1 VSPH 328/2011-A-19
MSPH 77 INS 13634/2010 1 VSPH 328/2011-A-19

Usnesení Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka ŽIŠKA Consulting, s.r.o., sídlem Praha 3-Žižkov, Malešická 2823/20a, IČ 2791844, zahájené na návrh navrhovatele Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Vrábská 2239, zast. JUDr. Ing. Pavlem Pikolou, Ph.D., advokátem, sídlem Praha 6, Ve Skalách 2597/2, do níž vstoupilo Městské státní zastupitelství, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. února 2011, č.j. MSPH 77 INS 13634/2010-A-13,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. února 2011, č.j. MSPH 77 INS 13634/2010-A-13, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítl insolvenční návrh, jímž se navrhovatel Petr Hlavica (dále jen navrhovatel) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku ŽIŠKA Consulting, s.r.o. (dále jen dlužník), a navrhovateli vrátil složenou zálohu ve výši 50 000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se navrhovatel domáhal insolvenčním návrhem zjištění úpadku dlužníka s tím, že má za ním splatnou pohledávku ze smlouvy o půjčce ze dne 7.12.2007 ve výši 400 000 Kč, popsal okolnosti nestandardních převodů nemovitostí dlužníka a označil další jeho věřitele, z čehož usuzoval na dlužníkův úpadek. Soud I. stupně vyšel z toho, že insolvenční návrh postrádá vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek a že navrhovatel neosvědčil existenci své pohledávky za dlužníkem, když neuvedl její právní důvod a řádně ji nedoložil smlouvou o půjčce. Shledal, že existenci pohledávky nelze prokázat jinak, než výpisem z účtu, avšak z předloženého výpisu není jednoznačné patrno, že šlo o účet dlužníka. Konstatoval, že z insolvenčního návrhu nevyplývala ani lhůta splatnosti půjčky, neboť tvrzení navrhovatele o tom, že se dne 7.12.2010 jeho pohledávka promlčuje, nemůže nahradit povinnost náležitých tvrzení ohledně její splatnosti. Proto soud I. stupně dospěl k závěru, že dlužník (míněn byl navrhovatel) nevyhověl požadavku § 103 odst. 2 IZ uvést rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek nebo hrozící úpadek, a protože pro uvedené nedostatky nelze insolvenční návrh projednat, postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh odmítl. K tomu dodal, že z obsahu přihlášek pohledávek shledal,

že nebyly náležitě doloženy a nebyly více jak 3 měsíce po datu splatnosti, a proto nemohly osvědčit dlužníkovu platební neschopnost.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Nesouhlasil s tím, že by v insolvenčním návrhu neuvedl datum splatnosti půjčky, když pochybil jen v datu žádosti o její uhrazení, neboť správně mělo být 20.9.2009 namísto nesprávného dne 10.9.2009 a půjčka byla splatná ke dni 30.9.2009. Vyjádřil názor, že poskytnutí půjčky dlužníkovi prokázal výpisem z účtu. Poukazoval na to, že k odmítnutí insolvenčního návrhu nedošlo v sedmidenní lhůtě, ale až za čtvrt roku, že soud I. stupně zřejmě přehlédl, že smlouva o půjčce byla uzavřena ústně, a proto nemohla být předložena v listinné podobě, že v návrhu poukazoval na nestandardní úkony dlužníka, jenž vyvedl svůj majetek bývalou jednatelkou Martinou Rosolovou na tzv. bílého koně , a že se dlužník k insolvenčnímu návrhu nevyjádřil.

Městské státní zastupitelství v Praze se s napadeným usnesením ztotožnilo a navrhlo, aby je odvolací soud potvrdil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 13 IZ činí asistent soudce insolvenčního soudu jednotlivé úkony insolvenčního řízení z pověření soudce insolvenčního soudu.

Odvolací soud z insolvenčního spisu zjistil, že v něm není založeno žádné pověření pro asistentku soudce Mgr. Evu Bartůňkovou, jež napadené usnesení vydala. Za zjištěného stavu trpí napadené usnesení zmatečnostní vadou v důsledku nesprávného obsazení soudu.

Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Na rozdíl od soudu I. stupně je odvolací soud toho názoru, že insolvenční návrh navrhovatele ze dne 15.11.2010 nepostrádá žádnou z obecných náležitostí soudního podání dle § 42 odst. 4 o.s.ř. ani ze zvláštních náležitostí insolvenčního návrhu dle § 103 odst. 1 a 2 IZ. Ostatně tentýž názor nutně sdílel též soud I. stupně, když dříve vyzval navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení (A-6) a vyzval též dlužníka, aby se k insolvenčnímu návrhu vyjádřil (A-11). Tomuto podání nelze vytknout, že by některé v něm uvedené údaje byly nedostatečné, když v něm navrhovatel zřetelně uvedl, že vůči dlužníkovi eviduje splatnou pohledávku z ústně uzavřené půjčky ve výši 400 000 Kč poskytnuté dlužníkovi dne 7.12.2007 (v přihlášce uplatnil navrhovatel jistinu ve výši 400 000 Kč včetně příslušenství ve výši 36 536,98 Kč spočívajícího v úrocích z prodlení ve výši 8,5 % počítaných od 1.10.2009), když svoji pohledávku dokládal výpisem z účtu a výzvou k úhradě ze dne 20.9.2009, když řádně označil další tři věřitele dlužníka (Rudolfa Podroužka, Květušku Podroužkovou a Martina Štefánka; příslušný finanční úřad označen nebyl) a tvrdil, že rovněž mají vůči dlužníkovi splatné pohledávky, a když popsal konkrétní majetkové převody dlužníka, z nichž také usuzoval na existenci jeho úpadku. Za popsaného stavu netrpí insolvenční návrh žádnou vadou ve smyslu § 128 odst. 1 IZ, pro niž by bylo lze ho odmítnout. Jinými slovy řečeno, odvolací soud nesdílí závěr soudu I. stupně, že insolvenční návrh neobsahuje rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka.

Proto, pokud jde o závěr soudu I. stupně, že navrhovatel nedoložil splatnou pohledávku za dlužníkem, konstatuje odvolací soud, že takovému závěru by přiléhal výrok o zamítnutí insolvenčního návrhu, a nikoliv jeho odmítnutí.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení [§ 221 odst. 1 písm.a) o.s.ř.].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 24. března 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: V. Chalupová