1 VSPH 337/2011-A-16
MSPH 98 INS 15855/2010 1 VSPH 337/2011-A-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka: Jaroslav Hanzlík, nar. 27. listopadu 1951, bytem Moravanů 2240/30, 169 00 Praha 6, zast. JUDr. Robertem Jehne, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 32, o insolvenčním návrhu věřitele: Josef Roztočil, nar. 22. srpna 1945, bytem Kálikova 1558/3, 155 00 Praha 5, o odvolání věřitele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 15855/2010-A-11 ze dne 8. března 2011,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 15855/2010-A-11 ze dne 8. března 2011 se m ě n í tak, že se navrhovateli Josefu Roztočilovi ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč ve lhůtě 10 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze uložil věřiteli-insolvenčnímu navrhovateli nadepsaným usnesením povinnost hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění soud zejména uvedl, že dle § 108 IZ je třeba trvat na úhradě zálohy v případě, že prostředky ke krytí nákladů nelze zajistit jinak, přičemž lze uložit zálohu až 50.000,-Kč. Soud zároveň zmínil vyjádření dlužníka k insolvenčnímu návrhu, z něhož se podává, že dlužník vlastní nedobytné pohledávky a nemovitosti v Praze-Břevnově, ohledně nichž je v současné době vedeno řízení o vkladu zástavního práva ve prospěch Josefa Roztočila, Vladimíra Andráka a Naděždy Hanzlíkové. Soud vysvětlil, co je účelem zálohy a že v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a dovozoval především, že uložení povinnosti hradit zálohu nebylo třeba a že soud své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil, když jen obecně konstatoval obsah § 108 IZ. Zdůraznil zejména, že dlužník vlastní nemovitosti v k.ú. Břevnov-rodinný dům s pozemky. Dodal, že by stačila záloha v nižší částce. Z výše uvedených důvodů věřitel navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil či jej změnil a zálohu snížil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům: -2-MSPH 98 INS 15855/2010

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Insolvenční soud, jak je zřejmé z odůvodnění jeho rozhodnutí, vzal v potaz, že dlužník nemá jiného majetku než nemovitosti, které však mohou být zatíženy zástavním právem, a proto uložil zálohu na náklady řízení na horní hranici maximální zákonem stanovené výše.

Odvolací soud nemá pochyby o tom, že insolvenční soud z důvodů v rozhodnutí uvedených správně na navrhujícím věřiteli úhradu zálohy požadoval, a proto se v tomto ohledu s výhradou odvolatele stran tvrzené absence odůvodnění usnesení ne zcela ztotožňuje, byť si lze představit i vysvětlení dané problematiky jdoucí nad rámec stručného odkazu na význam a účel zálohy, nicméně pokud jde o výši zálohy, na rozdíl od insolvenčního soudu je toho názoru, že je namístě více přihlédnout k dlužníkově nemovitému majetku v Praze, zejména pak při vědomí toho, že pokud by mělo dojít k jeho prodeji (ať již v rámci konkursu či při řešení úpadku zpeněžením majetkové podstaty), výtěžek zpeněžení by nutně nemusel být omezen zástavními právy, jež by se např. za splnění podmínek uvedených v § 248 odst. 2 IZ stala neúčinnými.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 o.s.ř. za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil a zálohu snížil tak, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 28. dubna 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová