1 VSPH 326/2016-P17-7
MSPH 98 INS 3163/2015 1 VSPH 326/2016-P17-7

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Františka Kučery ve věci dlužníka Romana Poláka, bytem Zámek 1, Vrchlabí 1, o odvolání věřitele č. 14 Ing. Róberta Hromady, bytem Hviezdoslavova 528/88, Nedožery-Brezany, Slovenská republika, zast. JUDr. Petrou Kejvalovou, sídlem Myslíkova 2, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 3163/2015-P17-2 ze dne 18. ledna 2016,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 3163/2015-P17-2

ze dne 18. ledna 2016 se p o t v r zu j e.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze napadeným usnesením ze dne 18.1.2016 odmítl přihlášku pohledávky P17 věřitele č. 14-Ing. Róberta Hromady (dále odvolatel) a rozhodl, že právní mocí usnesení účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí (body I. a II. výroku).

V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že usnesením MSPH 98 INS 3163/2015-A-29 ze dne 23.7.2015 byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno oddlužení. Zároveň soud vyzval věřitele, kteří tak dosud neučinili, aby přihlásili své pohledávky do třiceti dnů ode dne zveřejnění tohoto rozhodnutí, přičemž je poučil, že k přihláškám, které budou podány opožděně, se nepřihlíží a že takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Ze seznamu závazků, ani z dalších listin či zjištění insolvenčního správce nevyplynulo, že by dlužník měl zahraniční věřitele. Dne 22.10.2015 odvolatel přihlásil pohledávku (s datem podání 19.10.2015) z titulu směnky, která mu byla postoupena Jaroslavou Houfovou smlouvou ze dne 13.3.2015. Odvolatel ke své přihlášce pohledávky nepředložil ani jedno z notifikačních sdělení dlužníkovi o postupování pohledávky.

Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že je povinen informovat zahraničního věřitele dle ust. § 430 odst. 1 insolvenčního zákona pouze isir.justi ce.cz při kumulativním splnění dvou podmínek. První z nich je, aby takový věřitel byl soudu známý. Druhou pak je časový rámec, v němž existence takového věřitele vyjde najevo. Pro vyrozumění zahraničního věřitele o zahájení insolvenčního řízení se tak musí stát nejpozději do vydání rozhodnutí o úpadku. Pokud jde o vyrozumění o vydání rozhodnutí o úpadku, musí se tak stát nejpozději do konce lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku. Odvolatel podal přihlášku opožděně a vzhledem k tomu, že se stal soudu známým až dne 22.10.2015, nelze mu tuto lhůtu vrátit.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal. V odvolaní uvedl, že je občanem Slovenské republiky, tedy členského státu EU a je tedy ve smyslu ust. § 430 insolvenčního zákona známým věřitelem, kterému nebyla dosud doručena výzva k podání přihlášky, takže mu nezačala běžet lhůta k jejímu podání, a tudíž jeho přihláška nemůže být považována za opožděnou. Věřitel zároveň sdělil, že zaslal dlužníkovi oznámení o postoupení pohledávky prostřednictvím poštovních služeb a že je chybou dlužníka, pokud tuto změnu nereflektoval.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 insolvenčního zákona), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o.s.ř. a neshledal odvolání věřitele důvodným.

Podle ust. § 110 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona věřitelé dlužníka jsou od zahájení insolvenčního řízení oprávněni uplatnit v něm své pohledávky přihláškou, a to i v případě, že insolvenční soud ještě nezveřejnil výzvu k podávání přihlášek. Insolvenční soud vyzve věřitele, kteří chtějí své pohledávky uplatnit v insolvenčním řízení, aby podali přihlášku pohledávky. Tuto výzvu lze spojit s oznámením o zahájení insolvenčního řízení; je-li výzva učiněna samostatně až v průběhu insolvenčního řízení, oznamuje se stejným způsobem, jakým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení. Přihlášky pohledávek na základě výzvy podle odstavce 2 mohou věřitelé podávat až do rozhodnutí o úpadku. Kratší lhůtu není insolvenční soud oprávněn stanovit.

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ust. § 173 odst. 1 insolvenčního zákona věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle ust. § 185 insolvenčního zákona jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle ust. § 430 insolvenčního zákona známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku. Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění. Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek.

Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 29 NSČR 4/2008-P11 ze dne 4.9.2008 a dále v usnesení z 27.7.2011 sp. zn. 29 NSČR 21/2009 vysvětlil, že známým věřitelům dlužníka přiznává insolvenční zákon právo na zvláštní zacházení jen výjimečně, v případech daných povahou věci, a že ust. § 430 insolvenčního zákona ukládá insolvenčnímu soudu povinnost vyrozumět o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku a doručit zvlášť i výzvu k podávání přihlášek pohledávek jen vůči známým věřitelům z jiných členských států z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska; ve vztahu ke známým věřitelům z České republiky a k neznámým věřitelům z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska insolvenční soud takovou povinnost nemá. V usnesení sp. zn. 29 NSČR 13/2010 z 31.5.2012, (publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod číslem 138/2012) Nejvyšší soudu formuloval a odůvodnil závěr, že známým věřitelem dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států EU s výjimkou Dánska, je v insolvenčním řízení takový věřitel, o kterém by se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo (od rozhodnutí o úpadku) insolvenční správce dlužníka dozvěděl při obvyklém chodu věci buď z listin, jež je dlužník povinen předložit insolvenčnímu soudu (typicky ze seznamu závazků) nebo z řádně vedeného účetnictví dlužníka anebo z jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence). Dlužník, který (lhostejno, zda jde o podnikatele) nekoná s péčí řádného hospodáře a nevede takové řádné záznamy nebo který nesplní řádně a včas povinnost předložit soudu seznam závazků nemá právo spoléhat na to, že věřitel (jenž by v propadné lhůtě určené k podání přihlášky do insolvenčního

řízení byl jinak znám-při obvyklém chodu věcí alespoň insolvenčnímu správci), přijde v důsledku dlužníkovy nedbalosti o možnost přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení. Věřitel z členského státu EU (vyjímaje Dánsko), o kterém však do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení nevyjde v insolvenčním řízení ničeho najevo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, není pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka. Tím, že okolnosti rozhodné pro závěr, že jde o známého věřitele dlužníka, vyjdou při obvyklém (řádném) chodu věcí najevo později (po uplynutí propadné přihlašovací lhůty), není insolvenční správce ani insolvenční soud zbaven povinnosti postupovat ohledně takového věřitele ve smyslu ust. § 430 insolvenčního zákona, respektive ust. článku 40 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 (plnit vůči němu informační povinnost), zmeškaná lhůta k podání přihlášky se však takovému věřiteli nevrací. Jestliže dlužník označuje ve svém účetnictví, v jiných svých záznamech nebo v podáních adresovaných insolvenčnímu soudu svého věřitele z členské země EU (vyjímaje Dánsko) nepřesně (označí-li např. věřitele-fyzickou osobu pouze jeho fantazijní obchodní firmou), jde skutečnost, že takový věřitel se co do řádné identifikace stal známým insolvenčnímu soudu nebo insolvenčnímu správci až po uplynutí propadné přihlašovací lhůty, k tíži dlužníka.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník se návrhem doručeným soudu 10.2.2015 domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. V insolvenčním návrhu dlužník mimo jiné uvedl, že má závazek vůči věřitelce Jaroslavě Houfové ve výši 600.000,-Kč. Tento závazek uvedl rovněž v seznamu závazků, který podepsal a opatřil prohlášením o správnosti a úplnosti. Usnesením ze dne 23.7.2015 (č.d. A-29), které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne v 15:06 hod., bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka, a povoleno řešení úpadku oddlužením. Věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, byli vyzváni, aby tak učinili ve lhůtě třiceti dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku s tím, že k přihláškám, které budou podány později insolvenční soud nepřihlíží a takto přihlášené pohledávky nebudou v insolvenčním řízení uspokojeny. Dne 22.10.2015 byla soudu doručena přihláška odvolatele, v níž se dovolával smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 13.3.2015 uzavřené mezi Jaroslavou Houfovou. K přihlášce připojil kopii smlouvy o postoupení pohledávky a směnečný platební rozkaz z 20.10.2011, kterým bylo dlužníkovi Městským soudem v Praze uloženo zaplatit dlužnou částku i s příslušenstvím.

Z výše uvedených skutečností a v souladu s citovanou judikaturou pak odvolací soud konstatuje, že nelze přičítat k tíži dlužníka, že okolnosti rozhodné pro závěr, že odvolatel je věřitelem dlužníka, vyšly najevo až po uplynutí propadné přihlašovací lhůty, neboť dlužník jeho právního předchůdkyni Jaroslavu Houfovou uvedl ve svém insolvenčním návrhu, jakož i seznamu závazků. Bylo na odvolateli, aby prokázal, že je ve smyslu ust. § 430 insolvenčního zákona známým věřitelem dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států EU s výjimkou Dánska, o kterém se insolvenční soud, případně insolvenční správce dlužníka mohli dozvědět při obvyklém chodu věci buď z listin, jež byl dlužník povinen předložit insolvenčnímu soudu (typicky ze seznamu závazků ve smyslu ust. § 104 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona) nebo z jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence). O obvyklý chod věcí ve smyslu shora citované judikatury by se v posuzované věci jednalo, pokud by dlužníkovi bylo oznámeno postoupení pohledávky na odvolatele, což ovšem odvolatel neprokázal ani před soudem prvního stupně, ani v odvolacím řízení, kde tuto skutečnost pouze tvrdí. Pohledávka přihlášená odvolatelem jako věřitelem č. 14 tedy byla přihlášená opožděně a zmeškanou lhůtu nejde věřiteli v tomto případě navrátit.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 25. října 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v.r. předseda senátu Za správnost: J. Vlasáková