1 VSPH 323/2012-P14-10
KSLB 57 INS 15171/2011 1 VSPH 323/2012-P14-10

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníků-manželů Pavlíny Stavinohové, nar. 16.2.1975, a Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Mníšek, Pastviny 213, o odvolání věřitele č. 12: FORSET COLLECT LIMITED, reg. č. HE 265667, sídlem Nicosia, Agiou Nikolaou 67-69, 2408, Kyperská republika, zast. Mgr. Janem Petříkem, advokátem, sídlem Praha 1, Týnská 12, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 19. ledna 2012, č.j. KSLB 57 INS 15171/2011-P14-2,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 19. ledna 2012, č.j. KSLB 57 INS 15171/2011-P14-2, se p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci v bodě I. výroku odmítl přihlášku pohledávky P14, věřitele č. 12 FORSET COLLECT LIMITED (dále jen věřitel) ze dne 17.10.2011 co do výše 19.429,-Kč (pohledávka č. P14/2) a co do výše 13.150,-Kč (pohledávka č. P14/3) a v bodě II. výroku konstatoval, že po právní moci usnesení bude řízení nadále vedeno jen o přihlášce pohledávky ve výši 67.385,72 Kč.

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že věřitel do insolvenčního řízení přihlásil (přihláškou evidovanou jako P14) pohledávky v celkové výši 99.964,72 Kč, z nichž na přezkumném jednání konaném dne 21.11.2011 byly insolvenčním správcem popřeny pohledávky P14/2 a P14/3 v celkové výši 32.579,-Kč. Věřitel se přezkumného jednání nezúčastnil, a proto ho insolvenční správce přípisem ze dne 21.11.2011 vyrozuměl o popření jeho pohledávek, jež považoval za nevykonatelné. Toto vyrozumění bylo právnímu zástupci věřitele doručeno dne 25.11.2011. Protože věřitel v zákonem stanovené lhůtě nepodal žalobu na určení popřených pohledávek, podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) se k popřeným pohledávkám nepřihlíží. Soud proto podle § 185 IZ odmítl popřené věřitelovy pohledávky P14/2 a P14/3.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že jsou zjištěny všechny jeho pohledávky v celkové výši 99.964,72 Kč. Nesouhlasil především se závěrem, že k posouzení vykonatelnosti jeho pohledávek je oprávněn toliko insolvenční správce a nikoliv soud, a s tím, že soud I. stupně opřel své rozhodnutí-o stejně znějící-právní závěry vyjádřené v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31.3.2011, č.j. KSUL 44 INS 4027/2010, 3 VSPH 1217/2010-P3-7, s nímž se neztotožňoval.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno. Podle § 198 odst. 1 IZ mohou věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 téhož zákona. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka zjištěná co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Z odst. 3 téhož ustanovení pak vyplývá, že vyjde-li v průběhu řízení o této žalobě najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 téhož zákona.

Podle § 178 IZ bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna.

Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud podle § 185 IZ odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí. Tento postup se ve smyslu § 187 IZ uplatní obdobně i pro část přihlášené pohledávky.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení tři pohledávky, a to: P14/1 ve výši 44.972,70 Kč (ze směnky), P14/2 ve výši 19.429,-Kč (náklady rozhodčího nálezu) a P14/3 ve výši 13.150,-Kč (náklady exekuce), přičemž u pohledávek P14/2 a P14/3 vyznačil, že jde o pohledávky vykonatelné a tyto na přezkumném jednání konaném dne 21.11.2011 insolvenční správce popřel. Protože se věřitel přezkumného jednání nezúčastnil, insolvenční správce jej podle § 197 a 198 IZ a podle § 13 odst. 2 vyhlášky č. 311/2007 Sb. o výše uvedeném popření jeho pohledávek vyrozuměl-maje za to, že jde o pohledávky nevykonatelné (správce považoval rozhodčí doložku za neplatně sjednanou a rozhodčí nález za nicotný)-přípisem ze dne 21.11.2011. Současně věřitele poučil, že je oprávněn podat žalobu o určení pravosti popřených pohledávek proti popírajícímu insolvenčnímu správci. Poučil ho též o lhůtě k podání této žaloby, i o následcích v případě, že žalobu věřitel nepodá včas. Vyrozumění bylo věřiteli doručeno dne 25.11.2011, žalobu na určení pravosti popřených pohledávek však nepodal.

K argumentaci věřitele, že insolvenční správce nesprávně vyhodnotil pohledávku jako nevykonatelnou, odvolací soud konstatuje, že dle ustálené judikatury vyjádřené například v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2005, sp.zn. 29 Odo 327/2004, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod pořadovým číslem 26/2006, jež se sice vyjadřovala k úpravě obsažené v zákoně o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV), ale jež se uplatní i pro výklad insolvenčního zákona, platí, že prvotní (předběžné) posouzení, zda nárok přihlášený konkursním věřitelem je vykonatelný či nikoli, přísluší právě správci konkursní podstaty, jenž svůj právní názor vyjádří tím, že příslušného konkursního věřitele vyzve, aby svůj nárok nebo jeho výši uplatnil u soudu, nebo že sám uplatní své popření. Vyzve-li správce konkursní podstaty, maje-byť nesprávně-za to, že přihlášená pohledávka není vykonatelná, věřitele k uplatnění nároku nebo jeho výše u soudu, je tím dána i aktivní legitimace tohoto věřitele k podání žaloby ve smyslu ust. § 24 odst. 1 ZKV (v poměrech insolvenčního zákona jde o ust. § 198 odst. 1). Odlišný názor na (ne)vykonatelnost přihlášené pohledávky tak má-podle Nejvyššího soudu ČR-pouze ten důsledek, že důkazní břemeno o tom, že uplatněná pohledávka není pravá nebo že v konkrétním rozsahu není důvodná co do výše, tíží správce konkursní podstaty (ačkoli v řízení vystupuje jako žalovaný), který navíc je-obdobně jako kdyby popřel vykonatelnou pohledávku-vázán důvody, pro které pravost nebo výši pohledávky popřel. Odvolací soud k tomu doplňuje, že uvedeným závěrům odpovídá i úprava obsažená ve výše zmiňovaném ustanovení § 198 odst. 3 IZ.

Lze tedy uzavřít, že prvotní (předběžné) posouzení, zda nárok přihlášený insolvenčním věřitelem je vykonatelný či nikoli, přísluší insolvenčnímu správci, jenž svůj názor vyjádří tím, že v seznamu přihlášených pohledávek dle ustanovení § 189 odst. 1 IZ vyznačí, zda považuje pohledávku za vykonatelnou či nevykonatelnou, a příslušného věřitele, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom písemně vyrozumí, nebo tím, že sám uplatní své popření ve smyslu ustanovení § 199 odst. 1 IZ (viz též usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.10.2009, sp.zn. MSPH 78 INS 3637/2008, 2 VSPH 552/2009-P4).

Jestliže v dané věci insolvenční správce, maje za to, že přihlášené popřené pohledávky nejsou vykonatelné, insolvenčního věřitele vyrozuměl podle § 197 odst. 2 IZ, mohl věřitel zákonný následek poslední věty § 198 odst. 1 IZ, totiž že se k popřené pohledávce nepřihlíží (a je tudíž dle § 185 IZ dán důvod k jejímu odmítnutí), odvrátit jedině tím, že by řádně a včas podal u insolvenčního soudu určovací žalobu. Jelikož věřitel takovou žalobu nepodal, soud I. stupně správně dovodil, že důvody k odmítnutí popřených pohledávek jsou dány.

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 občanského soudního řádu potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci.

V Praze dne 14. března 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva