1 VSPH 335/2011-B-20
KSHK 45 INS 12746/2010 1 VSPH 335/2011-B-20

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka Michala Pivody, rč: 550929/2327, bytem Krkonošská 228, 543 01 Vrchlabí, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 12746/2010-B-7 ze dne 31. ledna 2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 45 INS 12746/2010-B-7 ze dne 31. ledna 2011 se v bodech I. až IV. výroku z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové nadepsaným usnesením v bodě I. výroku neschválil jako způsob řešení úpadku dlužníka oddlužení, na majetek dlužníka prohlásil nepatrný konkurs (body II. a III. výroku) a rozhodl, že účinky prohlášení konkursu nastávají dne 31.1.2011 (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 30.11.2010 (A-9) byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Soud při rozhodování o povolení oddlužení vycházel ze skutečnosti, že čistá mzda dlužníka činila asi 17.000,-Kč, jeho závazky činily asi 482.000,-Kč.

Dopisem ze dne 4.11.2010 byl dlužník soudem poučen ohledně osvobození manželů od závazků, které jsou součástí společného jmění manželů. Dne 16.11.2010 dlužník požádal soud, aby byl oddlužen pouze on, nikoli jeho manželka z důvodu, že krátce po uzavření sňatku žili odděleně, každý si ponechával své příjmy, ze kterých si hradili své vlastní výdaje. Do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásilo 6 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 509.044,80 Kč.

Ve zprávě ze dne 21.1.2011 insolvenční správce sdělil soudu, že současné příjmové poměry dlužníka nasvědčují tomu, že v případě schválení oddlužení formou splátkového kalendáře nebude dlužník schopen v zákonném předpokládaném rozsahu své závazky uspokojit a podmínky a účel oddlužení naplnit, když při čistém příjmu 12.400,-Kč by v případě zjištění všech přihlášených pohledávek tyto uhradil ve výši cca 112.000,-Kč (po odečtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce včetně 20 % DPH), což představuje uspokojení v rozsahu 22 % a oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nepřichází v úvahu. -2-KSHK 45 INS 12746/2010

Soud dospěl k závěru, že dlužník nebude schopen uhradit věřitelům ani 30 % hodnoty jejich pohledávek, a proto postupem dle § 405 odst. 1 a 2 IZ navrhované oddlužení neschválil a rozhodl o řešení úpadku konkursem.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že vzhledem k nemoci dodatečně zasílá doklady o příjmech, ze kterých plyne, že jeho mzda přesahuje 16.000,-Kč, z čehož dovozoval, že oddlužení bude moci podstoupit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 405 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 IZ tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z citovaných ustanovení je zřejmé, že insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, byla nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže by s tím tito věřitelé souhlasili.

Z obsahu příloh k odvolání odvolací soud zjistil, že dlužník je zaměstnancem nkt cables Vrchlabí, k.s., přičemž dle potvrzení o výši příjmů u tohoto zaměstnavatele ze dne 20.9.2010 dlužníkův průměrný měsíční příjem za poslední tři měsíce činil 17.232,-Kč. Z dokladů o příjmu připojených k odvolání plyne, že v měsíci listopadu 2010 měl čistý příjem 10.986,-Kč, v říjnu 2010 dlužník disponoval čistým příjmem 16.503,-Kč, v srpnu 2010 měl čistý příjem ve výši 15.992,-Kč, v červenci 2010 měl čistý příjem 20.380,-Kč a v květnu 17.972,-Kč. Ze zprávy insolvenčního správce doručené soudu dne 21.1.2011 plyne, že aktuální příjem dlužníka je asi 12.400,-Kč, přičemž takový příjem neskýtá předpoklad, že dlužník bude moci svým věřitelům uhradit alespoň 30 % hodnoty jejich pohledávek.

Podle ustanovení § 205 odst. 1 a 3 IZ jestliže insolvenční návrh podal dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení. Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavců 1 a 2, náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle odstavců 1 a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dlužníka a jeho manžela (dále též SJM).

Právní úprava majetkové podstaty v ustanovení § 205 IZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve společném jmění dlužníka a jeho manžela, náleží do -3-KSHK 45 INS 12746/2010 majetkové podstaty, což musí dlužníkův manžel respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není-li zjištěn jiný stav věcí, je rozhodující zákonné vymezení společného jmění manželů, z něhož soud v této věci též vychází; i v insolvenčním řízení přiměřeně platí pravidla, která v tomto ohledu stanoví občanský soudní řád v ustanovení § 262a odst. 1.

Jde-li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, zpeněžuje se všechen majetek ve SJM, který patří podle výše uvedených zásad do majetkové podstaty dlužníka, bez ohledu na to, zda jako dlužníci jsou účastníky jednoho insolvenčního řízení oba manželé. Společné jmění manželů může ovšem tvořit jen majetek již nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství (ustanovení § 143 odst. 1 písm. a/ občanského zákoníku). Se zřetelem k tomu soudní praxe v souvislosti s postižením mzdy (platu) manžela povinného dovozuje, že mzdový nárok manžela povinného součástí společného jmění manželů není. Naproti tomu vyplacená mzda nebo plat již je součástí společného jmění manželů a podle okolností ji lze postihnout např. při výkonu rozhodnutí prodejem movité věci (soupisem peněz v hotovosti) anebo typicky přikázáním jiných majetkových práv podle § 320 o.s.ř., jestliže by již šlo o vyplacenou mzdu či plat, který má manžel povinného uložený na účtu u banky.

Ze stejných zásad je třeba vycházet při posouzení toho, zda a za jakých podmínek mohou (resp. mají být) příjmy manžela, který není dlužníkem, postiženy plněním splátkového kalendáře. V návaznosti na výše uvedené jsou to veškeré příjmy, které náleží dlužníku, popřípadě jsou ve SJM dlužníka a jeho manžela, a patří tedy do majetkové podstaty. Smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin (domácností) je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů jedině za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávali na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny. Ekonomickou podmínkou úspěšného oddlužení je, že takto se nezajištěným věřitelům musí dostat minimálně 30 % jejich přihlášených a zjištěných pohledávek. Plnění splátkového kalendáře pak probíhá po zákonem stanovenou dobu pěti let, ledaže se dříve dostane věřitelům uvedeným v usnesení podle 406 IZ plné úhrady (100 %) jejich pohledávek s příslušenstvím.

Přitom není a ani nemůže být rozdílu v tom, zda společné dluhy manželů se řeší v rámci insolvenčního řízení, jehož účastníkem je jeden z manželů, který podá návrh na povolení oddlužení a druhý k tomuto návrhu připojí svůj podpis, ve srovnání se situací, kdy oba manželé podají jako navrhovatelé a dlužníci společný insolvenční návrh (popřípadě každý z nich samostatně). Jinak řečeno, ať podají manželé insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení společně, nebo každý zvlášť, anebo jen jeden z nich a druhý návrh spolupodepíše, vždy jde o totéž, tedy za jakých podmínek bude majetek ve SJM užit pro účely oddlužení. Blíže viz usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 669/2009-A-21, KSPL 54 INS 4966/2009 ze dne 15.12.2009.

Stran skutečnosti, že z obsahu insolvenčního rejstříku neplyne, jak insolvenční správce dospěl ke zjištění o aktuálním nízkém příjmu dlužníka, je třeba zohlednit, že manželka dlužníka Zuzana Pivodová dala k oddlužení souhlas, jak plyne -4-KSHK 45 INS 12746/2010 z kolonky č. 18 návrhu a v řízení nebylo prokázáno, že by manželé Pivodovi neměli společné jmění manželů ani, že by jejich společné jmění bylo zúženo či vůbec nevzniklo či bylo vypořádáno po rozvodu. Pokud dlužník hodlá řešit svůj úpadek oddlužením plněním splátkového kalendáře, je třeba do očekávaných příjmů dlužníka v příštích pěti letech zahrnout též příjmy jeho manželky, neboť i ty patří do společného jmění manželů, když manželka svým podpisem na návrhu dlužníka na povolení dává souhlas k tomu, aby pro účely oddlužení byl použit veškerý majetek ve společném jmění manželů včetně jejích příjmů, které jí budou v budoucnu vyplaceny. Jestliže se soud dosud nezabýval výší příjmu manželky dlužníka a otázkou, zda společné příjmy manželů Pivodových skýtají předpoklad uspokojení věřitelů v minimální zákonem stanovené výši, nezjistil úplně skutkový stav a nebyly dány podmínky pro to, aby namísto navrhovaného oddlužení rozhodl o řešení úpadku nepatrným konkursem. Je třeba mít na paměti, že za trvání manželství a institutu společného jmění manželů se i v řízení, jehož účastníkem je jenom jeden z manželů, předpokládá jako jeho výsledek (při splnění všech zákonem vyžadovaných podmínek) úplné oddlužení, což znamená, že dlužník je zproštěn nejenom svých výlučných neuhrazených závazků, nýbrž i zbytku všech závazků, jež by bylo lze uspokojit z masy společného jmění manželů, a tedy v tomto rozsahu se osvobození týká i druhého z manželů, byť ten samostatný insolvenční návrh nepodal.

S ohledem na shora uvedené je pro výsledek odvolacího řízení významné pouze to, že dlužník je stále ženatý a že jeho manželka vyslovila s oddlužením souhlas, naopak je zcela irelevantní přípis dlužníka ze dne 16.11.2010, dle kterého spolu manželé krátce po uzavření manželství nežili a měli své příjmy a výdaje zvlášť. S ohledem na toto vyjádření bylo však namístě, aby soud I. stupně činil úkony směřující ke zjištění, zda společné jmění manželů vzniklo a dosud trvá, popř. zda v jeho kvalitě nedošlo ke změnám, nebylo ale zapotřebí dlužníka vyzývat, jak soud učinil přípisem ze dne 4.11.2010, aby insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podala i manželka dlužníka.

Protože se soud dosud nezabýval otázkou, jaké jsou příjmy manželky dlužníka, ačkoli ta kvalifikovaně vyslovila s oddlužením společné majetkové podstaty manželů souhlas, odvolací soud rozhodl postupem dle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadené usnesení zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 22. dubna 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová