vyložil účel zálohy, zjistil, že dlužnice pobírá invalidní důchod ve výši 10.131,-Kč a peněžitý důchod ve výši 1.400,-Kč měsíčně. S ohledem na výši nezabavitelné částky a nutnosti hradit insolvenčnímu správci během oddlužení odměnu a hotové výdaje dospěl soud k závěru, že návrh na povolení bude zamítnut a úpadek dlužnice bude řešen konkursem. Proto uložil dlužnici povinnost uhradit shora uvedenou zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala. Namítala, že částku 1.400,-Kč použije celou na úhradu splátek při povoleném oddlužení, že je vdaná jen formálně, manžel žije ve Velké Británii. Disponibilní částka činí 2.711,-Kč, po navýšení o částku 1.400,-Kč bude za pět let (po zahrnutí odměny správci) činit úhrada závazků 181.320,-Kč, tedy 40 % pohledávek věřitelů. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 nebo § 368 odst. 1 InsZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Z obsahu insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení a příloh plyne, že dlužnice má závazky ve výši 434.319,-Kč vůči 5 věřitelům, její příjem z invalidního důchodu činí 10.131,-Kč, dále na základě smlouvy o důchodu bude po dobu trvání oddlužení pobírat 1.400,-Kč od své sestry. Dlužnice nemá žádný významnější zpeněžitelný majetek. Příjmové poměry neskýtají předpoklad pro povolení oddlužení, protože v současné situaci dlužnice není schopna (při vědomí povinnosti hradit insolvenčnímu správci odměnu a náhradu hotových výdajů) nezajištěným věřitelům uhradit ani 30 % jejich pohledávek.

S přihlédnutím k neexistenci významnějšího zpeněžitelného majetku dlužnice, k počtu věřitelů a souhrnné výši závazků je odvolací soud toho názoru, že soud prvního stupně nepochybil, když jí povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložil. Na rozdíl od soudu prvního stupně je odvolací soud toho názoru, že s ohledem na nízký počet věřitelů, celkovou výši závazků a předpokládanou nenáročnost prvotní fáze insolvenčního řízení bude pro prvotní fázi insolvenčního řízení postačovat záloha ve výši 15.000,-Kč a další náklady řízení budou hrazeny v závislosti na způsobu řešení úpadku, v případě oddlužení v rámci pravidelných měsíčních splátek, v případě konkursu z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty.

Pro úplnost odvolací soud uvádí, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Ustanovení § 138 o.s.ř. o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek se vzhledem ke specialitě IZ (§ 7) neužije ani přiměřeně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud odvoláním napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil, jak je ve výroku uvedeno, a současně prodloužil lhůtu ke splnění uložené povinnosti.

Po u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 13. března 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová