1 VSPH 336/2013-A-11
KSUL 79 INS 3195/2013 1 VSPH 336/2013-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátď složeném z p edsedy JUDr. Františka Ku ery a ze soudc JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolven ním ízení dlužníka: Ji í Ku era, nar. 4. b ezna 1966, bytem Žatec, Dukelská 1692, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem .j. KSUL 79 INS 3195/2013-A-6 ze dne 12. února 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem .j. KSUL 79 INS 3195/2013-A-6 ze dne 12. února 2013 se p o t v r z u j e .

Od vodnďní:

Krajský soud v Ústí nad Labem nadepsaným usnesením zastavil insolven ní ízení dlužníka pro nedostatek podmínky ízení.

V od vodnďní usnesení soud zejména uvedl, že dne 7.2.2013 mu byl doru en insolven ní návrh dlužníka, a koli usnesením .j. KSUL 79 INS 1992/2013-A-6 ze dne 31.1.2013 byl odmítnut p edchozí insolven ní návrh dlužníka, p i emž usnesení nabylo právní moci dne 21.2.2013 a v dobď podání dalšího insolven ního návrhu nebylo tedy p edchozí insolven ní ízení pravomocnď skon eno. Protože p ekážku zahájeného ízení nebylo lze odstranit, soud postupem podle § 104 odst. 1 o.s. . insolven ní ízení zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužník v as odvolal a namítal, že p edchozí insolven ní návrh byl pro absenci náležitostí odmítnut, a proto podal nový insolven ní návrh, který podal p ed nabytím právní moci usnesení o odmítnutí insolven ního návrhu z d vodu obav z vď itel . Dlužník navrhoval, aby bylo insolven ní ízení vedené pod sp.zn. KSUL 79 INS 3195/2013 obnoveno.

Vrchní soud v Praze p ezkoumal napadené usnesení v etnď ízení jeho vydání p edcházejícího a dospďl k tďmto zjištďním a závďr m:

Podle § 7 odst. 1 insolven ního zákona (dále též jen IZ) se pro insolven ní ízení a pro inciden ní spory použijí p imď enď ustanovení o.s. ., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spo ívá insolven ní ízení. Podle § 83 odst. 1 o.s. . zahájení ízení brání tomu, aby o téže vďci probíhalo u soudu jiné ízení. Podle § 107 odst. 1 IZ se další insolven ní návrh podaný na majetek téhož dlužníka d íve, než insolven ní soud vydá rozhodnutí o úpadku, považuje za p istoupení k ízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolven nímu soudu, u kterého probíhá ízení o p vodním insolven ním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolven ního navrhovatele. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí pro dalšího insolven ního navrhovatele stav ízení v dobď jeho p istoupení k ízení.

Z výše citovaných ustanovení plyne, že p ekážka litispendence se v insolven ním ízení uplatní (jen) v p ípadď, kdy táž osoba (vď itel nebo dlužník) podá v i témuž dlužníku další (nový) insolven ní návrh d íve, než bylo pravomocnď rozhodnuto o jeho p vodním návrhu. V ostatních p ípadech (je-li r znými subjekty podáno více insolven ních návrh v i témuž dlužníkovi a o nďkterém z nich nebylo pravomocnď rozhodnuto) je uplatnďní této p ekážky vylou eno speciální úpravou obsaženou v § 107 IZ.

Z obsahu spisu vedeného pod sp.zn. KSUL 79 INS 1992/2013 odvolací soud zjistil, že usnesení o odmítnutí p edešlého insolven ního návrhu .j. KSUL 79 INS 1992/2013-A-6 ze dne 31.1.2013 nabylo právní moci dne 21.2.2013. V dobď rozhodování soudu I. stupnď tedy shora uvedené usnesení ze dne 31.1.2013 nebylo pravomocné.

Ze shora u inďných zjištďní je zjevné, že p ekážka litispendence (dosud pravomocnď neskon eného ízení o d ívďjším insolven ním návrhu) zde existovala nejen v okamžiku, kdy bylo zahájeno ízení o novém insolven ním návrhu, nýbrž také v okamžiku, kdy insolven ní soud rozhodl o zastavení ízení napadeným usnesením.

Podle § 146 odst. 2 IZ se v ízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 IZ nep ihlíží ke skute nostem, které nestaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupnď. Rozhodnutím podle § 142 IZ se rozumí také rozhodnutí o zastavení ízení pro nedostatek podmínky ízení, který nelze odstranit nebo který se nepoda ilo odstranit (§ 142 písm. b) IZ).

Podle ustálené judikatury se p ekážka litispendence tradi nď považuje za neodstranitelný nedostatek podmínky ízení, pro níž je soud povinen ízení zastavit, ledaže by tato p ekážka odpadla d íve, než bylo ízení zastaveno (pop . pravomocnď rozhodnuto ve vďci samé). Tak tomu však v této vďci nebylo, nebo insolven ní soud ízení o novém návrhu zastavil d íve, než usnesení o skon ení ízení ohlednď d ívďjšího insolven ního návrhu nabylo právní moci.

Závďru soudu I. stupnď, že v daném p ípadď nebylo možno pro p ekážku litispendence pokra ovat v ízení o novém insolven ním návrhu, tedy lze p isvďd it. Vzhledem k tomu, že v ízení o odvolání nelze dle § 146 odst. 2 IZ p ihlédnout k tomu, že p ekážka litispendence v dobď rozhodování odvolacího soudu již odpadla, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s. . a napadené usnesení jako vďcnď správné potvrdil. Jen pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné poukázat na to, že pravomocné zastavení ízení o insolven ního návrhu, jímž se toto insolven ní ízení kon í, nebrání tomu, aby dlužník insolven ní návrh znovu podal.

Pou ení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání p ípustné, jestliže na základď dovolání podaného do dvou mďsíc od doru ení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu yR prost ednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospďje k závďru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnď anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .).

V Praze dne 8. b ezna 2013

JUDr. František K u e r a, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva